ecr

ecr

Sam Bůh vše dal v ruky Synu, kdo pověří  pověří kdo ne pověřil nepověří. Jak by my neuctívaly Boha Otce nám to nepomůže, proto že spása je jenom v Synu.

Skutky 4: 11 [biblenet.cz]Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. 

Ehmm..

  

Jo, Laura příjemně překvapila. Také se postavila na odpor vůči Jedinému Pravému Bohu. 

          Bohu Ježíše Krista, Bohu apoštolů, našemu Bohu.

J 20:17:   Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“

Dt 12,32 Cožkoli já přikazuji vám, ostříhati budete, činíce [to]; nepřidáte k tomu, aniž co z toho ujmete. 

Jr 26,2 Takto praví Hospodin: Postav se v síňci domu Hospodinova, a mluv ke všechněm městům Judským, přicházejícím klaněti se v domě Hospodinově, všecka slova, kteráž tobě přikazuji mluviti k nim, neujímejž slova,

A polibte je jen jedna ze tří možností překladu. Křesťané tuto kapitolu 2 narozdíl od židů vztahuji na Ježíše, i když se zde o něm vůbec nemluví.

CEP Ekumenický překlad, 1979

1Par 17:11-15:

Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku z tvých synů a upevním jeho království. Ten mi vybuduje dům a já upevním jeho trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem odňal tomu, který byl před tebou. Ustanovím jej ve svém domě a ve svém království navěky. Jeho trůn bude navěky upevněn." Nátan k Davidovi promluvil ve smyslu všech těchto slov a celého tohoto vidění.

Žalm 2:12: Polibte Syna

Autor: Ben Burton

Ben Burton

9. července 2020

11 minut čtení 

Proroctví od začátku do konce. Žalm 2 není výjimkou a je korunovačním žalmem mesiášského krále. Začíná slovy: 

לָמָּה רָגְשׁוּ גוֹיִם וּלְאֻמִּים יֶהְגּוּ־רִיק׃

יִתְיַצְּבוּ מַלְכֵי־אֶרֶץ וְרוֹזְנִים נוֹסְדוּ־יָחַד עַל־יי וְעַל־מְשִׁיחוֹ׃

„Proč se shromažďují národy a lidé kují marné plány; králové země se staví na odpor a vládci spikají proti HaShemovi a proti Jeho Mesiáši?“

Žalm 2:1-2 

Raši, R’ Šlomo Jicchaki (1040 – 1105 n. l.), komentuje: 

רבותינו דרשו את הענין על מלך המשיח

ולפי משמעו יהיה נכון לפותרו על דוד עצמו 

„Naši mudrci (Ber. 7b) vyložili tento úryvek jako odkaz na krále Mesiáše, ale podle jeho zjevného významu je správné interpretovat jej jako odkaz na samotnného Davida…“

Raši k Žalmu 2:1, citováno na Chabad.org [1] 

Jak jsme vysvětlili, David HaMelek je prototypem Mesiáše a to, co platí pro Davida, platí i pro Mesiáše. Verš 7 hovoří o Mesiášovi jako o Synovi: 

Dovolte mi vyprávět o nařízení: Hospodin mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“ 

„Dovolte mi vyprávět o nařízení: Hospodin mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“ 

Žalm 2:7 

Raši objasňuje pasáž: 

Hlava Izraele, který je v Tóře nazýván svým prvorozeným synem, a oni budou tebou upevněni, jak je řečeno u Abnera (tamtéž 2:3). Toto praví Hospodin skrze Davida, svého služebníka: Zachráním svůj lid Izrael a pro ně jsi přede mnou jako syn, všichni, kdo se na tebe spoléhají:… abys byl nazýván svým synem a milován mnou jako syn pro ně, jak je řečeno (1. Paralipomenon 14:2). David poznal, že ho Hospodin ustanovil králem nad Izraelem a že povýšil jeho království kvůli svému lidu Izraeli. U izraelských králů, kteří byli před ním milováni, nacházíme, že jsou nazýváni syny, jak je řečeno (2. Paralipomenon 27): V Šalomounovi bude mým synem a já budu jeho otcem. A u Davida v Žalmu 59 nacházíme, že mě bude nazývat otcem, ty jsi pro mě a skála mé spásy. 

„Ty jsi můj syn, hlava nad Izraelem, který…“ jsou nazýváni „Můj prvorozený syn“. A oni skrze tebe vytrvají, jak je řečeno o Abnerovi (2. Samuelova 3:18): „Neboť Bůh řekl atd.: ‚Rukou Davida, svého otroka, vysvobodím... Izrael.‘“ A kvůli nim jsi přede mnou jako syn, protože všichni jsou na tobě závislí... zplodil tě: abys byl nazýván mým synem a abys byl pro ně milován mnou jako syn, jak je řečeno (2. Samuelova 7:14) o Šalomounovi: „Budu mu otcem a on mi bude synem.“ Dále o Davidovi (Žalm 89:27) nacházíme: „Bude mi říkat: ‚Ty jsi můj Otec, můj Bůh a Skála mé spásy.‘“

Raši k Žalmu 2:7, citováno na Chabad.org [2] 

Talmud říká:

תנו רבנן משיח בן דוד שעתיד להגלות במהרה בימינו אומר לו הקב”ה שאל ממני דבר ואתן לך שנאמר (תהלים ב, ז) אספרה אל חוק וגו’ אני היום ילדתיך (תהלים ב, ח) שאל ממני ואתנה גוים נחלתך וכיון שראה משיח בן יוסף שנהרג אומר לפניו רבש”ע איני מבקש ממך אלא חיים אומר לו חיים עד שלא אמרת כבר התנבא עליך דוד אביך שנאמר (Žalmy 21:5) חיים שאל ממך נתתה לו וגו’

„Mudrci učili: Mesiášovi ben Davidovi, který je předurčen k tomu, aby se v naší době brzy zjevil, říká Svatý, požehnaný buď: Žádej ode mě cokoli a já ti dám, co si přeješ, jak je řečeno: „Vyprávím o rozhodnutí; Pán mi řekl: Ty jsi můj syn, dnes jsem tě zplodil, požádej mě a dám ti národy za dědictví a končiny země za tvůj majetek“ (Žalmy 2:7-8). Jakmile Mesiáš ben David uviděl Mesiáše ben Josefa, který byl zabit, řekl Svatému, požehnaný buď: Pane vesmíru, žádám tě pouze o život, abych neprožil stejný osud. Svatý, požehnaný buď, mu řekl: Život? Ještě než jsi vyslovil tuto prosbu, tvůj otec David již o tobě v této věci prorokoval, jak je řečeno: „Požádal tě o život, ty jsi mu jej dal, dokonce dlouhý život na věky věků“ (Žalmy 21:5). Sukkah 52a, Talmud Williama Davidsona, Sefaria.org [3]

Nashku Var

Kromě křesťanského výkladu slova יְלִדְתִּיךָ (yelid’ticha, zplozený) se židé a křesťané obecně shodují na překladu a celkovém významu žalmu. Ve verši 12 však mezi misionáři a antimisionáři vypuká kontroverze ohledně slov נַשּׁקוּ־בַר (nashku var), která jsou v King Jamesově verzi přeložena takto: 

„Polibte Syna, aby se nerozhněval…“

Žalm 2:12, King James Version 

Židovské překlady uvádějí tento verš takto: 

„Vzdejte hold v čistotě, aby se nerozhněval...“

Žalmy 2:12, Old JPS, srov. Midrash Tanchuma, Noach 19:3 

Zde je odpověď R’ Tovia Singera křesťanskému turistovi: 

Pokud neznáte hebrejštinu nebo židovskou tradici, můžete být po shlédnutí tohoto videa zmatení. Který překlad je správný? Opravdu křesťanské překlady „vkládají Ježíše do Tanachu“, jak se tvrdí? Jak je možné, že ze dvou jednoduchých hebrejských slov mohou vzniknout dva zcela odlišné překlady? Zatímco hebrejské slovo „neshikah“ znamená polibek a souvisí se slovem nashku, podívejme se, co k tomuto verši říká Raši: 

זרזו עצמכם בבר לב

„Vyzbrojte se čistotou srdce.“

Raši k Žalmu 2:11, citováno na Chabad.org [4]

Chizkuni, R’ Hezekiah ben Manoach (13. století), napsal komentář, který pomůže objasnit Rašiho výklad „vyzbrojte se“ 

„... ačkoli slovo נשק se primárně objevuje ve významu „políbit“, je to také stejné slovo (jako podstatné jméno) ve významu neshek, „zbraně“, ve smyslu vybavení potřebného k přežití, jak víme z Žalmů 2,12: נשקו בר, „opásejte se“.

Chizkuni, Genesis 31:28, Sefaria.org [5 

Hebrejština tedy může znamenat „políbit“, „vzdát hold“ nebo „ozbrojit se“. V takovém případě obvykle obě strany tvrdí, že druhá strana lže, něco skrývá a pasáž překládá nesprávně, a dokonce jí připisují nekalé úmysly. To je však přílišné zjednodušení. Tanach není jednorozměrný. Je mnohem sofistikovanější než to, co misionáři čtou v King Jamesově verzi, a mnohem nuancovanější než to, co tvrdí antimisionáři. Kdybychom našli výklad z košer židovského zdroje, který by podporoval překlad „políbit syna“, pak by celá argumentace antimisionářů byla neplatná. Ale existují takové výklady? 

Sedmdesát tváří 

Rabíni učí: 

שבעים פנים לתורה

Shivim Panim l’Torah

„Tóra má sedmdesát tváří.“

Numeri Rabbah 13:15-16 

Každý verš v Bibli je podobný mnohostrannému diamantu, který při otočení září zeleným ohněm v jednom směru a červeným ohněm v druhém. Význam verše často závisí na úrovni nebo perspektivě, ze které se na něj díváte. Existují čtyři úrovně Tóry, nazývané PaRDeS, původ slova „ráj“, které tvoří notarikon, akrostich pro 

Peshat – פשט – Doslovný 

Remez – רמז – Narážka 

Drash – דרש – Kázání 

Sod – סוד – Tajemství 

Na úrovni peshat je význam hebrejštiny v Žalmu 2 jasný. Hebrejské slovo „bar“ znamená čistotu. Doslovně znamená „projevuj úctu v čistotě“. 1. kniha Samuelova hovoří o pomazání krále Shaula, který přijímá poctu takto:

„Shmuel vzal láhev oleje, nalil trochu na Shaulovu hlavu, políbil ho a řekl: „HaShem tě tímto pomazává za vládce nad svým lidem.“

1 Samuel 10:1 

Hebrejské slovo pro „syn“ je „ben“ a bylo použito jen o několik veršů dříve, ve verši 7 (beni atah, ty jsi můj syn). V aramejštině by však překlad slova „bar“ znamenal „syn“. Dávalo by smysl překládat toto hebrejské slovo do aramejštiny jako syn na úrovni peshat? Možná ano, jak naznačil biblický učenec Peter C. Cragie, bar by se mělo číst jako „syn“, protože tento verš je určen národům [6], což je v souladu s celkovým tématem písně, aby národy poslouchaly Syna. Artscroll Psalms následuje Metsudose v překladu nashku var jako „toužit po čistotě“, ale souhlasí s tím, že tato pasáž je určena národům. 

„Toužete po čistotě. [David dává národům poslední radu, jak si zvyknout milovat to, co je dobré.“

Kesuvim/Spisy: Žalmy s komentářem z rabínských spisů, komentář k Žalmu 2:12, Mesorah Publications, ltd., str. 9

Targum interpretuje „bar“ jako odkaz na „poučení“: 

„Přijměte poučení, aby se nerozhněval a vy neztratili cestu, neboť jeho hněv bude trvat jen krátce. Šťastní jsou všichni, kdo důvěřují jeho slovu!“

Aramský Targum k Žalmu 2:12, Sefaria.org [7] 

Talmud se přidává a identifikuje tento „pokyn“ jako Tóru, která je „čistá“: 

„A bar se nevztahuje na nic jiného než na Tóru, jak je uvedeno: „Vzdejte hold baru, aby se nerozhněval“ (Žalm 2:12), tj. dodržujte Tóru, abyste se vyhnuli Božímu hněvu.“

Sanhedrin 92a, Sefaria.org [8] 

Vrátíme-li se k pojmu „syn“, Ibn Ezra (R’ Avraham ben Meir ibn Ezra, 1089 – 1167 n. l.) interpretuje tento úryvek takto: 

„Polib syna – Hleď a služ Pánu na rozdíl od... Polib syna proti jeho pomazanému a hleď na výklad ‚Jak čisté a také jak čisté je mé nitro‘ (Přísloví 31:2); a je také psáno ‚ty jsi můj syn‘. V národy světa je zvykem pokládat ruce pod ruku krále jako bratr Šalamounův nebo otrok pod stehno svého pána nebo líbat krále. To je zvyk v Indii dodnes.“

Ibn Ezra o Žalmu 2:12, Sefaria.org [9] 

Radak, R’ David Kimchi (1160 – 1235 n. l.), odmítá křesťanskou teologii spojenou s tímto úryvkem, nicméně vysvětluje: 

„Polib syna: – jako (ve verši) „a políbil všechny své bratry“ (Gen. 45:15). A (slovo) בר (bar) je stejné jako בן (ben); a tak „Co, můj synu (בני)? “; a „co, ó synu (בר) mého lůna?“ (Přísloví 31:2). Nebo to lze interpretovat jako „čistý (ברי) srdcem“ (Žalm 73:1). Pokud je jeho význam „syn“, bude jeho výklad následující: Polib tohoto syna, kterého Bůh nazval „synem“, jak říká (výše): Ty jsi můj syn. A příkaz zní Polib, protože je zvykem, aby služebník políbil ruku svého pána. A pokud jeho význam je „čistý“, jeho výklad je: „Co mám s tebou společného, vždyť jsem čistý srdcem a není ve mně žádná zloba, abys přišel a bojoval proti mně? Tvou povinností je políbit mě a přiznat, že jsem králem z Božího příkazu.“ A בר lze také vhodně interpretovat z (verše) „Vyberte (ברו) si muže pro sebe“ (1 Sam. 17:8), podle analogie „Saul, vyvolený Hospodinem“ (2 Sam. 21:6).“

Radak o Žalmu 2:12, Sefaria.org [10] 

Midraš Tehillim interpretuje tento úryvek jako „syn“ s odkazem na Izrael 

„[V jiném komentáři je verš čten jako „Vzdejte hold synovi“] (Žalm 2:12). Jaké podobenství sem zapadá? Podobenství o králi, který se rozhněval na obyvatele určitého města, a obyvatelé města šli a prosili králova syna, aby krále uklidnil. Ten tedy šel a svého otce uklidnil... Obyvatelé města se chystali zazpívat králi píseň na počest. Ale král jim řekl: „To mně chcete zazpívat píseň na počest? Jděte a zazpívejte píseň na počest mému synovi: Nebýt jeho, už dávno bych obyvatele tohoto města zničil.“ Stejně tak, když národy země... budou chtít zpívat píseň na počest Svatého, požehnaný buď, Svatý, požehnaný buď, řekne: „Chcete zpívat píseň na mou počest? Jděte a zpívejte ji Izraeli. Nebýt jich, země by nevydržela ani hodinu...“

Midraš Tehillim k Žalmu 2:12, přeložil R' William Braude, Yale University Press, str. 47 

Zohar krásně říká: 

„Jak se jmenuje a jak se jmenuje jeho syn, pokud to víš? (Přísloví 30:4). To jméno je dobře známé: YKVK Tseva’ot je Jeho jméno (Izajáš 47:4). Jméno jeho syna – Izrael je Jeho jméno, jak je psáno: ‚Můj syn, můj prvorozený, je Izrael‘ (Exodus 4:22). Všechny klíče víry visí na tomto Izraeli a On se oslavuje slovy: ‚YKVK mi řekl: „Ty jsi můj syn“‘ (Žalm 2:7). Jistěže ano, neboť Otec a Matka Ho korunovali a požehnali Mu mnoha požehnáními a přikázali všem: Polibte syna (tamtéž, 12) – polibte ruku tohoto Syna. Byl mu dáno panství nad vším, aby mu všichni sloužili... Všechna požehnání shora i zdola dosahují tohoto Syna a zdobí Ho, a kdokoli zadržuje požehnání před tímto Synem, bude mít své hříchy uvedeny před Svatým Králem – לאם (la-’em) před Matkou, opravdu!“

Zohar 3:191b, Yanuqa, přeložil Daniel C. Matt, Pritzker Edition, str. 292 

Takže nakonec jsou oba překlady – „vzdávejte hold v čistotě“ a „polibte syna“ – správné, v závislosti na úhlu pohledu, ze kterého se na verš díváte. Hebrejština je multidimenzionální spektrum barev, zatímco překlady možnosti redukují do rigidního stavu.

Talmud říká: 

ר’ יהודה אומר המתרגם פסוק כצורתו הרי זה בדאי והמוסיף עליו הרי זה מחרף ומגדף 

„Rabbi Yehuda říká: Ten, kdo překládá verš doslovně, je lhář, protože zkresluje význam textu, a naopak ten, kdo přidává svůj vlastní překlad, se rovná tomu, kdo proklíná a rouhá se Bohu.“

Kiddushin 49a, The William Davidson Talmud, Sefaria.org [11] 

Toto tvrzení Talmudu zní tvrdě, ale jde o to, že žádný jazyk nedokáže zachytit Lashon HaKodesh, svatý jazyk hebrejštiny. Skutečnou otázkou je, proč anti-misionáři tuto otázku příliš zjednodušují. Vědí, že mnoho křesťanů neumí číst hebrejsky a není připraveno odpovědět na námitky. V reálném životě se však jedná o argument typu „straw man“. Možnosti se jeví dvojí: A)  Buď protimisionáři neznají výklady rabínů, Midraše a Zoharu, které odhalují nuancovanější interpretaci, nebo B) je znají, ale neříkají to, protože tyto zdroje oslabují sílu jejich argument. Obě možnosti podtrhují potřebu pravdy v diskusích týkajících se Ješuy, krále Mesiáše. 

Rebbe Nachman bere Žalm 2:7 v osobním vnitřním smyslu, 

„Ve skutečnosti nic jako čas neexistuje. Čas je pouze iluze... Naše představy o čase jsou čistá iluze. Kdo o tom pečlivě přemýšlí, jistě vynaloží veškerou svou sílu na to, aby se vzdal marností této časově omezené existence a vložil veškerou svou naději v to, co je nadčasové. Měli byste věřit v Toho, kdo je mimo čas. Pak vás nic na tomto světě nemůže srazit na kolena. Ať jste kdekoli, vždy si budete moci připomenout: „Dnes jsem tě zplodil“ (Žalm 2:7). Tato slova odkazují na Mesiáše, který je v říši mimo čas. Tam vše nachází uzdravení. Minulý čas je zcela zrušen... Existuje pouze dnešek. Dnes jste se narodili. Doslova! Vše, co je na světě špatné, je součástí „zla, které se děje pod sluncem“ v časově omezeném světě... Jaký lék existuje pro všechny dny a roky, pro všechen čas, který [člověk] promarnil špatnými skutky? Jeho jedinou nadějí je říše mimo čas. Odtud přichází veškeré uzdravení. Bude to, jako by se dnes narodil znovu. Dokud máš víru – v Boha, v budoucí svět a v Mesiáše, který je mimo čas – máš věčnou naději.“

Rebbe Nachman z Breslova, Meshivat Nefesh, Obnov mou duši, přeložil Avraham Greenbaum, Breslov Research Institute, str. 88-89 

Zohar říká o Ra'aya Mehemna (aramejsky „Věrný pastýř“), Moshe, který je prototypem Mashiacha

בְּהַהוּא זִמְנָא אָתָא קוּדְשָׁא בְּרִיךְ הוּא וְנָשִׁיק לֵיהּ, וְאָמַר, רַעְיָא מְהֵימָנָא, וַדַאי אַנְתְּ הוּא בְּרָא דִּילִי, וְדִשְׁכִינְתָּא. רַבָּנָן וּמַלְאָכִין נַשְּׁקוּ בַּר קָמוּ כֻּלְּהוּ וְנַשְּׁקוּ לֵיהּ, וְקַבִּילוּ לֵיהּ לְרַב וּמַלְכָּא עָלַיְיהוּ

„V tu chvíli k němu přišel Svatý, požehnaný buď, políbil ho a řekl: ‚Věrný pastýři, jsi skutečně můj syn a syn Šechiny. Mudrci a andělé, polibte syna.‘ Všichni povstali, políbili ho a přijali ho jako rabína a krále nad sebou.“

Zohar, Ki Tetze, svazek 22, Kabbalah Centre International Inc., str. 272 

References

• Rashi on Psalm 2:1, cited at Chabad.org

• Ibid

• Sukkah 52a, The William Davidson Talmud Sefaria.org

• Rashi on Psalm 2:1, cited at Chabad.org

• Chizkuni, Genesis 31:28, Sefaria.org

• Peter C. Craigie, Psalms 1-50, pg. 64

• Aramaic Targum to Psalm 2:12, Sefaria.org

• Sanhedrin 92a, Sefaria.org

• Ibn Ezra on Psalm 2:12, Sefaria.org

• Radak on Psalm 2:12, Sefaria.org 

https://www.ladderofjacob.com/post/kisstheson

ecr

Bůh Otec je jeden, Pan Ježíš taky je  Bůh i on je jeden, nejsou dva Ježíši.

Rosmano   taky je jeden, nebo jsou snad dva?

Jak jinak vysvětlit verše:

Žalman 82: 6 [biblenet.cz]„Ač jsem řekl: ‚Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího

Jana 10:

Říká že Písmo musí platit.

 

I andělé taky jsou bohové, nebo podle tebe jsou lidi? 

/ Na žádní odpor proti jedinému pravému Bohu Otci já se nepostavila.

Bůh Otec je jeden, Pan Ježíš taky je  Bůh i on je jeden.. /

No, evidentně nerozumíš pojmu "Jediný Pravý Bůh".

         Zkus se někde doptat, co to znamená.

Například u vás. Vy jste ten povolaný, vzdělaný a pravou víru mající.

Toto diskusní fórum vás není hodno.

ecr

Ježíš je Bůh líbí se tobě  to nebo ne i On je jediný 

1 Jana 5:  20 [biblenet.cz]Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život

Když má někdo jediného pravého manžela  ->    tak to znamená, že kromě něho má ještě druhého jediného pravého  manžela ?

Ty běžně uvažuješ v kategoriích, že JSOU 2 NEBO VÍCE JEDINÝCH ?

       Ten pojem JEDINÝ  pro tebe znamená,  že NENÍ JEDINÝ ?

Kde to tak máte ?  Ve které zemi ?  Ve které logické soustavě ?

O něčem takovém jsem ještě neslyšel.

Iz 55,7 Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění.
Iz 55,8 Nejsouť zajisté myšlení má [jako] myšlení vaše, ani cesty vaše [jako] cesty mé, praví Hospodin.
Iz 55,9 Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.

Takže pro vás platí:

Ř 1,21 Proto že poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich.
Ř 1,22 Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou.

ecr

No to je vidět v každém Tvém komentáři parazite :).

ecr

Bůh Otec je jeden, Ježíš je taky Bůh i On je jeden. Bohu je hodně, ale Bůh Otec je jeden.

No, zkrátka a dobře, popíráš, že je JEDINÝ PRAVÝ BŮH. 

A vymýšlíš si jiné, další "jediné pravé Bohy".

Takže máš jinou víru, než proroci, Pán Ježíš Kristus i apoštolové.  V rozporu s Bivlí, s 1. přikázáním.

Ale to je tvoje věc.

Žide moc dobře věděli o čem Ježíš mluvil: 

Jana 10: 33 [biblenet.cz]Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

A pořád dokola jako kolovrátek... :-)

Je jen JEDEN, JEDINÝ BŮH - Otec.     Není žádný další Bůh kromě Něho.       O tom je celá Bible, o tom je 1. přikázání, o tom je učení Ježíše i apoštolů.

A ten text Jan 10,33 máš 

  1) falešný překlad  -   Ježíš nikdy nikomu netvrdil, že je Bůh

       Správně je to následovně :      

  2) je vytržený z kontextu.    O co tam šlo je třeba přečíst celý ten oddíl

              Co jim Ježíš na to falešné nařčení odpověděl ? :

       34 Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? 35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — 

       36 proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?

Tak tedy :  Ježíš mluvil o sobě, řekl, že je Boží Syn.      Nikoliv že je Bůh.   Protože není Bůh.  Bůh je jen JEDEN - Otec.

“děláš ze sebe Boha”

Ale Lauro, 

tvoje pochopení je mylné - odporuje totiž hned prvnímu přikázání Desatera, které dal Bůh Mojžíšovi.

(Dt 5,6 ...)

Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.  Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.  ....

Ježíš Kristus není další bůh v řadě bohů - je pořád tento samý Bůh, Hospodin.

Ježíš je Syn Boží, z Boha se rodí Bůh ne člověk 

Žide Ježíšovi říkali:

Jana 10:  33 [biblenet.cz]Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.

Chceš říct ze žide z Egypta nevyvedl Bůh Otec? Proč říká: “nebudeš mít jiné bohy”, proto že žide měly jiné bohy.

Slovo bůh je víc než člověk, Pan Ježíš byl Bohem (v podobě Boží) ale stal se člověkem.

Filipským2: 6 [biblenet.cz]Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 

Podle tebe kým Ježíš  byl před tím než se stal člověkem?

..."Podle tebe kým Ježíš  byl před tím než se stal člověkem?"...

Byl Jediným Bohem.

Bůh je jeden, ale sám v sobě je vnitřně společenstvím Otce a Syna v Duchu svatém. Je to Bůh vnitřně vztahový - jen takový Bůh může být i navenek zdrojem veškeré pravé lásky.

Když se naplnil čas Božího úradku, Syn se stal jedním z lidí, Mesiášem.

Byl člověkem jako my, ale přesto sám nikdy nezhřešil.

Mesiáš má tedy přirozenost i božskou, i lidskou. Pořád jedna osoba Ježíše Krista ...

Židy z Egypta vyvedl Bůh Hospodin ( společně Otec, Syn - později Kristus - a Duch svatý). 

Platí, že žádná z božských osob nekoná nikdy nic samostatně (to by byla hereze trojbožství), ale kde koná jedna božská osoba, jsou vždy v dokonalé jednotě přítomny i zbylé dvě.

Apoštol Pavel píše:

(1 Kor 10,1 ...)

Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm  a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 

Jana 14:  28 [biblenet.cz]Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já

Ale jak vidím Slovo Boha nebereš vážně, proto nechápeš ani tak jednoduchou věc.

No, Lauro - ono je nejsnadnější označit toho druhého za blba - když totiž zjevně nechápeš, co vlastně říká.

Otec je jistě větší, než je Syn ve svém lidství. 

(Syn se ponížil a stal se jedním z nás - Fp 2,6.  -  Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem.....

Syn ve svém božství je však roven Otci i Duchu svatému. Protože božství je jenom jedno. Je jenom jedna božská přirozenost jediného Boha - Otce, Syna a Ducha svatého.

BŮH je BŮH.    JEDEN.  OTEC.

BŮH není BOŽSTVÍ

Mk 12:29:   Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘

To máte Ježíše za dítko nemilované, odstrčené, zakomplexované ?   Už to nepřehánějte !

A to Jeho vyjádření o Bohu,   a citace  1. Božího přikázání 

máte za blábolení  ?

"...

Bůh má božskou přirozenost podobně, jako každý člověk má lidskou přirozenost. Všichni lidé mají jednu stejnou lidskou přirozenost.

Bůh je jeden. 

Jenom jeden je Pán.  Nejsou dva Páni- jeden Pán nebeský Otec a druhý Pán Kristus. Je jenom jeden Pán. Ježíš Kristus a nebeský otec i Duch svatý jsou jeden Pán Bůh.

Písmo svaté to říká zcela jinak.

Písmo svaté říká, že  JEDEN JE PÁN!

Nikoli, že jsou snad dva různí "Páni".

Je to Pán Bůh, Pán Ježíš Kristus. Jinak by Ježíše apoštolové nenazývali Pánem a zároveň i zdůrazňovali, že je jenom jeden Pán.

(2 P 1,16)

Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti.

..." (Pán Ježíš Kristus)   přijal od Boha Otce   (ten podle tvých teorií NENÍ PÁN ?)  čest a slávu,"...

To je Josefe, tvoje mylné porozumění mým slovům.

Je jenom jeden Pán - Bůh Otec, Syn a Duch svatý. 

Otec je Pán, Syn je stejný Pán, Duch svatý je pořád ten stejný Pán.

Jsou jako jeden celek jediného Boha - všichni jsou jedno. Jako společenství Trojice mají jen jednu jedinou společnou vůli , v dokonalé jednotě svého chtění i činění. Žádná z božských osob nečiní nic bez spoluúčasti i dalších dvou.

Nejsou tedy žádní dva různí Pánové, je pořád jenom jeden Pán. To je skutečné učení Kristovy církve od jejího začátku.

(J 12,44 ...)

Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.  A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.  Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. ......Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec."

(J 14,6 ...)

Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky.

/ Je jenom jeden Pán - Bůh Otec, Syn a Duch svatý. /

Ne Stando.  

Někdo takový vůbec neexistuje.  O někom takovém není v Bibli ani čárka.

Lidské fabulace.

/ Otec je Pán, Syn je stejný Pán, Duch svatý je pořád ten stejný Pán. /

Kdepak.

Bůh, Otec je   zcela jiný Pán než Pán Ježíš Kristus.    Jsou 2 Pánové.

     Pán Ježíš Kristus přijal od sebe samého čest a slávu ? 

Pán Ježís je sluhou samého sebe? Slouží samému sobě ?

Pán Ježíš Kristus se posadil po své vlastní pravici ?

To jsou neskutečné HEREZE.    Sorry ..

Ty verše, které cituješ, absolutně nehovoří nic o tom, že Bůh Otec a Ježíš Kristus jsou jeden Pán

Mluví o tom, že v člověku-Pánu Ježíši Kristu  Pán Bůh, Otec přebýval.

Jak o tom mluví sám Ježíš, ale také např. ap.Petr:

Sk 2:22:   „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže   (TOTO JE   PÁN)  dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh (TOTO JE 2. PÁN, který v člověku Ježíši působil, přebýval)  uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23 tohoto muže (TOTO JE   PÁN), vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh (TOTO JE 2. PÁN, který v muži, člověku Ježíši působil, přebýval)  ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen.

Sk 2:36:   Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh (TOTO JE 2. PÁN, který v člověku Ježíši působil, přebýval)  učinil toho Ježíše (TOTO JE   PÁN  -  Pán Bůh Ho učinil PÁNEM) , kterého jste vy ukřižovali, i PÁNEM i Mesiášem. “

Mt 22:44:  ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou ‘?                                                              2  PÁNOVÉ

Mk 12:36:  Sám David řekl v Duchu Svatém: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. ‘             2  PÁNOVÉ

L 20:42:  Vždyť sám David v knize Žalmů říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,                                                                                            2  PÁNOVÉ 

                  
Sk 2:34:  Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,                                                                          2  PÁNOVÉ

Ahoj Josefe. 

Dárcem duchovních milosti je jedině sám Bůh - nikdo další toho není schopen.

Pokud je uvedeno, že je sám Kristus dárcem milosti, musí být logicky Bohem.

(Gal 1,6)

Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu ....

Ale ne, Stando.

Ježíš je proti takovému tvému výkladu.

I apoštolové jsou proti tomu tvému výkladu.

Ř 5:15:  Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost 

a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho  Č L O V Ě K A , Ježíše Krista.

J 5,22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.
J 5,23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

A přesně to je váš problém, pane rosmano. 

Jojo,   podle vašich blábolů  pane Ekrazite i Ježíš blábolil.  I apoštol Pavel blábolil...   Nemáte to jednoduché

Jsme postaveni před volbu: Budeme muset rozhodnout, zda určité pasáže Písma akceptujeme, či nikoli.

 

 

Písmo je solitér, tedy nedělitelný celek,  který je samým Bohem koncipován na principu slučovacím - nikoli vylučovacím, či odporovacím.

Písmo je tedy z principu BEZROZPORNÉ.

Ten, kdo uplatňuje vylučovací princip, se tím dopouští tvrzení, že některé výroky Písma jsou neplatné a tím z Písma ubírá.

Takový člověk pak musí počítat s tímto:

Duchovní svět je černobílý: Dobro - Zlo; Světlo - Tma. Neexistuje v něm jakékoli vakuum; vyklidí-li jedna strana pozice, jsou tyto hned obsazeny stranou druhou. 

Tam, kde působí Duch svatý, je Satan v okamžitém protiútoku - to je zřejmé i z působení Spasitele, učedníků, apoštolů, první církve - tyto snahy trvají doteď, a budou trvat až do druhého Spasitelova příchodu a s 1000-letou přestávkou až do konce lidských dějin.

Satan se prostě snaží čistou zvěst Evangelia ZAKALIT, rigorózní texty Evangelia ZMÍRNIT, a vytvořit JINÉ EVANGELIUM, které je pohodlnější - široká je cesta do zahynutí:

Skutečnost, že existuje cosi jako "Milost Ježíše Krista "  - člověka - hovoří o tom, že Kristus není jenom člověkem, ale 

protože milost je Boží - milost je od Boha,- a zároveň je to Kristova milost - tak to znamená, že Kristus je Bůh.

:-)))

Jojo, Stando :-)

Skutečnost, že je něco bílé, znamená, že je to černé .. :-)

Pro trinitární spekulanty normální svět...

No Stando, ta gravitace, ta podivná dostřednost působí u vás zcela bezchybně :-)

Vy vždycky podivným obloukem se z konstatování, že Ježíš je člověkem, dostanete podivným kotoulem k převrácení a výslednému konstatování,  

že   " jelikož Ježíš je člověk, tak to znamená, že Ježíš je Bůh " :-))

Jak si ty vysvětluješ, že Pán Ježíš (podle tebe pouze člověk)  je sám ze sebe dárcem milosti?

Apoštol hovoří přece konkrétně o Kristově milosti!

Toto není milost zprostředkovaná, ale dávaná přímo od Krista.

No jak..

Pán Ježíš, člověk Kristus Ježíš, je prostředníkem mezi Bohem a námi lidmi.

 Jedině skrze Něho můžeme být smířeni s Bohem, přicházet k Bohu a být zachráněni, spaseni.    Proto je Kristem, Mesiášem.

Ospravedlnění Jeho krví jsme zachráněni od Božího hněvu. 

Trpěl za naše hříchy, aby nás přivedl k Bohu.

Svou krví nás rozvázal z našich hříchů a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci 

To je Kristova milost.

Řím 9:5: "jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen."

Správně.

A dalo by se uvést k tomu desítky dalších textů z Písma.

Jana 4:  24 [biblenet.cz]Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě

Rozumíš co znamená “Bůh je Duch?”

Duch Svatý vychází z Boha Otce

Jana 15:  26 [biblenet.cz]Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví

A Ježíš  je Syn Boží, čemu nerozumíš? Byl v podobě Boha Otce, měl duchovní tělo, ale narodil se jako člověk, aby lidstvo odkoupil od hříchu a smrti.

Po vzkříšení se nařídil znovu (obdržel duchovní tělo), a zase se vrátil do nebe, a bude tam dokud

nepřijde podruhé, ale už ne jako člověk. 

Ježíš podruhé přijde už ne jako člověk ?

No Pán Ježíš o tom mluví něco jiného.

Mluví mnohokrát o tom, že přijde Syn člověka - tedy člověk.

Od okamžiku vtělení, kdy se Bůh stal člověkem, je už tímto člověkem Kristem navěky. Při svém druhém příchodu tedy přijde i jako člověk i jako Bůh ve svojí božské slávě, aby soudil všechny lidi.

(Žl 96,9)

Klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně! Svíjej se před ním, celá země! 10Říkejte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Hospodin spravedlivě rozsoudí národy. Radujte se, nebesa, jásej, země, ať burácí moře a vše, co je v něm! Vesel se, pole, a vše, co je na něm. Tehdy bude jásat všechno lesní stromoví  před Hospodinem, neboť přichází — přichází, aby na zemi konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, národy ve své pravdě.

(2 Tim 4,1)

Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování:

Ježíš potřeboval tělo lidské jenom na chvíli, tělo které mohl přinést Bohu v oběť .

Židům 10: 5 [biblenet.cz]Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.

Po vzkříšení Pan Ježíš nebyl člověkem, bral si tělo jaké se jemu zachtělo, vycházel skrze zamčené dveře, vystoupil na nebo a sedí po pravici Boha Otce

Židům 1: 3 [biblenet.cz]On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech 

Jak muže sedět po Boží pravici obyčejní člověk? Mas rozum?

Andělé mají duchovní tělo a Pan Ježíš je člověkem? 

Dokonce i vzkříšení lidi budou jako andělé v nebi

Lukáš 20: 35 [biblenet.cz]Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. 

/ Ježíš potřeboval tělo lidské jenom na chvíli, tělo které mohl přinést Bohu v oběť .

Ježíš nebyl vzkříšen v těle, nebyl člověkem ?

  A co potom znamenají Ježíšova slova :

  Co potom také znamená, že Ježíš po vzkříšení jedl a pil ?

    

Žd 10:5:    Když tedy vchází do světa, praví: ‚Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo;

Je to citace z žalmu 40.

Ten ovšem zní dost jinak a jeho smysl je dost jiný:

Ž 40:7:  Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale prorazil jsi mi uši. Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal.
      (tam o žádném připravení těla není řeč)

Dnes většina badatelů Písma se přiklání k tomu, že autorem listu Židům nebyl ap. Pavel, jak se dříve předpokládalo.  A to mimo jiné z důvodu odlišnosti stylu písma, způsobů argumentace. Jako také z důvodu určité "ledabylosti" autora, kterou u ap. Pavla neznáme.  Pavel byl přesný.

1 Korintským 15: 50  To však říkám, bratři, že tělo a krev nemohou zdědit Boží království,+ ani porušenost nezdědí neporušenost.+ 

..."V Boží přítomnosti můžou být jenom lidi kteří obdrží duchovní tělo., člověk z masa a krvi nemůže být v Boží přítomnosti.":..

Toto celé je přece nesmysl!

Být v Boží přítomnosti a zdědit nebeské království jsou přece dvě naprosto různé věci! I satan byl v Boží přítomnosti, když hovořil s Bohem a žaloval na Jóba!

Každý člověk (křesťan i nekřesťan) se může kdykoli vědomě ocitnout v Boží přítomnosti - stačí Boha oslovit. Protože on je všudypřítomný - to je jedna ze základních pravd křesťanské víry.

(Sk 17,26 ...)

Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání,  aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť ‚v něm žijeme, pohybujeme se a jsme‘, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme i jeho rod.‘   

A to ze Satan se objevuje před Bohem je logicky, protože Satan má duchovní tělo, je duch, není z masa a krvi.

My se nebavíme o všude přítomnosti Boha, ale o tom zda člověk v těle v jakem se dnes nachází muže vystoupit k Bohu na nebe.

..." o tom zda člověk v těle v jakem se dnes nachází muže vystoupit k Bohu na nebe"...

Vystoupit vlastními silami a schopnostmi k Bohu - to určitě ne. Ale být do nebe vyzdvižen Bohem - to ano.

Znám příklad, kdy apoštol Pavel v pozemském těle toto prožil.

(2 Kor 12,2 ...)

Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.  A vím, že tento člověk — bylo-li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví — byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit. 

Apoštoly nevěděli jak oni budou v budoucnu vypadat, ale věděly ze budou podobní Panu Ježíši.

Ten sami Pavel píše:

1 Korintským 15:

1 Korintským 15: 50 [biblenet.cz]Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. 

/ proč tvrdíte ze Pan Ježíš je člověk? /

Protože to svědčí o Něm Písmo.   Svědčí to o Něm On sám. I apoštolové.

Žide nepochopili že spása je jenom v Ježíši, bez Ježíše spása neexistuje. Můžeš Boha Otce prosit jak chceš bez Pana Ježíše tě nevyslechne.

My říkáme, že Pán Ježíš je nyní v už oslaveném těle - pořád ovšem v tom samém těle, které kdysi viselo na kříži - i s těmi jizvami po hřebech.

Oslavené tělo je ovšem už "produchovnělé", má nyní jiné vlastnosti. Nepodléhá fyzikálním zákonům.

Máš pravdu v tom, že Pán Ježíš (skrze svoje lidsví spojené s božstvím) je jedinými "dveřmi" ke spáse.

Ale protože věříme, že je jenom jeden Pán, nelze prosit Boha Otce, aniž bychom tím zároveň neprosili i Boha Syna i toho samého Boha Ducha svatého.

Jana 8:  24 [biblenet.cz]Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.

Chceš mi říct že žide nevěřili v jediného pravého Boha Otce?

(J 8,24 ...)

Tu jim Ježíš řekl: "Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já Jsem a že nečiním nic sám ze sebe, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec, a ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, protože činím vždy to, co se jemu líbí." 

Židé nevěřili, že Ježíš je Bůh (Já jsem - JHWH). 

Třeba tomuto rozumět v kontextu Ex 3,13 ...

Ale Mojžíš Bohu odvětil: Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Bůh vašich otců mě k vám poslal. Až se mě zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám.  

Jestliže Kristus před svým vtělením neexistoval u Otce jako Boží Syn (tak věří třeba Rosmano)  - jak z něj neexistujícího mohli Izraelci hasit svoji žízeň po Bohu?

(1 Kor 10,1 ...)

Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm  a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.  

Kristus doprovázel Izraelce už za dob Mojžíše.

Zjevení 3:  14 [biblenet.cz]Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího

A když někdo řekne: “já jsem” tak už automatický se stává Bohem Otcem?

..."Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já Jsem "...

V tomto kontextu věty to jinak nedává žádný jiný smysl. Židé tomu porozuměli správně, protože se pak usilovali Ježíše zabít právě proto, že se činil Bohem.

..."Ježíš je počátkem Božího stvoření..."...

Je. 

Ale jak dobře víme, člověkem Ježíšem se stal až daleko později než byl počátek stvoření - před dvěma tisíci roky. Od věčnosti ale existuje ve společenství Otce, Syna a Ducha svatého v jednom jediném Bohu. Tento Bůh je pro člověka tajemstvím.

Jana 17: 20 [biblenet.cz]Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 

Bůh se nestal člověkem.  Bůh je stále Bůh, neměnný, věčný.

   Člověk je stále člověk

Ty dva texty, které uvádíš, ovšem mluví o 2 různých, odlišných entitách, subjektech (aby tě slovo "bytostech" zbytečně nedráždilo.  ( ten druhý text mluví vlastně o obou dvou)

1)  První je Bůh, Hospodin

2)  Druhý je Kristus Ježíš

Přicházejí oba dva. Jak je zřejmé ze Zjevení, 1. kapitola, od verše 4. po veš 7.

A soudcem je Bůh.

   Soud ovšem předal Synovi.  Bude soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil - Krista Ježíše.

A přesně to je váš problém, pane rosmano. Jste ve své nenávisti ke Kristu úplně stejný jako ti Židé, odpůrci Spasitelovi, jejichž následníkům jste  hloupě naletěl - a proto s nimi vezmete stejný konec !!!

ecr

Nemusíte tady své pohrdání Božím slovem pořád opakovat.

A o vaši nenávisti k člověku Ježíši z Nazareta - Kristu, Mesiáši, nás také nemusíte dlouze přesvědčovat.

Ta se na vás dá poznat hned.

..."Bůh se nestal člověkem.  Bůh je stále Bůh, neměnný, věčný."...

Tím, že se Bůh stal člověkem, se na samotném Bohu nic nezměnilo. Pořád je stejně Otcem, Synem a Duchem svatým. 

Změnila se ale zcela zásadně pravda o lidské důstojnosti - lidská přirozenost byla Bohem pozdvižena do důstojnosti Božích dětí. Pro zásluhy Krista - Beránka přibitého na kříž za hříchy světa.

Nic takového ani Ježíš, ani apoštolové neučí

2)  Bůh není Otcem, Synem a Duchem svatým

Nic takového ani Ježíš, ani apoštolové neučí

Obě ty teze jsou lidské výmysly, fabulace, které nevycházejí z Božího zjevení nám daného Bohem v Bibli

J 5,22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.
J 5,23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

A přesně to je váš problém, pane rosmano. 

ecr

To už o vás víme, Ekrazite, že pro vás vyjádření apoštolů, slova Ježíše,  jsou blábolení.

Ježíš NENÍ    Bůh, Hospodin.     Nechápu, jak se to může někomu plést, jak to nemůže někdo vidět.

Ježíš a Jeho a náš Bůh, Hospodin, JHWH,    jsou 2  různé, rozdílné postavy, entity.

To je zcela jasné  z celé Bible.  Od Genesis po Apokalypsu.

Ne. To se pleteš.

Ježíš nikdy nikomu netrdil, že je Bůh.  Můžeš si přečíst evangelia.  Pokud tam najdeš Ježíšovo tvrzení, že je Bůh, dej mi vědět.

Židé mu říkali  "děláš ze sebe Boha" na základě svých falešných domněnek, například na základě toho, že sděloval některým lidem, že jsou jim odpuštěny hříchy.

Tak takovou (s prominutím!) pitomost, mohl napsat jen dutý sud.

Spasitel nikomu neřekl že je Bůh, už z principu - dal lidem svobodu, aby na to přišli s Boží pomocí sami:

Např. učedníci a Petr:

Mt 16,13 Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka?
Mt 16,14 A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.
Mt 16,15 I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte?

A to je velice riskantní, neboť platí :

ecr

 

Napsal jsem:

J 6,60 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?

J 6,66 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

Až po skončení Spasitelova působení došlo k obrácení lidí na víru na základě Petrova kázání.

Ale tento problém zde neřešíme - je zcela od věci - takže blábolíte.

J 4,25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
J 4,26 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.

Na přímý odkaz na Mesiáše, se Bůh nemůže zapřít.

2Tm 2,13 Pakliť jsme nevěrní, onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže.

J 14,6 Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.

Jak jsem napsal: Mimo Krista cesta ke spáse nevede !!!

Mk 14,61 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz {biskup} otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, ten Syn toho Požehnaného?
Mk 14,62 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci [Boží], a přichází s oblaky nebeskými.
Mk 14,63 Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrh roucha svá, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
Mk 14,64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni potupili jej, že jest hoden smrti.

2Tm 2,13 Pakliť jsme nevěrní, onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže.

Zde Spasitel na přímý dotaz velekněze se prohlásil Kristem, Božím Synem. Nemohl se zapřít (J. 14,6; 2Tm. 2,13).

Proč to velekněze rozlítilo ???

Protože na rozdíl od vás znal Starý zákon, tedy i Izaiášovo proroctví:

Iz 9,6 Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

Velekněz tedy věděl velmi dobře, že Boží Syn je Bůh - proto byl Spasitelovým prohlášením rozzuřen.

Prorok Izaiáš říká jasně, že Dítě, bude mj. Bohem silným - že tedy půjde o Boha v lidské podobě (J. 1; 1-4; J. 1,14), který ze strany těla bude synem Davidovým (Iz. 11,1).

Iz 11,1 Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, [a] ovoce ponese.

Mt 22,42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

Tak toto vše velekněz velmi dobře znal - ale protože byl pod vlivem Satanovým, tak mu jeho skvělé znalosti Zákona a Proroků byly k odsouzení, tedy k prokletí.

Tak teď víte vše podstatné vy.  Jestliže nepřiznáte Kristu chválu a slávu, která Mu právem náleží, tak to učiníte nedobrovolně - Kristus vás srazí na kolena, což vám bude úplně k ničemu, protože půjdete do pekel.

Sk 4,12 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.

ecr

Vypisujete sem verše z Bible bez ladu a skladu :-))     Bez souvislosti s údajným božstvím Pána Ježíš Krista.

Pán Ježíš je KRISTUS, MESIÁŠ, BOŽÍ SYN.

     O tom je celá Bible.

O tom je zvěstování Ježíše.

O tom je zvěstování apoštolů.

ecr

BLÁBOLENÍ DÍTKA NEMILOVANÉHO, ODSTRČENÉHO, ZAKOMPLEXOVANÉHO . . 

Jo, to vaše svědectví vám věřím, pane Ekrazite

ecr

..."a já upevním jeho trůn navěky."...

Cožpak král Šalomoun vládne někde navěky? Věčně?  

A kde to tedy je?

Ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, bude trvat na věky věků a spravedlnost bude žezlem tvého království. (NIV)

Jak z bezprostředního kontextu, tak z důvodu problémů s překladem existuje několik důvodů, proč nevěříme, že tento verš nenazývá Ježíše „Bohem“, ani by neměl být překládán: „Tvůj trůn, Bože, je věčný a vůbec."

1. Za prvé, důkaz, že žalm mluví o lidském králi, je v Žalmu 45:7, který říká: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi zlo. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání nad tvé vrstevníky." To, že text nazývá Boha, „váš Bůh“, tedy králův Bůh, ukazuje, že král je nižší než Bůh. „Bůh“ nemá Boha. Nemělo by smysl nazývat zde krále „Bohem“, protože jasné biblické učení říká, že je jeden Bůh (1. Korintským 8:6; Jan 5:44; 17:3), takže pokud je Ježíš tím jediným pravý Bůh, jak by mohl mít Boha?

2. Kontext Židů 1 a Žalmu 45 jasně ukazuje, že tento král, o kterém se mluví, není nejvyšším Bohem, protože tento král byl Bohem požehnán (Ž 45:2), má manželku (Ž 45:9 ), a jednoduše řečeno, je to lidský král (Ž 45:1, 5, 13, 15), nikoli nejvyšší Bůh. Víme také, že tato pasáž v Žalmu 45 není původně o Ježíši, protože král má manželku. Říká se, že královna je žena cizího původu, možná z Tyru (Ž 45:12), které bylo řečeno, aby zapomněla na svůj vlastní lid a dům otce (Ž 45:10), a ona a její manžel mají dům ze slonoviny. (Žalm 45:8). Tyto skutečnosti vedly některé komentátory k domněnce, že tento žalm odkazuje na svatbu fénické princezny Jezábel s králem Achabem, který měl palác ze slonoviny (1. Královská 22:39). To je však neudržitelné, protože Achab neodpovídá vlastnostem zbožného krále, které jsou v žalmu tak výrazné. Mnohem pravděpodobnějším kandidátem je Solomon, který si také vzal cizí ženy a žil v luxusu.

Původní citát v Žalmu 45:6 tedy ve skutečnosti neodkazuje na Ježíše, ale původně odkazuje na starozákonního krále, ale později nachází uplatnění také u Ježíše. Pokud tento verš nazývá krále „Bohem“, pak by to ze Šalomouna i Ježíše učinilo Boha, což je neudržitelné, a neexistuje žádný vnitřní důvod aplikovat 

Žalm 45:6 na Mesiáše, aniž by se verš 7 vztahoval na stejného krále. To by byla eisegeze, čtení do verše, aby to odpovídalo teologii. Jestliže žalm nazývá Mesiáše „Bohem“, pak je Davidův král také Bohem. Takže, pokud Trinitář používá tento verš, aby dokázal, že Ježíš je Bůh, ve skutečnosti by se ukázalo, že je příliš mnoho a Šalomouna by to také učinilo Bohem.

Stejně tak Židům 1 jasně říká, že král (Ježíš), o kterém se mluví, není Bůh, protože celá pasáž se snaží tvrdit, že Ježíš je větší než andělé. Kdyby byl Ježíš Bůh, bylo by pro autora mnohem jednodušší říci, že Ježíš je Bůh, a proto je větší než andělé, případ uzavřen. Místo toho se autor snaží ukázat Ježíšovu nadřazenost jinými způsoby, například tím, že sedí po pravici 

Otce (Žd 1,13), že ho Bůh nazývá svým Synem (Žd 1,5). ), a že se mu mají andělé klanět (Žd 1:6).

3. Králův Bůh ho „pomazal“ a postavil ho nad jeho „rovníky“. To je důkaz proti trojiční interpretaci verše z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že „Bůh“ nemá žádné vrstevníky, které by bylo možné nastavit výše, zatímco lidský král Izraele, včetně Mesiáše, má vrstevníky. Mesiáš, Ježíš Kristus, měl své vrstevníky, protože byl zcela člověkem a ne bohočlověkem, jak tvrdí trinitární teologie. Také Žalm 45:7 říká, že tento král miloval spravedlnost a nenáviděl špatnost, a „proto“ ho Bůh pomazal. To dává dokonalý smysl, pokud je král člověk, ale pokud je tento král „Bůh“, byl skutečně pomazán, protože miloval spravedlnost? Nedává smysl, že „Bůh“ 

vůbec potřeboval být pomazán.

Úvahy o překladu:

Nyní se podívejme na některé důvody, proč by se Židům 1:8 nemělo překládat: „Tvůj trůn, Bože, je na věky věků.“ Ačkoli „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků“ je legitimní překlad Židům 1:8, existují důkazy, že „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je ve skutečnosti lepší překlad.

Proslulý řecký učenec a trinitář A. T. Robertson poznamenal, že řecké slovo theos (Bůh) lze chápat jako vokativ „Ó Bože“ nebo jako nominativ, jako ve frázi „Bůh je tvůj trůn“ nebo „Tvůj trůn“. je Bůh." Napsal: "Buď [překlad] dává dobrý smysl." I když je pravda, že z přísně překladatelského hlediska je přijatelný buď vokativní, nebo nominativní překlad, veškerý překlad je založen na kontextu a rozsahu a kontext silně argumentuje proti překladu „Tvůj trůn, Bože“.

1. Existuje velmi dobrý důvod se domnívat, že správný překlad Žalmu 45:6 je „Bůh je tvůj trůn“ nebo jiný překlad (některé jsou uvedeny níže), který bere „Bůh“ jako odkaz Nejvyššímu Bohu a ne lidskému „bohu“. Pokud je Žalm 45:6 přeložen jako „Tvůj trůn, Bože…“, pak by byl Žalm 45:6 jediným veršem v celé Bibli, ve kterém je lidská bytost přímo a osobně oslovována jako „bůh“. Jsou chvíle, kdy jsou lidé označováni jako „bozi“ (Jan 10:33-34) nebo jako bůh pro někoho jiného (Mojžíš nad faraonem v Exod. 7:1), což znamená, že jednají jako bůh nad touto osobou, vládnou jim; ale nikde jinde v Bibli není lidská bytost osobně oslovována jako „bůh“. K tomuto důkazu se přidává skutečnost, že „Elohim“ se v žalmu vyskytuje čtyřikrát (Ž 45:2, 6 a 45:7 (dvakrát)) a tři z nich jasně odkazují na Boha, takže to odpovídá žalmu, který čtvrtý by také odkazoval na Boha Otce.

2. Robert Alter uvádí další argument, proč „Ó Bože“ pravděpodobně není správný překlad. V The Hebrew Bible: A Translation with Commentary se píše: „Někteří zde vykládají hebrejštinu tak, že znamená: ‚Tvůj trůn, Bože‘, ale bylo by neobvyklé mít uprostřed básně adresu k Bohu, protože celý žalm je zaměřen ke králi nebo k jeho nevěstě."

3. Dalším argumentem pro překlad „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je, že odpovídá paralelismu v řečtině mezi Židům 1:8a a 1:8b. V Židům 1:8b máme dvě nominativní podstatná jména a v angličtině mezi ně přidáme „je“. Vypadá to takto: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) vašeho království.“ V řečtině i hebrejštině je velmi běžné přidat sloveso „být“, aby byla věta srozumitelná v angličtině, a téměř každý moderní překlad překládá Židům 1:8b tímto způsobem. Je zajímavé, že první polovina verše má stejnou konstrukci, nominativní podstatné jméno a pak další nominativní podstatné jméno bez slovesa. Mezi těmito dvěma podstatnými jmény je tedy vhodné uvést „je“, stejně jako většina překladů v druhé polovině verše. Židům 1:8a by znělo: „Tvůj trůn (nominativní podstatné jméno) je Bůh (nominativní podstatné jméno)“ a 1:8b zní: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) tvého království. Jinými slovy, bylo by třeba najít dobrý důvod, proč tato dvě nominativní podstatná jména přeložit jinak v první polovině verše než v druhé polovině, i když by bylo nejpřirozenější chápat je stejně, protože jsou ve velmi podobné konstrukci v řečtině. Význam těchto dvou frází je, že Bůh je králův trůn (nebo jeho zdroj autority) přeneseně, nikoli doslovně, a žezlo zpříma je žezlo jeho království přeneseně, nikoli doslovně. Jinými slovy, tento král vládne spravedlností místo fyzického žezla.

Hlavním argumentem proti překladu „Tvůj trůn je Bůh“ je, že tato fráze některým lidem nedává smysl. Ale musíme pochopit, že tento verš nepoužívá „trůn“ jako sedadlo, židli, ale jak se často používá v Bibli, jako zdroj autority. Ve skutečnosti, pokud je „trůn“ chápán jako židle, pak tento verš nedává smysl: „trůn“ je zdrojem autority. V podstatě tento verš říká: „Váš zdroj autority je Bůh“. Když si například David vybral za krále Šalomouna, jednoho z Davidových nejvyšších mužů, Benaiáš řekl Davidovi: „...ať je [Jahve] se Šalomounem a učiní jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Davida“ (1. Královská 1. :37). Když Benaiáš mluvil o tom, že Šalomounův „trůn“ je větší než Davidův, řekl, že Šalomoun bude mít větší autoritu a panství než David, což se stalo. Použití „trůnu“ odkazujícího na autoritu, kterou trůn představuje, se také vyskytuje v Novém zákoně. Když se Marii zjevil anděl Gabriel, řekl jí, že porodí Mesiáše, a řekl: 

„Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“ (Lukáš 1:32). Když řekl, že Mariin syn bude mít „trůn“ Davidův, myslel tím autoritu, kterou trůn představoval. Tato autorita sahala až k Božímu zaslíbení Davidovi, že jeho „trůn“ bude trvat navždy, a proto Gabriel řekl: „…bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude konce“ (Lukáš 1:33).

„Tvůj trůn je Bůh navždy“ znamená, že Bůh je autoritou, „trůnem“ krále a král vládne s autoritou Boží. Tento král a potažmo Mesiáš, pravý král Izraele, byl speciálně pomazán Bohem (Ž 45:7)

:-D

a teraz to eště celé napiš po anglicky, grécky a japonsky, nech je to dlhšie a je to "viac pravda" - "viac copy+paste, viac Adidas" :-D

normálny človek vie písať vlastnými slovami, hlúpy človek ale iba pastuje ani nevie čo. však ty by si to nepreložil do slovenčiny, iba to dal do prekladača, lebo nevieš po slovensky....

veď ty nevieš ani česky, preto to čo si pastoval z automatického prekladača nedává zmysel, ako napríklad:

"Jak z bezprostředního kontextu, tak z důvodu problémů s překladem existuje několik důvodů"

lebo:

 „Tvůj trůn, Bože, je věčný a vůbec."

"pomazal olejem jásání nad tvé vrstevníky"

"Králův Bůh ho „pomazal“ a postavil ho nad jeho „rovníky“"

"bylo by neobvyklé mít uprostřed básně adresu k Bohu"

- to sú také somariny

Ten automatický preklad je smiešny, lebo ty sám si smiešny - vkladáš tu niečo, ani sám nevieš čo, lebo tomu sám nerozumieš....

A že si niečo opísal, automaticky neznamená, že je to pravda, ale toto kritérium je nad tvoje chápanie, tebe stači iba niečo okopírovať a taváriť sa, že je to vraj pravda. nie je to pravda, prečo by mala? To už nievieš obhájiť, lebo ani nevieš, čo je pravda a ako ju dokázať. Prekazovanie je pre teba už z iného vesmíru... Ty iba pastuješ, lebo na viacej nemáš...

nie je pravdivé, ale lživé.

a teraz "babo raď" :-D

nie je dôvod, aby bylo pravdivé

skôr ty by si mal povedať, čo je na tom pravdivého

lebo ja môžem rovnako napísať, že všetko je na tom lživého a bude to mať rovnakú hodnotu, ako keď ty napíšeš, že je na tom všetko pravdivé.

pravda bez dôkazu neexistuje. iba niečo napísať a povedať, že je to pravda, nič nedokazuje. prečo by to mala byť pravda? iba preto, že to ty píšeš? pche!

ecr

Mikime. 

Král Šalomoun přece už dávno zemřel. Jeho vláda skončila, netrvá navěky. 

Tato realita je sama o sobě důkazem, že Písmo - když hovoří o věčném kralování - nehovoří o Šalomounovi, ale hovoří o Ježíši Kristu. Ten je opravdu i člověkem. Bůh se stal tímto člověkem, ale Bohem být nepřestal.

Stando,   taková vyjádření (o Abrahámovi, Davidovi, Šalamounovi,..)  přece znamenají, že v jeho potomcích, v jeho rodu bude trvat navěky.  Ne že Šalamoun bude žít navěky.      To tě nikdy nenapadlo ?

Josefe, napadlo.  

A který tedy Davidův (Šalomounův) potomek konkrétně kraluje jmenovitě dneska na Davidově trůnu? 

V nepřetržité řadě Davidových potomků na Davidově trůnu? Znáš snad nějakého takového?

Znám.

   Pán Ježíš Kristus z Nazareta

L 1:32:   Ten (Ježíš) bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

Takže potvrzuješ, co já říkal na počátku: 

"Tato realita je sama o sobě důkazem, že Písmo - když hovoří o věčném kralování - nehovoří o Šalomounovi, ale hovoří o Ježíši Kristu. Ten je opravdu i člověkem. Bůh se stal tímto člověkem, ale Bohem být nepřestal."

Ale ne, Stando :-)

Je to jinak.

Písmo hovoří o upevnění JEHO trůnu navěky.

   2S 7:13:  On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky.

   1Pa 17:12:  On mi postaví dům a já upevním jeho trůn navěky.


Kdo to je ten "On"  ?
Šalamoun očividně.

A upevní Bůh ten královský Šalamounův trůn navěky jak ?  No v Šalamounových (Davidových) potomcích. A jako posledním v Ježíši Kristu.

   L 1:32:   Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

..."On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky.."...

O jakém domu se tu mluví? Snad o Šalomounově chrámu? Kde je konec Šalomounova chrámu, kde je jeho královský trůn? Dávno se rozpadl!

Zjevně se tu hovoří o domu , ve kterém bude Davidův potomek kralovat navěky. 

A tímto   "domem" je živá Kristova církev .

Ta je jako církev putující jak v tomto světě, tak je i církev vítězná v nebi. Tak je Kristus králem opravdu navěky a jeho království nebude mít konce ani po zániku tohoto světa.

(1 P 1,20 ...)

On (Syn, Slovo, Kristus ,,,) byl předem poznán před založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás, kteří skrze něho věříte v Boha, jenž ho probudil z mrtvých a dal mu slávu, takže vaše víra i naděje se upíná k Bohu.

(1 Pt 2,4 ...)

Když přicházíte k němu, kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista.

(1 P 2,9)

Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (viz.: "Ozařuje jej Boží sláva a jeho lampou je Beránek).

(Zj 22,12 ...)

„Hle, přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“ 

„Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“

(Zj 1,8 ...)

Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.  

(Zj 21,6 ...)

A řekl mi: „ Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života.  Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. 

(J 7,37 ...)

V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije.  Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “  

/ O jakém domu se tu mluví? Snad o Šalomounově chrámu? Kde je konec Šalomounova chrámu, kde je jeho královský trůn? Dávno se rozpadl! /

No samozřejmě že těmi obraty "upevním jeho královský trůn navěky"   se nemyslí ten trůn, na kterém vladaři, králové seděli.    Nýbrž panství, panování ve jménu a pod požehnáním Boha Nejvyššího.

Ty tři citace ze Zjevení nejsou o Ježíši, nýbrž o Bohu JHWH - Jahwe, Bohu Nejvyšším. O Bohu Pána Ježíše Krista, o Bohu Izraele, o našem Bohu.

..."toho, jenž vás povolal ze tmy do  SVÉHO  podivuhodného světla. "...

Ježíš tedy má svoje vlastní "podivuhodné světlo".

 Kde by ho jako jenom člověk asi tak vzal?  

Je to světlo Boží slávy a patří úplně stejně Otci, Synu i Duchu svatému. Beránek (lidství Ježíše Krista) je lampou, která toto světlo Boží slávy vyzařuje.

(Zj 21,23)

A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.

Ne Stando.  Špatná dedukce.

Ten verš Petrova listu mluví o Bohu.   Ne o Pánu Ježíši Kristu.

     Povolal nás Bůh ze tmy do svého podivuhodného světla.

To zájmeno "toho" se týká Boha.

1P 2:9:   Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Všude, kde se v apoštolských listech objevuje obrat "nás povolal",   "vás povolal", tak z kontextu je jasné, že se jedná o  Boha.      Ne o Pána Ježíše Krista.

Ty texty ti mohu sem uvést.

Jistěže týká!

Špatná dedukce? 

Povolal nás Bůh - nebeský Otec a Pán Ježíš Kristus a Duch svatý.

(1 Pt 1,2...)

Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista, našeho Pána.  Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí.  

Pán Ježíš má tedy svoji vlastní (Boží) slávu a moc.

"Povolal" - se opravdu vždycky týká Boha - Otce, nebo Syna, nebo Ducha svatého. Kdykoli "povolává" jedna z božských osob ve svojí slávě a moci, vždycky jsou v tom zainteresovány i zbylé dvě božské osoby.

(Gal 1,3 ...)

Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista, který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.  Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.  

Ne Stando.

Bůh je Otec.  Bůh je náš Otec.     Bůh není Otec a Pán Ježíš Kristus a Duch svatý

BŮH - Otec  JE TEN, KTERÝ POVOLÁVÁ

Je jen JEDNA božská osoba.    Není více, či mnoho božských osob.     To jedině v pohanství.

Apoštol Pavel vždy zřetelně svědčí, že byl povolán Bohem (Bohem svých otců, Bohem Izraele), navzdory tomu, že ho zastavil a oslovil na cestě do Damašku vzkříšený a oslavený Ježíš.

1Te 2:12:  abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy.

1Te 5:24:  Věrný je ten (Bůh), kdo vás povolává; on to také učiní.

1K 1:9:   Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.

2Te 1:11:   Proto se za vás také stále modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a v moci naplnil každý dobrý úmysl a skutek víry,

2Tm 1:9:   on (Bůh) nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy

1K 1:26:    Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.

1K 7:15:   Jestliže se však nevěřící chce rozvést, ať se rozvede. Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.

1K 7:17:   Jenom ať každý žije tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho Bůh povolal. Tak to také přikazuji ve všech sborech.

Ga 1:6:   Divím se, že se od toho (od Boha), který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

Ga 1:15:   Když se však Bohu, který mne oddělil již v lůně mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo

1Te 4:7:   Neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení.

2Te 2:14:   K tomu vás (Bůh) i povolal skrze naše evangelium, abyste získali slávu našeho Pána Ježíše Krista.

2Tm 1:9:   on (Bůh) nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy

1P 1:15:   ale podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života.

1P 2:9:   Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho (Boha), jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

1P 5:10:   A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu Ježíši, vás, když nakrátko snesete utrpení, sám zdokonalí, utvrdí, posílí, postaví na pevný základ.

Příklad, kdy povolává Bůh v osobě Ducha svatého:

(Sk 13,2))

Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ 

Příklad, kdy povolává Bůh v osobě Ježíše Krista:

(Mk 1,17)

Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“ A hned opustili sítě a následovali ho. A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak v lodi spravují sítě.  A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním. 

Ne Stando.

Bůh Jahwe NENÍ Otec, Syn a Duch svatý.

Bůh Jahwe JE Otec.

Bůh Jahwe je nebeský Otec. Z něj vychází otcův Duch, kterého Otec sesílá církvi.

(J 14,16 ...)

Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám.   

Osoba Ježíše tedy přichází ke křesťanům v církvi skrze Ducha, kterého sesílá Otec, skrze Ducha svatého. 

Tento Duch svatý je ale stejně tak Duchem Syna!

(Gal 4,6)

A na důkaz toho, že jsme syny, Bůh seslal do našich srdcí Ducha svého Syna, jenž volá: Abba, Otče!.‘ 

Boží Syn, když na sebe vzal lidství, tak i ve svém dočasném ponížení (viz Fp 2,6)  zjevil svoji božskou moc na svatbě v Káně i mnohými dalšími zázraky a zjevil i svoji božskou slávu na Hoře proměnění:

(Mt 17,2)

Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. 

(Zj 21,23)

A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.

(Zj 22,3...)

V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit  a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno.  Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků. 

Pokud by byl Pán Ježíš pouze člověkem, nedávalo by přece žádný smysl ustanovovat eucharistii - chléb k věčnému životu! Co může člověk nabídnout jinému člověku? 

"Chléb z nebe" je ale Boží nabídkou, nikoli lidskou nabídkou!

(J 6,50 ...)

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost. “ 

Cožpak jen člověk má moc křísit mrtvé v poslední den?