Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jitka.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16272, komentáře < 7 dní: 681, komentářů celkem: 404376, adminů: 60, uživatelů: 5118  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 187 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Myslivec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110245171
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Dohoda o křtu
Vloženo Středa, 08. listopad 2006 @ 15:12:40 CET Vložil: xxx

Ekumenismus
1. Obě církve společně vyznávají víru v Boha, Otce a Stvořitele, v Ježíše Krista, jednorozeného Božího Syna, který se stal člověkem, a v Ducha svatého, Pána a Dárce života. Tato společná víra je vyjádřena apoštolským a nicejsko-ařihradským vyznáním.

Českobratrská církev evangelická zastoupená synodní radou (dále jen evangelická církev) a diecéze římskokatolické církve v české a moravské církevní provincii zastoupené Českou biskupskou konferencí (dále římskokatolická církev) vycházejí z dosavadní praxe a v souladu se svým učením a právními předpisy se dohodly, že mezi sebou vzájemně uznávají křest s tím, že společně prohlašují toto:
1. Obě církve společně vyznávají víru v Boha, Otce a Stvořitele, v Ježíše Krista, jednorozeného Božího Syna, který se stal člověkem, a v Ducha svatého, Pána a Dárce života. Tato společná víra je vyjádřena apoštolským a nicejsko-ařihradským vyznáním.
2.a) Římskokatolická i evangelická církev společně vyznávají, že křest je založen v životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a v jeho příkazu: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20). b) Obě církve vyznávají, že svátost křtu je Boží dar, svěřený církvi jako celku, a zároveň její poslušná odpověď víry. Vzkříšený Kristus ve křtu každému pokřtěnému otevírá své království a zahrnuje jej osobně do svého vykupitelského díla, dává mu odpuštění hříchů a smíření s Bohem, podíl na nové smlouvě, včlenění do svého těla (1 Kor 12,13) a účast na darech Ducha svatého. Tím se křest pro pokřtěného stává novým narozením z vody a z Ducha, vstupem pod Kristovu vládu, počátkem nové cesty poslušnosti a následování. c) Účinek křtu nepůsobí lidé tím, že vykonávají obřad. Bůh zůstává svrchovaný a na lidských úkonech nezávislý. Obě církve však věří, že ve křtu vykonaném lidmi působí Bůh pro zásluhy Ježíše Krista v Duchu svatém.
3. Obě církve se dohodly o tom, které znaky musí mít křestní obřad, aby byl skutečným křtem: a) Záměr křtu musí být v souladu s Božím slovem a s vyznáním církve. b) Křest se koná v církvi, nejraději ve shromáždění místní obce. c) Křestní akt musí mít znaky, které lze odvodit z novozákonních zpráv: zvěst evangelia, odpověď víry, užití vody a prohlášení, že jde o křest a že se koná ve jméno (nebo „ve jménu“) Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Pokud jde o způsob použití vody, je pro římskokatolickou církev závazné buď ponoření nebo polití. Evangelická církev uznává, že tyto způsoby zvýrazňují symboliku obmytí. V ekumenické vstřícnosti si ukládá, že se napříště omezí jen na tyto dva způsoby. d) Další jednotlivosti křestního obřadu církve upravují samostatně. Obě církve v tomto směru vzájemně respektují rozhodnutí odpovědných církevních autorit.
4. Obě církve pokládají křest nemluvňat a křest na základě osobního rozhodnutí za dva rovnocenné způsoby téhož křtu. a) Na základě přání rodičů křtí církve nemluvňata; činí tak ve víře, že i dětí se týká Kristovo vykoupení, a v naději, že Pán skrze svědectví víry, zejména rodičů a místní křesťanské obce, dovede tyto pokřtěné děti k samostatnému vyznání víry a k životu v následování Ježíše Krista a tak k vědomému přijetí závazku křtu. b) Koná-li se křest u člověka, schopného o sobě samostatně rozhodovat, je osobní přiznání ke Kristu a vyznání víry předpokladem duchovně plodného poskytnutí i přijetí křtu. c)V obou případech se předpokládá, že společenství církve, kde byl křest vykonán, bude pokřtěného na jeho cestě provázet pastýřským vedením a přímluvnou modlitbou.
5. Obě církve věří, že jednou pokřtěný byl Trojjediným Bohem neodvolatelně připojen ke Kristu na celý život. Proto neslouží křtem těm, kdo již jednou platně pokřtěni byli.
6. Toto stručné vyjádření nevystihuje celou šíři učení o křtu a praxe křtu, jak je římskokatolická a evangelická církev zastávají. Obě církve jsou však přesvědčeny, že shoda v uvedených bodech dostatečně umožňuje prohlásit vzájemné uznání křtu. Existující nebo budoucí dohody s jinými církvemi o uznání křtu tím nejsou nijak dotčeny.
7. Z tohoto uznání vyplývá, že členové evangelické a římskokatolické církve se vzájemně vděčně uznávají a přijímají jako křesťané, bratři a sestry v Kristu. Evangelická církev věří, jak to vyznává v preambuli Řádu členství v církvi, že pro Ježíše Krista smí a má o sobě i o jiných křesťanech mít plnou naději, že jedni i druzí jsou údy svaté, obecné církve Kristovy.
Evangelická církev vyznává podle dekretu Unitatis reditegratio II. vatikánského koncilu, že členové nekatolických církví ospravedlnění vírou ve křtu jsou přivtěleni ke Kristu. Psané Boží slovo, život milosti, víra, naděje a láska i jiné vnitřní dary Ducha svatého u nich pocházejí od Krista a k němu vedou a právem patří jediné Kristově církvi (srv. UR 3). Rozdíly, které nelze přehlížet a umenšovat, a které pokládá římskokatolická církev za překážky společenství u stolu Páně, podněcují a zavazují k dalšímu ekumenickému dialogu. Římskokatolická církev prohlašuje, že vztahuje tyto myšlenky koncilního dokumentu na evangelickou církev.
8. Římskokatolická i evangelická církev se domnívají, že další ekumenický dialog by měl vést k vděčnému konstatování a ocenění jednoty tam, kde je od počátku, nebo kde jí bylo již dosaženo, k vzájemnému respektu tam, kde různost není překážkou jednoty, ke sbližování tam, kde jsou rozdíly neoprávněné, a ke spolupráci v křesťanské službě světu. Obě církve se chtějí řídit starou ekumenickou zásadou: V podstatném jednota, v nepodstatném svoboda, ve všem pak láska.
Tuto dohodu přijal: 28. synod Českobratrské církve evangelické v Praze dne 23.10. 1993 5. plenární zasedání České biskupské konference Římskokatolické církve v Olomouci dne 23. 11. 1993
Podepsáno zástupci obou církví v Praze dne 25.1. 1994
Mons. PhDr. Miloslav Vlk Mgr. Pavel Smetana v.r. Mons. František Radkovský MUDr. Zdeněk Susa, CSc. v.r.

"Dohoda o křtu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 15 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Dohoda o křtu (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Čtvrtek, 09. listopad 2006 @ 14:19:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Docela dobrá zpráva, viďte? Ale jak pro ko, že? Přinejmenším zajímavá pro všechny. :o)

Docela se divím, že někteří známí ještě nezareagovali. :o)

Asi bych měl říci, že jsem členem ČCE. No, zgustněte si. :o)))

Petr Šíma



Re: Dohoda o křtu (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Čtvrtek, 09. listopad 2006 @ 14:21:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
:o) ))) jak pro ko? chtělo se mi napsat: pro ko ko ko - koho :o))))

Mějte se

Petr Šíma



Re: Dohoda o křtu (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 09. listopad 2006 @ 14:32:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
když jsi z ČCE, tak mi zkus vysvětlit, proč Smetana a Susa dělají vrr a Radkovský a dokonce ani Vlk nedělají vrr.

Není to zase nějaká katolická diskriminace?

Olin



Re: Dohoda o křtu (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Čtvrtek, 09. listopad 2006 @ 14:50:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No nevím zda dělají ti či oni vrrr....

Ale jestli to nebude tím, že ŘKC nyní jede na drakovi ČCE, anebo že ČCE chce dosednout na jeden ze sedmi pahorků ŘKC. ;o)

Petr Šíma



Re: Dohoda o křtu (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 09. listopad 2006 @ 17:39:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Petře, i bez legrace: Je to dobrá zpráva, je to sice už dlouho, ale pamatuji se na to. Nás se to ale moc netýká. Nemáme tu politickou váhu.

A nějaký markantní posun ve vztazích mezi církvemi jsem nezaznamenal.
1993... to jsem byl ještě v KMS a my všichni jsme měli naději, že dokážeme "obrátit vodu do kopce" a napravit následky hříchů minulých generací.
Zklamali jsem se. Církve to vesměs nějak "nepochopily" a my jsme k těm hříchům přidali další.

Olin



Dohoda z diablom ? (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Pondělí, 13. listopad 2006 @ 21:31:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
4. Obě církve pokládají křest nemluvňat a křest na základě osobního rozhodnutí za dva rovnocenné způsoby téhož křtu.
5. Obě církve věří, že jednou pokřtěný byl Trojjediným Bohem neodvolatelně připojen ke Kristu na celý život. Proto neslouží křtem těm, kdo již jednou platně pokřtěni byli.
Z toho je ale jasne, ze s protestantskej strany neslo o evanjelikalnych vodcov ale vodcov new age.

Podpisani nemozu byt skutocni evanjelicky knazi z jedneho dovodu: Tymto aktom by vlastne prehlasili smrt mnohych martirov umucenych pocas inkvizicie, kvoli otazke krstu za zbytocnu !!!

Mnohi bratia a sestry okolo roku 1500 boli umuceni inkviziciu prave preto lebo sa nechceli zjednotit z katolickym protibiblickym ponatim krstu. Tymto sa slape po ich krvi a znevazuje ich vernost Boziemu slovu. Ekumenizmus je omnoho ucinnejsi nastroj katolicizmu ako inkvizicia.

Možná že největší tragedií je, že tito mučedníci jsou zapomenuti! Možná ještě hůře - jejich věrnost k Ježíši Kristu v mučení i ve smrti, je dnes zlehčována a i zesměšňována evangelickými vedoucími, kteří tvrdí, že pravdy, za které oni položili své životy, nejsou důležité! Tito lidé umírali ve snaze přinést evangelium ztraceným duším, protože římské evangelium posílalo miliony do věčného zatracení! A i když se římské evangelium vůbec nezměnilo, mnozí Evangelíci prohlašují, že Katolíci, kteří poslouchají a následují Řím, jsou spaseni a pohlížejí na římsko katolickou církev (církev, která upalovala lidi na hranicích za to, že vydávali svědectví Písma) jako na partnera v evangelizaci světa! Mučedníci v nebi musí plakat - ne kvůli sobě, ale za ztracené duše - jestliže jim Kristus dovolí aby mohli vidět co se děje, ten podvod na víře, za kterou oni zemřeli.

Jedna z nejhorších herezí v očích Říma bylo odmítnutí křtu nemluvňat! Tento rituál prý odstraňoval nečistotu původního hříchu, dělal z kojence Boží dítě, člena církve, a počal proces spásy, který se skládal z poslušnosti církevních nařízení a účast na svátostech. Lidé, kterým se podařilo sehnat kopii Bible, což bylo velmi obtížné, protože Řím se snažil jak mohl, aby lidé Bibli nečetli), objevili, že je to kontradikce k biblickému učení. Spása nepřichází skrze křest ale skrze víru v Krista. KŘEST JE PRO TY, KTEŘÍ JIŽ KŘESŤANY JSOU, KTEŘÍ V NĚJ UVĚŘILI JAKO VE SVÉHO SPASITELE! ŽÁDNÉ NEMLUVNĚ NENÍ SCHOPNÉ TOTO POCHOPIT A TÍM MÉNĚ UVĚŘIT!

Lidé, kteří uvěřili evangeliu které našli v Bibli, chtěli být pokřtěni jako věřící. Holandský katolický kněz Menno Simons, hovoří o zmatku před tím, než se stal Křesťanem:
"Dvacátého března 1531, nějaký krejčí jménem Sicke Freerks Snijder byl popraven v Leeuwarden z velmi podivného důvodu: Byl podruhé pokřtěn.Znělo to podivně v mých uších", říká Menno, "když jsem slyšel o druhém křtu".
Ještě podivnější to bylo, když se Menno dozvěděl, že Freerks byl velmi zbožným, bohabojným člověkem, který nevěřil že Bible učí křest nemluvňat ale že křest má být vykonán po vyznání osobní víry." (Complete Writings of Menno Simons 1496-1561, přeloženo a vydáno 1956)41 Mnozí z rostoucího počtu Protestantů, jako například Luteráni, pokračují ve křtu nemluvňat podnes - jeden z několika prvků římského Katolicismu, kterých se někteří Reformátoři nedokázali zbavit. A tak Protestanté také začali perzekuovat a v některých případech i popravovat ty, kteří se nechali pokřtít podruhé. Tito "heretici" byli známí pod jménem "Anabaptisté."

Katolická Inkvizice v Holandsku, kde Anabaptistů bylo nejvíce, upálila desetitisíce za živa na hranicích za to, že trvali na křtu dospělých, a to těch, kteří osobně uvěřili v Krista. Ti, kteří je skrývali, skončili v plamenech také. Největší skupina Anabaptistů přijala učení Menno Simonse a stali se známí pod jménem Mennonité. Menno Simons píše: V roce 1539, velmi zbožný a bohabojný muž jménem Tjard Reynders byl zatčen tam, kde jsem já přebýval, protože tento muž přijmul mne, člověka bez domova. Přijal mne ze soucitu a lásky do svého domu. ...Tento muž byl - po jeho svobodném vyznání víry pouze v Krista - lámán na kole a potom popraven jako Kristův voják bez bázně, podle příkladu svého Pána, i když se o něm vědělo i mezi jeho nepřátely - že je zbožným člověkem bez hany. (Thieleman J. van Braght: "The Bloody Theater or Martyrs Mirror of the Defenseless Christians, Who Baptized Only Upon Confession of Faith, adn Who Suffered and Died for the Testiminy of Jesus, Their Saviour, From the Time of Christ to the v A.D.1660", 1950)

Příběhy mučedníků, kteří pro svou víru v samého Krista byli mučeni a zabíjeni - mnozí v plamenech - prezentují obraz, který je - ve svém patosu a tragedii téměř neuvěřitelný! Dozvídáme se o tom když čteme o hrůzách, kterým statečně čelili a které přijímali z rukou těch, kteří tvrdili že slouží Kristu, a z dopisů, které tito mučedníci psali před svou smrtí. Přečtěte si tento krátký výňatek z dopisu, který psal Hans Van Munstdorp své ženě, když oba dva byli ve vězení v Antverpách:
V plné lásce Tě zdravím, má milovaná ženo, kterou miluji celým srdcem, a kterou nyní musím opustit pro pravdu, pro kterou musíme považovat všechno ostatní za hnůj, a Jeho milovat nade všechno! Moje mysl je bez váhání upřená na tu věčnou pravdu. Doufám, že z milosti Boží je i tvá mysl takto zaměřená, což by mne velice potěšilo. A proto tímto, má milovaná ovečko, Tě vyzývám společně s apoštolem:"Tak jak jste přijmuli Pána Ježíše Krista, kráčejte v Něm, zakořeněni v Něm, vychováni v Něm a ustaveni ve víře, a tak také v Něm trpte a nenechte se svést z vašeho cíle!".(Thieleman J. Van Braght).43

Devatenáctého září 1573, po smrti svého muže a potom co ve vězení porodila, Janneken Munstdorp píše své malé dceři dopis na rozloučenou. Je to dlouhá výzva k životu pro Krista, plná poukazů na učení Písma a Janneken tím vede své dítě, jak tak bude vyrůstat. Tento krátký výňatek odhaluje lásku a víru mladé matky Křesťanky-mučedníka:
"Pravá Boží láska a moudrost Otce Tě posílí v ctnosti, mé drahé dítě... Svěřuji Tě Všemohoucímu, Velikému a Hroznému Bohu, který jediný je Moudrý, aby Tě uchoval a nechal Tě vyrůst v bohabojnosti. Ty, která jsi ještě tak malá, a kterou musím zanechat samotnou v tomto špátném, zlém a zvráceném světě. Jelikož jsi ztratila otce i matku, svěřuji Tě Pánu; ať s Tebou jedná podle Jeho svaté vůle. Moje drahá ovečko, já která jsem uvězněná, Ti jinak pomoci nemohu; musela jsem opustit i Tvého otce kvůli Kristu. Byli jsme zatčeni a oni ho vzali ode mně. A teď, když jsem Tě nosila pod srdcem v zármutku po devět měsíců, a porodila jsem Tě zde ve vězení, ve velkých bolestech, vzali mi Tebe ode mně také. Jelikož budu poslána na smrt, a musím Tě zde zanechat samotnou, snažím se těmito řádky o to, až jednou dosáhneš porozumění, abys byla bohabojná a pochopila proč a v čím jménu jsme my dva šli na smrt; aby ses za nás nemusela stydět ... je to cesta, kterou šli proroci i apoštolové - úzká cesta, která vede k věčnému životu... (Thieleman J. Van Braght)44

Prestudujte si sposob ako su evanjelikalne cirkvi infiltrovane Vatikanom z ust byvaleho vysokopostaveneho Jezuitu Alberta Riveru, v clanku:
Alberto Rivera : Infiltrace církví v praxi



Stránka vygenerována za: 0.23 sekundy