|
Právě je 582 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116812723 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Teologie: Bible a jiná náboženství - úvod
Vloženo Sobota, 31. srpen 2002 @ 18:48:31 CEST Vložil: et |
et
et
1
3
2002-08-30T18:24:00Z
2002-08-30T18:27:00Z
2
1034
5894
privat
49
11
7238
9.2812
21
Bible a
jiná náboženství - Úvod
Pavel Steiger
Povídáme si už delší čas o Bibli a biblické víře, jak rád
svou víru nazývám, když se mne někdo ptá na vyznání a snaží se mne někam
zachlívkovat. Proto si myslím, že by bylo už dobré srovnat naši
protestamentální víru s nejdůležitějšími formálními náboženstvími. Mimochodem,
slovo protestant je snad významově nejnepochopenější, jaké znám. Když jsme žili
v Indonésii, tak jsme museli na každém formuláři vyplňovat chlívek -
náboženství. Nikdy jsem jej nevyplnil slovem křesťan, protože křesťanem se
nazývá kde kdo, převážně ti, kteří vůbec ani nevědí, co je podstata
křesťanství. Vždy jej vyplním slovem protestant, a mám k tomu ty nejpádnější
důvody. Bible obsahuje dva zákony, závěti nebo svědectví, jimž se latinsky říká
testamentos. Český "test" je vlastně svědectví studentových znalostí.
A latinská předpona "pro" znamená totéž co v češtině. Technicky,
každý kdo bere na zřetel svědectví v jakékoliv formě, je pro svědectví a tím je
i protestantní. Proroci a apoštolé zanechali po sobě písemné závěti, svědectví,
tedy testamenty, které jsou sestaveny v Bibli - Boží slovo. A poněvadž
souhlasíme a věříme jejich svědectví, tedy jsme pro jejich svědectví, jsme pro
jejich testamenty, jsme pro Bibli, nevyhnutelně musíme být také protestanté. Na
neštěstí duchovní evropská středověká tragedie zaměnila význam probibličnosti,
protestamentálnosti za všechno vzdorující. Protestant má pozitivní význam,
stejně, jako je někdo proamerický nebo proslovanský. Kdybychom byli proti, byli
bychom antitestanté nebo anticokoliv. V latině se sloveso protestovat překládá
jako - obtestari, reclamare, nebo intercedere. Cítíte ten jazykový protiklad a
v podstatě významový posun k nesmyslnosti?
Pokračujme ale. Jistě jste si, přátelé, všimli, že jsem
použil spojení chlívek - náboženství místo rubrika - náboženství. Dovolte, ať
to vysvětlím. Pro-biblický, protestantský věřící nemá náboženství, ten má víru!
Z originálních biblických textů vysvítá, že náboženství je nebiblické. Z
českých překladů to není tak jednoznačné, přesto většina veršů, které slovo
"náboženství" obsahuje, popisují nebiblické sklony. Například z Bible
Kralické:
Nižádný vás nepředchvacuj, svémyslně pokorou a náboženstvím
andělským.
Z Bible vyplývá, že náboženství je přesný opak biblické
víry. Náboženství je úsilí člověka dosáhnout Boha zdola nahoru. Biblická víra
je naopak úsilí Boha dosáhnout člověka shora dolů. Proto jsou všechna
náboženství takový chlívek, kde si každá strana dosahuje Boha po svém asi
třiceti tisíci formálními náboženstvími. A protože cest nahoru k Bohu může být
tolik, kolik je lidí, zaručeně všechny jsou chybné.
Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k
smrti. (Př l6:25).
Naopak, cesta od Boha dolů k nám je jen jedna a proto musí
být pravdivá. Biblická víra není náboženství, protože Bůh nás dosáhl svým
očistným obětováním na kříži bez našich zásluh. Náboženství je naopak
sebeočišťující práce lidí, v podstatě podlézání. Probiblická, protestantská
víra přenechává spásu lidstva Bohu. Všechna náboženství naopak Bohu spásu buď
úplně, nebo částečně upírají a tak z něj dělají dlužníka, protože spásu prý
dluží za tzv. vzorné, pozemské chování. Než srovnáme biblickou víru s hlavními
formálními náboženstvími, roztřiďme si je:
První skupina náboženství je atheismus, ten Boha
úplně popírá. Zbožňuje hmotu povýšenou na příčinu všeho. Existenci hmoty však
přijímá na základě víry.
Druhá skupina náboženství je agnosticismus, což je
nemožnost poznat pravdu. Bůh může i nemusí být, a protože se to nikdy
nedozvíme, proč se zatěžovat nerozluštitelným.
Třetí skupinou náboženství je víra ve stvořitele,
klasicky rozdělená na tři podskupiny: pantheismus, deismus a theismus. Každý
člověk je, hrubě roztříděno, buď ateista, agnostik, panteista, deista nebo
teista. Opomeňme atheismus a agnosticismus, ty jsou celkem jasné.
Co je to pantheismus? Předpona pan znamená vše
zahrnující. Například panasijské hry zahrnují sportovní zápolení všech
asijských zemí. Podobně pantheismus je náboženství, která zahrnují Boha do
všeho. Bůh je všechno a všichni. Pantheismus klade rovnítko mezi Boha a všechny
přírodní zákony. Pantheismus je nejblíže evoluční domněnce. Bohem je člověk,
kráva, tráva, kvasnice i prach s prostorem. Prostě vše.
Co je deismus? To jsou ta náboženství, která jsou
postavena na lidském uvažování a filosofování, která popírají, že Bůh se s námi
dorozumívá. Je to teorie mrtvého nebo nezúčastněného Boha. Bůh vše stvořil,
natáhl hodinky a nechá je dotikávat.
Co je to theismus? To jsou ta náboženství, která
staví na jednom Bohu, nebo mnoha bozích, kteří vše stvořili, existují mimo své
stvoření, ale jsou současně osobně zúčastněni, nadřazeni chodu světa a
stvoření. Filozofové by řekli, že Bůh nebo bozi jsou transcendentně imanentní.
Naše probiblická, protestantská víra samozřejmě zapadá do
této poslední kategorie. Jsme teisté! Ovšem, muslimové jsou teisté také.
Pouze v theismu, protože Bůh nebo bozi se starají a dorozumívají se svým
stvořením, mohou existovat dvojsměrné námluvy. Buď si člověk namlouvá, tedy
nadbíhá boha nebo bohy, (a to jsme opět v nepřehledném chlívku náboženství), nebo
si Bůh namlouvá lidi a jsme jen v jedné jediné jedinečné unikátní biblické
víře. Proto si o Bibli povídáme, proto na ni tak spoléháme, protože je to
samojediná kniha stojící mimo všechna náboženství a filosofie světa, kde si nás
Bůh namlouvá svou obětující láskou, aniž bychom se přičinili jediným skutkem.
Naše spasitelná povaha nám však dovoluje opětovat jeho dvoření. V tom vězí
jedinečnost naší probiblické, protestamentální víry. Dovolte mi, přátelé, když
už jsme se během posledních minut stali "odborníky" ve srovnávacím
náboženství, abych zdůraznil, co biblické věřící činí jedinečnými.
Veškeré písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení,
usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl
náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 Tim 3:l6-l7)
Vidíte, Boží člověk, už milostí spasený, se musí skrze Bibli
teprve připravovat ke každému dobrému činu! Skutky jsou důsledkem spasení.
Skutky nejsou příčinou spasení! K usvědčování, k nápravě a výchově ve
spravedlnost je plně dostačující biblické písmo. Veškeré nebiblické tradice,
jsou-li povýšeny na spásu vykupující prostná, jsou smrtelně nebezpečné.
Milovaní, velmi jsem si přál psát o našem společném spasení,
ale teď pokládáme za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru jednou
provždy odevzdanou Božímu lidu. (Juda 3)
Jestliže bylo biblické učení jednou provždy odevzdáno před
dvěma tisíci lety Božímu lidu, vše co je probiblické, musí být zřejmě
nebiblické a odmítnuto zápasem, kde je naší zbraní dvojsečný meč - Bible.
Biblický věřící, protože má svobodu studia Bible, zkoumá! Ten, kdo Bibli
nezkoumá, se vydává v nebezpečí, před kterým Ježíš varoval Saduceje:
Mýlíte se, neznáte písma ani moc Boží. Mt 22:29
Biblický věřící nemůže vkládat naději a víru do člověka,
protože Bůh všechno podrobil pod jeho (t.j. Ježíšovy) nohy a ustanovil jej
svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem.
Příště srovnáme naší Bibli s židovstvím, islámem, hinduismem
a buddhismem.
|
Re: Bible a jiná náboženství - úvod (Skóre: 1) Vložil: pfj (pfj@quick.cz) v Pondělí, 02. září 2002 @ 13:11:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Mám dvě otázky na našeho milého "protestanta probiblistu", které nám jaksi zapomněl osvětlit a předkládá je jako axiomy:
1. Kde bere jistotu, že bible je od Boha (a které její knihy)?
2. Kde bere jistotu, že bibli správně chápe a vykládá?
Díky :) PFJ |
|
|
Re: Bible a jiná náboženství - úvod (Skóre: 1) Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Neděle, 08. září 2002 @ 01:42:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Forte,
děkuji za zajímavý článek, jsou tam však i názory, s kterými nesouhlasím.
Tak protestant je jistě od slova protest, jinak by to musel být protestamentant, a to se asi těžko vžije. A jinak, i katolící jsou jistě protestamenti, takže, jaký by měl tenhle novotvar určující smysl.
Dále, náboženství není opakem víry, natož biblické. Náboženství je shrnující pojem , pod který se vejde i biblická i nejedna ujetá víra.
Náboženství je i shrnující pojem pro úsilí přiblížit se k Bohu zdola nahoru, zatím, pokud vím, se ještě žádný člověk k Bohu nepřiblížil shora dolů, snad a možná s vyjímkou některých pomatenců, kteří jsou o tom sami přesvědčeni.
Z těch cest zdola nahoru je snad nějaká správná, zde souhlasím s názorem, že mohou být i všechny chybné.
Je-li Bůh jenom jeden, pak cesta od něho k nám může být jen jedna, ale kdo si může dovolit Bohu něco předepisovat, zatím stále platí, že Boží cesty jsou nevyzpytatelné a že jich může být mnohem víc, než si myslíme a dokážeme představit.
Biblická víra je jedním z náboženství a je i sebeočišťujícím lidským úsilím, a je snahou se Bohu odvděčit a zavděčit, ale podlézáním bych si to nazvat nedovolil. Že nám Bůh něco dluží, to už je lehce patologická idea a není mi vůbec jasné, kde se objevila. A náboženství ve velké většině ve spásu od Boha doufají, snad jen s vyjímkou naprosto ujetých a okrajových společenství.
K třídění náboženství :
Ateismus samozřejmě není náboženství, protože náboženství bez Boha je jednoduchý nesmysl. Možná má autor na mysli, že ateisté si často Boha nahrazují Hmotou nebo Přírodou, ale činí tak spíše neúmyslně a velmi rozpačitě. Ateismus je filozofický směr či světonázor, v žádném případě to není náboženství.
Totéž v modrém platí i pro agnosticismus, jehož ústřední ideou je lidská neschopnost poznat věci podstatné, včetně Boha, Hmoty či Přírody, a je tedy jedno, zda agnostik je ateista nebo jeho protipól teista.
Pokud jde o náboženství jako taková, tak bych je seřadil spíš od deismu přes panteismus a teismus, trošku si nejsem jist, kam pak zařadit třeba buddhismus nebo hinduismus, tam je velké prolínání mezi pantheismem a teismem.
Lidi bych tedy mohl přibližně třídit na ateisty, deisty, panteisty a teisty, ale takhle se to zjednodušovat nedá, protože, tak jako tak, v každém z nás je to všechno hodně pomícháno.
S charakteristikou panteismu souhlasím, pokud jde o deismus a teismus, pak mám za to, že všechna náboženství jsou především plodem lidského uvažování, na hlučnou komunikaci Boha s člověkem ale vůbec nevěřím, osobně dávám přednost tichosti a pokoře.
Osobně jsem na základě svých zkušeností spíše deista než levný teista, který si myslí, že Bůh má nějakou touhu si ho namlouvat, což je představa, která mi připadá hodně naivní.
Veškeré písmo samozřejmě z Božího Ducha nepochází, i když vím, že autor má na mysli Písmo svaté neboli bibli. A Písmo svaté je určitě dobré k učení a k výchově. Mám ovšem jistotu, že ne všechno, co je v bibli, je inspirováno Bohem a nebo jeho Duchem, a že je tam i mnohé, co tam nepatří a nikdy tam být nemělo, a je to veskrze lidské.
Pokud jde o skutky, tak samozřejmě zastávám názor, že skutky jsou prostředkem záchrany a mírou , kterou budeme hodnoceni, zaťuká-li jednou naše duše u nebeských bran.
A ještě technická připomínka - i když jsem si článek přečetl se zájmem a možná si ze zvědavosti přečtu i některý další ze Steigerova seriálu, přesto mám za to, že je to článek z Internetu, a pokud k němu autor nepřidal nějakou vlastní ideu, tak by snad zde na něj stačil pouhopouhý odkaz, stejně tak jako na další zde uvedená pokračování. Při podobném forte-stylu se budou muset redaktoři asi brzy ohlédnout po nějakém dalším serveru.
Takže milovaní křesťanští sborové, zápaste o víru, ale nezapomínejte přitom na boží přikázání a boží lid.
Pokoj Vám přeje Pavel
|
|
|
|
|