Grano Salis - Vítězství křesťana nad nepřítelem.

Přemožení žalobce. Někteří z vás, si jistě všimli nejčastěji použitého slova „krev“, v celé této sérií článků. Nejedná se o krev obětních zvířat, jak se někteří domnívají, ale pouze o krev, která tekla z ran ukřižovaného Ježíše. Ač je to pro většinu z vás nepochopitelné, tato událost má klíčovou úlohu v lidských dějinách.

Tímto článkem ukončím výklad učení apoštola Pavla o krvi Kristově a jejím významu pro křesťana. Nejúčinnějším způsobem boje satana proti křesťanu, je jeho žalování před Bohem. Neznám člověka, který by někdy nezhřešil, aspoň v myšlenkách. A tak má satan vždy nač žalovat. Hospodin v době platnosti staré smlouvy s Izraelským lidem, učil svůj lid, že lze dosáhnout očištění hříchů před Bohem, krví obětních zvířat. Tyto obětí byly předobrazem dokonalé obětí Ježíše. A on od té doby bojuje jako náš nejvyšší kněz „svou vlastní krví“. (Žid. 9,12)

Jak může krev účinně bojovat se satanem? Jednoduše, staví Boha na stranu člověka proti satanovi. Pád člověka-Adama způsobil, když pojedl ze zakázaného stromu, že satan má v člověku místo a výsledkem bylo, že Bůh musel od člověka odstoupit. Člověk je nyní mimo ráj, mimo slávu Boží, protože se vnitřně odcizil Bohu. Od té doby je v člověku něco, co činí Boha neschopným člověka chránit. Ovšem již zmiňována krev tuto překážku odstraňuje a vrací člověka Bohu a Boha člověku. Každý člověk může nyní nalézt milost, a protože je Bůh na jeho straně, může na satana hledět beze strachu.

Podívejme se na jeden z nejkrásnějších veršů z 1 Janova listu: „…krev Krista Ježíše Jeho Syna očišťuje od každého hříchu.“ Zkuste si uvědomit, co znamená „od každého hříchu“. Bůh je ve světle a chodím-li s ním v světle, všechno je vystaveno a odkryto tomuto světlu tak, že Bůh vše může vidět a jeho krev vše očišťuje od každého hříchu. To neznamená, že se snažím něco před ním skrýt, ani že Bůh se snaží něco přehlédnout. Bůh je ve světle a já také a jeho předrahá krev mne očišťuje od každého hříchu. Jeho krev to dokáže. Malé i velké hříchy, i ty, o nichž si myslím, že nemohou být odpuštěny, všechny hříchy, ať spáchané vědomě, či nevědomky, na něž si pamatují, i ty, na které jsem zapomněl.

Jestliže Bůh vidí naše hříchy a přece nám je může odpustit pro tuto krev, z čeho nás satan může obvinit? Kdykoliv na nás žaluje, „je-li Bůh s námi, kdo proti nám!“ (Řím. 8,31). Bůh ukáže na krev svého drahého Syna a to je odpověď, proti níž není odvolání. „Kdo bude žalovat na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje. Kdo jest, ježto by odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás“ (Řím. 8,33). Jediné, co musíme v této chvíli učinit, je poznat naprostou dostatečnost této drahé krve. „Kristus přišel, nejvyšší kněz…skrze svou vlastní krev, vešel do svatyně, věčné vykoupení nalezl“ (Žid. 9,11-12). On byl naším vykupitelem. On je nejvyšším knězem a naším zastáncem téměř 2000 let. Stojí před Bohem a „On jest oběť slitování za naše hříchy“ (1 Jan 2,1-2). Zastavte se u slov ep. Židům 9,14: „Čím více…krev Kristova…“, tento výrok ukazuje dostatečnost jeho služby a Bohu tato služba stačí.

Podívejme se, jak je důležité pochopit naše postavení vůči satanu, protože on nejen žaluje na nás, ale obviňuje nás i v našem svědomí: Zhřešil jsi a neustále hřešíš. Jsi slabý a Bůh si s tebou nemůže nic počít. Nějak takto k nám promlouvá. Naše pokušení spočívá v tom, že se snažíme v sebeobraně najít ve svém nitru, citech i v jednání něco, co by nám dovolilo věřit, že satan nemá pravdu. Jindy jsme sváděni svými neúspěchy a zmocňuje se nás malomyslnost a zoufalství. A proto se žaloba stává největší a nejúčinnější satanovou zbraní. Ukazuje na naše hříchy a obviňuje nás z nich před Bohem a věříme-li jeho obviněním, padáme.
Důvodem, proč tak ochotně věříme jeho obviněním je, že stále doufáme v nějakou vlastní spravedlnost. Naše očekávaní je chybné a proto má satan úspěch, neboť se mu daří odvrátit náš pohled od Kristový krve na nás samotné. Proto nad námi vyhrává, když se oddáváme nečinností. Jestliže jsme se naučili nedoufat v člověka, neudiví nás, budeme-li hřešit. Pochopili jste, co říkám? Jestliže jsme nepoznali svou vlastní povahu a nevidíme-li, jak jsme bezmocní, doufáme v sebe a výsledkem je, že přijde satan, obviňuje nás a klesáme na mysli.

Jedině Bůh ví, co s našimi hříchy, avšak nemůže jednat s obviněným člověkem, který nedůvěřuje v jeho slovo o krvi. Tato krev se za něho přimlouvá, ale on raději naslouchá satanu. Kristus je obhájce, ale my, obžalovaní nasloucháme žalobci. Nepoznali jsme dosud, že si zasloužíme jen smrt a měli bychom být ukřižováni. Nepoznali jsme, že jedině sám Bůh může odpovídat našemu žalobci a že jeho drahá krev je vlastně odpovědí.

Naše jediná obhajoba spočívá v tom, že vzhlížíme k Pánu Ježíši a vidíme, že krev Beránka stačí očistit naše hříchy, kterých jsme se dopustili. Takový musí být základ, na němž stojíme. Nikdy se nemáme bránit satanovi svými dobrými skutky, ale vždy jen jeho krvi. Naše víra v jeho drahou krev a naše odmítnutí ustoupit z tohoto stanoviska jsou to jediné, co může umlčet jeho obviňování a co ho dokáže zahnat na útěk (Řím. 8,33-34).

Jaké by to bylo pro vás vysvobození, kdybyste dokonaleji viděli, jakou cenu má v Božích očích krev Jeho Syna.

Tímto článkem uzavírám učení apoštola Pavla o krvi Kristově a jejím významu pro dosažení pokoje s Bohem. Toto slovo není určeno jen křesťanům, ale všem těm, kteří jsou unavení svým neustálým bojem se zlem a nespokojení se svým životem. Prosíme vás, na místě Kristově, smiřte se s Bohem, noc končí, přichází jitro a den zúčtování.

Související články:

5. článek První vítězství na cestě křesťana. 16.1.2011

4. článek Krev náleží především Bohu.12.1.2011

3. článek První problém křesťana. 12.1.2011

2. článek Prvotní zkušenost křesťana. 9.1.2011

1. článek Obyčejný život křesťana. 7.1.2011

	Hledej
	Je a svátek má Jaroslav. Vytvoření registrace