Textus Receptus a Westcott-Hortův padělek Nového Zákona

[Gojim]

Textus Receptus a Westcott-Hortův padělek Nového Zákona

Velikého pokroku v Anglii však tajní jezuité dosáhli teprve tehdy, když prostřednictvím dvou mužů, vysvěceného anglikánského biskupa B. F. Westcotta a jezuitského profesora F. J. A. Horta přepsali původní řecký originál Nového Zákona - Textus receptus (Přijatý text) - do své vlastní představy. Přepis se uskutečnil podle jezuitské věrouky, a to právě za vydatné podpory profesora hebrejštiny Puseyho.
Tím se jezuitům podařil druhý světový podvod. První podvod je ve spiritistickém zjevování se Panny Marie podle předem dohodnutého termínu a na předem domluveném místě. Marie se zjevuje právě tam, kde to papežská stolice nebo jezuitský řád potřebuje. Druhý podvod je v jejich podvrhu za původní řecký Nový Zákon Textus Receptus.
Co znamená pro biblickou církev tento řecký Nový Zákon? Textus Receptus neboli kompletní novozákonní řecký text byl až téměř do konce 19. století nejrozšířenějším řeckým podkladem pro překlady Nového Zákona. Překlady se konaly do všech evropských i neevropských jazyků.
Na základě starých řeckých východních rukopisů byl tento řecký text vydán r. 1516 a 1519 Desideriem Erasmem, r. 1522 přeložen Dr. Martinem Lutherem do němčiny, r. 1522, 1527 a 1535 byl Erasmem vydán znovu. V letech 1571 - 1574, 1583 a 1584 byl šestkrát vydán Plantinem v Antverpách, 1534 Colineausem v Paříži, kde jej znovu r. 1546, 1549, 1550 a 1551 vydal R. Stephenson. Theodor Beza vydal tento původní řecký text se svým doprovodným latinským překladem v Ženevě v letech 1565, 1582, 1588 a 1598, protože první výtisk z roku 1551 byl úplně rozebrán. Kromě toho vydal i samotný řecký text, a to v letech 1565, 1567, 1580, 1590 a 1604.
Tento Textus Receptus ve Stephansově a Bezově vydání sloužil pak jako podklad pro vznik anglického překladu Nového Zákona pro krále Jakuba - KJV, vydaného r. 1611. Současně sloužil i pro překlad do české Bible Kralické od univerzitního profesora řečtiny Jana Blahoslava. Blahoslavův překlad vyšel poprvé roku 1564 v Ivančicích a pak ještě mnohokrát jako šestý díl Bible Kralické, která byla naposledy před Bílou horou vydána uceleně roku 1613.
Jezuité věděli, že když Textus Receptus nenápadně přizpůsobí katolické víře a věrouce pod maskou “vědeckosti”, dostanou tím mnoho protestantských církví včetně anglikánské pod moc Vatikánu. Zkontaktovali proto profesora Puseyho z Oxfordu. Dohodli s ním, že přiměje Dr. anglikánské církve Westcotta, který veřejně tíhnul ke katolicismu, aby navázal spolupráci s profesorem Hortem a že oba muže pak Pusey přizve do týmu, který bude provádět revizi Bible jak v hebrejské, tak zvláště v řecké části.
Už předem bylo naplánováno, že Hort přitom přivede Westcotta ke mnoha západním a římským opisům řeckého Nového Zákona, které katolické církvi více vyhovovaly. Bylo domluveno, že oba “jazykovědci” protestantskému světu “vědecky” opodstatní zásah do řeckého Textu Receptu Nového Zákona. Výchozím rukopisem k práci se měl stát Vatikánský a Sinajský kodex jako základní kámen stavby nového, prokatolického Textu Receptu.

Soukromý život “zbožných” padělatelů
Pro dokreslení se ještě podívejme na soukromý život anglikánského biskupa Dr. Westcotta a jezuitského profesora Horta. Za každým citátem je v závorce shrnuto, jaký charakter těchto přepisovatelů původního novozákonního textu citát odhaluje:
“Do soukromého myšlení mužů Westcotta a Horta, kteří přepsali řecký text, ze kterého dnes vycházejí nové verze a překlady, můžeme nahlédnout prostřednictvím jejich osobní korespondence, jak se nám zachovala v jejich životopisech. Následující chronologie ukazuje, o čem přemýšleli a co dělali tito lidé v době, kdy připravovali »nový« řecký text a revizi Nového zákona.
Když se rozhodovali, co patří a nepatří do Bible, tak se zároveň věnovali věštění za pomoci duchů zemřelých lidí a ezoterickým klubům a jednotlivcům. Když se Hort rozhodl zajet si prohlédnout novozákonní rukopis, zúčastnil se také poutě ke hrobu Panny a komentoval to slovy: »Bůh se zjevuje ve mnoha podobách.« (Hortova jezuitská úcta k Marii)
1840 - »... neobyčejně ho (Westcotta) zaujal mormonismus ... sehnal si knihu Mormon a studoval ji.« (Westcott, sv.1, str. 19). (Vliv temné bible na Westcotta)
1842 - »Večer s Tomem chodívám k čarodějníkovi, ale ten nemá odvahu před námi něco provádět.« (Westcott, sv. 1, str. 9). (Westcottovo čarodějnictví)
1845 - Wescott, Hort a Benson zakládají klub »Hermes« (řecké jméno egyptského boha Thotha, boha měsíce a moudrosti). (Okultismus překladatelů)
1846 - »... jeho deník hovoří o cestě spolu s C. B. Scottem ke Girtonovi, kde se diskutovalo o metafyzice.« (Westcott, sv. 1, str. 42). 12.0pt;(Okultní síly ovlivňují “překladatele” Bible)
- Vyjadřuje se o evangelících jako o »nebezpečných« a »nezdravých«. (Westcott, sv. 1, str. 44-45). (Nepřátelství k Novému Zákonu)
- »Nové pochybnosti, staré pověry a racionalismus, to všechno mě trápí... Nedovedu určit, jak moc musíme věřit, jak moc je to ve skutečnosti od člena církve nezbytně požadováno.« (Westcott, sv. 1, str. 46-47). (Westcott zmítaný nevěrou)
1847 - »Jsem tolik divoký, tolik pochybovačný. Neumím se toho vzdát.« (Westcott, sv. 1, str. 52). (Westcott zmítaný pochybnostmi)
- V hovoru o bludaři Dr. Hampdenovi řekl: »Jestliže bude on odsouzen, co se potom stane se mnou?« (Westcott, sv. 1, str. 52). (Westcott si uvědomuje, že zastává bludný směr)
»Už mnoho let chovám přesvědčení, že uctívání Marie a Ježíše má ve svém původu a ve svých důsledcích velmi mnoho společného.« ... »Ani v nejmenším nepředstírám, že beze zbytku rozumím často obnovované životaschopnosti mariolatrie (uctívání Panny Marie jako Boha).« ... »Ale tento poslední blud lze jen stěží vymýtit, pokud si protestanti neodvyknou od toho bláznivého strachu z myšlenky na kněžstvo.« ... »Ale ty víš, že jsem zapřisáhlý zastánce tohoto názoru.« (Westcottovo uctívání Marie)
»Věřím, že Coleridge měl celkem pravdu, když říkal, že křesťanství bez robustní církve je domýšlivostí a deziluzí. Vzpomínám si, jak jsem před časem šokoval tebe a Lightfoota, když jsem vyslovil své přesvědčení, že »protestantismus« je jen vsuvka, a to dočasná.« (Hortova teze o protestantismu) (Westcott odmítá protestantskou víru)
»Z kláštera jsme zatočili směrem k malé kapličce, kterou jsme objevili na vrcholu sousedního kopce... Naštěstí jsme našli dveře otevřené. Byla velmi malá, bylo v ní jenom jedno místo k pokleknutí a v pozadí byla »pieta« (socha Panny s mrtvým Kristem na klíně) v životní velikosti... Kdybych byl sám, dovedl bych tam klečet celé hodiny.” (To napsal Westcott z Francie své snoubence v r. 1847, Život Westcotta) (Westcottovo uctívání Panny Marie)
1848 - Hort mluví o »...fanatismu milovníků Bible«. Poznamenává: »Zdá se mi, že čisté římskokatolické stanovisko je bližší pravdě a povede k ní mnohem pravděpodobněji než stanovisko evangelické.« (Hort, sv. 1, str. 76-77). 12.0pt;(Hortova nenávist k Bibli a jeho obliba v katolicismu)

Pokracovanie:
Textus Receptus a Westcott-Hortův padělek Nového Zákona
http://tajne.ueuo.com/tdj25.php#k02