Grano Salis - SUMA PROTI SVĚDKŮM JEHOVOVÝM

                                                               (studie zaměřená na vznik učení)

                                                                           Karel Doležel

Svědkové Jehovovi, kontroverzní náboženská společnost mající původ v 19, století, v USA. Na jedné straně se sami svědkové pokládají za jediné správné vykladače Bible, na druhé straně je tradiční křesťanské církve nepovažují za křesťanskou společnost. Kdo jsou svědkové Jehovovi ? Z čeho pramení jejich výklad Bible ? Je víra svědků křesťanská nebo ve svém výkladu zašli za hranice křesťanství ?

Následující studie si klade za cíl zajistit předpoklady, které ovlivnily a předurčily víru svědků tak jak ji známe dnes. Proč zkoumat předpoklady ?

Protože předpoklad předurčuje závěr. Je-li závěr mylný je jisté, že omyl už musel být na počátku celého uvažování. Chyba na počátku myšlení kompromituje celý výsledek myšlení. Předpoklady v učení svědků jsou podmíněny dobou, ale také filozoficko-teologickou nevzdělaností svého vůdce, který byl spíše fantastou a snílkem.

Studie chce také pomoci k porozumění toho, proč svědkové dnes věří tomu čemu věří. Doba ve, které se učení svědků vyvíjelo byla otřesena osvícenectví a deismem, ale také náboženským “probuzením“ ve spojených státech amerických 19, století. Náboženské “probuzení” v USA se vyznačovalo dezorientací a chiliasmem.
K této studii jsem přistoupil proto, že jsem byl aktivním členem svědků přes 10 let kde jsem se plně ztotožnil z jejich učením, kterému jsem nekriticky podlehl. Po 10 letech jsem musel pod tíhou důkazů revidovat své náboženské představy a svoji víru. Od svědků jsem přešel k tradičnímu protestantismu kde jsem mněl možnost, seznámit se blíže s křesťanskou historií a dogmatikou. Přesto má konverze pokračovala do římsko-katolické církve, kde jsem se seznámil s filozofií, která mně pomohla z orientovat se v řádu poznání. Tato studie chce pomoci k porozumění toho co musí každý kdo se s učením svědků Jehovových ztotožní překonávat.

                               PROSTŘEDÍ DO, KTERÉHO SE NARODIL ZAKLADATEL SVĚDKŮ.

Americká revoluce ovlivněna anglickým deismem a osvícenectvím vnesla novou kulturu, která byla vědomou vzpourou proti křesťanství, zaměřenou na vytvoření nové racionální filozofické základny pro celou západní kulturu. Náboženství se začalo pokládat za soukromou záležitost, jež se týká pouze svědomí jednotlivce, zatímco veřejný život je zásadně životem podnikání. V oblasti kde nejvyšším motivem je zisk, se morálka člověka a náboženské povinnosti nejlépe realizují v přesném a pilném plnění úkolů v zaměstnání. Pro jednu generaci v poslední třetině 18, století se toto přesvědčení stalo skutečným náboženstvím, a nikoli pohou ideologickou fantazií, bylo vírou, v níž lidé věřili celou svojí duší a pro, kterou byli ochotni umírat. Přes vágnost tohoto přesvědčení, víra v pokrok, naděje v příchod nového věku dokonalé společnosti a univerzálního štěstí, optimistická víra v prozřetelnostní řád přírody, víra v demokracii a učení o politické svobodě, sociální rovnosti a duchovním bratrství, bylo by chybou podceňovat jeho náboženský charakter, protože až do začátku 20, století bylo stále převažujícím krédem západní civilizace. (1) Tradiční křesťanství bylo značně oslabené osvícenectvím na jedné straně a reformací na straně druhé, která se zaměřila na sekularizaci kultury. Kázání na hradilo liturgii. Četba bible zaujala místo náboženské obraznosti a symboliky. Společný charakter středověkých poutí vystřídal individualistický druh zbožnosti, který se lišil od zbožnosti středověkého poutníka nebo askety, protože vštěpoval přísné plnění společenských a hospodářských povinností člověka. (1) Potulní kazatelé ve Spojených státech získávali nové konvertity pro své nové náboženské idee. Začali vznikat nové náboženské proudy vycházející z křesťanství: unitáři, adventisté, kvakeři, křesťanská věda, teosofická společnost a mormoni nebo-li Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. V této společensky neklidné a zmatené době se narodil Ch.T.Russell, zakladatel a duchovní otec svědků Jehovových, narodil se 16,2,1852 ve městě Allegheny, stát Pensylvánia (USA).

                                                            CH.T.RUSSELL HLEDÁ PRAVDU ?

Ch.T.Russell byl vychován jako presbyterián, časem vstoupil do kongregacionalistické církve, protože dával přednost jejímu zaměření. Přesto se odvrátil, kvůli predestinaci, od církevních vyznání a při hledání “pravdy” prozkoumal některá východní náboženství: shledal však, že ho neuspokojují. Zatímco stále hledal “hledal”, došlo jednoho večera v roce 1869 k něčěmu, co Charlesovu kolísající víru upevnilo. Když šel po Federal Street poblíž rodinného obchodu, zaslechl ze suteréního sálu nábožný zpěv. Sám vypráví co se stalo: „Zdánlivě náhodou jsem jednoho večera zašel do zaprášeného, tmavého sálu, o kterém jsem slyšel, že se v něm konají bohoslužby, abych zjistil, zda hrstka lidí, která se tam scházela, nabízí něco rozumnějšího než vyznání velkých církví. Tam jsem poprvé vyslechl některé názory adventistů. Uznávám tedy, že jsem zavázán adventistům, stejně jako jiným denominacím…, které dokázali díky Bohu znovu upevnit mou kolísající víru v božskou inspiraci Bible a ukázat, že zprávy apoštolů a proroků jsou spolu nerozlučně spjaty. To co jsem slyšel, mě přivedlo k tomu, abych studoval Bibli s ještě větším zápalem a pečlivostí než kdy dříve, a vždy budu děkovat Pánu za toto vedení: adventismus mi sice nepomohl dospět k žádné jednotlivé pravdě, ale velmi mi pomohl zbavit se bludů, a tak mě připravil na PRAVDU”. A tak se Russell se zápalem a nadšením spojil s několika známými v Pittsburhu a blízkém okolí a vytvořil tak skupinku ke studiu Bible. V červenci 1879 začal Russell vydávat časopis Siónská Strážná Věž a Hlasatel Kristovi přítomnosti, kde zveřejňoval své náboženské představy.(2) Russell zcela otevřeně přiznával, jakou pomoc ve studiu Bible dostal od jiných, vysvětlil: „Shledali jsme, že biblické nauky byly po staletí rozesety mezi různé sekty a skupiny, a ty je směšovaly s větší nebo menší dávkou lidské spekulace a omylu … Zjistili jsme, že důležitou nauku o ospravedlnění vírou, a ne skutky, jasně vyložil Luther a v nedávné době mnozí křesťané, že presbyteriáni pečlivě střežili božský smysl pro právo, moc a moudrost, i když je jasně nerozlišovali, že metodisté oceňovali a vyvyšovali Boží lásku a soucit, že Adventisté se drželi drahocenné nauky o Pánově návratu, že Baptisté kromě jiného chápali význam skutečného křtu, že někteří univerzalisté dlouho zastávali jisté neurčité myšlenky ohledně obnovy“. Dále ovlivnil Russella George Storrs, který byl horlivým zastáncem tekzvané podmíněné nesmrtelnosti – nauky, že duše je smrtelná a, že nsmrtelnost je dar, který obdrží věrní křesťané. Dokazoval také, že neexistují věčná muka, protože ničemní nemají nesmrtelnost. Russell byl mužem pevného přesvědčení, který uvěřil, že Kristova neviditelná přítomnost začala r. 1874 a odhodlal se ohlašovat tuto pravdu jiným.

                                                          ČEMU VE SVÉ FINALITĚ VĚŘÍ SJ ?

     SJ VĚŘÍ : V JEDNOHO ANTROPOMORFNÍHO BOHA
                      V JEŽÍŠE KRISTA, STVOŘENÉHO, ARCHANDĚLA MICHAELA
                      V DUCHA SVATÉHO JAKO BOŽSKOU ENERGII
                      VE SMRTELNOST A NEEXISTENCI DUŠE VE SMRTI
                      V ZNOVUSTVOŘENÍ MRTVÝCH
                      V NEEXISTENCI PEKLA A SPRAVEDLNOSTI VZCHÁZEJÍCÍ ZE SVOBODNÉ VŮLE ČLOVĚKA.
                      V JEDNU ORGANIZACI, KTEROU BŮH USTANOVIL V 19, STOLETÍ V USA

Takto je finalizováno vyznání SJ z předpokladů, které nekriticky přijal Russell ve svých východiscích, které učinily z víry svědků jakýsi konglomerát omylů a zbožných přání. Russell byl do těchto omylů zrozen, otázkou zůstává jestli mohl jednat jinak. Nejen, že byl teologicky nepřipraven, ale i jeho filozofické předpoklady byly slabé, jinak by se ve věroučném systému, který vytvořil nemohly objevovat nelogické a odporující si teze a soudy. Na některé z nich si nyní poukážeme abychom dovedli do kompromitujících důsledků učení SJ a tak odhalily jeho nesmyslnost a absurditu.

                                                         ANTROPOMORFNÍ PŘEDSTAVY O BOHU

Z knihy SJ “Žít navždy …“, kapitola Kdo je Bůh ?, odst. 6 – 9 „…A víme, že k rozhodování je třeba mysl, a kde je mysl, tam je i mozek v těle určitého tvaru. A tak ta veliká mysl, zodpovědná za veškeré stvoření, patří veliké osobnosti, všemohoucímu Bohu. …Bůh je osoba s duchovním tělem, a proto také musí žít na nějakém místě. …“. Tyto naivní představy o Bohu, většina svědků přijímá nekriticky i přesto, že tyto představy popírají Boží atributy a to jednoduchost, dokonalost, nekonečnost a všemohoucnost.
         (Podrobnější informace v knize “Falešné představy o Bohu“, Karm. nakl., “Bůh filosofů“, OP Krystal)

                                                                     JEŽÍŠ KRISTUS STVOŘENÝ.

V knize, “SJ – hlasatelé božího království“, kde je popisována nejen histirie, ale i vývoj učení svědků se na str. 144 dozvídáme kategorické soudy o tom kým je Ježíš: “Ježíš Kristus je jediný zplozený Boží Syn, jediný přímo stvořený Bohem“. S první částí bude každý křesťan souhlasit, ale ve druhé části kréda SJ musí kritický čtenář zpozornit! Co má společného ZPLOZENÍ a STVOŘENÍ ? Mohl být Ježíš kristus opravdu ZPLOZENOSTVOŘEN? Do jaké kolize se dostane každý kdo není schopen rozlišit význam zplození od stvoření?

ZPLOZENÉ = stejné podstaty s ploditelem, z člověka může být zplozen zase jenom člověk, z Boha může být zplozen zase jenom Bůh, proto křesťanské vyznání o Kristu Ježíši upřesňuje, „…Bůh z Boha , Světlo ze Světla, zrozený NE STVOŘENÝ jedné podstaty s Otcem“.

STVOŘENÉ = odlišné, není totožné se stvořitelem, televize, stůl, auto není člověk, člověk není Bůh, atd.

Zde platí disjunktivní soud, buď zplozen nebo stvořen! Stvoření není ekvivalenten pro zplození a naopak. Do jaké kolize se SJ dostávají chtějíli nám namluvit, že Ježíš Kristu je stvořenozplozen?
Tvrdím-li, že zplozen = stvořen, pak všechno stvořené je zplozené a tudíž jedné podstaty s Bohem stvořitelemploditelem a to už jsou monistické a panteistické představy, které nevycházejí s křesťanství, ale s osvícenecké a východní filozofie.
Křesťanské hledisko je, že Bůh stvořil věci ex-nihilo tedy z ničeho, nikoli ze sebe samého! Budeli však někdo tvrdit, že stvořené = zplozené, tedy odlišné, nestejnorodé, pak Já jakožto zplozený jedinec nejsem totožný ve svém druhu s rodiči , nejsem člověk!? Z člověka se nerodí člověk z Boha se nerodí Bůh, atd. Zde vidíme důsledky do, kterých se člověk nutně dostává při nerozlišení nestejnorodých pojmů. Na jedné straně se člověk dostává do pozice přísného monoteismu tak jak je prezentován Islámem, který ve své Dómě má text “Bůh nemá Syna“, a na straně druhé do monismu a panteismu tak jak je prezentován osvíceneckými a východními filozofiemi., ke kterým se ostatně Ch.T.Russell ve svém hledání “pravdy“ také obrátil.
V tomto bodě svého vyznání se svědkové Jehovovi mýlí, Ježíš jakožto Boží Syn není zplozeno stvořen, ale buď zplozen nebo stvořen. Křesťanství logicky rozhodlo, že Ježíš je Boží Syn se všemi atributy božství, jedné podstaty s Bohem Otcem, tedy Bůh Syn.
              (Více informací v knize “Věděl Ježíš, že je Bůh?“, F.Dreyfus, OP Krystal, biblická studie)

                                                             DUŠE, SMRT A CO POTOM.

SJ tvrdí o smrti: “Konec všech životních funkcí. Když ustane dýchání, tep a činnost mozku, přestane životní síla postupně působit v buňkách těla. Smrt je opakem života“. (Rozmlouvat z Písma, str. 295)
Smrt je stav neexistence. (T – 16 – B)
SJ tvrdí antitezi proti křesťanskému vyznání “lidská duše je nesmrtelná“, lidská duše zaniká při tělesné smrti. Zde je patrné kam až vyústil, zcela logicky, mylný předpoklad o ´podmíněné nesmrtelnosti´. Z tohoto mylného předpokladu můžeme vyvodit kompromitující důsledek pro celé další usuzování. Důsledkem se zde stává nihilismu. Nihilismus je životní postoj “nic nemá smysl“, protože spravedlnost i nespravedlnost, láska i nenávist, dobro a zlo zůstanou nepotrestány nebo neodměněny. Nic nemá hlubší smysl jestliže člověk ve své finalitě, smrti, zaniká a neexistuje. Jestli-že člověk, který žil ve smrtelném hříchu např. vrah a naopak člověk, který se nedopustil takového zločinu, jsou na tom stejně ve své finalitě, smrti, stejně neexistují tak spravedlnost tam kde by mněla být uplatněna je absurdní a nesmyslná. Tvrdí-li kdo, že lidská duše je smrtelná dostává se do rozporu se spravedlností, svobodou, láskou a vzkříšením. Jestli-že je člověk ve smrti ve stavu neexistence, co Bůh vzkřísí ? Neexistenci ? Nebudespíše vzkříšení znovustvořením ? Ježíš, který vzkřísil Lazara jednal nutně nesmyslně když na neexistujícího Lazara volá: „Lazare pojď ven!“ (Jan 11:11-14) Z tohoto se dá vyvodit ještě jiný kompromitující důsledek vzhledem ke Kristovu božství! Jestli-že podle SJ Ježíš není Bůh kde vzal při vzkříšení moc znovustvořit neexistujícího Lazara? Pouze Bůh je stvořitel, stvoření nemůže nic stvořit!
Vraťme se však k duši. Je-li existence duše závislá na těle tedy organismu mají pravdu nejen SJ, ale i materialisté, pozitivisté, panteisté a biologisté. Dále ztrácí smysl diskuse o svobodné vůli, lásce zlu a dobru. Proč ? Protože vše je determinováno(omezováno), organickými pochody organismu. Spravedlnost naopak předpokládá svobodu aktu a svoboda aktu předpokládá možnost volby bez jakkýchkoli vnějších omezení. Je-li mravně zlý skutek vykonán bez svobodné vůle dotyčný nenese plnou odpovědnost, na vině mohou být i jiné faktory např. nemocné buňky v těle, nedostatek vitamínů, atd. Je-li naše duše produktem těla = buňek, chemických procesů , a dalších somatických projevů
svoboda ztrácí opodstatnění, láska se mění v hedónismus, při mravně zlém jednání je na vině okolí a okolní vlivy nikoli jedinec. Dále rozebereme problém svobodné vůle, trestu a viny a tím pádem i pekla o , kterém SJ tvrdí, že neexistuje.
                                      (Více informací hledej v knize Problém duše, J. Fuchs, OP Krystal)

                                                                   SVOBODNÁ VŮLE A PEKLO.

Opakem svobody je nutnost. Kde je nutnost, tam není svoboda a ani odpovědnost. Svobodu lidské vůle odmítal M.Luther, J.Kalvín a další “reformátoři“. Kalvín dovedl odmítnutím svobodné vůle člověka své učení do extrému v pojetí predestinace. Již z výše uvedených informací víme, že právě mylná nauka o predestinaci dezorientovala samotného Ch.T.Russella v oblasti Boží lásky. Místo aby Russell více rozvinul své předpoklady tak nekriticky rozhodl, že peklo neexistuje! V souvislosti s tím můžeme říci, neexistuje-li peklo pak neexistuje ani spravedlnost. Jestliže Bůh obdařil člověka svobodnou vůlí musel nutně počítat s tím, že ho nakonec člověk může odmítnout. Bůh takového člověka nemůže nutit aby Ho poslouchal tím by popřel dar svobodné vůle. Proto není Bůh odpovědný za peklo, jak se mylně domníval Ch.T.Russell. Peklo je ústupkem Boží lásky k lidské svobodě. Peklo má smysl jedině tehdy má-li člověk svobodnou vůli. Zde může vzniknout omyl a svobodném rozhodování, Nelze svobodnou vůli a rozhodování slučovat. Svobodná vůle se týka mravní odpovědnosti, jestli člověk v dané situaci bude jednat mravně zle nebo dobře. Svobodná vůle je největším tajemství lidského života to, že někdo stokrát nekradl neznamená, že nebude krást ani po stoprvní. Naopak svobodné rozhodování v denním životě je vždy s části determinováno okolnostmi, schopnostmi jedince, atd. V nesmrtelnosti lidské duše lze realizovat spravedlnost v nejplnější míře kde se každý bude zodpovídat za své činy před, kterými neunikne v neexistenci. Tvrdí-li kdo, že lidská duše je smrtelná a po tělesné smrti v neexistenci, popírá v plné míře svobodu a spravedlnost.
                               (Více informací hledej v knize Teodicea, C.Tresmontant, nakl. Timotej)

                                                           CÍRKEV NEBO ORGANIZACE ?

Ježíš Kristus, řekl: „…zbuduji svoji Církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou“. Každý kdo četl NZ zvláště skutky apoštolské nemůže popřít, že Církev již v době apoštolů byla ustavena a institucializována. Jestli-že by byl Bůh nucen vybírat organizaci xxxx let po založení Církve v 1.století, musel se Ježíš Kristus nutně mýlit ve shora citovaném výroku. Proč ? Protože Církev zde musí být kontinuálně přítomna jako instituce již od 1.století. Kdyby byla tato kontinuita jakkoli přerušena tak by se Ježíš mýlil nemluvil by pravdu.Když Bůh ustanovil Izrael jako smluvní národ, jednal s ním neustále od doby kdy s ním učinil smlouvu skrze Mojžíše. I přesto, že v určitých fázích své existence se Izrael jako národ zpronevěřoval Bohu i jeho smlouvě, přesto neměl Bůh neustálou potřebu vybírat a měnit tento národ za jiný až do doby kdy přišel Kristus Ježíš.Ani dnes nemá Bůh potřebu měnit kontinuitu Církve, která je zde od počátku. Církev je sloup a opora pravdy, kterou Ježíš od počátku miluje a chrání. (Ef. 5:23, Mt 16:18, 1.Tim. 3:15)
(Pro důkladnější informace je možno se obrátit na knihy Církevní dějiny, Eusebiós, Malé Církevní dějiny pro střední školy, Mráček)

                                                                     VÝHRADNĚ BIBLE

SJ tvrdí, že svoji víru zakládají výhradně a jedině na Bibli.Otázka je, proč tedy vydávají literaturu, která jistě není Biblí?
Že by intuitivně cítili, že Bible sama o sobě nastačí a je potřeba Bibli doplnit výkladem? Kde se dá v samotné Bibli doložit teze, že naše víra má být založena výlučně a pouze na Bibli? Bible není sama o sobě dokonalým Božím sdělením, protože nesděluje pravdy víry jasně a srozumitelně pro každého člověka. U dokonalého Božího sdělení by jsme předpokládali jeho jasnost v otázkách víry a srozumitelnost pro každého člověka. Proč se kolem Bible vedli a vedou nekonečné spory o tom co je a co není věroučně správné? Proč jsou samotné výklady různých směrů z Bible protichůdné? Proč se nejsou schopni v otázkách věrouky domluvit ani samotní SJ ve svém ústředí? (Více informací o tomto problému hledej v knize Krize svědomí, R. Franz, kniha je od bývalého člena vedoucího sboru SJ v Brooklynu, New York, USA) Očekávali by jsme toto u dokonalého božího sdělení? Každý kdo tvrdí, že křesťanská víra je založena jen a jen na Bibli, je v omylu, protože Bible o své výlučnosti ni neví!
     (Pro důkladnější důkazy v otázce svobodného přístupu k Písmu, hledej v brožuře, Kritické úvahy, J.Fuchs)

                                                                                      ZÁVĚR

Sj jsou zmateni v řádu poznání, jejich soudy jsou rozporné a atodestruktivní. Přesvědčení SJ není křesťasnké i přesto, že vyznávají Ježíše Krista Syna božího. Ježíš svědků je však odlišný od Ježíše Krista křesťanského, který je Bohem se všemi atributy Boha, je degradován na pouhé stvoření, archanděla Michaela, který má moc znovustvořit lidské bytosti po smrti, protože mrtví jsou ve stavu neexistence? Peklo neexistuje, protože nesmrtelnost je podmínečná ! Omyl je nepravdivý obsah soudu, který je zneznalosti předkládán jako pravdivý. Ch.T.Russell nekriticky rozhodl o “pravdě“ aniž by si dále ověřil svá tvrzení, které jsou ve svých důsledcích nesmyslná a autodestruktivní. Tím nechci přesvědčení svědků znehodnocovat, protože v dnešní relativisticko-postmoderní společnosti je možné věřit všemu. Kdysi někdo řekl: „Až lidé přestanou věřit v boha, nebudou věřit v nic“, někdo dodal, „bude to ještě horší, lidé uvěří čemukoli“. To se v případě SJ potvrzuje, přesto musí každý sám za sebe hledat a ptát se jestli to čemu zasvěcuje svůj život má nebo nemá reálný smysl a hodnotu. Svobodná vůle, která je zpochybňována systematicky od protestanské revoluce přes všechny totalitní režimy, nás předurčuje spolu s věčností k odpovědnosti za svůj život. Protže tam kde je vina musí přijít trest, aby došlo k naplnění spravedlnosti. Vina bez trestu je falešným pojetím spravedlnosti, která by uvrhla náš život buď do nihilismu nebo do hedónismu. Papež Jan Pavel II, řekl: „Pravda se obhájí silou pravdy samé“. Dnes jsme svědky, že většina falešných teorií poznání končí na smetišti dějin a to je i pro svědky Jehovovi dobré znamení.

           Odkazy z knih (1) Rozdělení nebo reformace západního křesťanství ? Ch.Dawson
                                   (2) SJ – hlasatelé božího království

                                              Podrobnější informace o rozporech v učení SJ na adrese:

                                                                           KAREL DOLEŽEL
                                                                         Politických vězňů 27/A
                                                                                 Plzeň – Bory
                                                                                     301 00
                                                                             Tel. 019/27 35 45
                                                                         DoleželK@seznam.cz

	Hledej
	Je a svátek má Ludmila. Vytvoření registrace