Jestliže Vaši předkové nežili ve středověku ani v ranném novověku, nebyli katolíci ani protestanti a nepodíleli se na světské spravedlnosti tak kde jste se tady potom vzal ?

legunda-
Navzdory rozšířené představě se církev stavěla kriticky k trestání čarodějnic. Považovala víru v ně za politováníhodnou pověru venkovských lidí a zajímala se o ně nanejvýš v případě, kdy mohly být spojovány s kacířstvím. V 11. století dokonce papež Řehoř VII. pohrozil exkomunikací dánskému králi Haraldovi za organizaci honů na čarodějnice.

Skutečně masového jevu nabyly čarodějnické procesy až mnohem později. Většinou ale i pak probíhaly v režii světské moci, a to jak v zemích katolických, tak protestantských. Počet obětí šel do statisíců – s inkvizicí to však nemělo nic společného.

Pastýři,

vzhledem k tomu, že jde o „zaujatou logiku rive“, tak musím souhlasit: „ Ano, ale!!!“

 : )))  Je to  snad v náznaku prosba o větší shovívavost?  

rive

PS. Taky něco naznačím: 

1) Reálně! v zaujatosti vůči KAMu bychom našli mnoho společného. 

2) Přenos – stává se, že na partnery v komunikaci „přenášíme“ naše minulé zkušenosti se vztahy s 

    některými ° významnými lidmi,° nevyřešené konflikty.

   ° Významnými – myslím tím, „některé“ bratry, kteří mi byli velmi blízcí, milí. Byli zapálení pro Boží věci, měli horoucí

    vztah s Kristem.

   ° Nevyřešený konflikt – časem ve svém zápalu uvízli jen v kritice, mnohdy oprávněné. Jenže se stávalo, že častěji 

   i zcela neoprávněné z povrchnosti, nepochopení, neznalosti, zaujatosti, neschopnosti hledat před Bohem společné 

   – moudré řešení atd.  Docházelo ke konfliktům a roztržkám, a tak bratři odešli samozřejmě s rodinami. 

   Ztratila jsem velmi dobré přátele. Nikdy jsem s tím nesmířila. Byli (mohli být) pro naše společenství velkým obohacením, ale!!!).

Věřím že těm kteří je měli a mají to Bůh přičte k dobru. Nevědomost jak známo před Bohem hříchu nečiní, na rozdíl od lidského zákona. Předpokládám že spousta ateistů i komunistů je lepších než já. Přestože mají k dispozici méně hřiven. Je v nich víc lásky a dobroty a tam kde jsou je zavedla láska a soucit. Touha se obětovat a pomoct těm nejubožejším. V počátcích komunismu byla takových spousta. Lidí dobrých a nezištných. Kéž je Bůh počítá mezi spravedlivé pohany. Stejně jako ty kteří se pokoušejí konat jakékoliv dobro. I když to někdy dělají podivnými způsoby se kterými nesouhlasím. Jako nejrůznější ochránci planety, životního prostředí, zvířat, bojovníci za světový mír a lidská práva.
Proto je také tak důležitá deklarace Nostra aetate, která nás učí vidět a ctít fragmenty pravdy, bez ohledu na osobu a místo. Nebýt jako komunisti se stalo jedním z nejnebezpečnějších hesel a prokletí současné politiky, kterým se dá velice dobře odůvodnit jakákoliv lumpárna a kopnout do autu cokoliv dobrého.
Kdokoliv staví na negaci a začne se proti někomu plošně vymezovat na to vždycky krutě doplatí. Do jámy kterou vykopal bližnímu vždycky spadne sám, kteréžto úsloví také pochází z Bible. Což je nejlépe vidět v náboženské oblasti. Kristus nám nadarmo neříká že kdo není proti nám ten je s námi. A říká to všem, nejenom nám.