Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jan.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16684, komentáře < 7 dní: 646, komentářů celkem: 432942, adminů: 60, uživatelů: 5256  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 450 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Tolstoj

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
119042295
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri
Vloženo Pátek, 29. prosinec 2006 @ 06:28:07 CET Vložil: Bolek

Přednáška poslal katolik

Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické principy Na zahájení Obrany Církve uvedu několik subjektivních neúplných náhledů na to, co znamená církevní dogma. Toto pojednání si nečiní nárok na "článek". Jedná se o pouhé "vaření z první vody".

V hovoru o dogmatu nemůžeme pominout znevážení samotného slova "dogma". Každý kritik Církve používá slovo "dogma" tak, že už samým jeho vyslovením docílí u posluchačů zamýšleného hrozivého účinku. Dogma je podle současného chápání (a naprostou poplatnost tohoto pojetí osvícenské a především komunistické rétorice zde musím pominout) věta, která říká jasné stanovisko, které nepřipouští výhrady a pokud ho někdo odmítá, nepatří do Církve a tím pádem se s ním není možné už vůbec bavit. Zároveň je podle všeobecného pojetí hříšný, špatný, někdo, kdo stojí mimo a nemůže se nijak Církvi přiblížit - protože neuznává její dogmata. Obecně je totiž dogmat velmi málo. To, co někteří nazývají slovem "dogma" je součást kanonického práva Církve, které se vyvíjí jako každé právo. Dogma se týká článků víry, dá se pochopit něco jako "axiom", třeba ve smyslu Aristotelova "zákona sporu" - pokud někdo neuznává zákon sporu, tedy že o jedné a též věci nelze zároveň říci, že je i není, není možné se s ním dál racionálně bavit. Není to myšleno pejorativně, ale čistě formálně. Když někdo prohlásí, že určitá myšlenka je zároveň pravdivá i nepravdivá, dialog musí skončit. - Poslední dogmata byla vyhlášena na 1. Vatikánském koncilu. Od té doby žádné dogma vyhlášeno nebylo (Tedy na posledním 2. Vatikánském koncilu nebylo vyhlášeno žádné dogma!) Moje otázka: Kdo z kritiků by uměl citovat, nebo jen přiblížit aspoň tři dogmata Církve? - Než budou případní kritici číst dál, ať se prosím chvíli zastaví a v duchu si odpoví. (Dvě dogmata nestačí, protože právě na 1. Vatikánském koncilu byla vyhlášena dvě dogmata problematická, která jsou možná nejznámější, ač naprosto neprávem. Tedy prosím tři! - A že jich musí být, když Církev dogmatizuje VŠECHNO) Existují takzvaná základní dogmata Církve. Lze je nalézt třeba v Kancionálu. A opět prosím čtenáře, aby si vybavili psychologické souvislosti, které pocítí, když slyší samotné spojení slov: "základní dogmata Církve". --- Nedají se tyto pocity souhrnně vyjádřit jako "základní donucení", "základní omezení", "základní diktatura", "základní nesvoboda"? Posuďme tedy tato základní omezení, je jich šest. Toto jsou Základní dogmata Církve:
Bůh je jeden.
Bůh je nejvýše spravedlivý.
Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý.
Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
Duše lidská je nesmrtelná.
Milosti Boží je ke spasení nevyhnutelně potřeba. Ve společnosti lidí není možná víra beze slov. A bez skutků. Člověk sám může věřit a myslet si, že nepotřebuje ke své víře žádné společenství lidí, a to jistě oprávněně, z jeho pohledu, který musí být respektován. Ale stejně se ho vždy někdo na jeho víru zeptá. Příklad otázek, kterými se na víru dnešní lidé ptají: Ty věříš - v co věříš? Věříš v Boha - jak, když je ve světě tolik zla? Jak by mohl existovat Bůh, který by tohle všechno dopustil? - A tys si myslíš, že v životě někdo potřebuje nějakýho boha? Proč, k čemu, vždyť on nic nedělá, nikde ho není vidět, nikdy se nikomu neukázal. A jestli už v nějakýho boha věříš, na co ti to je, když stejně lidi budou dál hrabat do vlastní kapsy a žádnej tvůj bůh ti nepomůže, když bude někdo z tvé rodiny umírat, nebo když někdo zabije někoho z tvého okolí, nebo když onemocníš smrtelnou nemocí. - A nebo jestli věříš, tak bůh se o nás stejně nezajímá, jestli je to nějaká dokonalá bytost, tak co je nám po něm, v tomhle světě? Všechny otázky mají svá oprávnění, žádnou z nich není možné odbýt. Jsou to otázky člověka, který žije v současném světě --- Celý "vtip" je v tom, že ta základní dogmata vyjadřují základní pocity víry. A dogmata byla formulována právě kvůli tomu. Ne kvůli nařizování a přikazování, vylučování a omezování lidské svobody. Jenom kvůli tomu, aby víra v Boha, důvěra Bohu, mohla být oděna do slov. A byla formulována tak, že kdo nesouhlasí s těmito dogmaty, není schopen bavit se o víře, není schopen ji pochopit. (A to není nic, co by ho odsuzovalo! Je to psychologický fakt). Konkrétní příklad na předvedení významu prvního dogmatu. Zazní třeba otázka (sama jsem ji slyšela asi stokrát a nikdy jsem nevěděla, co říci): Jak můžeš věřit v Boha, když je na světě tolik zla? - Odpověď člověka, který je "dogmatický", tedy spoléhá na dogma Církve: To nevím, ale vím, že Bůh je jeden. To je elementární "axiomatická" věta, ve které je už obsaženo filosofické rozvedení: Je jeden, tím pádem má větší moc než všechno zlo. --- Nevím, proč je zlo na světě, ale kdybych neměl důvěru v jednoho Boha, který stvořil celý svět i s tím zlem, nebyla by mi moje víra k ničemu. Protože bych se pořád musel zla bát. Když vím, že Bůh - nejvyšší dokonalá bytost, která stvořila svět celý a se vším všudy - je jeden, což znamená, že mu není v tomto světě na roveň postaveno nic, ani to zlo - tak mohu věřit, že on zlo překoná. Nemohu brát zlo za tak mocné, jako říkají třeba manichejisté, kteří myslí, že tento náš hmotný každodenní svět stvořil nějaký zlý bůh a my tento nedokonalý svět musíme stále překonávat a bránit se mu, abychom se dostali k bohu dobrému, osvobodili se od světa, a tím dosáhli štěstí a spásy. Manichejisté uznávají dva rovnocenné principy - dobrý a zlý. Křesťané pouze dobrý. To vyjadřují dogmatem - základním tvrzením (a nejen tímto jedním): Bůh je jeden. Podle křesťanů nejsou dva rovnocenné principy ve světě: dobro a zlo. Vše je stvořeno jedním, dobrým Bohem. Kdyby byl zlý princip rovnocenný dobrému, byli by dva bohové. A zde je bůh pojímán ve smyslu absolutního vládce a pána, stvořitele a mocného původce. Souhrnně: Manichejisté říkají: Zlo je stejně mocné jako dobro, my se musíme osvobodit od zlého světa, zahodit hmotu a tělo a hříchy a sexualitu apod. a tím se dostat do duchovní sféry, k dobrému Bohu, který je neprostým protikladem boha zlého a všeho, co on stvořil. Křesťané říkají: zlo není stejně mocné jako dobro, Bůh stvořil VŠECHNO a v Bohu může být každé zlo překonáno. Dogmata se netýkají všeho, jen základních filosofických principů:
Ano, pro křesťany existuje zlo! Ale zároveň je všechno, i to zlo, Bohem nějak stvořeno, nikdo za celé dějiny teologie nevysvětlil jak. A při vší nepochopitelnosti zůstane jen to jedno (jen to jedno dogma): Bůh je jeden, není ve světě stejně mocný princip. A nikdy žádné dogma nepojednalo takto o zlu! Žádné dogma takto nevysvětluje zlo!! Protože dogma je princip, na který lze přijít na základě zjevení a přirozenou schopností lidského rozumu - a na to, co nelze lidským rozumem přijít, se žádné dogma nevztahuje. Na tajemství zla se proto žádné dogma vztahovat nemůže. Křesťan pouze ví, že Bůh stvořil celý svět a řekl: je to dobré, a to je dogma (a vlastně ani to, že je všechno dobré, není dogma, dogma je jen to, že Bůh je jeden, což ale zásadně souvisí s tím, že je "všechno dobré"). Křesťan ale už neví, proč je ve světě zlo. (A zde je možno si povšimnout, už u prvního dogmatu, že Církev nedogmatizuje VŠE, protože jsou tajemství, která ani sebelepší rozum a sebeschopnější církevník nikdy nevybádá, ačkoli se o to stále musí pokoušet, jak ukazují celé dějiny theodiceje a v poslední době tzv. "teologie po Osvětimi" - pořád ten samý pokus vyložit, proč je ve světě zlo, aneb: jak je možno ospravedlnit Boha za zlo ve světě?) Proč Anathema sit?
Proto křesťané výslovně odsoudili manichejisty. Anathema sit! Buď vyloučen (nebo jak to přeložit? - buď dán do klatby? - Je to to samé) - Buď vyloučen ten, kdo tvrdí, že KŘESŤANSKÝ Bůh má jako svůj protiklad nějakého boha zlého, který je stejně mocný jako on a který je stvořitelem tohoto našeho světa. - To neznamená: buď vyloučen jako v podstatě špatný a zlý člověk, ale buď vyloučen jako ten, kdo tvrdí, že my, křesťané, tvrdíme o světě, že byl stvořen zlým bohem. Když mi naopak tvrdíme a stále to budeme tvrdit, ať tomu třeba celá tvoje zkušenost se světem odporuje, že svět byl stvořen Hospodinem, dobrým Otcem, který drží celý svět ve své náruči a není temnota a zlo, do které by nepronikl - a do každé temnoty pronikl činem Ježíše Krista. Tedy buď kacíř vyloučen jako ten, kdo prohlašuje, že káže nauku Církve, ač jí v nehlubší rovině odporuje. To je smysl onoho "anathema sit"! Církev nikdy nikomu, kdo nebyl v Církvi, neřekla Anathema sit! Znovu opakuji: Vyloučen může být jen ten, kdo prohlašuje, že je křesťan, patřící do Církve a přitom tvrdí něco, co je s její filosofií, antropologií a psychologií naprosto neslučitelné a co by znemožnilo veškerou radost, víru, důvěru a lásku k Bohu. Mimo Církev si každý může myslet, co chce, jenom nemůže prohlašovat: toto je stanovisko Církve a křesťanství. (Tím také padá neustále opakovaná námitka všech, kdo by se třeba chtěli Církvi přiblížit, ale pro její "dogmatismus" a vylučování všech, nemohou. Anathema se vztahuje jen na ty, kdo se prohlašují za pravé křesťany a církevní obec se po dlouhém rozvažování dopátrá toho, že jejich stanovisko křesťanské není!) Vyhlašování dogmat jako kolektivní odpovědná práce
A je snad zřejmé, že neexistuje žádná osoba zvaná Církev. Že k tomu, aby se církevní představitelé shodli na nějakém dogmatu, nestačí prohlášení jednoho, ale vyžaduje to čas, odpovědnou práci a zkoumání, posudky od univerzit - jak se to dělo ve středověku, kdy často církevní představitelé, když chtěli posoudit nějakou otázku, vyžádali si stanovisko univerzity. A mluví za sebe také předlouhé trvání zasedání koncilů. Všechna snaha koncilů spěje ke shodě všech shromážděných, jde o shodu, o odpovědné hledání toho, co je opravdu křesťanské, a to vždy na základě evangelií i Starého zákona. A také a možná především, když se všichni ti, kdo mají v úmyslu nějaké dogma vyhlásit, modlí k Duchu svatému, takže to konečné rozhodnutí je nejen výsledkem obtížného, pracného racionálního zamyšlení, ale i Boží pomoci. Křesťanská nauka podepřená dogmaty jako krajina svobody a naděje
Možná tento jediný příklad zatím stačí. Takto chápu všechna základní dogmata. Jako naprosto zásadní otázky víry. A lze takhle rozebrat i všechna ostatní, ale nechci se do toho pouštět, protože jsem nestudovala tzv. "dogmatickou teologii" a mohla bych se dopustit nepřesností, které by mohly negativně ovlivnit vnímání dogmat. Dogma je pro mne jako základní, pevné lešení, ke kterému se mohu vždy vrátit, když pochybuji, když mne opouští víra, když se mi zdá, že je všechno beznadějné, že svět je přece jenom hrozný. - Dogma mi víru vrátí. Vrátí víru v naději a krásu Božího stvoření. Právě proto je pro mne katolická víra krajem svobody a radosti. A že mám v sobě tolik hrůz, které mne stále znovu a znovu strhávají do beznaděje! Dogma není pro mne něco svazujícího, naopak, jsou to věty osvobozující, věty víry a důvěry, věty které nepoutají, ale dávají novou naději, novou radost, jako se za víru musí bojovat stále znovu, den za dnem. A když už člověk nemůže a hrůzy ho přemohou, přečte si základní dogmata: To, o čem Církev prohlásila: O tom nikdy nemůžeš pochybovat, jinak vyloučen jsi - vyloučen jsi z naděje a radosti. A já si přečtu ta dogmata, třeba po marné snaze pochopit svůj život a vlastními silami se nějak vyhrabat ze strachu a neschopnosti pracovat, mít radost, komunikovat s ostatními atd. - přečtu si: Milosti Boží je ke spasení nevyhnutelně potřeba. A pro mne to znamená: Hoď starost svoji na Hospodina a on tě zachová (jak se podobně říká v žalmu). Přestaň se týrat tím, že nic pořádného neděláš, že neumíš projevit lásku, že mrháš své dny atd. Protože člověk sám sebe nikdy nespasí, i kdyby se snažil jak chtěl. Víra je v tom, hodit svoji starost na Hospodina. Jak praví dogma. Františka Jirousová, 11/2005
www.katolicka-dekadence.cz    


"Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri" | Přihlásit/Vytvořit účet | 52 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri (Skóre: 1)
Vložil: cristiano v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 07:45:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://prokrestany.cz
Anathema se vztahuje jen na ty, kdo se prohlašují za pravé křesťany... toto není nic nového.. je okolo sto anathemat, které skrze ústa Tridentského koncilu proklínají mne a všechny věřící křesťany, kteří nevěří ve spasitelnou moc "Církve".. ale svého jediného Pána, Spasitele, Vykupitele a Mesiáše - Ježíše Krista samotného.


...všichni ti, kdo mají v úmyslu nějaké dogma vyhlásit, modlí k Duchu svatému...
Jan 14,14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

Jan 16,23 V onen den se mě nebudete již na nic ptát. Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.

Efezským 5,20 a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.


... proč se tedy nemodlí k Bohu Otci ve jménu Pána Ježíše Krista?


...Dogma je pro mne jako základní, pevné lešení, ke kterému se mohu vždy vrátit, když pochybuji, když mne opouští víra, když se mi zdá, že je všechno beznadějné, že svět je přece jenom hrozný. - Dogma mi víru vrátí. Vrátí víru v naději a krásu Božího stvoření. Právě proto je pro mne katolická víra krajem svobody a radosti....

1 Petrova 2:6-8 Neboť v Písmu stojí: 'Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.' Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným',ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.


Izajáš 28:16 Proto praví toto Panovník Hospodin: "Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat.

Lukáš 20:17-18 On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným'?Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí." ?????????

Římanům 9:33 jak je psáno: 'Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.'

Skutky 4:11 Ježíš je ten, kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.

Žalm 118:22 Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.

1 Samuelova 2:2 Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh.

Žalm 18:32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!

Žalm 18:47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása!

Žalm 62:3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.


Pán Bůh sám je tou skálou, kamenem o který se svou vírou můžeme opřít. On je tou skálou, na které můžeme bez obav stavět náš dům víry. Když bude postaven na písku, či na čemkoliv jiném, než na Něm samotném, jak vydrží? Nevydrží.

Sláva budiž skále spasení našeho - Pánu Ježíši Kristu.


Cristiano




Re: Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 08:16:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Římskokatolické, pravoslavné učení a praxe jsou v řadě případů v přímém rozporu s Písmem. Tato učení, která jsou v rozporu s Písmem, lze právem nazvat učením lidským. Poznal jsem, že Ti lidé, kteří se řídí tímto učením a zatvrdile (fanaticky) odmítají argumenty z Písma, lze právem nepovažovat za naše bratry a sestry, ale jen za naše bližní. Standa.



Re: Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 08:22:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ne jak pravi dogma, ale jak pravi Pismo! A kdo je Pismo-Slovo Bozi? Nas Pan Jezis Kristus. V nem je plnost vseho. I nasi nadeje, viry, lasky. K nemu se utikam. Bratri a sestry mne pomahaji, podporuji jeden druheho, ale na zaklade Pisma. A mame Ducha Svateho, ktery nam Pismo ozivuje a osvetluje. Jednotlive a celkove pro cirkev. Pro mne je stredisko viry osoba-Jezis Kristus, Pan, Spasitel, Buh. Ja si nectu dogmu, ale Pismo o Nem a nasledovne k Nemu hovorim, on mi odpovida svym Duchem Svatym. Je to oboustranny vztah, ktery se musi neustale udrzovat, hyckat a rozvijet. Je nutne znat Pismo, protoze clovek potrebuje rozlisit ty hlasy, zda jsou od Svateho Ducha. On nerekne nic co by nebylo v souladu s Pismem.



Co obhajovat? (Skóre: 1)
Vložil: jdu v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 10:53:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
K čemu dogmata, milý Katolíku?

Nestačí Slovo Boží?

Pán přijde k Soudu a vyjdou najevo všechny hříchy nás lidí!

Také i to, co lidé pokládali za správné bude nazváno hříchem.

jdu




Re: Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 11:33:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ale kam vlastne vedu katolicke dogmy? Dovolil som si uverejnit cast textu, ktory je celi umiestneny na http://www.christ-net.sk/portal/?q=knihy/maria_nauc_nas_zit/6 V texte sa nam dava za vzor katolicka modla - maria tento raz ako vzor odpustania, pricom nenapadne prebera odpustajucu a spasitelsku rolu Jezisa Krista, ktora sa v texte uplne vytraca. Na Jeho miesto prichadza katolicka maria, povodom babylonska semiramis, ktoru uctievali uz staroveky Zidia, pred cim nas varuje uz prorok Jeremias. Tato modla, je v katolickom katechizme oznacena ako Kralovna vesmiru
...Jeremiáš 7:18  Deti zbierajú drevo a otcovia zakladajú oheň, kým ženy miesia cesto, aby pripravili koláče kráľovnej nebies a obetujú úliatby iným bohom, aby ma zarmucovali.

Posudte sami:
Človek môže poznať mnohé spôsoby, ako sa dá v živote oslavovať Otcova milosrdná láska. Najdôležitejšie je spojiť sa s Máriou v modlitbe vďaky a chvály. Ale Mária nás učí tento spôsob oslavy Božej prežívať i v našich medziľudských vzťahoch. Ona sama v mnohých situáciách života musela prejaviť vzácnu odpúšťajúcu lásku. Neláska a nenávisť voči Ježišovi sa zaiste dotýkala aj jeho milovanej matky. No Mária odpúšťa a miluje. Svoje milosrdenstvo zjavuje predovšetkým v Jeruzaleme, keď mysliac na jej zverené deti sveta sa stáva bolestnou spoločníčkou pri vykúpení celej ľudskej rodiny. Áno, to je priezračný pohľad na Máriu, ktorá oslavujúc Otcove milosrdenstvo, ho aj viditeľne zjavuje človeku. Mária nám predstavuje milosrdenstvo v jeho dokonalej nadprirodzenej kráse, podobne, ako ho prijímame z Otcových rúk. Rozjímajúc nad touto najvznešenejšou Božou vlastnosťou, aj my musíme byť pohnutí k veľkodušnosti voči všetkým bratom a sestrám, ktorí nás akýmkoľvek spôsobom zraňujú. Nemôžme zabudnúť, že skutočné odpustenie, týkajúce sa srdca, ich musí , priviesť ku dôležitej skúsenosti a istote, že sú opäť milovaní. Až tak môžeme svetu zjaviť odpúšťajúcu lásku, v jej plnosti a vznešenosti.


Mili bratia evanjelikáli: Co myslite, za co zomierali vasi predchodcovia v dobach inkvizicie? A ozaj, myslite ze nasi predchodcovia by podpisovali s katolicizmom zmluvy ako napriklad Charta Ecumenica ????



Re: Obhajoba církve katolické 1 - Základní dogmata Církve jako nutné filosofické pri (Skóre: 1)
Vložil: EdPilgrim v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 14:38:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hele "katolíku", to jsi na tom tak špatně, že nedovedeš vypotit nic ze své hlavy a musíš se zviditelňovat cizími bláboly? Vysvětli mi co je to kanonické právo, kde se vzalo, kdo ho vymyslel? Mohu číst bibli od předu dozadu a naopak a nikde ani ťuk! Jak je možné, že katolíci si pomáhají pohanskými vědami? Když jim dochází dech tak se odvolávají na antické filosofy a jiné hříšníky. Proč jste celý středověk a část novověku měli bibli v řetězech a pod klíčem?



Dovolte mi dotaz..... (Skóre: 1)
Vložil: Ucednik (ucednik@seznam.cz) v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 16:26:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Rád bych se lidí z ŘKC zeptal na tuto otázku:

Kdyby jste dnes zemřeli, a Bůh se vás zeptal, proč by vás měl pustit do nebe, jaká by byla vaše odpověď?

Neberte to jako provokaci, jen bych si rád ověřil, zda moje lokální zkušenosti s tím co učí ŘKC řadové věřící jsou pouze místní odchylkou nebo všeobecně praktikovanou praxí.

předem děkuji za odpovědi

Ucednik Petr



Co obhajovat. (Skóre: 1)
Vložil: jdu v Pátek, 29. prosinec 2006 @ 18:16:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Budeme-li rozebírat dogmata, skončíme u lidského hříchu...

jdu



Stránka vygenerována za: 0.62 sekundy