|
Právě je 552 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116646050 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: David Novák: Sčítání lidu a hledání cest
Vloženo Pondělí, 09. leden 2012 @ 09:27:55 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Jakýkoli průzkum či sčítání lidu v sobě nese mj. otázku, jak zjištěná
data interpretovat. Když vidíme výsledky první výsledky, které se týkají
religiozity v Česku, potom lze konstatovat, že církev je stále jednou z
největších (ne-li největší) organizací v zemi – tedy měřeno počtem
sympatizantů. Jiný úhel pohledu ale je, že církev své sympatizanty
poměrně rychle ztrácí. Jinými slovy velká část Čechů ke své víře církev
nepotřebuje. Statistiky potvrzují, co ukázal nedávný výzkum Křesťanské
akademie mladých (KAM), který byl zaměřen na mládež a který byl podle
zjištěných výsledků příznačně nazván „Bůh ano, církev ne“.
Výsledky sčítání lidu lze interpretovat tak, že v porovnání s jinými
národy jsme národem neznabohů, což si ovšem nemyslím. Statistiky nic
nevypovídají o tom, že by občané tradičně náboženských zemí jako např.
Polska, Slovenska, či Itálie byly zbožnější než Češi. Vyplněná kolonka
náboženská příslušnost totiž o osobní víře moc nevypovídá. Navíc dle
sčítání lidu v Čechách ubylo bezvěrců – což popírá, že bychom byli až
tak ateistickým národem. Jsme spíše národem „nechodičů do církve“. Co
se osobní víry týká, zřejmě nijak nevybočujeme z nízkého standartu mnoha
evropských zemí (což ale není moc povzbudivé konstatování).
Určitým svodem statistik plynoucích ze sčítání lidu je přeceňovat růst
některých malých církví. Jde o to, že když je vás méně, potom procenta
naskakují rychleji, jakkoli je to z matematického pohledu nesmysl. Chci
napsat, že růst např. o 50% znamená něco jiného, když je vás 10, 100
nebo když je vás 10000. V určitém množství se růst zpomaluje. Jsem rád,
že Církev bratrská, stejně jako pár dalších menších denominací
povyrostlo, je ale otázkou, nakolik se jedná o přechody z jiných
denominací dané štěpením některých církví či sborů a nakolik o skutečné
konverze od nevíry k víře v Krista. Toto ale statistika nepostihne.
Co asi nelze ignorovat jsem již naznačil na začátku tohoto článku. Jedná
se o prudký úbytek sympatizantů velkých, tzv. lidových církví. Tato
data jsou ještě více alarmující, když je srovnáte s rokem 1991. Zatím
nejsou zveřejněny podrobnosti, ale pokud bude trend stejný nebo podobný
jako v letech minulých, potom ze statistik bude vyplývat, že především u
lidových církví je víra doménou především starších lidí. Jinými slovy,
tyto církve vymírají. Sociolog Jan Spousta k tomuto fenoménu napsal:
„Tradiční české církve se zakonzervovaly ve stavu před zhruba sto lety.
Jejich členská struktura je přestárlá, v mladších generacích už k tomu
lidé nenajdou cestu. Necítí, že by jim zavedené církve daly odpovědi na
otázky, které si kladou."
Toto hodnocení se nečte snadno, ale je v mnohém pravdivé. Zároveň by
nemělo církve méně tradiční či rostoucí, vést k pocitu nadřazenosti či
sebeuspokojení. Do určité míry to, co píše Spousta, je generalizací,
protože církev dělá i mnohé skvělé věci, a to jak pro lidi na okraji
společnosti, tak pro staré i mladé, nicméně častokrát její vystupování
navenek, styl bohoslužeb, schopnost prezentovat, o čem vlastně
křesťanská víra je, dnešního Čecha neslovuje. Když vnímám církev, do
které chodím, potom sice existuje snaha nebo alespoň vědomí, že bychom
měli „sdílet s nevěřícími či hledajícími evangelium“, nicméně sbory jsou
vytíženy především provozem, který je v drtivém procentu nastavený na
„domácí víry“.
Další problém, který vnímám, je, že v české církvi v současné době chybí
vzory funkčních a rostoucích sborů či denominací. Můžeme naslouchat
příběhům za zahraničí, ale velmi bychom potřebovali tyto příběhy slyšet a
vidět doma. Zároveň bychom potřebovali slyšet vyučovat o misii,
evangelizaci, o zakládání sborů lidi, kteří to jednak dělají a jednak
mají určité výsledky. Netvrdím, že v Čechách vzory vůbec nejsou, ale
potřebujeme, aby jich bylo víc… a možná abychom o nich více věděli a
dali jim možnost o svých zkušenostech hovořit.
Dále si myslím, že mnohé
sbory a možná i církve rezignovaly na myšlenku, že by mezi ně přišli
nevěřící. Zvykly si, že sbor/ církev je jen pro „insidery“. Heslem potom
je „buďme vděčni a šťastni alespoň za to, co máme“. Toto se odráží na
mizerné prezentaci navenek (např. web, příspěvky do sekulárních periodik
atd.), na stylu kázání, na tom, že členové církví víceméně nemají
přátele mezi nevěřícími a pokud mají, nedokáží s nimi přirozeně hovořit o
své víře atd.
Moc ale nechápu, jak může být sbor nebo pastor spokojený,
pokud se každou neděli po několik let schází např. zhruba 50 lidí v
50000 tisícovém městě (čísla si dosaďte sami). Myslím, že to byl Bill
Hybels, který hovořil o „svaté nespokojenosti“. Jedná se o nespokojenost
s tím, že děláme tak málo proto, aby lidé slyšeli evangelium. Že tolik
lidí evangelium vůbec neslyšelo, zatímco my si ve svém sboru/ kostelíku
užíváme „príma duchovní atmošku“. Tuto nespokojenost ale v církvi moc
nepozoruji.
Další důležitou věc, kterou vnímám skrze sčítání lidu, je, že
sbor/církev, která dlouhodobě rezignuje na kázání evangelia a na
evangelizaci, nemůže v dlouhodobé perspektivě vydržet. Pár let sice
sbor/církev může mít pocit, že „nevypadáme jako fanatici“, lidem mažete
med kolem pusy tím, že místo evangelia hovoříte třeba o morálce či
politice, Ježíše nahradíte učitelem morálky či „principy dobra a zla“,
nikoho včetně sebe neznepokojujete evangelizací, ale z dlouhodobého
hlediska je to smrtící. Církev nemůže růst pouze tak, že uvěří děti
stávajících členů. Pochopitelně kázání evangelia vůbec nemusí znamenat
postavit se za mikrofon a kázat. Evangelium vždy sdělujeme v určitém
kontextu, ale sdělujeme evangelium.
Pokud do sboru/církve dlouhou dobu nepřichází noví lidé, sbor, stejně
jako jakékoli jiné uzavřené společenství, vytváří vlastní velmi
specifickou kulturu se svébytným stylem humoru, tradic, zvyklostí,
mluvy, společně sdílených zážitků atd. Tímto se toto společenství ještě
více uzavírá dovnitř a případní návštěvníci brzy pochopí, že mezi „staré
dobré jádro“ prostě nepatří, protože mu nerozumí. Myslím, že v této
situaci se nachází nejeden sbor/církev. Pokud se něco zásadně nezmění,
sestupný trend bude nadále pokračovat.
Bylo by ale chybou propadat pocitům zmaru. Lidí, kteří tvrdí, že jsou
bezvěrci, ubývá. Tito, ale i mnozí další mají jisté náboženské povědomí.
Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se setkají s věřícími či sborem,
který prezentuje evangelium jazykem, kterému lidé mimo církev rozumí,
málokdy odcházejí s pocitem „nikdy více“. V posledních měsících jsem měl
čest desítky hodin přednášet v nejrůznějších skupinách lidí, kteří si
říkali nevěřící – od mládeže po důchodce na různá témata týkající se
křesťanství. Lidé se mnou nesouhlasili a někdy HODNĚ nesouhlasili
(hovořím o několika stovkách posluchačů).
Jsem však šokován, že jsem se v
podstatě nikdy nesetkal s odmítnutím, pouze s nesouhlasem. Mnohokráte
ale i s pozitivní zpětnou vazbou. Sbor, ve kterém jsem, se snaží být
hodně otevřený pro lidi hledající. Tito lidé mezi nás nejen chodí, ale i
když se třeba nerozhodnou pro víru, nejsou v nějaké opozici. Mnohokrát
jsem od nich slyšel, že když nic jiného, alespoň si poopravili negativní
předsudky, které o církvi a tedy i o křesťanství měli.
Myslím, že cesta k církvi otevřené k českým agnostikům existuje. Zároveň
tuto cestu musí do velké míry nově definovat sama církev. Bude to však
znamenat začít hledat cesty nové, nebo prosekat cesty, které už hodně
zarostly. V této chvíli si vůbec nejsem jist, zda se nám to těchto
nových cest vlastně vůbec chce. Zda spíše neplatí „však oni si lidé,
budou-li chtít, cestu k nám najdou sami“. Pokud nezačneme hledat nové
cesty směrem k lidem, potom si je sami nenajdou, určitě ne. Ne proto, že
by toho nebyli schopní, ale prostě proto, že po zarostlých cestách
přirozeně nechodíte. V českém kontextu budou tyto zarostlé cesty
znamenat utvrzení se v pocitu, že k víře církev skutečně nepotřebuji.
Zdroj: http://david-novak.blogspot.com/
|
Re: David Novák: Sčítání lidu a hledání cest (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 09. leden 2012 @ 16:07:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Řekl bych že není třeba abychom složitě hledali cestu, že na ní jsme. Je třeba jít dál. Ten kdo se modlí se nebojí budoucnosti a ten kdo se postí se nebojí zlého. Držme se věrně Boha, Církve a Ekumeny a prosme za celý svět. Ten kdo stojí z vlastní vůle mimo a nehodlá na tom momentálně nic změnit si se sčítáním lidu a s jeho závěry teoreticky dělat starosti nemusí. Tenhleten problém se ho zdánlivě netýká. |
|
|
Re: David Novák: Sčítání lidu a hledání cest (Skóre: 1) Vložil: joker (www.klicnik.eu) v Pondělí, 09. leden 2012 @ 16:46:11 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím si, že církve rezignovali na moc Ducha Svatého a upřely své pohledy k manažerským postupům. Nemyslím si, že velké (či větší) církve mají menší prostor pro růst, než menší společenství, jakkoliv to vypadá logicky. Ono to totiž imho nelze měřit lidskou logikou. Nesouhlasím s tím, že sbory jako uskupení lidí vytváří uzavřenou subkulturu jako reakci na to, že k nim nepřichází nové lidé. Myslím si, že se každé společenství a církev nevyjímaje, uzavírá dovnitř naprosto spontánně. Zde spíš platí, že čím větší společenství, tím je uzavřenější - protože lidé už další kontakty (než ty z nitra svého kmene) nepotřebují. Souhlasím ovšem s myšlenkou svaté nespokojenosti. Pokud se růst sboru zastaví na určité hranici a dál to prostě neleze (a většina nových lidí, kteří vstupují, jsou odrostlé děti starodávných členů), oak je něco špatně. No a opět zde máme slavný výzkum KAMu, jehož otázky byly označeny za manipulativně položené. To jen tak pro pobavení... |
|
|
Re: David Novák: Sčítání lidu a hledání cest (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 11. leden 2012 @ 22:01:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Co je pro mne naprosto nepochopitelné, kolik papíru a kyberprostoru je věnováno tomu, že církev stagnuje a možná krachuje (čímž nechci nijak umenšit tento příspěvek). Pokud mluvím s nekřesťany, je to často také jedna věc, která jim opravdu vadí. Je to neustálý boj církví o peníze. To opravdu - i kdyby na to měla církev 100 x nárok (jakože si myslím, že nemá) nedokáže církev uchopit těch pár veršů darování kabátu, nepožadování zpět atd. Co je dnes církvím dražší. Duše nebo miliardy? Opravdu se nenajde ani jedna, která by chtěla být věrohodná a žít to, co vyznává? Nebo se zde naplní ono: Když se jedná o peníze, všichni jsme jednoho vyznání?
Škoda, že nejsem členem církve, která usiluje o restituce. Tepal bych více nahlas, takhle je to pro mne moc snadné. Nic (už) mne to nestojí.
Opravdu už tomuto církve nevěří?
Lukáš 6:30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.
Matouš 5:40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
Židům 10:34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
Nemohu mluvit za katolíky, pro ty je směrodatná tradice a kanonické právo a koneckonců není mojí odpovědností, když budou ztrácet kredit u lidí. Vím, je opravdu těžké věřit takto Písmu a nikoho neodsuzuji. Také jsem rád zabezpečen a nejsem žádný hrdina víry. Ale proč se tím neřídí alespoň církve, kterým nic ukradeno nebylo a které věří Písmu?
Bratře Nováku, zkuste napsat něco o tom. Talent na to máte.
|
Re: Re: David Novák: Sčítání lidu a hledání cest (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Středa, 11. leden 2012 @ 22:30:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Také to tak vidím. |
]
|
|
|
|