říkáš, že nechápeš, kdy a jak to ve mně začalo ..

   Vysvětloval jsem to zde vícekrát.  

Jestli tě to opravdu zajímá, zkus si přečíst moje odpovědi pod článkem "Rosmano a geneze jeho teologie" z května 2024.

Milko, ty se domníváš, že Pán Ježíš tím chtěl říct, že je Otec ?

Evangelia, sám Ježíš i apoštolové svědčí o Ježíši, že Otec (Bůh) byl v Něm, Otec (Bůh) v Ježíši přebýval, bydlel.  ( proto také dává smysl Ježíšovo zvolání na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? ).

    Ani Ježíš, ani Jeho apoštolové, nikde netvrdí a nikoho nepřesvědčují, že Ježíš je Bůh (jedna z osob Trojice).  Takový "koncept Boha" ani Ježíš, ani apoštolové neznali.

Písmo používá takové slovní obraty, jako:  On (Ježíš) je obrazem Boha.   Je odleskem (září) Jeho slávy.  Je otiskem Jeho podstaty. V Něm přebývala plnost božství.   Apod.

Mě hodně pomáhá chápat, kdo je Bůh a kdo je Ježíš, a jaký je mezi nimi vztah, například kázání ap. Petra o Letnicích, v domě Korneliově, kázání ap. Pavla na Aeropagu,  modlitba apoštolů k Bohu ve Skutcích 4,   atd....

    Ježíš Boha (Otce) zjevoval lidem. Bůh skrze Něho konal (všechny mocné činy a zázraky), mluvil.  Bůh byl s Ním, jak říká ap. Petr.

Ježíš je prostředníkem mezi Bohem a lidmi.    Proto Ježíš říká Filipovi : "Kdo viděl mne, viděl Otce".

   22 „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, MUŽE dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23 tohoto MUŽE, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil,...

  37 Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan. 38 Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.

   3 To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, 4 který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy. 5 Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, ČLOVĚK Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě. 

Ahoj Josefe.

Samozřejmě je Ježíš plně člověkem, mužem. Jinak by nemohl být Mesiášem. 

Ale to nijak nerozporuje, že není vtěleným Bohem v tomto člověku!

A není pravdou, že apoštolové toto nehlásali.

(Fp 2,5 ...)

A proto ho Bůh povýšil a dal mu Jméno, které je nad každé jméno, aby se v Ježíšově jménu každé koleno sklonilo, převysoko na nebi, na zemi i v podsvětí a aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus jest PÁN, ke slávě Boha Otce.

Ježíš je stejný Pán Bůh, jako jeho nebeský Otec, jako i Duch svatý, který z obou vychází.

(Ef 4,4 ...)

Je pouze jedno Tělo a jeden Duch, tak jako cílem povolání, jehož se vám dostalo, je pouze jedna naděje; jediný Pán, jediná víra, jediný křest; jediný Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech.

(J 17,1 ...)

Takto Ježíš promluvil, pak pozdvihl oči k nebi a řekl: "Otče, nadešla ta hodina, oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe a aby mocí, kterou jsi mu dal nad veškerým tělem, dal on věčný život všem, které jsi mu dal! 

Život věčný je to, že tě znají, tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. Oslavil jsem tě na zemi: dovedl jsem k dobrému konci dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. 

A nyní mě ty, Otče, u sebe oslav slávou, kterou jsem u tebe měl, ještě než byl svět. 

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a ty jsi mi je dal a oni zachovali tvé slovo. Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, pochází od tebe; neboť slova, která jsi mi dal, jsem já dal jim a oni je přijali a opravdu poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.   

 Písmo třeba brát komplexně, nevybírat si z něho jenom ty citáty, které potvrzují tvoji verzi.

/ Samozřejmě je Ježíš plně člověkem, mužem. Jinak by nemohl být Mesiášem. 

Ale to nijak nerozporuje, že není vtěleným Bohem v tomto člověku! /

No Stando,  to co nám říká Písmo o Ježíši, je toto:

Bůh byl v Něm - Ty citace ti zde mohu klidně uvést.

  (možná bychom mohli mluvit v určitém významu, že se Bůh "vtělil" do Ježíše :-) )   .    

Ale nemluví nám o tom, že byl vtěleným Bohem.  I když Bůh v Něm přebýval, konal skrze Něho - tato skutečnost z Ježíše neudělala Boha.

  A v tom je zásadní nedorozumění a rozdílnost pak v chápání, kdo je Bůh, kdo je Ježíš,...    a vede k transformaci Jediného Boha Izraele na trojjediného Boha, o kterém po tisíciletí od Adama, patriarchů, Mojžíše, proroky, krále, apoštoly nikdo neslyšel. 

Tvrzení, že Ježíš byl plně člověkem, a zároveň byl Bohem vtěleným v tomto člověku, znamená, že Ježíš byl 2 osoby - jedna člověk, a druhá Bůh.

Ale to je nesmysl. To je nestorianismus. 

  Tento "problém" 2 osob v Ježíši  řešili moudří mužové v 5. století a došli k závěru, že Ježíš je pouze 1 osoba - Bůh.   Není osoba - člověk. Pouze vzal na sebe, (oblékl kabát) lidské přirozenosti.

    No a to je podle toho, jak rozumím Písmu, Ježíši i apoštolům, hereze.

Na této herezi ovšem stojí celý trinitarismus.

/ Ježíš je stejný Pán Bůh, jako jeho nebeský Otec, jako i Duch svatý, který z obou vychází. /

Ale kdepak, Stando.  Bůh je jen JEDEN. Nikdo není jako On.  O tom hovoří celé Písmo - od Genesis po Apokalypsu.

      

TO , ŽE K VÁM PÍSMO NEMLUVÍ , MŮŽE MÍT JEN DVĚ PŘÍČINY . . .   

ecr

 Kristus není vtělený Bůh.  Bůh byl v Kristu.  Proto  "V něm je přece vtělena všechna plnost božství;"

Kristus je člověk, Davidův potomek, Pomazaný Duchem svatým a mocí   Bohem Nejvyšším, Bohem Izraele.

Činnost pan Ekrazita tady hodnotit nebudu.

TO , ŽE K VÁM PÍSMO NEMLUVÍ , MŮŽE MÍT JEN DVĚ PŘÍČINY . . .   

ecr

Boží slovo vás odsuzuje.

V celém Písmu, ve stovkách textů, které zřetelně mluví o tom, kdo je Jediný Pravý Bůh.  A to jak ve starém zákoně, tak i v novém.

Správně, Bůh je jenom jeden, v Nejsvětější Trojici jeden - Otec, Syn a Duch svatý

Ty však nevíš, proč o sobě Bůh mluví v množném čísle

Pro ani nestuduj Bibli dal

Stojiš na začátku a nevíš

Sranda je, že ani Vota- judaista neví

Bůh v trojici. Škoda, že to neumíš doložit biblicky.

Proč když Bůh mluví k člověku, tak proč o sobě mluví v množném čísle?

Nikdo to nezměnil, tak to je, a ty nevíš proč

Vota tvdí, že B-h před stvořením Adama (člověka) oslovoval někoho (něco) jiného a promlouval k němu (k tomu), že učiní spolu to, co učinili. Člověk je B-hem oživená živoucí duše (nefeš chaja) a také maso (basar) z prachu země. To, co odlišuje člověka od ostatních živých pozemských tvorů je jeho intelekt, který není čistě zaměřený na pozemské pudy a vyvíjí se o rozvíjí. Tak jako B-h promlouval ke stvořené Zemi a z ní vzešlo vše, co na ní žije, a také i nadále z ní pochází a také se do ní navrací, rozpadá se do ní. 

Akuzativ je jen takový malinký neškodný lhář, který lže o druhých to, co si sobě o nich vymyslel. A blábolí jen křesťanské nesmysly o trojích jediných osobách a jiných hovadinkách, které nemají žádný reálný doklad.

Lhát o Votovi nemusím

Zajímá mne, tvůj pohled judaisty

Vota Hospodin přece nemusí pomlouvat k někomu a nebo k něčemu, jak uvádíš

Bůh říká. -    učiňme člověka, aby byl naším obrazem

To množné číslo přece můžeš vysvětlit

Vota když nevíš, proklikej se k rabínům na aish. com

popsal, vysvětloval jsem Vám osobně několikrát ke komu B-h promlouval "učiňme" člověka (ač B-h tvoří sám, když promlouvá k Zemi nebo přikazuje větru, bouři, moři atd). Pokud na to rozumově nemáte, a myslíte si, že B-h mluví lidskými slovy, a k tomu ještě v množném čísle, jako k druhé osobě či osobâm, věřte si tomu. Už král Šlomo psal, že hlupák věří, ale moudří mají poznání.

A přestaňte pomlouvat rabíny, ortodoxní, že by tvrdili, co Vy, nebo že nelze vysvětlit. Žádný ortodoxní rabín nebude učit křesťanské víře.  Nepomlouvejte je ani prázdný náznaky. Jsem učenej ortodoxními rabíny.

Pá. S kolovratem nevedu dialogy.

Nepiš nesmysly

Rabínů se můžeš zeptat

Web aish.com ti to nabízí

Komunikaci se naučíš

Víš co?

Netrap se, já na aish.com, spojení mám

Vysvětluj jenom to, co umíš vysvětlit

    " 8 V Lystře sedával nějaký muž nemohoucí na nohy, který byl chromý již od lůna své matky a nikdy nechodil. 9 Ten slyšel Pavla mluvit. Pavel se na něho upřeně podíval, a když uviděl, že má víru, aby byl zachráněn, 10 řekl silným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a začal chodit. 11 Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“ 12 Barnabáše nazývali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavním mluvčím. 13 Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl býky s věnci k branám a chtěl je se zástupy obětovat. "

Jinak ten text Fp 2,5 je tendenčně zfalšovaný a zavádějící.

Pokud jde o Ef 4,4 - 6   nevím, co tím chceš říct.

  "Je pouze jedno Tělo a jeden Duch, tak jako cílem povolání, jehož se vám dostalo, je pouze jedna naděje; jediný Pán, jediná víra, jediný křest; jediný Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a ve všech."

např:

   

ecr

Ale kdepak, pane Ekrazite.

To trinitární křesťané pronásledují ty, kdo věří v Jednoho Jediného Boha, jak nám Ho zjevil Pán Ježíš Kristus. A to pronásledování trvá už 17 století...

  

rozumně,

pokud to vůbec dokážete. 

My, kteří věříme v Božství Kristovo, jsme tady doma. Toto je ekumenický server. 

Římští katolíci, kteří snižují Božství Kristovo (Pravý Bůh a pravý člověk" - tedy jakýsi mix mezi Bohem a člověkem), jsou v české ekuméně v pozici přidružené církve a adventisté, kteří popírají Božství Kristovo vůbec, jsou na pozici pozorovatelů. 

Na portálech adventistů, či Svědků Jehovových, byste byl jako doma - je ovšem otázka, zda by si vás tam někdo vůbec povšiml. 

Nesporným faktem zůstává to, že nám zde nebiblické učení po léta VNUCUJETE - tedy bludné učení, které zde nemá vůbec co dělat. 

Stylizoval jste se zde do role apoštola monarchianismu a v již déletrvajících diskusích jste neuspěl vy, ani vámi prosazované bludné učení. 

Vy zde činíte z Písma výběr; ignorujete ostatní biblické texty a vůbec si neuvědomujete fakt, že Písmo je absolutní - a pokud ho nepřijímáme celé, tak ho nepřijímáme vůbec. 

Biblické výroky nikdy nejdou proti sobě - ale nádherně se doplňují. 

A protože redukujete Písmo, což znamená jeho DEFORMACI , čeká vás toto:

Zjevení Janovo 22, 19 [biblenet.cz]  A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.

Římanům 9, 33 [biblenet.cz]  jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

Matouš 21, 44 [biblenet.cz]  Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“

Takže svou budoucnost znáte. 

Pokud jste ještě neztratil schopnost sebereflexe, pokuste si zjednat jasno v tom, co, nebo kdo vás žene do útoků proti Kristu zde; a zda jste ještě svým pánem a dokážete ještě přestat. 

Podobné útoky vedené se stejnou zuřivostí proto Kristu zde předváděl jistý odpadlík od Krista k judaismu. nepostřehl, že je dirigován Satanem (ač jsem ho na to upozorňoval), a pak z něj jakoby mimoděk vyklouzl výrok, následkem kterého ztratil věčný život. 

Vy, a vaše destruktivní činnost zde, se činnosti pana judaisty podobáte jako vejce vejci. A také jste určitě dirigován Satanem k pronesení onoho osudného výroku, pokud jste se ho ovšem již nedopustil. 

Panu judaistovi, stejně jako vám, se zde nepodařilo získat jediného následovníka, protože zde narážíte na masivní odpor. Vašeho podporovatele, nemyslícího pana mikima, nezapočítávám. 

Ale nejde jen o zdejší diskusní obec: jde o náhodné, hledající návštěvníky, které by vaše bludy zcela jistě zavedly do pekel. A já je nechci mít na svědomí. 

Proto, když zde uveřejníte nějaký blud, tak já uveřejním svůj komentář a ponechám na čtenáři, jak oba prameny vyhodnotí. 

Zásadně nikomu nic nevnucuji - nejsem jezuita ani politruk - ale jen nabízím myslícímu člověku k úvaze. 

A čtenář si přečte můj text:

a svobodně se rozhodne, kterému pramenu lze vůbec věřit. 

Nebo se nerozhodne vůbec - nicméně, přečtený text bude v jeho mysli pracovat a později se dotyčný přikloní na tu, či onu stranu. 

Je to jen na něm. Já mu tu šanci vůbec nehodlám brát. Jde mi jen o to, abych se po své smrti nemusel zodpovídat z toho, že jsem někomu své svědectví nevydal - a on následkem toho zahynul. 

Já jsem na rozdíl od mnoha lidí za hranicí smrti byl, Krista jsem viděl na vlastní oči (i když ne na  ty fyzické), čímž se liším od miliónu lidí, duchovních, biskupů, či papežů, kterým se tohoto vidění nedostalo. 

Svůj zážitek jsem vtělil do svého článku:

SLUŽBA UMÍRAJÍCÍM [notabene.granosalis.cz]

Jak jsem vám mnohokrát napsal: Raději vzdám Bohu úctu větší, než Mu náleží (což objektivně nelze), než bych Bohu úctu upíral a provokoval tak Boží hněv. 

A vy jste si s ohněm zde, na těchto stránkách zahrával až příliš dlouho. 

Jan 5, 22 [biblenet.cz]  Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,

Aby bylo jasno: Obviňujete Slovo, které bylo u Boha, a které bylo a je Bohem (J. 1,1); Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi (J. 1,14).

Podívejte se, pane rosmano,

nemám vůbec nic proti tomu, že kráčíte do pekel. 

Ale mám mnohé proti tomu, abyste zde sváděl zdejší diskutující i náhodné návštěvníky. 

Proto musím (pro své klidné svědomí), před vámi varovat. Jakékoli pronásledování v tom, prosím, nehledejte. 

Jak jsem napsal, a znovu opakuji: Pokud budete působit na "domovských" serverech adventistů a Svědků Jehovových, tak tam na odpor vůbec nenarazíte, už z toho důvodu, že si vás tam nikdo nevšimne. 

Přeji hezký večer.

ecr

to co zde píši já, je daleko více založené na Bibli, na Písmu svatém, a tedy je biblické,   než ty vaše falešné nebiblické dedukce a konstrukce. Konstrukce založené na vytrhávání několika málo veršíků z kontextu Písma, a to ještě špatně a tendenčně vyložené. Nemáte k mému psaní žádné normální, biblické argumenty.

Pouze nadávky, lži a dehonestace.

Neznáte Krista.  Neznáte toho Krista, o kterém je řeč v Písmu, a jehož učení a promluvy jsou v Písmu zaznamenané. A kterého zvěstovali Jeho apoštolové.

Váš Kristus je  vytvořen na základě tradice ze 4. století.

Takový se ovšem v Písmu nevyskytuje.  Tak se sám nepředstavoval  lidem, takového apoštolové nezvěstovali.

Žádná Trojice se v Písmu nevyskytuje.

   Celá Bible mluví o Jednom, Jediném Bohu.  A to od 1. kapitoly Genesis až po 22. kapitolu Zjevení.

Ježíš je Kristus, Mesiáš - tj. Boží Pomazaný, Bohem Pomazaný.

Vaše pokusy transformovat Boha Jediného na Boha Trojjediného  jsou ubohé a falešné - nemají v Písmu žádnou oporu.

      Pouze ve vašich tradicích.

Jan 1, 2 [biblenet.cz]  To bylo na počátku u Boha.

Jan 1, 3 [biblenet.cz]  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Jan 1, 4 [biblenet.cz]  V něm byl život a život byl světlo lidí.

Jan 1, 10 [biblenet.cz]  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

Koloským 1, 16 [biblenet.cz]  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Koloským 1, 17 [biblenet.cz]  On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

Koloským 1, 18 [biblenet.cz]  on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

BŮH BYL NA SVĚTĚ , KTERÝ BYL SKRZE NĚHO STVOŘEN ! ! ! 

Jan 1, 12 [biblenet.cz]  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Jan 1, 13 [biblenet.cz]  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

Jan 1, 14 [biblenet.cz]  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Jan 8, 46 [biblenet.cz] Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?

2. Korintským 5, 21 [biblenet.cz]  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Jan 1, 18 [biblenet.cz]  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Jan 10, 30 [biblenet.cz]  Já a Otec jsme jedno.“

Jan 14, 9 [biblenet.cz]  Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

Jan 14, 10 [biblenet.cz]  Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

Jan 20, 28 [biblenet.cz]  Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“

Filipským 2, 6 [biblenet.cz]  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

1. Janův 5, 20 [biblenet.cz]  Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

1. Janův 5, 21 [biblenet.cz]  Děti, varujte se modlářství.

Jan 3, 36 [biblenet.cz]  Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“

ecr

Jste kompletně slepý a hluchý na to, co mluví Písmo.

Jen si vyvozujete domyšlenky, fabulace a konstrukce, které ani Ježíš, ani apoštolové nehlásali, nezvěstovali.

Dva příklady ze stovek dalších:

    

A o tom mluvím a píši i já. Stejně jako ap. Pavel.

Vy mluvíte a hlásáte o kompletně něčem jiném.

Tak jsem se na ten článek dívala, asi vypíchnu tohle tvoje vyjádření: 

A potom jsi objevil ty co tam vyjmenováváš. Jen jsem koukla, unitáři asi všichni...

Osobně považuju za těžiště evangelia, tedy dobré zprávy, tu o Kristu - že přišel, učil, zemřel - obětoval se, dal své tělo, byl vzkříšen a vírou skrze něj lze získat nový život, přístup k Bohu, smlouvu s Bohem, život z milosti, ne ze skutků Zákona Mojžíšského....Ježís je svoboda, pravda a život. 

Co o Synu vím, čemu věřím,  je: 

Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, 7nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka,  8ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.  9Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, 10aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, 11a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. 

Ty se snažíš rozumem pochopit jaký je mezi nimi vztah. Jak už jsem psala, nejsem teolog ani filozof. Neumím vysvětlovat vztahy mezi Otcem a Synem v těch ustálených pojmech.

Myslím, že lidský rozum nedokáže skutečně porozumět velikosti Boha a jeho moc. Nechápeme ani to co stvořil, natož tvůrce. 

Ptáš se mě...Milko, ty se domníváš, že Pán Ježíš tím chtěl říct, že je Otec ?

Co pomáhá mně osobně, abych aspoň trochu si nějak ...pro sebe ...vysvětlila, jak to mezi nimi je, je takové podobenství, asi. Nebo jak to nazvat: 

Spisovatel je hlavní tvůrce (Otec) a stvořil ve svém díle svět, lidi, postavy, jejich osudy, vztahy, vlastnosti...A pak vstoupí do jejich děje i on..Vstoupil tam tak, že za sebe poslal postavu - "Syna". Který je svým způsobem  tím spisovatelem (mocí, vlastnostmi, ..) ale současně není, protože je to vlastně stejně tak postava jako ti ostatní postavy a ne ten spisovatel osobně. 

Může ta spisovatelova postava vytvořit spoustu věcí v tom světě jím vytvořeném..

Může zemřít i znovu být vzkříšen, může ovlivňovat životy jiných - vždyť je ovlivňuje ten spisovatel ...který je zrovna i tím synem...

No, už s tím svým podobenstvím končím, asi bych se do toho zamotala:) Svět stvořený Bohem je mnohem složitější. 

Poznala jsem lidi, co si mysleli, že mají odpovědi na vše z písma. Měli je hotové, připravené, logické, tak jasně rozumem pochopitelné, a přesto....To podstatné jim unikalo, nehodilo se do jejich vysvětlení. (nejde o ŘKC - to píšu pro ty, co by se do mě chtěli obout, že urážím jejich víru. Katolíci vědí, že jsou určitá tajemství a věci neuchopitelné rozumem) 

No nic. 

Musíš si to v sobě srovnat sám, teda, ne sám...s Bohem. 

Spisovatel může vstoupit jako postava do děje, ale nemůže vstoupit do knihy  a tak 

“ čtenář”  z toho nemá užitek :-)

Věta "Boží duch si obléká lidské tělo a vstupuje do této dimenze"

pro mě není žádné vysvětlení. 

Zopakuju tady jeden odkaz z dřívějška:

 https://www.youtube.com/watch?v=lpmkAs6kXc8  (půjčeno od cizince u článku o Augustinovi)

Moc se mi ta přednáška líbí. Je to o složitosti stvořeného. Natož pak pochopit stvořitele...

/ Osobně považuju za těžiště evangelia, tedy dobré zprávy, tu o Kristu - že přišel, učil, zemřel - obětoval se, dal své tělo, byl vzkříšen a vírou skrze něj lze získat nový život, přístup k Bohu, smlouvu s Bohem, život z milosti, ne ze skutků Zákona Mojžíšského....Ježís je svoboda, pravda a život. /

Ano, s tím zcela souhlasím. Také tomu tak rozumím z Písma.

Nevím, jestli jsi dobře pochopila, co píši pod tím článkem v těch 3 zásadních bodech, které jsem v Písmu uviděl, a kterých jsem si předtím roky nebyl vědom.

Nechci to už moc rozvádět, ale apoštolové v těch kázáních , která jsou zapsána ve Skutcích, opravdu nezvěstovali, nehlásali, nevyučovali, že Ježíš je Bůh. Hlásali něco jiného.

   Otázka je PROČ?    

To jim někdo zakázal ?  Někdo od nich chtěl, aby o tak zásadní věci mlčeli ?

Nebo tato věc nebyla důležitá, proto o tom nemluvili ?    

      Ne, nic z toho.  Nedělali to, protože takto nevěřili, toto nebyla jejich víra. Takto jim Ježíš nezjevil sám sebe, ani Otec v nebi jim o Ježíši nic takového nezjevil. Mluvili a zvěstovali to, co jim Bůh zjevil, co věděli od Ježíše, o čem je Ježíš vyučoval.

Nezvěstoval o Ježíši Bohu (že Ježíš je Bohem) ap. Petr ve svých kázáních a promluvách

  -  ve Skutcích 2, 14 - 40

  -  ve Skutcích 3, 12 - 26

  -  ve Skutcích 4, 8 - 12

  -  ve Skutcích 5, 29 - 32

  -  ve Skutcích 10, 34 - 43

 Nezvěstoval o Ježíši Bohu (že Ježíš je Bohem) ap. Pavel

  -  ve Skutcích 13, 15 - 41

  -  ve Skutcích 14, 15 - 17

  -  ve Skutcích 17, 2 - 4

  -  ve Skutcích 17, 16 - 31

  -  ve Skutcích 22, 3 - 21

  -  ve Skutcích 26, 2 - 23

Apoštolové nehlásali o Ježíši Bohu (že Ježíš je Bohem)  ve své modlitbě 

  -  ve Skutcích 4, 24 - 30

To je snadné si ověřit. A také zjistit, co tedy o Ježíši hlásali, jak Ho vykreslovali.

To je hodně poučné.

Apoštolové museli lidi přesvědčovat, že Ježíš byl také skutečným člověkem se vším všudy, mimo hříchu.

Že to byl "nový Adam", který nezhřešil.

To je naprosto podstatná informace (důležitá), protože jedině člověk ve svém lidství mohl položit výkupnou oběť za ostatní lidi. Nic, co by nebylo Slovem přijato, nemohlo být spaseno.

Tvé odkazy hovoří právě o tomto.

ty odkazy nehovoří o tom, že apoštolové "museli lidi přesvědčovat, že Ježíš byl také skutečným člověkem se vším všudy, mimo hříchu."

Tím slovem "také" zcela zkresluješ smysl, obsah a význam jejich zvěstování, kázání.

Naznačuješ tím, že bylo něco dalšího mimo to "také". Že to, co zvěstovali, bylo pouze nějakým doplňkem k něčemu jinému, co ovšem z nějakých záhadných důvodů nezvěstovali, o čem nekázali...

A co to bylo mimo to "také" ? o čem apoštolové nemuseli lidi přesvědčovat, co nekázali, o čem nezvěstovali ?

Jistěže bylo i" Něco jiného"!

Bylo zde také Ježíšovo božství - Ježíš je jediným Synem nebeského Otce.

Jen proto mohl vykoupit celé lidstvo!

Nezvěstovali, že Ježíš nás mohl vykoupit pro své božství, ale proto, že byl člověkem jako my, ovšem bez hříchu. Beránkem bez vady. Mesiášem.  A to je dost rozdíl...

Zvěstovali toto:

Ř 5:15:   Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista.

+   všechny promluvy, kázání Petra, Pavla, zapsané ve Skutcích. Ty vypovídají o tomtéž.

    z trinitárních doktrín vyplývá, že Ježíš nebyl 2 osoby. Byl pouze jedna osoba - a to Bůh. Nebyl lidská osoba - člověk.   Měl (vzal na sebe pouze lidskou přirozenost).

Takže pouze lidská (neosobní) přirozenost položila výkupnou oběť za ostatní lidi. Nikoliv člověk ve svém lidství.

Tebou používané obraty

  - "Ježíš byl také skutečným člověkem se vším všudy"

  - "člověk ve svém lidství položil výkupnou oběť za ostatní lidi"

jsou v rozporu s trinitárním učením, s trinitárními doktrínami.

Ježíš je jedna osoba - se dvěma různými, nijak nesmíšenými přirozenostmi: přirozeností božskou a přirozeností lidskou.

Tyto přirozenosti jsou v Ježíši Kristu už navěky obě přítomny. Rozlišujeme je tedy, ale neoddělujeme je.

Jen jaksi zapomínáš a vynecháváš to podstatné z trinitárního učení.

A sice že ta jedna osoba je Bůh, božská osoba.  Není člověk, není lidská osoba...

Trinitární (a naprosto většinové) učení nejenom církve katolické, ale i všech církví pravoslavných bez výjimky - dokonce i všech církví evangelických  - je o tom, že Ježíš jako jedna osoba  má dvojí přirozenost; přirozenost božskou a zároveň nesmíšeně i přirozenost lidskou.

Ježíš se stal člověkem, ale Bohem být nikdy nepřestal.

Tato jedna osoba je Bohem i člověkem zároveň.

Trinitární učení je zřejmé:

Ježíš je JEDNA osoba. A to osoba božská - Bůh.

Není osoba člověk.

A neexistuje hybridní osoba - kousek Bůh, kousek člověk.   

To by byla pěkná schíza.

    To by se Ježíš vnímal sebe sama jeden den jako Bůh, a druhý den jako člověk ?

Anebo chvíli by se vnímal jako Bůh, a za chvíli by se vnímal jako člověk ?

To by se přepínal podle okolností jednou do jednoho módu, jindy do druhého ?

Chvíli by byl nesmrtelný, chvíli zase smrtelný ? Chvíli by byl Všemohoucí, za chvíli by ovšem byl Nemohoucí ?

Chvíli by byl vševědoucí, za chvíli by ovšem přestal být vševědoucí a mnohé věci by nevěděl ?

No ne Stando. Tak to není.

Tak si to nepředstavují ani trinitární doktríny.

"...

Josefe, mýlíš se. Pleteš si toto s nestoriánským učením.

My věříme, že Ježíš je jedna osoba - však s přirozeností boha a přirozeností člověka. Tyto přirozenosti jsou natolik odlišné, že je sice rozlišujeme, ale neoddělujeme. V osobě Ježíšově jsou už navždycky spojeny. A tím Ježíš nesmírně povýšil důstojnost našeho lidství - nad anděly.

Ježíš je tedy jedna osoba.

Osoba božská - však také je plně člověkem. Boží Syn přijal lidství, lidskou přirozenost. Stal se člověkem - Slovo se stalo tělem.

Kdyby Ježíš  nebyl člověkem, nemohl by spasit lidstvo. Jenom to, co bylo Slovem přijato, může býti spaseno.

Nestoriánské učení je o tom, že Ježíš jsou 2 osoby. Jedna božská - Bůh, a druhá lidská - člověk.

To ty tady razíš takové nestoriánské teze :-)

   Sice to vždycky zašmodrcháš do toho, že je "jedna osoba" - Bůh i člověk.   To je ale z mnoha důvodů nesmysl.

Zeptám se tě Stando tedy tak: 

Ta jedna osoba  - Bůh i člověk   -   je součástí Trojice ?

Jinde říkáš, že Ježíšova božská přirozenost je od věčnosti, před založením světa.

a lidská přirozenost Ježíše je od 2000 let.

      Ta odvěká Ježíšova božská přirozenost byla osoba ?    Jaká osoba?

Ta lidská přirozenost Ježíše, která je zde od 2000 let,   je osoba ?  Jaká osoba ?

Josefe, nestoriánské učení je o tom, že

člověk Ježíš Kristus a Bůh Syn jsou dvě různé osoby a Bůh Syn v Ježíšovi pouze přebýval. A to nikoli od Ježíšova početí, ale že se vtělil do Ježíše až později po jeho narození.

Toto se označuje jako christologická hereze.

Bůh Syn (Slovo) se stal člověkem. Stále jako jedna osoba Božího Syna - nyní v těle člověka Ježíše.

Tato Ježíšova osoba je plně člověkem (už dva tisíce let) a je také plně Bohem (od věčnosti, dříve, než byl čas).

Osoby Boží Trojice nelze chápat jako jakési "třetinky", tvořící teprve spolu celého Boha. Existence Boží Trojice je pro lidi zahalena tajemstvím, nedá se plně pochopit. Dá se jenom přijmout jako Bohem zjevená skutečnost.

člověk Ježíš Kristus a Bůh Syn jsou dvě různé osoby a Bůh Syn v Ježíšovi pouze přebýval. /

/ Bůh Syn (Slovo) se stal člověkem. Stále jako jedna osoba Božího Syna - nyní v těle člověka Ježíše.

     Tato Ježíšova osoba je plně člověkem (už dva tisíce let) a je také plně Bohem (od věčnosti, dříve, než byl čas). /

Stando, to co říkáš ty, je v bledě modrém to stejné co nestoriánství.

Říkáš jinými slovy, že Bůh Syn - osoba je nyní v těle člověka, který je plně také osoba.

Čili jedna osoba vstoupila do druhé osoby. To jsou 2 osoby.

    Tvoje  "Stále jako jedna osoba Božího Syna - nyní v těle člověka Ježíše."   se nijak neliší od nestoriánského   "Bůh Syn v Ježíšovi přebýval."

..."Říkáš jinými slovy, že Bůh Syn - osoba je nyní v těle člověka, který je plně také osoba."...

Naše víra je opravdu úplně jiná - Ježíš je jedna osoba Božího Syna, který se stal člověkem (pořád jednou a tou samou osobou ) - proto jej také někdy zkráceně nazýváme "boho-člověk". 

Jedna osoba se dvěma různými přirozenostmi.

To nestoriáni učí o dvou osobách v Ježíši!  (Mimochodem, sám Nestorius tento názor ještě nezastával).

Takže dobře. Ježíš je jedna osoba.

Na začátku byl Bůh Syn - osoba.

Pak od Betléma člověk, který je plně také osoba.

2 osoby.

Ty nějak "splynuly" v jednu osobu .

A já se ptám, v jakou osobu ?    Nějaký hybrid ?

"...

Ta samá osoba Božího Syna, která na sebe vzala lidství - Bůh se stal člověkem. Nevstoupil do nějakého jiného člověka, do jiné osoby - ale stal se sám sebou - stejnou osobou - nyní však v těle a s nesmrtelnou lidskou duší - jako smrtelný člověk....

Každý z nás má být vnitřně společenstvím našeho těla s naší nesmrtelnou duší (s našim vnitřním Já) - a s Bohem.

Ježíš v tomto to měl úplně stejně; smrtelné tělo a nesmrtelná Ježíšova lidská duše  měla trvalé společenství s Bohem.

A ta hybridní osoba je součástí Trojice ?

To znamená, že součástí Trojice je i osoba člověka ?

Už jsem ti na stejnou otázku odpověděl nahoře:

Já vím, já vím Stando :-)

Když tzv. kappadočtí otcové  Řehoř z Nyssy, Řehoř z Nazjanzu a Basil Veliký pod konec 4. století konstruovali tyto nesmyslné konstrukce, tak si také na závěr svých vývodů pro jistotu přidali dovětek, že Trojice je tajemství...   (to aby se nikdo nepokoušel nad tím jejich konceptem nějak zamýšlet :-) )

Ale přece jenom - zkus Stando odpovědět, jestli Ježíš jako Bůh - člověk je součástí Trojice ?

To máš nějak splantané s pohanskými božstvy

My ale věříme Bohu, který je v Nejsvětější Trojici jeden, to on všechno učinil, a to On o sobě může mluvit v množném čísle

 

ecr

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství.

Trinitární tvrzení

Trinitáři tvrdí, že tento verš naznačuje, že „Ježíš je Bůh“, protože říká, že v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství.

Tvrzení vs. fakta

Fakta ukazují, že Pavel má na mysli oslavený stav Ježíše Krista a to, jak Bůh tělesně přebývá ve vzkříšeném Ježíši.

Problémy s reklamací

1. Překlady

"Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství." (Douay-Rheims).

„Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství“ (ASV).

„Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství“ (KJV).

„Neboť v něm tělesně přebývá celá plnost božství“ (ESV).

„Neboť v Kristu žije veškerá plnost Božství v tělesné podobě“ (NIV).

„Neboť v něm přebývá celá plnost božstva tělesně“ (NAB).

„Neboť v Něm přebývá veškerá plnost Božství v tělesné podobě“ (NASB).

Neboť v něm tělesně přebývá celá plnost božství (NRSV).

„Neboť v něm tělesně přebývá celá plnost božství“ (RSV),

2. Theotēs

Starší překlady přeloží řecké slovo theotēs jako "Boh". Z nějakého neznámého důvodu si mnoho trinitárních laiků myslí, že toto konkrétní slovo implikuje představu boha tří osob. Ale tato představa je prostě mylná. Toto slovo jednoduše znamenalo „Boží HOOD“ a nebylo to konkrétní slovo používané pro představu bytosti tří osob. V 

moderní angličtině bychom stejnou myšlenku vyjádřili tím, že bychom řekli něco jako „God-NESS“ nebo „božstvo“ v kvalitativním smyslu. Zde Pavel říká, že podstata Boha Ježíše Krista přebývá ve vzkříšeném Ježíši tělesně. Slovo theotes se nevztahuje na „koho“, ale na „co“.

3. Trojiční nedůslednost

Čím se trinitáři snaží argumentovat? Text říká, že v něm tělesně přebývá plnost božství. Jeho tělo je jeho lidská přirozenost. Na jedné straně Trinitáři tvrdí, že Ježíšovo tělesné tělo je jeho lidstvím. Na druhou stranu se tu dohadují, že je tělesně „Bůh“. Jeho božská přirozenost a jeho lidská přirozenost jsou dvě odlišné a odlišné věci v jejich vlastní doktríně. Ale tady jako by chtěli tvrdit, že jeho lidská 

přirozenost ("tělesná") je božství. V trinitární doktríně můžete říci, že božská identita je božstvo, ale nemůžete říci, že jeho lidská přirozenost je božstvím. Božstvo neviselo mrtvé na kříži; lidstvo bylo. Toto tvrzení nedává žádný smysl a jsou v rozporu s jejich vlastní doktrínou.

4. Chybné trojiční předpoklady

Trinitáři bezohledně předpokládají, že tento verš lze aplikovat na Ježíše „ve dnech jeho těla“ (Židům 5:5) a dělají to běžně, i když Pavel říká, že Krista již nepoznáváme podle těla (2 Kor 5:16). Ale kontext nade vší pochybnost ukazuje, že Pavel má zjevně na mysli vzkříšeného Krista.

5. Kolosanům 1:19

V Koloským 1:19 má Pavel na mysli stejnou věc, kde říká: „v něm se zalíbilo přebývat veškerá plnost“. V kontextu je zřejmé, že má na mysli oslaveného Krista, „prvorozeného z mrtvých“.

6. Koloským 2:10 a Efezským 3:19

Hned následující verš naznačuje, že Kolosané byli stvořeni, aby v nich přebývala plnost božstva. Zjevně bychom nepředpokládali, že jsou Bohem. A znovu v Efezským 3:19 Pavel říká: "Abyste byli naplněni do míry veškeré plnosti Boží." Nepředpokládali bychom, že to znamená, že věřící jsou Bůh.

6. Neříká, že Ježíš JE božstvo

Tento verš neříká, že Ježíš JE božstvo. Říká, že v něm přebývá veškerá plnost božstva. Bůh Otec přebývá ve věřících (J 14,23). To neznamená, že věřící JSOU Bůh. Věřící jsou „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1:4). To neznamená, že JSOU BŮH.

Analýza faktů

1. Pavel má konkrétně na mysli Zmrtvýchvstalého Krista

Kontext Koloským 2:9 jasně ukazuje, že Pavel má na mysli Zmrtvýchvstalého Krista.

A. Pavel má na mysli Krista v PŘÍTOMNÉM ČASE, což znamená, že má na mysli vzkříšeného Krista.

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou...

b. Pavel také zdůrazňuje, že všichni plní božství přebývají v Kristu tělesně, protože mluví k údům Těla Kristova a ukazuje jim, co je jejich v Kristu, „ale Tělo je Kristus“ (2,17). Tělo Kristovo jsou ti, kteří jsou „ve“ vzkříšeném Kristu.

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou...

Pavel také říká Kolosanům, že byli „naplněni“ v Kristu. To se může týkat pouze naplnění ve vzkříšeném Kristu.

C. Když Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, 

vzkřísil ho vysoko nad veškerou „vládu a moc“ a podřídil mu všechno (1 Kor 15,27; Židům 2,5-9). Z tohoto důvodu jsou všechny věci (rozsvíceno) v čele v Kristu (Efezským 1:9-10), o čemž Pavel mluví zde v Koloským 2:10.

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou...

Opět je zcela jasné, že Pavel má na mysli vzkříšeného Krista.

d. Pavel vysvětluje, že Kolosanští byli vzkříšeni z mrtvých spolu s Kristem.

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste se naplnili a on je Hlavou veškeré vlády a moci a v něm jste byli také obřezáni obřízkou bez rukou. 

ve svlékání těla obřízkou Kristovou; 12 spolu s ním jste byli pohřbeni ve křtu, ve kterém jste s ním byli také vzkříšeni vírou v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. Když jste byli mrtví ve svých přestoupeních a neobřízce svého těla, oživil vás spolu s ním....

Bezprostřední kontext nenechává absolutně žádné pochybnosti o tom, že Pavel konkrétně mluví o vzkříšeném Kristu. Proto neexistuje žádný důvod, abychom tento text zneužili k neukřižovanému Ježíši ve dnech jeho těla.

2. Stejná PLNOST božství přebývá ve všech pravých křesťanech

Hned v dalším verši Pavel říká Kolosanům, že jsou PLNÍ v Kristu:

Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství a v něm jste byli naplněni.

Řecké slovo použité ve verši 10 je plēroō, což je slovesný tvar podstatného jména plērōma použitého ve verši 9. Jsou to tvary sloves a podstatného jména stejného řeckého konceptu. Pavel v listě Efezanům říká v podstatě totéž:

aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a abyste byli zakořeněni a zakotveni v lásce, abyste byli schopni se všemi svatými pochopit, jaká je šířka a délka, výška a hloubka, a abyste poznali lásku Kristovu, která převyšuje poznání, abyste byli naplněni pro všechny plnost Boží. Efezským 3:17-19.

Kološané v nich také přebývala plnost božstva. Mít plnost Boha neznamená, že JSTE Bůh. Znamená to, že ve vás přebývá plnost Ducha Božího. Veškerá plnost 

božství, plnost Boha byla v Ježíši tělesně. Veškerá plnost božství byla také v Kolosanech. Kolosanští byli „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1:4), což znamená, že jsou „účastníky Ducha“ (Židům 1:4), a tak jsou plni ve vzkříšeném Kristu. Zmrtvýchvstalý Kristus křtí v Duchu svatém, protože byl vzkříšen, aby byl „životodárným Duchem“ (1. Korintským 15:45); Pán JE Duch (2. Korintským 3:17; 4:5). Být „v Kristu“ znamená být ve vzkříšeném životě Ježíše, který byl vzkříšen tělem v Duchu svatosti (Řím 1,4). Už neznáme Krista podle těla, ale Krista podle Ducha (2 Kor 5,16; 1 Petr 3,18). Duch přebývá v těle Kristově, to znamená, že křesťané tvoří jeho tělo. Jsou PLNÍ ve vzkříšeném Kristu, protože plnost tohoto Ducha přebývá ve vzkříšeném Ježíši tělesně.

3. Plnost poznání a moudrosti

Ve svém prvním dopise Korinťanům Pavel vysvětluje, že „Boží moudrost“ se nám dává poznat v Duchu. Duch nám zjevuje samé hlubiny Boha. A to je přesně to, o čem Pavel mluví v Koloským 2:9. Všimněte si kontextu:

ke všemu bohatství, které plyne z plné jistoty porozumění k poznání tajemství Boha a Krista, v nichž jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neošálil přesvědčivými argumenty... Dbejte na to, aby vás nikdo neodvedl do zajetí filozofií a prázdným podvodem, podle tradice lidí, podle základních principů světa, spíše než podle Krista. Neboť v Něm přebývá veškerá plnost božství v tělesných...

Pavlova pointa je, že veškerá plnost Božího poznání a moudrosti je nám dána poznat skrze Ducha, když jsme v Kristu, protože všechna tato plnost přebývá ve vzkříšeném Kristu, který byl tělem oděn a pohlcen Duchem živého Boha, když vstal z mrtvých. Duch přebývá ve vzkříšeném Ježíši tělesně a to je samo o sobě plností božství, protože Duch nám sděluje všechny poklady Boha a nebe. Všimněte si, co řekl Pavel:

„Plnost“, kterou má Pavel na mysli, je nejkonkrétněji plnost moudrosti a vědění, které máme v Kristu, a zmiňuje se o tom Kolosanům, aby si uvědomili, že nepotřebují být vedeni lidmi a jejich filozofiemi k podvodu. Tato plnost pochází z Ducha v nás a to platí o Ježíši „tělesně“, protože jeho ukřižované tělo bylo „pohlceno“ Duchem, když vstal z mrtvých, 

takže je tělu „životodárným Duchem“.

Porovnejte také následující dvě pasáže z Koloským a všimněte si, že Pavel má podobné myšlenky:

nepřestali jsme se za tebe modlit a prosit, abys byl NAPLNĚN poznáním Jeho vůle ve vší duchovní moudrosti a porozumění, abyste chodili způsobem hodným Pána, abyste se mu líbili ve všech ohledech, přinášeli ovoce v každém dobrém skutku a rozvíjeli se v poznání Boha; posílen vší mocí, podle své slavné síly, k dosažení veškeré stálosti a trpělivosti; radostně děkovat Otci, který nás způsobil, abychom měli podíl na dědictví svatých ve Světle. 1:9-12.a ke všemu bohatství, které pochází z PLNÉ jistoty porozumění k poznání tajemství Boha a Krista, v němž jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo nesvedl přesvědčivými argumenty... Proto jako jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte, pevně zakořeněni a nyní v něm budováni a utvrzeni ve své víře. jak jsi byl poučen, a překypující vděčností. Dbejte na to, aby vás nikdo nesvedl do zajetí filozofií a prázdným podvodem, podle lidské tradice, podle základních principů světa, spíše než podle Krista. Neboť v Něm tělesně přebývá veškerá PLNOST božství a v něm jste naplnění...

4. Účastníci božské přirozenosti

Věřící jsou „účastníky božské přirozenosti“ (2 Petr 1:4), protože jsou „účastníky Ducha svatého“. To je důvod, proč v nich přebývá 

stejná plnost božství, jako v něm přebývá Ježíš tělesně. Křesťané mají v sobě přebývat plnost Boha ve smyslu Ducha svatého přebývajícího v jejich srdcích. Ale Kristus má plnost Boha, která v něm přebývá tělesně, protože je tělesně oslaven. Jeho ukřižované tělo bylo pohlceno a oděno Duchem svatým Božím. Ukřižované tělo je tělo, které bylo oděno nesmrtelností Ducha, který dává život. Z toho důvodu je vzkříšený Ježíš životodárným Duchem (1 Kor 15,45); Pán je Duch (2. Korintským 3:17) a my jsme proměňováni ve stejný obraz od slávy ke slávě (2. Korintským 3:17-18). A všichni věřící ponesou stejný obraz, až budou vzkříšeni (1 Kor 15,49). Křesťané, tělo Kristovo, má stejnou plnost, protože tuto plnost, protože Ježíš byl tělesně vzkříšen, aby se stal životodárným Duchem. Jako takoví jsou účastníky božské přirozenosti a 

až budou vzkříšeni, bude v nich tělesně přebývat veškerá plnost božstva. Toto znamená pravé synovství.

Závěr

Trinitářský nárok je postaven na domě z písku, což je falešný předpoklad. Trinitáři jednoduše předpokládají, že pokud veškerá plnost božství přebývá v Kristu, pak máme nějakým způsobem předpokládat, že je Bůh svou identitou. V Kolosanech však také přebývala plnost Boha, protože jsou údy Kristova těla. Tou plností je nebeské bohatství, které máme v Duchu Božím, který v nás přebývá, poklady moudrosti a poznání.

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal každým 

duchovním požehnáním v nebesích v Kristu.

"Před Abrahamem jsem já."

Trinitářský nárok

Trinitáři tvrdí, že Ježíš úmyslně používal zvláštní jazyk, aby se identifikoval jako Jahve, Bůh Izraele. Tvrdí, že používal Boží božské jméno, aby se identifikoval jako Jahve, a jako Jahve tvrdí, že Ježíš říkal, že existoval jako sebevědomá božská osoba (Bůh Syn) dříve, než existoval Abraham, a z toho důvodu Židé jasně pochopil, že se identifikuje jako jejich Bůh a chtěl ho ukamenovat za rouhání.

Trinitáři se ve skutečnosti pokoušejí vznést tři různá tvrzení s ohledem na tento verš:

1. Ježíš používal řeckou verzi božského jména (ego eimi), které dostal Mojžíš v Exodus 3:14, a proto se identifikoval jako Jahve, jejich Bůh.

2. Ježíš tvrdil, že existoval jako sebevědomá žijící božská osoba/bytost dříve, než existoval Abraham.

3. Židé věděli, že Ježíš se identifikuje jako jejich Bůh, a proto chtěli Ježíše kamenovat za rouhání.

Tvrzení vs. fakta

Fakta nám říkají, že Ježíš má na mysli to, co původně prohlásil: je světlem světa. To Světlo existovalo dávno před Abrahamem.

Problémy s nároky

1. Nemožnost trinitárního výkladu

Trinitářský výklad je v přímém rozporu s Ježíšovými vlastními slovy nejméně čtyřmi jasně zřejmými způsoby:

(1) Ježíš právě řekl, že pokud svědčil o sobě, jeho svědectví není pravdivé (J 5,31; 8,17-18). Ale to je přesně to, co trinitáři udělali u Jana 8:58 v přímém rozporu s tím, co řekl.

(2) Ježíš také právě řekl, že kdyby se oslavoval tím, kým je, jeho sláva by neznamenala absolutně nic (8:54). Trinitáři však Ježíšovi opět odporují a trvají na tom, že se skutečně oslavil v Janovi 8:58, a to nejvyšším možným způsobem, a místo toho, aby nemysleli nic, jak Ježíš trval, mu 

odporují a trvají na tom, že to znamená všechno.

Trinitáři mluví o obou stranách svých úst o Ježíši. Na jedné straně připustí, že Filipským 2:5-9 říká, že Ježíš se neučinil ničím a ponížil se. Na druhé straně mají Ježíše, který se oslavuje jako Bůh všemohoucí.

(3) Trinitáři také říkají, že Židé chtěli Ježíše kamenovat, protože přesně věděli, co říkal v Janovi 8:58. Ale znovu, trinitáři přímo odporují Ježíši, který právě řekl, že tito Židé nerozuměli tomu, co říkal, protože nebyli z Boha a byli dětmi ďábla (8:43-47).

(4) Ježíš varoval své učedníky, aby nikomu neřekli, že je Boží pomazaný (Matouš 16:20; Lukáš 9:20-21). Ale očekává se, že uvěříme, že Ježíš obcházel Izrael a 

prohlašoval se za Jahve, jejich Boha. Je to směšně absurdní rozpor.

Ježíšovo vlastní svědectví v tomto samém dialogu nám rozhodně ukazuje, že trojiční výklad Jana 8 je absolutně nemožný, protože jejich výklad násilně odporuje tomu, co právě řekl Ježíš. Trinitáři účinně demonstrují, že Ježíše neslyší už více než Židé v tomto dialogu a ani je to nezajímá. Mnohem více se starají o propagaci své falešné doktríny než o naslouchání Ježíšovi.

2. Ego Eimi

Trinitáři říkají, že když Ježíš použil slova ego eimi, Židé věděli, že používá božské jméno jejich Boha. Toto tvrzení je však směšné z několika důvodů.

Trinitáři obvykle naznačují, že ego eimi byl řecký způsob, jak vyslovit Boží jméno „Jahve“. Ale to je absurdní v několika rovinách. Je-li tomu tak, pak Ježíš účinně řekl: "Dříve, než byl Abraham, Jahve." To je absurdní nesmysl. A máme také věřit, že se Gabriel identifikoval jako Jahve v Lukáši 1:19, když řekl: "Jsem (ego eimi) Gabriel." V Lukáši 22:33, když Petr řekl Ježíšovi: „Jsem (ego eimi) připraven jít s tebou do vězení a na smrt,“ řekneme tedy, že použil slova ego eimi, aby řekl Ježíši: „Jahve je připraven jít s tebou do vězení a na smrt?" Použitím ega eimi prohlašoval Petr také, že je Jahve? Když Jan řekl: „Já jsem (ego eimi) ne Kristus,“ očekává se od nás, že uvěříme, že to skutečně znamená, že Jan Křtitel říkal, že Jahve není Kristus? (Jan 1:20). Když setník řekl: "Jsem (ego eimi) muž pod autoritou (Matouš 8:9), máme 

věřit, že to skutečně znamenalo: "Jahve je člověk pod autoritou" a setník prohlašoval, že je Jahve? Když Ježíš řekl jeden z jeho učedníků, že ho zradí, a Jidáš doslova řekl: "Nejsem (ego eimi) Pán, máme věřit, že to skutečně znamenalo, že Jidáš tvrdil, že je Jahve, a Jahve zradí Ježíše? Proč nejsou Trinitřané v mnoha jiných pasážích v souladu s termínem ego eimi?

V řecké Septuagintě skutečné Boží jméno zjevené Mojžíšovi nebylo „ego eimi“, jak všem naznačují trinitáři. Boží jméno v tomto řeckém překladu bylo „ego eimi ho ō

n“, což znamená „Já jsem bytost“ nebo „Já jsem existence“ nebo „Jsem existující“ nebo nějaká podobná myšlenka. Také anglické překlady, které zní jako „JÁ JSEM mě poslal k tobě“, nepřekládají „ ego eimi mě k tobě poslal" z řečtiny. Řečtina ve skutečnosti zní "ho ōn mě k tobě poslal." 

(Exodus 3:14). Jinými slovy, neříká: "Ego eimi mě poslal k tobě." Trojiční tvrzení je nejistě posazeno na frašku, že Boží božské jméno v řečtině je prostě ego eimi, ale není.

Zdá se také, že lidem se zde daří zaměňovat dvě různé otázky.

Slova ego eimi používá v Novém zákoně několik lidí mnohokrát. Tato slova byla součástí jejich běžné každodenní slovní zásoby. Výraz ego eimi byl pro Řeky společný pro každodenní jazyk, stejně jako slova „já jsem“ jsou běžná pro náš každodenní jazyk v angličtině. Nikdo nepovažoval ego eimi za dvě řecká slova jedinečně vyhrazená jako božské jméno jejich Boha. Slepý muž v další kapitole se identifikuje slovy: „Já jsem“ (ego eimi). Trinitáři se v podstatě pokoušejí proměnit rutinní jazykový výraz v božské jméno 

Boha, aby nečestně vyhovovalo jejich doktrinálním záměrům.

Pozorujte, jak se tito dva muži identifikují slovy: "ego eimi."

Azael pronásledoval Abnera, a když šel, neodbočil ani napravo, ani nalevo, aby Abnera nenásledoval. Potom se Abner ohlédl za sebe a řekl: "Jsi to ty, Asahel?" A on odpověděl: "JÁ JSEM" (tj. "To jsem já."). 2. Samuelova 2:19-20.

Proto sousedé a ti, kteří ho předtím viděli jako žebráka, říkali: "Není to ten, kdo sedával a žebral?" Jiní říkali: "To je on," další říkali: "Ne, ale je jako on." Stále opakoval: „JÁ JSEM“ Jan 9:8-9

Toto trojiční tvrzení je obvykle prezentováno tak, jako by Ježíš náhle prolomil slova ego eimi, která nikdo nikdy 

nepoužil, aby se šokovaně a s úžasem identifikoval, což Židy vyprovokovalo k hněvu, protože by automaticky uznali ego eimi jako božské. jméno jejich Boha. Kontextová fakta však ukazují, že je to absurdní a pravý opak je pravdou. Během téhož dialogu s Židy v 8. kapitole Jana Ježíš několikrát použil termín ego eimi, než jej použil ve verši 8:58 (8:12,16,18,23,24,28). A prostřednictvím těchto mnoha Ježíšových výroků ega eimi během tohoto samého dialogu se ani jeden z těchto Židů nikdy nedomníval, že Ježíš mluvil o jejich Bohu. Použití termínu ego eimi nikdy ani nezpůsobilo zvednutí obočí. Židé se Ježíše ptali, za koho se vydával. V tomto kontextu Ježíš už dvakrát použil výraz ego eimi velmi podobným způsobem a nikdy ani nemrkli. Tato skutečnost sama o sobě jasně ukazuje, že Židé si nemysleli, že použití tohoto výrazu 

je odkazem na božské jméno jejich Boha.

Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších; neboť pokud neuvěříte, že já jsem (ego eimi), zemřete ve svých hříších.“ Židé mu řekli: "Kdo jsi?" (8:24-25).

Ježíš řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (ego eimi) a nedělám nic sám od sebe, ale mluvím tyto věci, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou; Nenechal mě samotného, ​​protože vždy dělám věci, které se mu líbí." Když tyto věci mluvil, mnozí v něj uvěřili. (8:28-30).

Mysleli si tito Židé, že Ježíš používá božské jméno jejich Boha? Ne, nikdy je to ani nenapadlo.

3. Trini-Think Double-Speak

Navíc se zdá, že jen málo lidí si všimne trojiční dvojmluvy, ke které dochází. V jednu chvíli tvrdí, že tento jazyk byl použit k prohlášení těmto Židům, že on je jejich Bůh. Když se ale upozorní na všechny problémy s jejich tvrzením, své tvrzení změní. Nyní, jak tvrdí, Ježíš používá tento jazyk, aby řekl Židům, že existoval před Abrahamem. V jednu chvíli mají tato slova jeden účel a v příštím okamžiku mají jiný účel. Tak která to je? Jaký byl Ježíšův účel, když použil slova ego eimi? Identifikovat se jako Bůh? Nebo říci ostatním, že existoval před Abrahamem? Tyto dvě věci si nejsou ani vzdáleně podobné. Zdá se, že trinitáři to opravdu nevědí, protože se nemohou rozhodnout. Zdá se, že jen házejí želé na zeď a doufají, že dříve nebo později se některé z jejich tvrzení usadí.

4. Tvrzení „Ježíš preexistoval, tedy Bůh“.

Trinitáři také prohlašují, že jestliže Ježíš existoval jako osoba před Abrahamem, musí být tedy Bohem, protože pouze Bůh mohl existovat před Abrahamem a stále existovat. Docela se však mýlí. Pošetilost tohoto argumentu je vidět, když si uvědomíme, že mnoho andělů existovalo před Abrahámem a jsou stále docela živí a zdraví, včetně Satana a jeho andělů, a zdá se, že si můžeme být zcela jisti, že jejich preexistence by neznamenala žádnou. z nich jsou Bůh. Nejde zde o to, že Ježíš je anděl; jde o to, že toto tvrzení je samo o sobě zjevně mylné.

Další faleš Trinitáři očekávají, že to lidé přijmou, je, že pokud Ježíš nějakým způsobem existoval před Abrahámem, pak to nějak vede k závěru, že byl božskou 

druhou osobou Trojice, která se scházela s Bohem v nebi před stvořením a po něm. Problém je v tom, že JW a ariáni věří, že Ježíš existoval před Abrahamem, aniž by věřili, že je Bůh. Předpokládejme, že Ježíš existoval předem, neznamená preexistující hypostáze boha tří osob. Preexistence není povolením uchýlit se k představivosti.

Navíc v židovském myšlení, pokud bylo něco Bohem předurčeno při založení světa, byla to již realita. Například Jan říká: „Beránek byl zabit od založení světa“ (Zjevení 13:8). Umírající židovský syn Davida byl realitou dávno před rokem 30 n. l. Když Bůh předurčí, realita začíná. Ale On určuje časy a období, věci se projeví a naplní v čase a prostoru našeho stvoření. Bůh není součástí našeho stvoření a našeho času a prostoru. Přebývá v bezčasí a nepodléhá času. Takže ačkoli vše, co 

Bůh předurčil, aby se stalo, je již skutečností, neznamená to, že jsme to ještě viděli.

Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Bůh slíbil tohoto Mesiáše ještě dříve, než byl Abraham. Když Bůh dává slib, je vždy splněn; je to přicházející realita, realita, která je realitou, i když sem ještě nedorazila. A o tom Ježíš mluvil. On je zaslíbený Kristus.

5. Rouhání: Údajná židovská motivace pro sbírání kamenů

Trinitární apologeti mají také neopodstatněnou interpretaci Jana 8:59 Tvrdí, že Židé chtěli ukamenovat Ježíše, protože prohlašoval, že je Jahve, a tak si podle jejich Zákona mysleli, že si kamenování zaslouží. Mnoho trinitářů bude dokonce nepravdivě prohlašovat, že tito Židé by se nepokusili kamenovat Ježíše, pokud by se netvrdil, že je Bůh, a naznačí, že jediným způsobem, jak by se mohl Ježíš rouhat Bohu, by se prohlašoval za Boha samotného. To je ale zcela nepravdivé. Bible nám ukazuje, že se člověk může rouhat Božímu jménu mnoha způsoby. Židé navíc Štěpána ukamenovali k smrti a on netvrdil, že je Bůh.

Ještě horší je ale situace u trinitářů. Potřebují, aby každý přijal premisu, že Židé by nikdy neukamenovali Ježíše, pokud by neporušil mojžíšský zákon, jako by chtěli říci, že tito muži jsou spravedliví strážci zákona, a nikdy by Ježíše neukamenovali, pokud by si nemysleli, že nějak zákon přestoupil. Trinitáři naznačují, že pokud se ho pokusili ukamenovat, znamená to, že si Židé mysleli, že k tomu mají zákonný 

důvod. Ale znovu, trinitáři popírají holá fakta a Ježíšovo svědectví, aby toto tvrzení učinili. Ježíš v tomtéž dialogu svědčil o opaku. Tito muži byli nezákonní pokrytci (Matouš 23:28) a Ježíš zde svědčil, že ho chtěli zabít (8:37,40) dlouho před jeho prohlášením podle Jana 8:58. Ježíš nám také říká, proč ho chtěli zabít: "Vy jste ze svého otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestojí v pravdě, protože neexistuje pravda v něm, když mluví lež, mluví ze své přirozenosti, protože je lhář a otec lži“ (8:44). V evangeliích Ježíš označil tyto muže ne za strážce zákona, ale za bezzákonné pokrytce, zloděje, lháře, vrahy, hady, zmije, syny pekla a syny Satana. Mělo by být zcela jasné, že trojiční návrh, že tito muži nikdy nepřestoupí mojžíšský zákon, je ve světle Ježíšova svědectví o jejich nezákonnosti žalostně směšný. 

Trinitáři popírají Ježíšova slova, která nám v tomto samém dialogu říká, PROČ ho tito muži chtěli zabít. Chtěli Ježíše zabít a ukamenovat, protože činili touhy svého otce: ďábla (8:43-47). Ještě dále tvrzení trojice říká, že Židé chtěli Ježíše kamenovat, protože jasně rozuměli tomu, co říkal v Janovi 8:58. To však přímo odporuje tomu, co o nich právě řekl Ježíš. Řekl, že nerozuměli tomu, co říkal, protože nebyli z Boha, ale z ďábla (8:43-47). To je svědectví Ježíše, Syna Božího. A pokud skutečně slyšíme Ježíše v Janovi 8, je to svědectví Boha Otce, protože Ježíšova slova nebyla jeho vlastní, ale slova Otce, který ho poslal. Proč tedy trinitáři Boha neslyší a nevěří mu?

6. Zmatek Židů = Zmatek trinitářů

Ježíš řekl, že Abraham se radoval, že uvidí svůj den. Židé reagují změnou toho, co řekl Ježíš: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?" Ale Ježíš neřekl, že viděl Abrahama. Bylo to naopak. Řekl, že Abraham se radoval, že uvidí svůj den.

Analýza důkazů

1. Dva požadovaní svědci

U Jana 8:12–58 se celý dialog mezi Ježíšem a Židy týká toho, kdo se za něj prohlašoval, a že v této věci byli vyžadováni dva svědci. Byli požadováni dva svědci pod Zákonem a sám Ježíš řekl, že kdyby svědčil o sobě, jeho svědectví by nebylo pravdivé. Objasňuje tuto věc vysvětlením, že mluvil slova Otce. Sám Otec byl tedy druhým svědkem, který svědčil o Ježíši. Stejně tak Ježíš řekl, že kdyby oslavil sám sebe, jeho sláva by nic neznamenala. Jsou vyžadováni dva svědci a těmi dvěma svědky byli Ježíš a Bůh Otec.

2. Ježíš pronesl slova Otce

Ježíš řekl, že nepřišel plnit svou vlastní vůli, ale pouze konat vůli Otce. Z tohoto důvodu nám v Janově evangeliu mnohokrát říká, že neučil své vlastní učení ani nemluvil vlastními slovy. Mluvil jen to, co mu řekl Otec. Řekl také, že jeho slova nebyla jeho vlastní, ale Otcova, který ho poslal. Jakmile pochopíme, že Ježíš mluvil Otcova slova, je jasné, že Otec byl druhým svědkem o tom, kdo byl Ježíš. Nejen tak, když si uvědomujeme, že Ježíš mluvil slova Otce, jeho slova: „Předtím, než jsem byl Abraham“, jsou slova, která Otec 

vyjadřoval těmto Židům.

3. Jsem světlo světa

Dialog mezi Ježíšem a Židy začal, když Ježíš prohlásil: "Já jsem světlo světa." Bůh Otec je Světlo (1 Jan 1:5) a Otec přebývající v Ježíši konal skutky (1:10). Nyní si připomeňme, že když Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa“, pronesl slova Otce, když v této řeči připomíná Židům (8:26,28,47). Proto každý, kdo přijme svědectví o Ježíši, potvrdil, že Bůh je pravdivý (3,33; srov. 14,24). Otec byl Pravé Světlo, které přicházelo na svět a Jan Křtitel o tom Světle svědčil (1:6-9). Tímto způsobem Ježíš prohlásil Otce (1:18) ve smyslu všech věcí, které řekl, a všech věcí, které udělal. Skutky, které činím ve jménu svého Otce, svědčí o mně (10:25; srov. 

5:36). Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10-11).

Ježíš prohlásil Otce, který je Světlo, tím, že plnil vůli svého Otce, říkal, co mu Otec dal, aby řekl, dělal, co mu Otec dal, aby dělal. Otec, který je Světlem, byl vysvětlen/vyjádřen prostřednictvím Ježíše, a proto mohl Ježíš říci: „Já jsem Světlo světa“, to znamená, že vysvětlil/vyjádřil Otce, který je tím pravým Světlem, které přicházelo na svět jako Jan Křtitel svědčil o tomto Světle. Otec existoval před Abrahamem a jeho vůle pro dílo Mesiáše existovala před Abrahamem. Nyní se tato vůle Otce projevovala, naplňovala.

4. Světlo před Abrahamem

Abraham se radoval, že viděl Ježíšův den. 

Ježíš je Beránek, který byl zabit před založením světa (Zj 13,8). Bůh předurčil Beránka, aby byl zabit na kříži. Ježíš byl zaslíbeným semenem, které Bůh slíbil Abrahamovi:

Písmo, které předvídalo, že Bůh ospravedlní národy vírou, kázalo předem Abrahamovi evangelium se slovy: "Všechny národy budou v tobě požehnány." Galatským 3:8.

Vírou Abraham „hledal město, které má základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:9). Ve víře Abraham věřil v lepší domov, nebeský domov (11:16-21). Abrahamovo semeno bylo zaslíbeno (3:16-18) a Ježíš byl naplněním tohoto zaslíbení. Muž Ježíš byl skutečností od doby, kdy ho Bůh zaslíbil Abrahamovi, a to je pravda, protože to byl Bůh, kdo dal slib. Ve skutečnosti to byla realita ještě před 

tím, než se Abraham stal. On je Beránek, který byl zabit od založení světa.

Židé se ptali Ježíše, zda je větší než Abraham. V jejich očích nemohl být žádný člověk větší než Abraham a nikdo z nich by neřekl, že je větší než Abraham. Ale dříve je větší a Ježíšova odpověď byla Ano. Byl předurčen od založení světa a Abraham se radoval, že spatří svůj Den, Boží Světlo. Byl větší než Abraham a pak znamenal, že Ježíš byl větší než tito židovští vůdci, a to bylo něco, kvůli čemu se jim vařil krev.

Závěr

Bůh Otec je Světlo a to Světlo existovalo dávno před Abrahamem. To tělo jménem Ježíš prohlásil Otce. Otec přebývající v Ježíši konal skutky a tímto způsobem bylo 

toto tělesné tělo Světlem světa, Světlem Otce zářícím skrze lidskou bytost. Protože Otec, který v něm přebýval, konal skutky a toto tělesné tělo hlásalo Otce světu ve smyslu všech věcí, které Ježíš dělal, toto tělo vyzařovalo Světlo Boha Otce, který je tím Světlem. Toto tělo, Ježíš, bylo tím Světlem Otce, tím Světlem, které existovalo dávno před Abrahamem.

Já jsem Světlo světa.

Abraham byl rád, že viděl můj den; Viděl to a byl rád.

Než byl Abraham, jsem já

Ve skutcích jsou někým jiným, ne apoštoly osobně, popsány určité situace. Ty promluvy tam jsou někdy při vyslýchání kněžími, veleradou,..někdy je to proslov v synagoze, nebo promluva k nějak shromážděným lidem, u Kornelia taky.

Je logické, že v takových chvílích zvěstují Ježíše jako Mesiáše, Krista. Přináší lidem dobrou zprávu o něm, o jeho smrti i vzkříšení. Svědčí o tom, co viděli a slyšeli. 

V tu chvíli bylo tohle zásadní, to jejich svědectví o Kristu, o milosti, kterou přinesl nejen Židům, ale i pohanům. 

Není to vyučování, které by v klidu u stolu sepisovali pro své žáky a více tam teologicky probírali vztah Otce a Syna, apod. 

Bible není jedna kniha. Je to sbírka knih. Jsou tam proroctví, modlitby, historie. Vždy je důležité vnímat kontext. Kdo, kdy, komu, proč, jak...

Na základě zaznamenané evangelizace vytváříš příliš zjednodušené teorie. 

Ano. S tím s tebou souhlasím Milko.

V tom ostatním už moc ne :-)

Jsem přesvědčen, že žádná kniha Bible, ať ze Starého zákona nebo z Nového zákona, nevykresluje Mesiáše Pána Ježíše jako Boha.

Také mi nedává žádný smysl, že by popsané promluvy, proslovy, kázání, zvěstování apoštolů ve Skutcích mělo být "v pořádku", aniž by se kdekoliv objevila zmínka, že Ježíš je Bůh. Že by zrovna toto bylo tak nepodstatné ?

V co tedy ti lidé, ke kterým tyto proslovy, kázání byly směřovány, měli uvěřit ?

Ty promluvy byly určeny k tomu, aby lidé uvěřili, přijali Krista (Mesiáše), obrátili se,  dali se pokřtít a stali se z nich křesťané. Tím začal jejich život křesťanský.

V dopise Židům je v 6.kap: Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha, 2z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. 

A začíná cesta ke zralosti. Tedy k tomu, aby člověk konal skutky, které mu Bůh připravil. A taky poznával víc do hloubky, co šířky, výšky..Boží lásku.

A možná víc pozná pak i Boha. A jeho Syna. A pochopí, jak velký a mocný ten Syn je. I když načas žil jako člověk, ze své slávy ustoupil, ponížil se..

Zrovna v to dopise Židům je avšak o Synovi: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. 9Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.‘ 10A: ‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. 11Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou 12a jako plášť je svineš, jako roucho budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.‘ 

Jinak, k čemu je možné dorůstat, není jen intelektuální poznávání, vzdělání, studium. 

Důležitá je moudrost shůry, ovoce ducha. Moc hezky je to např. v Jakubově dopise.

zeptám se tě na rovinu:

Takže ty si myslíš, že apoštolové věděli (věřili), že Ježíš je Bůh ?

A přesto to otevřeně lidem nezvěstovali, nehlásali ?

Proč by se tak divně chovali ?   To jim někdo zakázal ?

To jim nevadilo, že lidé, díky ním, uvěřili POUZE v Krista, v Mesiáše Ježíše, a o Bohu Ježíši se nedozvěděli nic ?

Ano. Odpovím asi stejně jako apoštol Tomáš: Můj Pán a můj Bůh..

Apoštol Jan zapsal snad docela jasně o Kristu- Slovu, světlu, tvůrci života.

Jiní mluvili o tom, že je třeba vzývat jeho jméno, aby byli lidé zachráněni. Přitom citovali z proroka Joela, a ten mluvil  o Bohu. Apoštol to vztáhnul na Krista. 

Nechovali se divně. Zakazovali jim mluvit o Kristu, o vzkříšeném Ježíšovi, ale oni věděli, že Boha je třeba poslouchat. A proto kázali dál. Přinášeli lidem evangelium - dobrou zprávu o Kristu. 

Křesťané se přece dozvěděli o velikosti, slávě a moci Kristově. Je to i v dopisech, které si pak předávali a četli. Určitě byli vyučování. 

Jak můžeš říkat pouze v Krista. Šlo přece o kázání lidem o milosti, spáse. Bez Krista to nešlo. 

Milko,

já jsem přesvědčen, že apoštolové nevěřili a ani je nenapadlo, že Ježíš je Bůh.  Dobře jako pravověrní Židé věděli, kdo je Jediný Bůh, Nesmrtelný, Neviditelný,... A dobře také naslouchali Ježíši po 3 roky, který jim zjevoval, kdo je Bůh, jaký je Bůh, komu slouží a jak Mu slouží.

PROTO, to byl ten důvod, proč o Pánu Ježíši nezvěstovali, nehlásali, že je Bůh.

   Bůh jim o Ježíši nezjevil, že Ježíš je také Bůh. Zjevil jim, že je Kristus, Syn Boží.   Nic víc.  A učedníci, apoštolové tomu, co jim Bůh zjevil, a také co jim Ježíš o sobě a o Bohu říkal, byli věrni a přesně toto zvěstovali.

Apoštol Jan zapsal snad docela jasně o Kristu -  

..."abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží,"...

Ahoj Josefe. Tobě jsem já také napsal, že "Sova kanárka neuléhne!".

A také tě to vůbec nezviklalo.

(J 20,28)

... „Můj Pán a můj Bůh.“

Josefe, pokud to s vírou myslíš skutečně vážně a chceš poznat, jak  tomu má být  skutečně a správně, najdi si v Novotného biblickém slovníku heslo "Pán". A dobře si o tom všechna vysvětlení prostuduj. (že "Pán" je v Izraelském národu přisuzován na prvním místě Bohu jen samotnému.  Že pak je ještě několik kopek hnoje a teprve pak přijdou na řadu ostatní světští králové a panovníci).

Abys pochopil, co tím apoštol Tomáš skutečně vyznával.

A vskutku mě to nezviklalo a nezviklá :-)

Jaksi věřím svědectví Boha Stvořitele, Boha Nejvyššího, Boha Izraele, Boha Abrahama, Izáka i Jákoba, která o sobě mnohokrát říká.

Ctím také 1. přikázání.

Stando, já nepotřebuji si vyhledat v Novotného biblickém slovníku heslo "Pán".

Já si to heslo "Pán" nastudoval z Bible. Ze starého zákona, z vyjádření Ježíše, z vyjádření apoštolů...

   Tím nijak nesnižuji Novotného.

Právě že tímto jednáním ho snižuješ.

Je to ale tvoje volba nechtít získat relevantní informace, jak to tedy ten Tomáš myslel doopravdy.

A všímáš si, že já, jako katolík, ti doporučuji biblistu protestanta - protože z pohledu biblického vzdělání je toto úplně jedno.

Novotný má jinou Bibli než já ? 

Novotný má - oproti nám dvěma - daleko dokonalejší biblické vzdělání o souvislostech textů, o jednotlivých výrazech v Bibli a jak tomu tehdy lidé rozuměli.

Pán - Adonaj - byl titulem, vyhrazeným v Izraelském národě v Ježíšově době pro Hospodina, Boha Izraelců.

/ Pán - Adonaj - byl titulem, vyhrazeným v Izraelském národě v Ježíšově době pro Hospodina, Boha Izraelců./

Ano. Určitě.

A ten titul se nepoužívá na Pána Ježíše.

Na Pána Ježíše se používá titul Pán - Adon (event. Adoni)

King James Version:

Strongovo číslo: H3068
Slovo: יְהֹוָה [jehova] 
Strongovo číslo: H113
Slovo: אָדוֹן [adon] 

Kdyby tomu bylo tak, jak vysvětluješ ty, proč to potom židé tehdy chápali způsobem, jak ti to vysvětluji já - a chtěli Ježíše ukamenovat?  

(J 8,58-58).

Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“  Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, prošel mezi nimi a vyšel z chrámu.  

Proč si myslíš, že Židé zvedli kameny kvůli tvému výkladu "já jsem" ?

Židé zvedli kameny proto, že z řeči Ježíše usoudili, že tvrdí, že byl dříve než Abraham. To je popudilo, to byl důvod, proč zvedli kameny.

Ještě mi vysvětli, jaký smysl dává věta :  

 

   „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, Jahwe"

..."Židé zvedli kameny proto, že z řeči Ježíše usoudili, že tvrdí, že byl dříve než Abraham. To je popudilo, to byl důvod, proč zvedli kameny."...

A byl tedy Ježíš "dříve než Abrahám"  - nebo nebyl?

(Jako člověk jistě dřív než Abrahám být nemohl! - Jako Boží Syn od věčnosti ovšem ano).

Tak tedy zbývá jenom druhá možnost - že Kristus tu o sobě lhal? Pokud ovšem lhal, padá tímto veškeré křesťanské učení o Ježíši, který nezhřešil v ničem....

Byl. V Božím záměru, v Božím předzvědění, v Boží mysli.

To je ale násilná interpretace, Josefe.

Všichni jsme byli v Božím záměru před Abrahámem! I Abrahám byl v Božím záměru sám před sebou!

Apoštol Petr to říká dost pregnantně:

     

výše jsi správně napsala: "Vždy je důležité vnímat kontext. Kdo, kdy, komu, proč, jak..."

Ano, to je velmi důležité. Bez toho si lidé právě vytvářejí na základě několika veršů vybraných z kontextu  teologicko - filosofické konstrukce,   které ovšem odporují celkovému sdělení Písma.    Říká se tomu "cherry picking"  anglicky :-)

A to je také případ  teologicko-filosofické konstrukce  dogmatu o Trojici. Bohužel.

Celá Bible, celé Písmo hovoří o  a seznamuje nás s Jediným Bohem, Stvořitelem nebe i země  a v Novém zákoně také s předzvěděným dříve Mesiášem (tj. Bohem Pomazaným) Ježíšem.    A ani v Novém zákoně se Bůh Jediný nemění na Boha Trojjediného.   Kdo si to myslí, je v zásadním omylu.

Bůh se nemění. Je pořád JEDEN, JEDINÝ.  Od stvoření světa, dříve - od věčnosti.  Tuto pravdu ctil také sám Ježíš. Tak to mají všichni Židé od počátku. A spasení je z Židů.

Ani apoštol Pavel, dříve Saul, vyučen u nohou Gamaliele, který byl horlivým, milujícím Boha farizejem, sloužícím Bohu svých otců, nezměnil Boha Jediného na Boha Trojjediného po setkání s Ježíšem u Damašku.

I potom vyznával:

  

Zkus si poslechnout začátek, první 4,5 minuty Dr. J. Beneše. Myslím, že je (nebo aspoň byl trinitarián).

Nicméně toto hovoří velmi výstižně o církvi:

A to je problém.  To co se díky hellenismu v církvi rozvinulo, je značně nesourodé a nekonzistentní s Biblí, kterou znal a používal Ježíš, kterou znali a používali apoštolové.

Po několika prvních minutách jsem vnímala zjednodušování , tudíž zavádějící manipulaci, zkreslování faktů. Vlastně, ani tam skutečně historických faktů moc nebylo, spíše už hotové dojmy a názory přednášejícího. Pak jsem se podívala  odkud je...CASD  a pak už jsem jen čekala, kdy zazní něco o sobotě - sabatu. Dočkala jsem se v 8minutě. A vypla jsem to...

Tenhle J.Beneš opravdu není dobrý učitel písma. Ani historie. 

Co je pro mě podstatné, je toto:

K Ježíšovi se křesťané modlí, vzývají jeho jméno, vědí, že skrze něj je život, že Duch, který v křesťanech je, je Kristův, jsou jeho služebníci. 

Jeho sláva je mnohem větší než sláva kteréhokoli anděla či člověka. 

Nejsem teolog, neteoretizuju o podstatě, osobách Boha a Syna. 

 Bůh převyšuje jakékoli lidské filozofování, a Kristus taky.

 Rozumem to neuchopím, ale vírou ano.: Ježíš je Pán a Bůh. 

já toho Beneše nějak moc neznám, nevyhledávám ho ani neposlouchám.

Ale vím, že mnohými je považován za velmi dobrého a moudrého teologa. A to i v CB.

Právě jeho vysvětlováním Boha Trojice mi jeden bratr chtěl před časem "otevřít oči".

   Já jsem ani nechtěl, abys to celé poslouchala.  Napsal jsem ti, abys zkusila první 4,5 minuty.

A tam mluví velmi správně a výstižně o tom, co se v prvních 4 - 5 stoletích po vzkříšení Ježíše v křesťanstvu stalo.  K jakému posunu došlo.  A co ta helenizace křesťanství způsobila a jaké má důsledky i na dnešní myšlení křesťanů.

   A podle toho, co jsem si zjišťoval já sám z jiných zdrojů, z historických pramenů, z poznávání Písma, s ním v této věci zcela souhlasím.  

/ Co je pro mě podstatné, je toto:

Jeho sláva je mnohem větší než sláva kteréhokoli anděla či člověka. /

Ano, jednoznačně. Zcela s tebou v tomto souhlasím.

Ježíš je totiž duchem oživujícím.

1K 15:45:  Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.

47 První člověk byl z prachu země, druhý ČLOVĚK je z nebe. 48 Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. 49 Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského.


/ Rozumem to neuchopím, ale vírou ano.: Ježíš je Pán a Bůh. /

Rozumím.

Podle Písma ovšem Ježíš je Pán a Mesiáš.   Bůh Ho učinil Pánem a Mesiášem (Sk 2,36).  Ne Pánem a Bohem.

Ježíš má Boha. Slouží a žije Bohu. I teď v nebi.  Bytost, která má nad sebou Boha, je Mu podřízena, z principu, z definice není Bůh.

To je to, o čem mluví ten Dr. Beneš v úvodu -  helenizací křesťanství došlo k takovému posunu, kdy nejsou důležité výroky Hospodina, není důležité to, co řekl Hospodin ( ani co říká Ježíš, nebo co říká Písmo),   ale to, co řekla církev.

No a církev řekla na koncilu v Nicei, že Ježíš je soupodstatný s Bohem -  čili že Ježíš je Bůh... :-)

A to je dost katastrofální.

..."Bůh Ho učinil Pánem a Mesiášem (Sk 2,36).  Ne Pánem a Bohem."...

Ve svém lidství je Ježíš Mesiášem.

Ve svém božství je Pánem (stejným, jako nebeský Otec i Duch svatý).

Ježíš je JEDEN.  A toho MUŽE (ČLOVĚKA)  učinil Bůh PÁNEM i MESIÁŠEM.

Sk 2:22:   „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského,   M U Ž E   dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23 tohoto   M U Ž E , vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil, .....................................     Sk 2:36:   Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i   P Á N E M   i   M E S I Á Š E M . “  

Bůh se stal člověkem, aby mohl učinit člověka Bohem.

Člověk Ježíš se svým vtělením Boha - Slova - stal Pánem (Adonaj). Tento titul je u Izraelitů vyhrazen Bohu.

1)  

Že Bůh učinil člověka Pánem i Mesiášem     -     nám velmi zřetelně mluví Písmo.

Že Bůh se stal člověkem                            -     nám Písmo neříká, to není tvrzení Písma

      Takový asi je to rozdíl...

2) 

Já se jistě plést mohu, Josefe.

Proč si o tom ale nepřečteš třeba od toho Novotného?

Se jménem Boha (JHWH) je to jinak;  

Židé jej sice psali, ale z úcty k Bohu nikdy nevyslovovali. Nahrazovali jej v tom místě textů při čtení různými opisy (Adonaj -  (Pán)  - byl jeden z těchto opisů při čtení jména JHWH).

Ježíš je Pán (Adonaj) znamená tedy v psané hebrejské formě, že Ježíš je Bůh (JHWH).

Sám Ježíš se právě takto jako Bůh identifikoval - a židé v reakci na jeho slova začali sbírat kameny, aby ho ukamenovali (J 8,58-59). Protože podle Mojžíšského zákona každý, kdo by se vydával za Boha, měl být ukamenován....

Jako i každý jiný "pomýlenec" zde - máš i ty, Josefe tu "svoji verzi pravdy" a všechno tomu podřizuješ.

Nemá už smysl uvádět jakékoli další argumenty, protože ty jsi se vnitřně už dávno rozhodl.

Dzehenuti říká, že Bůh je svatý Duch, který mu prý dal bílý kamínek; 

Cizinec tu zase o sobě tvrdí, že není hříšníkem; (v rozporu s učením Písma) že se nejprve znovuzrodil a až potom se nechal pokřtít ...

Ekrazit zase tvrdí, že Kristus je vtělený Bůh, ale že není člověkem;

Brusle po svém prodělaném křtu vodou zase hovoří , že nyní prošla i křtem krví (učení Božího slova o jednom křtu jí nic neříká);

Jste tady hodně nesourodé společenství - a někteří tu jsou i hodně nedůtkliví.

Nicméně toto všechno jsou okrajové názory; ten hlavní proud křesťanství má víru v to, že Bůh se stal člověkem, aby usmířil viny lidstva sám se sebou - protože pro obyčejného člověka bylo docela nemožné usmířit už i jenom svoje hříchy - natož i hříchy všech ostatních lidí.

Bůh se tedy stal člověkem, mužem, Ježíšem z Nazareta. A skrze tohoto muže bude v lidském těle sám soudit svět - Bůh, který se stal tělem (v těle Ježíše) bude soudit svět.

Proč Stando zase opakuješ tu nepravdu ?  :-)

Vždyť jsem ti to výše jasně popsal, jak je to v hebrejském jazyce.

Ježíš není Pán - Adonaj.

Ježíš je Pán - Adoni.

a tedy to neznamená, že Ježíš je Bůh (JHWH)

Bůh se nestal člověkem, mužem z Nazareta.

Bůh v člověku, muži z Nazareta, přebýval, bydlel, skrze Něho konal. Pomazal Ho Duchem svatým a mocí. Učinil Ho Pánem a Mesiášem. Učinil člověka Krista Ježíše prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

..."Bůh v člověku, muži z Nazareta, přebýval, bydlel, skrze Něho konal."...

A kdy přesně se do něho Bůh nastěhoval?

Adonaj - Adoni - to je až současná argumentace z řad judaistů (po Kristu) - kteří tímto reagují už na učení křesťanství. Za Ježíšova života tomu tak ale ještě nebylo.

"Ježíš je Pán" - tehdy znamenalo, že Ježíš je Adonaj.  Prostudoval jsi si komentáře toho biblisty Novotného?

Kdy ?

Když na Něho sestoupil Duch svatý v Jordánu - tehdy Ho Bůh pomazal Duchem svatým a mocí.

/  Adonaj - Adoni - to je až současná argumentace z řad judaistů (po Kristu) - kteří tímto reagují už na učení křesťanství. Za Ježíšova života tomu tak ale ještě nebylo.  /

Ale kdepak .  Za života Ježíše nikoho ani nenapadlo, ani Ježíše nenapadlo, že je Adonaj.  Proto také nikdo z apoštolů, včetně Ježíše, nerozhlašovali o Ježíši, že je Bůh - Adonaj.

     Jako že Bůh - Adonaj učinil Ježíše Adonajem ?  To myslíš vážně ?

/ "Ježíš je Pán" - tehdy znamenalo, že Ježíš je Adonaj.  Prostudoval jsi si komentáře toho biblisty Novotného? /

Jestli to Novotný vysvětluje tak, jak to zde předkládáš, tak s lítostí musím konstatovat, že Novotný je trinitární heretik a nezná Písmo :-)

 

..."Jako že Bůh - Adonaj učinil Ježíše Adonajem ?  To myslíš vážně ?"...

Přeloženo do současného českého jazyka: "Bůh se stal člověkem, aby tímto pozvedl padlé lidstvo (padlé do hříchu po Adamovi) zase zpátky k Bohu".

Nesuď Novotného předčasně, Josefe!

Novotný je vědec, podává věcné a dokazatelné argumenty (informace). Závěry si učiň sám, až si prostuduješ heslo "Pán" a následující heslo "Pán Bůh"..

Bohužel toto za tebe udělat nemohu.

Za vzdělání platíme každý svým časem a námahou.

V Písmu čteme, říká to ap. Petr :       Bůh muže Ježíše z Nazareta učinil Pánem i Mesiášem.

           A vůbec to "Pánem" neznamená Bohem.  Bůh neučinil muže Ježíše Bohem (Adonajem)

A už vůbec nečteme v Písmu, že "Bůh se stal člověkem".

To si Stando představuješ tak, že  Bůh se stal člověkem, a potom toho člověka zpátky zase udělal Bohem Adonaj ?  :-)

A časově to bylo jak ?    Kdy se stal člověkem, a kdy zase Bůh Ho učinil Bohem ?   To bylo obratem, ráz na ráz ?

No, na počátku nebyl Kristus.  Na počátku byl Logos (plán, záměr, zaslíbení, Boží moudrost, vyřčené Bohem slovo,..).  

Skrze ten Logos  Bůh všechno stvořil - řekl slovo (vyřkl svůj záměr, plán, který měl v mysli)  - a stalo se.   Stalo se tělem, zhmotnilo se. To co měl Bůh ve svém záměru, plánu, ve své mysli vyřkl - a vzniklo. Realizovalo se. Slovem Bůh stvořil všechno.    Bůh je stvořitel života, skrze své slovo (Logos).  Ne Ježíš.

   Ježíš neví nic o tom, že by měl něco stvářet.

A tak je to i s povoláním do existence Ježíše -   na počátku Jeho existence byl ten Logos . Boží záměr, plán, předzvědění - a ten se realizoval. Pán Ježíš se narodil.  Slovo (Logos) se stalo tělem.  To co bylo dosud pouze v plánu, v mysli - se uskutečnilo, zhmotnilo

Je nemyslitelné, aby se věřilo v existenci Ježíše před existenci, a 3 evangelisté, kteří psali svá evangelia cca 40 - 50 let po Ježíšově vzkříšení, by se o tom nezmínili ani čárkou.

Jan velmi zřetelně píše, co je záměrem, cílem jeho díla, evangelia ve shrnutí na konci 20. kapitoly:

J 20:31:   Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Tedy nikoliv "abyste uvěřili, že Ježíš je Bůh".   To Janovi ani na mysl nepřišlo. 

A tak stejně píše i ve svých listech, a také stejně v Apokalypse.

/ zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. /

Ovšem čemu věří ? Nebo v co věří ?  To má úzkou souvislost s tím, co Ježíš a apoštolové kázali, co zvěstovali lidem.

Ty bys byla Milko schopna doložit z Písma:

K těm tvým otázkám..

Třeba mě přivedli k takové víře.. Pravda, o mně opravdu není nic v písmu.:)

 Takže třeba Štěpána, který se modlil k Ježíšovi když ho kamenovali. 

A co takhle ve Zjevení toto: 

d Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 6a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky věků. Amen. 7‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen. 8Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

Tady je snad docela zřejmé kdo přichází.

A tím asi naši diskusi na toto téma ukončím. Nemá to smysl. Nehodlám tě přesvědčovat. 

Jen ještě krátká reakce:

Štěpán když se modlil k Ježíši, když ho kamenovali, přece neoslovuje Ježíše "Bože Ježíši".

Modlí se k Němu jako k našemu prostředníku mezi Bohem a lidmi, k našemu Spasiteli, Pánu a Mesiáši.

A Zjevení ?

Zjevení zcela jasně vykresluje 2 bytosti. 

 1)  Boha Všemohoucího

             Popisuje Ho jako "sedícího na trůnu"

      anebo jako  "ten, který jest, který byl, a který přichází"    -  toto je smysl tetragramu JHWH, nebo jména "Ego eimi ho on".

 2)  Beránka, Ježíše,  který je Lev z pokolení Judy, kořen Davidův..

A Bůh není Beránek, a Beránek není Bůh.  Písmo je nemíchá a volně nezaměňuje.

/  8 Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

Tady je snad docela zřejmé kdo přichází. /

To co Milko píšeš, je zásadní omyl mnoha křesťanů, vyplývající asi z povrchního čtení Božího slova a sklonu k tendenčnímu pohledu na texty Písma.

Ve verši 8.  je jednoznačně tím, který mluví, Bůh Všemohoucí, Bůh Pána Ježíše Krista . Nikoliv Pán Ježíš.

  Slovní obrat "Ten, který jest a který byl a který přichází,"  je titul Boha Nejvyššího.

  Opakuje se také ve Zj 1,4;  a Zj 4,8 .  A je zcela zřejmé ze všech těch textů, že se nejedná o Pána Ježíše Krista, Beránka.

Čtěte prosím to Písmo pečlivě a pozorně. Předejde se tak různým mýtům a legendám.

   1)  Z kontextu celé Bible víme, že Bůh je JEDEN. To za prvé.
   2) Dále:   Komu je ten dopis adresován ?   Židům. Židé myslím dobře znali Písma SZ, i ty uváděné texty - jsou to citace z Žalmů (žalm 45).  Které se v prvé řadě týkaly krále buď Davida, nebo Šalamouna.  Slova "‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků"  jsou směřována v první řadě králi Izraele. Ve SZ se různým osobám s Bohem nadanou autoritou a mocí dávalo titul Bůh (bůh).  I Mojžíše Bůh Nejvyšší, udělal Bohem pro faraona.  

Potvrzuje to sám Ježíš, kdy cituje Židům žalm 82:  
    J 10:34:  Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? 35 Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — 36 proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 

   3) A dále :   Je záměrem autora přesvědčit adresáty dopisu Židy, že Ježíš je druhý Bůh vedle Boha ?
Určitě ne. U striktně monoteistických Židů, kteří znali a ctili Boží přikázání (i 1. přikázání), znali proroky, by stejně nepochodil.  

 

   4) Když si pořádně přečteme celý list Židům (celý kontext), tak zjistíme, že autor absolutně nemá v úmyslu kohokoliv přesvědčovat, že Ježíš je Bůh. Toto vůbec není tématem tohoto listu.

Představuje Ježíše jako prostředníka mezi Bohem a lidmi, jako našeho Velekněze, který slouží Bohu v Jeho svatyni, přimlouvá se za nás, a přišel před Boží trůn se svou vlastní krví, kterou Bůh přijal. 

   5) A i kdybychom nečetli najednou celý list Židům, a kontext celého listu by nám unikl, pak je nanejvýš vhodné si přečíst spolu s 1. kapitolou i 2. kapitolu, aby si někdo nezačal z 1. kapitoly vytvářet bizarní dedukce -  tedy je třeba číst 1. kapitolu v kontextu s 2. kapitolou.  Kde autor (ve 2. kapitole) Ježíše velmi zřetelně vykresluje jako člověka. Jako syna člověka. Kterému Bůh předal pod Jeho stopy všechno.

    " ‚Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7 Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. "

Dozvídáme se také, že Bůh nepodřídil andělům budoucí svět - nýbrž lidem. Lidé jsou na malou chvíli života zde na zemi postavení níže než andělé, avšak v budoucím světě tomu bude naopak. Stejně to bylo s Pánem Ježíšem. Budoucí věk bude podřízen lidem - těm, kteří jsou narozeni z Boha, jejichž Pánem a králem je Ježíš. A bude i v budoucím věku.

  

A Ježíš jako první ze vzkříšených, nad nimž už smrt nepanuje, je Bohem vyvýšen. Je po svém vzkříšení obdařen slávou a ctí,  postaven výše nad anděly.   To je smysl 1. kapitoly listu Židům. Autor v 1. kapitole vykazuje Židům Ježíšovo postavení nad anděly. Je třeba podotknout, že pro Židy vnímání a chápání andělů je daleko významnější než pro nás, lidi z pohan, kteří známe SZ jen tak polehounku...

8. a 9. verš 1. kapitoly jsou mesiánsky převedena slova žalmu 45 (žalm Korachových synů), která původně byla určena králi Šalamounovi (nebo Davidovi)  na Ježíše Krista (Pomazaného "krále").

Je dobré si také uvědomit, že od verše 7. tím narratorem, tím, kdo mluví, není Bůh, ale žalmista, eventuálně Písmo mluví..

A tak  např. u veršů 10. - 12. by někdo mohl mít sklony si text vykládat, že je to o Ježíši. Že to Bůh mluví k Ježíši..    že to Bůh říká Ježíši, že založil zemi a nebesa jsou dílem Jeho (Ježíšových) rukou...

    " ty jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. "

Jenže -   je to citát z žalmu 102, - a mluví to žalmista k Bohu, ne Bůh.

   Mluví to v modlitbě zkroušený, který umdlévá a vylévá před Hospodinem (Bohem Jahve) svůj nářek

" 1 Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek. 2Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc!  ......................25 Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů — tvá léta jsou od pokolení do pokolení. 26 Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna. 28 Ale ty jsi stále týž — tvá léta nekončí. 

Takže čích rukou jsou dílem nebesa a zem ?

O pár řádků dál, na začátku 2. kapitoly (tedy z kontextu) je ta záhada vysvětlena. Bůh (Jahve) ustanovil Ježíše nad dílem svých rukou.   Ne že nebesa a země jsou dílem Ježíšových rukou.

   "5 Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. 6 Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk (Ježíš v tom případě), že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7 Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. 8 Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. 9 Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti.

Jo, kontext je nesmírně důležitý...

..." Bůh (Jahve) ustanovil Ježíše nad dílem svých rukou.   Ne že nebesa a země jsou dílem Ježíšových rukou."...

(J 1,1 ...)

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme patřili na jeho slávu, slávu, kterou má od svého Otce jako jediný Syn plný milosti a pravdy. 

Jo, kontext je nesmírně důležitý...

   J 20:31:   Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

   J 17:3:   A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

No jo, Stando.    Jenže o Ježíši Bohu jaksi v Bibli, v učení Ježíše, v učení apoštolů nic nenalézám.

Všude mi lezou na oči texty, skoro na každé straně Nového zákona, na některých stránkách i vícekrát, které odlišují, rozlišují Boha a Ježíše.   Nemotají je dohromady a nezaměňují je navzájem.   A k tomu ještě ty imperativy celé Bible - že Bůh je JEDEN, Echad hebrejsky.

A že On je Jediný Pravý Bůh.   

Bůh je jeden - přesto je vnitřně společenstvím tří různých "osob".

Podobně také každý člověk je jenom jeden - však stvořený k obrazu Boha je vnitřně přece  také společenstvím  - lidského těla, lidské duše a v tom ideálním případě ten třetí je Bůh v osobě Ducha svatého.

Tak ty, Josefe, nejsi ani společenstvím svého těla a svojí duše?

Když tedy touhy tvého těla žádají cosi jiného, než touhy tvého lidského ducha - kdo to v tobě svádí vnitřní boje? 

A když je tělo a lidský duch v jednotě s Bohem, který si učinil v lidském srdci příbytek - není to snad dokonalý obraz Trojice v člověku?

Myslím, že ne 

Já nejsem 3 osoby.

ecr

Jsi stvořen, abys byl Božím obrazem

" Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu "

je bohužel zkresleným, tendenčním překladem - jehož význam je v rozporu s mnoha jinými texty Písma. A vede k nesprávným závěrům a představám o Bohu a o Ježíši.

Ježíš nebyl a není roven Bohu.   O tom mluví mnohé texty Písma, včetně vyjádření samotného Ježíše.

Např. Bible králická (ale nejen) daleko přesněji vyjadřuje skutečnost:

6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, 

Jistěže, Josefe, musí být nutně překladem tendenčním - a všichni překladatelé se musí nutně mýlit - protože jinak bys musel opustit tu svoji podobu víry v "obyčejného člověka", který nejenom musel spasit sám sebe, ale také i všechny ostatní lidi.

Co na tom, že je to proti smyslu Písma, že sám člověk není schopen spasit ani sám sebe (natož jiné) a nutně potřebuje Spasitele?

Že ani Abrahám, ani Mojžíš, Eliáš, ani kterýkoli z velkých postav Starého zákona se svými skutky ani vírou nemohli dostat do nebe, ale museli čekat na Spasitele ve "vězení"?  (1 Pt 3,19)

O rovnosti Ježíše s Bohem mluví pouze ledabylé a tendenční překlady.  Takové překlady jsou v příkrém rozporu s obsahem celého Písma.

Normální překlady mluví o tom, že Ježíš není/nebyl rovný Bohu a býti rovným Bohu se nesnažil uloupit, nezákonně získat (o což se pokusil první Adam).

6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, 

A to je zcela v souladu s celým Písmem, s celou Biblí.

S odvěkou vírou od Adama přes patriarchy a izraelský národ, že Bůh je JEDEN. Není nikdo kromě Něho. A není nikdo Jemu rovný.

Bez hříchu, a tedy Spasitelem, Beránkem bez viny, byl pouze jeden -  Ježíš, Mesiáš.

Lev z kmene Judy, kořen Davidův.

1Tm 2:5:   Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 

(J 1,9 ...)

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme patřili na jeho slávu, slávu, kterou má od svého Otce jako jediný Syn plný milosti a pravdy.   

(J 17,5)

A nyní mě ty, Otče, u sebe oslav slávou, kterou jsem u tebe měl, ještě než byl svět.

Jan 17:5

Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět.

Trinitární tvrzení

Trinitáři vykládají text tak, že Ježíš měl tuto slávu u Otce před stvořením světa, v současnosti tuto slávu neměl, protože se této slávy vzdal, a žádá, aby se mu tato sláva vrátila. Na základě tohoto výkladu tvrdí, že Ježíš před stvořením existoval jako sebevědomá osoba.

Tvrzení vs. fakta

Biblická fakta nám ukazují, že Ježíš 

nežádá zpět svou slávu, ani nenaznačuje, že před stvořením existoval jako sebevědomá osoba.

Problémy s reklamací

1. Trinitární eisegeze

Je třeba uznat, co si trinitáři v textu představují. Představují si, že Ježíš mluví o „době“, než čas začal, „když“ byl s Otcem a bylo to tehdy, když sdílel tuto slávu s Otcem.

2. „Než byl svět“ nebo „Než jsem sestoupil z nebe“?

Trinitáři chápou výroky jako „sestoupil jsem z nebe“ v Janovi 6:38 tak, že Ježíš byl 

sebevědomou již existující osobou, která sestoupila z nebe do Mariina lůna asi před 2000 lety. Podobná myšlenka se předpokládá ve Filipským 2:5-11, kde trinitáři obvykle tvrdí, že inkarnace již existujícího Boha Syna je, když se Ježíš vzdal této zvláštní slávy.

Kdyby se již existující Ježíš vzdal své slávy, když sestoupil z nebe, aby se inkarnoval, a on žádal, aby mu byla navrácena, dalo by se očekávat, že by řekl: „Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou. se slávou, kterou jsem měl u tebe, než jsem sestoupil z nebe." V trinitární doktríně se Ježíš nevzdal své slávy při „založení světa“; vzdal se své slávy, když se stal člověkem. Tento problém však trojiční vykladači jednoduše ignorují.

3. Ježíš dal budoucím učedníkům stejnou slávu

U Jana 17:22 se Ježíš modlí za své budoucí učedníky. Mnoho z těchto učedníků ještě neexistuje. Ale Ježíš řekl, že dal (minulý čas) těmto budoucím učedníkům stejnou slávu. Dělá podobnou věc, když říká, že již poslal své učedníky do světa: „Jak jsi mě poslal do světa, i já jsem je poslal do světa“ ve verši 18, i když se to ve skutečnosti stalo po jeho vzkříšení, „Jako mne poslal Otec, i já posílám vás“ a on je posílá pomazáním Duchem svatým (20:21).

Neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří ve mne věří skrze jejich slovo... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim. Jan 17:22.

Trinitářský výklad je v rozporu s těmito výroky. Pokud někdo chce interpretovat 

Jana 17:5 tak, že Ježíš existoval s Otcem před stvořením, bude také nezbytně nutné důsledně interpretovat Ježíšova slova ve verši 22 tak, že jeho budoucí učedníci existovali spolu s ním, když pronášel tuto modlitbu. Trinitáři však tyto nesrovnalosti jednoduše ignorují.

4. Božská přirozenost bez slávy?

V trinitární doktríně se Ježíš nevzdává své božské přirozenosti, když se v inkarnaci stane lidskou bytostí. Ale to znamená, že trinitáři tvrdí, že Ježíš měl božskou přirozenost, která postrádala božskou slávu. Ale to je absurdní. V trinitární doktríně je božská přirozenost definována jako vlastnictví různých atributů. Nebýt žádné z těchto vlastností znamená, že nemáte božskou přirozenost, protože tato přirozenost byla definována jako vlastnictví těchto atributů. Tuto nedůslednost ignorují i ​​trinitáři.

5. Viděli jsme jeho Slávu

V Janově 1. kapitole Jan vysvětluje, jak se Slovo stalo tělem, což trinitáři vykládají jako vtělení Boha Syna. Potom říká: "Viděli jsme jeho slávu." Jak by mohli vidět jeho božskou slávu, když se této slávy vzdal a potřebuje o ni požádat zpět u Jana 17:5. Tento problém neberou v potaz ani trinitáři.

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme viděli jeho slávu. 1:14

Byli jsme očitými svědky jeho majestátu, když se mu dostalo cti a slávy od Boha Otce, když mu hlas z Majestátní slávy řekl: 

"Toto je můj milovaný Syn, se kterým jsem zalíben."

2. Petra 1:17

6. "Měl to" neznamená sebevědomou preexistenci

Pozorně si prohlédněte následující pasáže:

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal každým duchovním požehnáním na nebeských místech v Kristu, tak jako si nás v něm vyvolil před založením světa, abychom byli před Ním svatí a bezúhonní. . Efezským 1:3-4.

Bůh nás zachránil a povolal svatým povoláním, ne podle našich skutků, ale podle svého vlastního záměru a milosti, která nám byla dána v Kristu Ježíši před časy věků, ale nyní se projevila zjevením našeho Spasitele Krista Ježíše. 2. Timoteovi 1:9-10

Pavel mluví o tom, že byl vyvolen před založením světa. Také mluví o milosti, která nám byla dána před stvořením světa. Vybral si nás. Bylo nám to dáno. Měli jsme to. Měli jsme to, ale to neznamená, že jsme již existovali jako sebevědomé osoby u založení světa. Nějakým způsobem mohou trinitáři pochopit, jak to může být pravda, ale stejná myšlenka je nenapadá ohledně Jana 17:5. A tento fakt neberou v potaz ani trinitáři. 7. Beránek, který byl zabit od založení světa Jan je autorem Jana 17:5. Trinitáři vykládají tuto slávu jako něco, co Ježíš „měl“ – minulý čas. Je to také osoba, která řekla, že Ježíš je "Beránek, který byl zabit od založení světa. Jak mohl Jan něco takového říct? Jak mohl mluvit o ukřižování v minulém čase, když řekl, že Beránek byl zabit Trinitáři intuitivně vědí, co má Jan na mysli, když tato slova Bůh dokonává od založení světa (Židům 4:3; 

srov. Izajáš 55:11). a On stanovil časy a období svou vlastní autoritou (Skutky 1:7) mohl hovořit o ukřižování jako o minulosti již od založení světa, protože Bůh mluvil, že je, dokončil své dílo a křížovou událost. byli Bohem předurčeni, aby se projevili v čase a období, které ustanovil, ale z nějakého důvodu nejsou trinitáři schopni použít stejnou myšlenku na Jana 17:5, a také tuto skutečnost ignorují. Analýza faktů 1. Ježíš mluví o svém oslavení, jako by ho právě měl Ježíš byl oslaven, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Víme tedy, že Ježíš ještě není oslaven, když se modlí u Jana 17. Modlí se, aby byl oslaven. Jan říká, že Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven (7:39). Nemusel Mesiáš tyto věci vytrpět a pak vstoupit do své slávy? Lukáš 24:26. Ale ve verši 17:22 Ježíš naznačuje, že Bůh mu již dal tuto slávu. Ježíš mluví o svém oslavení, jako by mu již bylo dáno. 2. Stejnou slávu vzdává Ježíš svým budoucím učedníkům U Jana 17:22 se Ježíš modlí za své budoucí učedníky: "Moje modlitba není jen za ně. Modlím se také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich poselství." A pak dává stejnou slávu těmto budoucím učedníkům. „Nyní, Otče, oslav mne spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe před světem... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ....Přeji si, aby i oni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal. Tato sláva je dána učedníkům, kteří ještě ani neexistovali. Měli to, protože jim to již dal Ježíš. Ale zatím neexistují. Je zřejmé, že totéž může platit o Ježíši. 3. Jan 17:24 Jan 17:24 objasňuje Jana 17:5. Všimněte si, jak Ježíš mluví o tom, že byl milován „před založením světa“, ale stejným dechem také říká: „sláva má, kterou jsi mi dal“. Otče, přeji si, aby i oni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval před založením světa. On (Beránek) byl předzvěstován před založením světa, ale pro vás se projevil v těchto posledních časech. 1 Petr 1:0. Beránek, který byl zabit od založení světa. Zjevení 13:8. V tomto bodě by mělo být naprosto jasné, že jazyk Jana 17:5 nutně neznamená, že Ježíš existoval jako sebevědomá osoba. V opačném případě bychom museli důsledně dospět k závěru, že křesťané také existovali dříve, než se narodili, protože byli vyvoleni před založením světa (Ef 1:4) a měli milost před časy věků (2 Tim 1: 9) a stejnou slávu jim dal Ježíš (J 17,22). Ale víme, že jsme neexistovali před stvořením, abychom něco dostali před stvořením. Tento jazyk odkazuje na Boží předurčení, to, co Bůh zamýšlel udělat, protože to, co Bůh zamýšlí, se jistě splní. Protože Bůh dokonává všechna svá díla slovem, které mluvil (Izajáš 55:1), a dokončil všechna svá díla od založení světa (Židům 4:3) a určil časy a období, kdy se věci stanou Víme, že tyto věci lze říci o křesťanech, protože Bůh již řekl, aby to pro nás udělali. Z Boží perspektivy se to stalo. 4. Výklad Jana 17:5 S použitím typického anglického překladu Jana 17:5 se Ježíš odvolává na něco, co už měl, protože mu to Bůh dal od založení světa (srov. Zj 13,8). Bůh mu to dal, ale také určil časy a období, kdy se věci stanou v našem čase a prostoru (Skutky 1:7). Bůh mu již dal tuto slávu, slávu vzkříšení, a on se ji nyní chystal přijmout. Stejně jako byl Beránek zabit od založení světa a měl být ukřižován a byla mu dána tato sláva od založení světa a chystal se tuto slávu obdržet.

5. Pochybný překlad

Jak jsme viděli, není třeba vykládat typický překlad Jana 17:5, jak to dělají trinitáři. A tak jsme se mohli zastavit přímo u toho a už nemusíme nic říkat. Existuje však další problém. Přeložili vůbec trinitáři tento verš správně? Tento spisovatel si to nemyslí.

Řecký text je následující:

a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem

Ježíš se v tomto verši zmiňuje o tom, že je para Otcem dvakrát.

a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem

a nyní mne oslav, Otče, vedle tebe k té slávě, kterou jsem měl před světem, abych byl s tebou

Einai

Problém s trojičním překladem je v tom, že jednoduše překládají infinitivní sloveso einai jako „byl“ a pak předpokládají, že to, co následuje („vedle vás“), není pro toto sloveso relevantní, ale patří jinam do věty. Za prvé, einai neznamená „byl“. Angličtí překladatelé někdy používají slovo „byl“ k překladu tohoto slovesa, ale ne proto, že to slovo znamená. Mohou to udělat jen proto, že anglicky mluvící mohou někdy vyjádřit podobnou myšlenku jinými slovy. Například výraz jako: "Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus" by mohl být přeložen jako "Věřili, že Ježíš byl Kristus." Ale čtenář zde musí jasně něco pochopit. Nemohou to udělat, protože einai znamená „byl“. Mohou to udělat jen proto, že celý výraz „Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus“ lze také anglicky vyjádřit jako „Věděli, že je Kristus“. Jde o to, že totéž můžeme říci v angličtině jinak. Jinými slovy, přesný překlad je "Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus." Stává se však, že v angličtině vyjádříme stejnou myšlenku jako: "Věřili, že Ježíš byl Kristus." Není to skutečně skutečný překlad řeckého textu? náhodou je celý výraz jiný anglický způsob vyjádření stejné myšlenky. Řecké slovo einai prostě neznamená „byl“. Znamená to „být“.

Také infinitivní sloveso einai očekává doplněk. Toto sloveso znamená „být“ a očekává, že naznačíte, co to je být. "Věřili, že Ježíš je __?__." "Věděli, že je to Kristus." Kdykoli je použit tento infinitiv, očekává se, že pochopíme, že něco nebo někdo má být něčím nebo být někým. Očekávaný doplněk einai implicitně odpovídá na otázku "Co?" nebo "Kdo?" Trinitářský překlad Jana 17:5 však tuto skutečnost ignoruje.

Nyní se podívejme na skutečná slova, která Jan použil na konci verše, „být s tebou“. Měli bychom očekávat, že slova „vedle tebe“ jsou doplňkem, který infinitiv einai očekává.

Kromě toho budou gramatici odkazovat na einai jako na artikulární infinitiv, protože existuje modifikace členu. Všimněte si dvojitého (určitého) článku v textu:

a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem

Druhý článek upravuje řecké slovo kosmos – svět. První článek je to, co dělá einai artikulárním infinitivem. Důsledkem takovéto větné struktury je, že celý výraz je upraven tímto článkem, "před THE [svět, který bude vedle tebe]." Článek upravuje vše v závorkách. Článek nemění jen samotné sloveso. Modifikuje verbální výraz a umožňuje, aby celá tato sada slov fungovala jako podstatné jméno, „něco“. Protože celý slovní výraz je určité „něco“, předchází mu člen. Jako příklad Filipským 2:6 doslova zní „být rovný Bohu“. Tento článek zde není určen pouze k úpravě slovesa einai (být), ale k úpravě celého slovního výrazu tak, aby fungoval jako podstatné jméno. V tomto případě je „něco“ rovnost s Bohem (dosl. „být rovný Bohu“), a tak celému slovnímu vyjádření předchází článek. Když tedy interpretujeme řecký text Jana 17:5, musíme si uvědomit, jak má řecká gramatika fungovat.

Co to znamená

Důsledkem této struktury je, že Ježíš říká, že měl něco „předtím“. Před čím? Před [světem, který bude vedle tebe]. Další zkoumání výrazů použitých v tomto verši dále objasní, co je míněno slovy v Janovi 17:5.

Kosmos ("svět")

Trinitářský výklad v podstatě vykládá Jana 17:5 tak, že Ježíš má na mysli slávu, kterou měl u Otce před stvořením nebes a země („dříve než byl svět“). Vykládají slovo „svět“ (kosmos) jako v podstatě synonymum pro „stvoření“ v určitém smyslu. Ale podívejme se, jak Ježíš používá slovo „svět“ v Janovi 17.

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa... Ptám se jejich jménem? Neptám se jménem světa.... I

již nejsem na světě a oni sami jsou ve světě.... tyto věci mluvím ve světě .... svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, stejně jako já nejsem ze světa .... Nežádám Tě, abys je vzal ze světa... Nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa... jako jsi mě poslal do světa, i já jsem poslal je do světa... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim... aby svět poznal, že jsi mě poslal.

Pečlivě pochopte, jak Ježíš používá slovo „svět“. Ježíš se modlí za učedníky, ale ne za svět. Svět nenávidí učedníky, protože nejsou z tohoto světa. Ježíš posílá své učedníky do světa, jako jej poslal Otec do světa. „Svět“ zde zjevně není planeta Země ani fyzický vesmír. Ježíš nemluví o tom, že planeta Země nebo fyzický vesmír nenávidí své učedníky, ani nás neinformuje, že se za fyzický vesmír nemodlí nebo že posílá své učedníky do vesmíru. Slovo „svět“ zde odkazuje na padlý stvořený řád, padlý stav věcí. Z tohoto důvodu se Ježíš modlí za své učedníky, kteří nejsou z tohoto světa, ale nemodlí se za „svět“, tedy za ty, kteří jsou z padlého světa, kterým učedníci nejsou.

Je-li tomu tak, musíme se pak upřímně ptát sami sebe, co Ježíš myslí „před světem“ v Janovi 17:5. Opakované použití slova „svět“ v bezprostředně následujícím kontextu nám ukazuje, že slovo „svět“ se nevztahuje na planetu Zemi nebo fyzický vesmír. Jinak se několik výroků v Janovi 17 změní v úplný nesmysl.

Takže co to všechno znamená?

Bezprostřední kontext

Trinitářský výklad Jana 17:4 ignoruje bezprostředně předcházející kontext. Pečlivě si prohlédněte, o čem Ježíš mluví v předchozích verších:

Otče, přišla hodina; oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe... Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem vykonal dílo, které jsi mi svěřil, abych vykonal. Nyní, Otče, oslav mě společně se sebou, k té slávě, kterou jsem měl...

Ježíš nám říká, že oslavil Otce na zemi. Jak to udělal? Janovo evangelium nám to objasňuje. Otec, který zůstal v Ježíši, konal skutky (14:10). Ježíš oslavil Otce skutky, které konal ve jménu Otce (5:43). Poté, co oslavil Otce (17:4), prosí Otce, aby ho oslavil (17:5). Skutky, které Ježíš konal, zjevily jeho slávu (2:11). Ježíš řekl, že se neoslavil tím, kým byl, ale byl to jeho Otec, kdo ho oslavil (8:54). Je to proto, že Otec, který v něm přebývá, konal skutky (14:10) a takto „sláva, která přichází od jediného Boha“, jsou skutky, které Ježíš říkal a šel (5:43-44). Tímto způsobem byl Otec oslaven v něm (12:28; 17:4), oslaven skutky, které Ježíš konal, protože přišel ve jménu svého Otce, aby konal Otcovy skutky (10:32) a Otec zůstal v on dělal ty práce.

Všimněte si také, jak Ježíš žádá, aby byl oslaven, aby v tomto oslavení oslavil Otce. Dále si všimněte, jak Ježíš řekl, že oslavil Otce na zemi ve verši 17:4. Nyní porovnejte tuto skutečnost s následujícím:"k té slávě, kterou jsem měl před světem."

Sláva, kterou měl Ježíš po boku (para) Otce před světem, se nevztahuje na slávu, kterou měl Ježíš před stvořením nebe a země. Mluví o slávě, kterou měl po boku (odst.) Otce, pokud jde o skutky, které konal před lidmi světa (17:4), těmi, kteří nenáviděli Ježíše, a učedníky, kteří nejsou ze světa.

Mluvím to, co jsem viděl u svého Otce; proto i ty děláš věci, které jsi slyšel u svého otce. 8:38

Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která je pro jediného Boha? 5:44

Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je pro tebe. 17:7.

7. Shrnutí: Překlad

Fakta nám ukazují, že Janova slova jsou 

trinitárními tlumočníky zcela nesprávně interpretována. Ježíšova slova, (dosl.) „a nyní mne oslav, Otče, spolu s tebou k té slávě, kterou jsem měl před světem, aby byl s tebou“ znamenají, že Ježíš žádá, aby byl oslaven k té slávě, kterou měl po boku Otce ve smyslu skutky, které činil před světem, který nenávidí Ježíše a jeho učedníky. Tyto skutky ukazovaly jeho slávu a oslavovaly Otce, který v něm přebýval a konal skutky a který tímto způsobem oslavil Ježíše ohledně těchto skutků. V Janovi 17:5 chce být Ježíš oslaven k té slávě, kterou měl po boku Otce před světem, který ho nenáviděl, když konal ty skutky, a která slávou je „být (einai) po boku tebe“

Vpravdě, vpravdě, pravím vám, Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, totéž činí Syn. 5:19.

Závěr

Ježíš byl Beránek, který byl zabit od založení světa. Trinitáři a všichni ostatní vědí, že to neznamená, že událost ukřižování již existovala. Odkazuje na Boží předurčení a Jeho předurčené věci jsou skutečností od založení světa, protože On dokončil všechna svá díla od založení světa. A také stanovil časy a období, kdy se tyto skutečnosti projeví v našem čase a prostoru stvoření.

Přijmeme-li typický trinitářský překlad tohoto verše, biblická fakta nám ukazují, že zde uvedené trojiční tvrzení je neopodstatněné. Písmo mluví o křesťanech, kteří byli vyvoleni před založením světa a kterým byla dána milost před časy věků. Tento jazyk neznamená, že v Janovi 17:5 vědomě existovalo předem, to je to, co podle trinitářů takový jazyk nutně znamená, když nám Písmo jasně ukazuje, že to není správné.

Ale trinitářské tvrzení má ještě více problémů. Jednoduchý přehled kontextu a slova „svět“ v tomto kontextu ukazuje, že trinitáři jsou úplně mimo. U Jana 17:4 se Ježíš zmiňuje o tom, jak oslavil Otce skutky, které konal. A protože Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10), Otec oslavoval Ježíše podle skutků, které konal (5:44; 8:54). Fakta nás nutí interpretovat řecký text Jana 17:5 tak, že Ježíš žádá, aby byl oslaven k této slávě, tedy ke slávě, kterou měl u Otce ve smyslu skutků, které Otec skrze něho konal.

Beránek, který byl zabit od založení světa. 

Zjevení 13:8.

No, ale ty musíš vysvětlit

To ti nejde

martino

Milko on rozumově nevstřebal, že Ježíš byl a je Bůh. On nerozlišuje Ježíše člověka a následně na Boha Otce. On nikdy nepochopí, že Otec a Syn jsou jedno, proto může Ježíš říci, kdo vidí mě, vidí Otce. To je pravda věčná. 

  Měl správně říct :   Kdo viděl mne, viděl Syna.     

Přece Ježíš je Bůh Syn, ne Bůh Otec..     nebo ne ? :-)

Bůh je jeden - Otec, Syn a Duch svatý. 

A je duchem - nemá žádné tělo. 

Ježíš zde o sobě svědčí, že je Bůh - stejný, jako Otec  - však vidět ho můžeme jen skrze jeho lidskou přirozenost. Slovo se stalo tělem ...  A Bohem být přitom nepřestalo.

Ježíš zde o sobě nesvědčí, že je Bůh.

Svědčí o tom, že Bůh (Otec - jiný není) v Něm přebývá. Že ježíš je Jeho odleskem, Jeho obrazem. Proto lidé mohou v Něm vidět Otce.

Podle trinitárních doktrín přece Bůh Syn se vtělil a stal se člověkem, nebo se pletu ?

Takže Ježíš by měl správně říct - Kdo viděl mne, viděl Syna   (ne Otce).

..."Svědčí o tom, že Bůh (Otec - jiný není) v Něm přebývá. Že ježíš je Jeho odleskem, Jeho obrazem."...

Všichni lidé byli přece stvořeni k Božímu obrazu - nejenom Ježíš. Učiňme člověka k obrazu našemu - (plurál).

A skutečný a pravdivý Boží obraz je společenstvím Otce a Syna v Duchu svatém.

Lidé přece nebyli stvořeni k obrazu andělů, ale k obrazu Boha!

A andělé nic nestvořili a tudíž nemají na stvoření žádný svůj podíl!

Otec tvoří skrze Syna, mocí Ducha svatého.

Ano, určitě.

Božím záměrem se stvořením člověka bylo, aby každý člověk byl odleskem Boha, dokonalým obrazem Boha, svého Stvořitele. 

Aby Bůh se skrze člověka projevoval  ve svém stvoření.

A tak to v ráji ze začátku fungovalo.

Jenže hříchem Adama se to pokazilo, lidé byli z ráje vyhnáni.

Až Ježíš, druhý Adam, to napravil.  Až On se zase stal dokonalým obrazem Boha, odleskem Jeho slávy. On jediný hříchu neučinil. Proto Bůh Ho učinil Pánem i Mesiášem, vůdcem těch, kteří jsou a budou zachránění a obdrží dědictví život věčný.

2K 4:4:   Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím.

Žd 1:3:   On je září (odleskem) jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem. Když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.

Josefe, už ti zbývá jenom poslední krok;  zdůvodnit, jak bylo možné, že všichni ostatní lidé - potomci vyhnanců z ráje - že všichni zhřešili, jenom ten Ježíš nezhřešil. 

Jak je to možné? Jediný v dějinách lidstva - Ježíš -  je najednou zcela bezhříšný! Kde se tu vzal?

Jak to, že najednou je tu Ježíš, který nepostrádal Boží slávu?

Vždyť všichni lidé po všechny věky jsou hříšníci (ovšem mimo Cizince zde)!   :-)

Všichni jsou daleko od Boží slávy - říká Písmo. A najednou je tu Ježíš - podle tebe pouhý člověk - a je bez hříchu?

 (Ř 3,23 ...)

... všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.

Když bez problému tady máte také bezhříšnou Marii ?

Která ani nebyla předzvěděným Mesiášem před stvořením světa, ani nebyla počata z Ducha svatého...

No Stando, na věci je třeba se dívat komplexně :-)

Píšeš výše:

/ zbývá ti zdůvodnit, jak bylo možné, že všichni ostatní lidé - potomci vyhnanců z ráje - že všichni zhřešili, jenom ten Ježíš nezhřešil. /

Nevím, proč bych to měl zdůvodňovat.  Mně stačí o tom číst v Písmu a věřit, že to tak je.

Nevím také, co touto otázkou sleduješ.  Chceš touto otázkou navodit dojem, že k tomu, aby Ježíš nezhřešil, musel být Bůh ?

No, ale Bůh nemůže být pokoušen. A Pán Ježíš byl pokoušen.

        Jaký význam pro nás by mělo vítězství nad hříchem, bezhříšnost někoho, kdo je Bůh ?

V Písmu je také napsáno, "že není spravedlivého ani jednoho".

A také :

" Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve své generaci; Noe chodil s Bohem."

"Pak Hospodin řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý jen ty."

Faktem je, že "Slovo, skrze které bylo všechno stvořeno a které se později stalo tělem - tak že toto tělo nikdy nezhřešilo.

Což je jistě světlá výjimka mezi potomky Adama.

Jistěže i Ježíš byl ve svém lidství pokoušen, zažíval pokušení hříchu. Jako i každý z nás. Ale on pokušení odolal a zvítězil nad pokušením.

Když je psáno o jiných lidech, že byli spravedliví, je to míněno v trochu jiném kontextu - nikoli, že by také nikdy nezhřešili ani v maličkosti, ale jsou tak označováni proto, že se nestali otroky hříchu, že si nevypěstovali závislost na hříšném jednání. Že jejich životy byly žité v bázni před Hospodinem.

Bezhříšnost Ježíšovy matky je pak na samostatné vysvětlení, které  s tímto našim vláknem přímo nesouvisí.

CSP Český studijní překlad (2009)

J 8:40: "Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil."

Jsi úplně mimo a Bibli vůbec nečteš nechapu co tady mezi kresťany na Granu vůbec pohledáváš, na Tvoje politické plky není nikdo zvědavý.

Je dobré se seznámit s různými názory

V takové společnosti žijeme

Nekritizuji Boží slovo.

   Kritizuji  "podivuhodnou, kostrbatou interpretaci toho slova z pozdějšího období".

Které ani sám autor toho slova, apoštol Jan nevěřil.

Ten jasně a zřetelně shrnul celé své psaní:

    

Jan by se možná podivoval - ale nad tebou, Josefe, nad tvojí umanutostí, umíněností.

Jan o Ježíši přece učil, že Ježíš je rovný Bohu (Fp 2,6).  Kdo jiný je rovný Bohu, než zase jenom sám Bůh?

Cožpak člověk je rovný Bohu?

  jednak List Filipským nepsal Jan,

a jednak Fp 2,6 neříká, že Ježíš je rovný Bohu. 

Nic takového, že Ježíš je rovný Bohu, neučili, nekázali, nezvěstovali ani Jan, ani Pavel, ani Petr.

Ani Ježíš.

J 14:28:   Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.' Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já.

J 10:29:   Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.

Přesto list Filipanům je také Božím slovem, ne snad?

J 14,28 hovoří o nebeském otci, který je větší, než kterýkoli člověk - ani Ježíšovo lidství není měřitelné s boží slávou. 

Ale Ježíš ve svém božství je roven nebeskému Otci a tím, že se stal člověkem, se tedy musel ponížit. A ponížil se tak z lásky k člověku.

Zároveň to ale o Ježíši vypovídá, že byl už před svým početím ve větší slávě - ze které se musel do člověka ponížit.

(Fp 2,6)

On, ač jeho údělem bylo božství, nelpěl žárlivě na stavu, jenž ho činil rovným Bohu. Ale sám sebe zmařil tak, že na sebe vzal úděl otroka a stal se podobným lidem.   

    Ale Ježíš ve svém božství je roven nebeskému Otci a tím, že se stal člověkem, se tedy musel ponížit. A ponížil se tak z lásky k člověku. /

No ne, Stando :-)

Nejsou 2 Ježíšové.

Když Ježíš mluví, že Otec je větší než On, tak nemluví "za své lidství " (a údajně nemluví "za své božství" ). 

    Mluví za sebe. Za celého sebe. Mluví za své JÁ. 

Ty překlady Fp 2,6    bývají překládány tendenčně špatně, v rozporu s celou Bibli.

Králická překládá takto:

    6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

a to je mnohem bližší tomu, co je v původních textech.

Každý z překladů Fp 2,6 hovoří o rovnosti Ježíše s Bohem. To ti nedochází, že pokud by byl Ježíš pouze člověkem, jednalo by se tu o rouhání?

Nejsou dva Ježíšové, ale jeden Ježíš má dvě rozdílné přirozenosti. Když hovoří o tom, že bude zabit, hovoří o své lidské přirozenosti (Bůh je nesmrtelný) - když hovoří o tom, že třetího dne vstane z mrtvých - hovoří zase o svojí božské přirozenosti.

(J 2,19)

Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tuto svatyni a ve třech dnech ji postavím."

  O rovnosti Ježíše s Bohem mluví pouze ledabylé a tendenční překlady.  Takové překlady jsou v příkrém rozporu s obsahem celého Písma.

Normální překlady mluví o tom, že Ježíš není/nebyl rovný Bohu a býti rovným Bohu se nesnažil uloupit, nezákonně získat (o což se pokusil první Adam).

6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, 

A to je zcela v souladu s celým Písmem, s celou Biblí.

S odvěkou vírou od Adama přes patriarchy a izraelský národ, že Bůh je JEDEN. Není nikdo kromě Něho. A není nikdo Jemu rovný.

J 2,19 (jak jsem ho uvedl) - je podle tebe tendenčním překladem - nebo je to překlad věrný?

Ježíš zde říká: "Zbořte tento chrám (mého těla) a JÁ  ho ve třech dnech znovu vystavím!"

Jan 2:19

Zničte tento chrám a za tři dny jej postavím.

Trinitární tvrzení

Trinitáři vykládají text tak, že Ježíš vstal z mrtvých, a nějak předpokládají, že to musí být Bůh, který se vzkřísil z mrtvých.

Tvrzení vs. fakta

Biblická fakta nám ukazují, že Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých. Ježíš byl Otcovo Slovo a Otec mluvil rozhodně, když vzkřísil Ježíše z mrtvých. Protože Ježíš byl Otcovo Slovo, co bychom měli očekávat, že Otec řekne, když Židé plánovali zabít Jeho syna, než slova: „Zničte tento chrám a já ho 

postavím“?

Problémy s reklamací

1. Jan 10:17-18

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.

V tomto úryvku se říká, že Ježíšovi byla dána pravomoc ji znovu přijmout na příkaz Otce. Nedává vůbec žádný smysl tvrdit, že Jan 2:19 znamená, že Ježíš je Bůh, protože pozdvihl své vlastní tělo, pokud k tomu potřeboval dostat autoritu od Boha.

Za zmínku také stojí, že slovo běžně 

překládané jako „vzít“ ve verši 17 je stejné řecké slovo, které je ve verši 18b nejednotně přeloženo jako „přijmout“.

Nyní porovnejte tyto dva verše:

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.

Neboť nemluvím sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho příkaz je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:49-50

2. Porušování jiného Písma

Následující pasáže nejsou v souladu s trinitárním výkladem Jana 2:19.

Viděl jsem Pána stále ve své přítomnosti, protože je po mé pravici, takže nebudu otřesen. Proto se mé srdce radovalo a můj jazyk jásal; mé tělo navíc bude žít v naději, protože mou duši neodevzdáš Hádu a nedovolíš, aby Tvůj Svatý viděl porušení. Skutky 3:25-27

Ve dnech svého těla Ježíš pronášel s hlasitým voláním a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho může zachránit před smrtí a byl vyslyšen pro svou zbožnou bázeň. Přestože byl syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. Židům 5:7

Tyto pasáže zcela jasně ukazují, že trojiční tvrzení je jistě mylné. Pokud Ježíš prohlásil, že se hodlá vzkřísit z mrtvých, tyto verše nedávají žádný smysl. Proč by 

se modlil k Bohu, aby ho zachránil před smrtí, kdyby se skutečně chtěl vzkřísit?

2. Absurdní představy trinitárních myslí: Mrtví křísí mrtvé

Podle trinitárního smýšlení se očekává, že se nějak předpokládá, že Kristus nebyl ve skutečnosti mrtvý a bez života v hrobce, ale byl docela živý a byl zmocněn vzkřísit své vlastní mrtvé tělo k životu. Trinitáři tento problém zcela ignorují. Jestliže osoba Ježíš nebyla ve skutečnosti mrtvá, ale byla živá a mohla vzkřísit své tělo z mrtvých, pak žádná osoba nebyla mrtvá pro hříchy světa. Ale stejně jako Cerinthus předpokládají, že v okamžiku smrti božský Kristus odešel z těla jménem Ježíš visícího na kříži. Tímto způsobem božský Kristus nebyl mrtvý, ale živý a mrtvého člověka 

jménem Ježíš položili do hrobu. Jinými slovy, umírání obvykle vede k tomu, že jste mrtvý, ale ne v trinitárním myšlení. Jeho smrt neznamenala smrt. Bůh Syn zemřel pouze v procesu, ale ne v důsledku a zůstal docela naživu, zatímco odhodil své lidské tělo a nechal za sebou svou mrtvou mršinu. Ježíš, božská bytost, utekl jinam a zůstal docela naživu, zatímco Ježíš, lidská bytost, byl tím mrtvým tělem visícím mrtvým na kříži. V trojiční mysli je nutné přijmout tento heretický cerintský koncept, kdy Ježíš jako božská bytost zůstal naživu, zatímco Ježíš jako lidská bytost visel mrtvý na kříži.

Ježíš byl mrtvý. Mrtví nekřísí mrtvé. Mrtví vyžadují, aby jim byl dán život, aby byli vzkříšeni z mrtvých. Ale pokud jste sami mrtví, jste bez života, protože to je definice mrtvého.

3. Sebepopírající tvrzení

Trinitáři rádi tvrdí, že Jan 2:19 znamená, že Ježíš vzkřísil sám sebe. Z nějakého zvláštního důvodu nevidí problém ve svém tvrzení. Také tvrdí, že Bůh Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých a Ježíš vzkřísil z mrtvých sám sebe. A tak věří, že všechny tři osoby nauky o Trojici vzkřísily Ježíše z mrtvých. Proto usuzují, že Trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Zde se projevuje jejich naprostý zmatek. Bohužel se zdá, že nechápou, že nedávají žádný smysl.

V nauce o Trojici není Otec Trojjediná bytost, Syn není Trojjediná bytost a Duch Svatý není Trojjediná bytost a naopak Trojjediná bytost není Otcem, Trojjediná bytost není Trojjediná bytost. Syn a 

Trojjediná bytost není Duch svatý. Takže říci, že Ježíš vzkřísil sám sebe, znamená říci, že trojjediná bytost nevzkřísila Ježíše, protože Ježíš není trojjedinou bytostí v nauce o Trojici. Nebo říci, že trojjediný vzkříšený Ježíš znamená, že Ježíš nevstal sám sebe, protože trojjediná bytost není Ježíš.

V mentální gymnastice jejich mysli Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých + Ježíš vzkřísil Ježíše z mrtvých + Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých, a to znamená, že trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Zdá se, že nechápou, že pokud takto tvrdí, nemohou říci, že Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, ani nemohou říci, že Ježíš vzkřísil Ježíše z mrtvých, ani nemohou říci, že Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých. mrtvý, protože žádný z těchto tří není Trojjediným Bohem v jejich vlastní 

doktríně. Jednodušeji řečeno, tvrdit, že trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše, je v rozporu s tvrzením, že Ježíš vzkřísil sám sebe. V trinitární doktríně prostě nemůžete říci, že Trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, a také trvat na tom, že Ježíš vzkřísil z mrtvých, a doufat, že to bude dávat jakýkoli smysl, protože Ježíš není Trojjediný Bůh a Trojjediný Bůh není. Ježíš. Buď trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, nebo Ježíš vzkřísil z mrtvých sám sebe. V trinitární doktríně nemůžete tvrdit obojí, aniž byste si protiřečili. Ale protože tvrdí obojí, protiřečí si a demonstrují svůj vlastní zmatek.

Stejná situace platí pro tvrzení, že Otec vzkřísil Ježíše a Ježíš vzkřísil sebe. V nauce o Trojici Otec není Ježíš a Ježíš není Otec. Říci, že Ježíš vzkřísil sám sebe, znamená také říci, že Otec nevzkřísil 

Ježíše, protože Ježíš není Otec. Nebo říci, že Otec vzkřísil Ježíše, znamená také říci, že Ježíš nevzkřísil sám sebe.

Trvat na tom, že Ježíš vzkřísil z mrtvých, znamená také říci, že to nebyl Trojjediný Bůh, kdo vzkřísil Ježíše, protože Ježíš není Trojjediná bytost a Trojjediná bytost není Ježíš. Navíc, jaký smysl má tvrdit, že Ježíš vstal sám sebe, a pak trvat na tom, že toho samého „sebe“ vychovali další dva lidé? Ale je to ještě horší, protože si nakonec nárokují čtyři různé identity vznesené tímto konkrétním „sám“: (1) Otec, (2) Syn, (3) Duch svatý, (4) Trojjediný Bůh. Z nějakého důvodu nejsou trinitáři schopni vidět nebo uznat svůj vlastní zmatený protichůdný zmatek.

4. Ježíš nebyl schopen sám od sebe nic 

udělat. V Janově evangeliu Ježíš trval na tom, že není schopen sám od sebe nic udělat. Jak sám dosvědčil, byl to Otec přebývající v něm, kdo konal skutky (Jan 14,10; srov. Mt 12,28; Sk 2,22). Jestliže to platilo o Ježíši, když byl naživu a zdráv, o co víc nebyl schopen sám od sebe nic udělat, když ležel mrtvý v hrobě!

Nejsem schopen sám od sebe nic dělat. Jan 5:30.

5. Svědectví Písma

Nový zákon důsledně prohlašuje, že Bůh Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých mocí svého Ducha svatého. Přesto, trinitáři chtějí mít to, že Jan 2:19 je výjimka, která říká, že to skutečně udělal někdo jiný. Ale přehled 

biblických dat ukazuje racionálně smýšlejícím lidem, že s tvrzením trojice je něco strašně špatně.

Bůh ho znovu vzkřísil, když uvolnil bolesti smrti, protože nebylo možné, aby ho držela.

Skutky 2:24

Tento Ježíš Bůh znovu vzkřísil. Skutky 2:32.

Vy jste usmrtili Knížete života, toho, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, čehož jsme svědky.

Skutky 3:15.

Ježíš Kristus Nazaretský, kterého jste ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. Skutky 4:10.

Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste usmrtili pověšením na kříž. Skutky 

5:30.

Bůh ho vzkřísil třetího dne. Skutky 10:40.

Bůh ho vzkřísil z mrtvých... Bůh naplnil tento slib našim dětem tím, že vzkřísil Ježíše, jak je také psáno ve druhém žalmu: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil." Vzkřísil ho z mrtvých, aby se již nevrátil do zkaženosti... Ten, kterého Bůh vzkřísil, nepodstoupil zkažení.

Skutky 13:30-37.

Jeho Syn, který vzešel ze semene Davidova podle těla, upevnil Božího syna v moci vzkříšením z mrtvých, podle Ducha Svatosti, Ježíše Krista, našeho Pána.

Římanům 1:3-4

Ti, kdo věří v Toho, který vzkřísil Ježíše, našeho Pána, z mrtvých. Římanům 4:24.

Proto jsme s ním byli křtem pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus vstal z mrtvých skrze slávu Otcovu, tak i my jsme mohli chodit v novotě života. Římanům 6:4

Jestliže však ve vás přebývá Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, Ten, který vzkřísil Krista Ježíše z mrtvých také oživíme vaše smrtelná těla skrze Jeho Ducha, který ve vás přebývá.

Římanům 8:11. Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Římanům 10:9.

Nyní Bůh nejen vzkřísil Pána, ale skrze svou moc vzkřísí i nás. 1. Korinťanům 6:14.

Navíc jsme dokonce shledáni falešnými Božími svědky, protože jsme svědčili proti Bohu, že vzkřísil Krista, kterého nevzkřísil, pokud ve skutečnosti mrtví nevstávají.

1. Korinťanům 15:15.

Také věříme, proto také mluvíme s vědomím, že Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás.

2. Korinťanům 4:13-14.

Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy... Vzkřísil ho z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebesích.

Efezským 1:17-20.

Obrátili jste se k Bohu od modl, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali jeho Syna z nebe, kterého vzkřísil z mrtvých.

1 Tesalonickým 1:10

...skrze něho věří v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a vzdal mu slávu, takže vaše víra a naděje jsou v Boha.

1. Petra 1:21

Bůh Otec, který ho vzkřísil z mrtvých. Galatským 1:1.

Všimněte si konzistence ve všech těchto pasážích. Otec vzkřísil Ježíše životodárnou mocí svého Ducha. Ale u Jana 2:19 se od nás očekává, že uvěříme, že Ježíš hodil hasák do ozubených kol.

Analýza faktů

1. Dům mého otce

Trinitářský výklad zcela selhává v poctivém zohlednění kontextu pasáže:

"Vezmi tyto věci pryč a přestaň dělat z domu mého Otce tržiště." Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo napsáno: "Horlivost pro 

tvůj dům mě stravuje." Jan 2:16-17 (viz Žalm 69:9).

Chrám je dům Otce, Otce Ježíše. Stejně tak máme rozumět tomu, že tělo Kristovo je chrámem Božím, tedy domem Otce. Otcovo Slovo přebývalo v lidském těle (1:14) a Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10).

Nechť čtenář také poznamená, že Ježíš nepopsal chrám jako svůj vlastní dům; Ježíš nepopsal chrám jako dům trojjediného Boha; Chrám byl domem jeho Boha, domem Otce. Starozákonní Bůh Izraele byl Ježíšovým Otcem a chrám postavený Šalomounem byl Otcův dům. Již tento jednoduchý fakt nám říká, že Bůh Šemy byl Ježíšovým Otcem.

Pod Zákonem byl Otcův dům kamenný chrám. Ale dělo se něco nového. Duch 

Otce přišel přebývat v Ježíši a tento muž sám byl nyní svatostánkem Boha Otce, Božím chrámem. A skutečně, v Písmu také čteme, že tělo Kristovo, církev, je chrámem Božím, kde přebývá Jeho Duch.

2. Marek 14:58/ Marek 26:61 - Další chrám vytvořený bez lidských rukou

Někteří vstali a začali proti němu křivě svědčit a říkali: "Slyšeli jsme ho říkat: Zničím tento chrám zhotovený rukama a za tři dny postavím jiný, vyrobený bez rukou."

Židé falešně svědčili, že Ježíš měl v úmyslu zničit jeruzalémský chrám. Všimněte si, co Ježíš řekl: "Postavím jiný, vyrobený bez rukou." Postaví další chrám, který nebyl vyroben lidskýma rukama. Pamatujme, že církev je tělem Kristovým a jak Ježíš řekl: "Na této skále postavím svou církev."

3. Tělo Kristovo

Později v Janově evangeliu Ježíš řekl: "Já jsem vzkříšení a život." V křesťanství se život vzkříšení nachází v těle Kristově, protože byl tělesně vzkříšen k životu vzkříšení. Duch je život a jak říká Pavel, Ježíš byl tělesně vzkříšen, aby byl „životodárným Duchem“. Kristus je Hlavou těla, tedy církve. Sám Ježíš řekl: "Na této skále budu stavět skrze církev." Kamenný chrám již není místem setkání Boha a jeho lidu. Místem setkání je nyní Kristus. Chrámem je nyní Kristus a údy jeho těla, tedy křesťané, a v těle Kristově přebývá Boží Duch. Kristus je úhelným kamenem a údy jeho těla jsou jeho následovníky, živé 

kameny zasazené do jednoho Božího chrámu. Jsou chrámem Božím.

Chrám Boží je tělo Kristovo a dotyčná pasáž se týká chrámu Božího a těla Kristova.

4. Zničte tento chrám

Zničit tento chrám znamená zničit chrám Boží.

Uslyšeli to velekněží a zákoníci a začali hledat, jak Ho zahubit. neboť se ho báli, neboť celý zástup žasl nad jeho učením. Marek 11:18.

Denně učil v chrámu; ale přední kněží a zákoníci a přední muži z lidu se ho snažili zahubit. Lukáš 19:47

Všimněte si, co se stane těm, kteří ničí Boží chrám.

Jestliže někdo zničí Boží chrám, Bůh zničí jeho. 1. Korinťanům 3:17.

5. Jaké znamení nám nabízíte?

Ježíš odpovídal na otázku Židů. Když Židé vyklidili chrám, požádali Ježíše o znamení, které jim mělo ukázat, proč to udělal. Musíme tedy pochopit, že Ježíšova odpověď jim říká, co to znamení bude. Židé chtěli vědět, jakou autoritou tyto věci dělá.

Když vešel do chrámu, přistoupili k Němu velekněží a starší lidu, když učil, a řekli: "Jakou mocí to děláš a kdo ti dal tuto moc?" Matouš 21:23

Kdo dal Ježíši tuto pravomoc vyčistit chrám? Otec.

Všimněte si, jak si Židé kladou stejnou otázku v synoptických paralelních zprávách:

Když [Ježíš] vstoupil do chrámu, přistoupili k němu velekněží a starší lidu, když učil, a řekli: "Jakou mocí to děláš a kdo ti dal tuto pravomoc?" Matouš 21:23

A když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší a začali mu říkat: "Jakou mocí to děláš nebo kdo ti dal pravomoc to dělat?" Matouš 11:27-28

Jednoho dne, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, stáli proti němu velekněží a zákoníci se staršími a promluvili k němu: „Pověz nám, jakou mocí to děláš. nebo kdo je ten, kdo ti dal tuto pravomoc?" Lukáš 20:1-2

K tomu dochází hned poté, co Ježíš vyčistil chrám. Ježíš odpovídá tím, že jim položí otázku, která je zaškatulkuje. Zřejmá odpověď je, že Otec dal tuto pravomoc vyklidit chrám Ježíši. A to je přesně to, co nám Ježíš říká v Janově evangeliu.

Vpravdě, vpravdě, pravím vám, Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, to činí i Syn....jako Otec má život v sobě, tak dal i synovi, aby měl život v sobě...a dal mu moc soudit. ... nemohu sám od sebe nic dělat.... samé skutky, které konám - svědčí o mně, že mě poslal Otec....přišel jsem ve jménu svého Otce. Jan 5,18-43

Výše uvedené je jazykem autority. Otec dal Ježíši pravomoc jednat v Jeho jménu. Stejně tak jeho smrt a vzkříšení vyšly z autority Otce.

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svůj život, abych jej zase vzal. Nikdo mi to nevzal, ale já to od sebe odložil. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Toto přikázání jsem obdržel od svého Otce. Jan 10,17-18. Viz 12:49-50.

V tomto bodě si všimněte, jak Ježíš ukazuje směrem k Otci, a pamatujte, že všude jinde v Písmu najdeme, že to byl Otec, kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých.

6. Slovo se stalo tělem: Slovo Otce

Ježíš byl prorok, který přicházel na svět (6:14). Bůh vložil svá slova do Ježíšových úst.

„Vzbudím proroka... Svá slova vložím do jeho úst“ (Deuteronomium 18:15-18).

Neboť ten, kterého Bůh poslal, vyslovuje slova Boží, neboť ne podle míry dává Ducha. (3:34).

Moje učení není moje, ale toho, který mě poslal. Má-li kdo vůli činit jeho vůli, pozná, zda je to učení od Boha, nebo zda mluvím ze své vlastní autority. Kdo mluví z vlastní autority, hledá svou vlastní slávu, ale kdo hledá slávu toho, kdo ho poslal, je pravdivý a není v něm žádná lež. (7:16-18).

Proč nerozumíte tomu, co říkám? Je to proto, že nemůžete slyšet mé slovo... Kdo je z Boha, slyší slova Boží; proto je neslyšíte, protože nejste z Boha. (Jan 8:47).

Ten, kdo mě poslal, je pravdivý; a co jsem od Něho slyšel, to mluvím světu (Jan 8:26).

Ježíš řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem a že sám od sebe nečiním nic, než jak mě učí můj Otec, mluvím“ (8:28).

Neboť nemluvím sám ze sebe. Sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. (12:49).

Nevěříte, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně zůstává, činí skutky. (14:10).

Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale Otcovo, který mě poslal. (Jan 14:24).

Vložím mu SVÉ Slova do úst. Deuteronomium 18:18; viz Skutky 2:22-26.

A Ježíš zvolal a řekl: "Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, ale v Toho, který mě poslal." (Jan 12:44).

Ježíš byl Slovo Boží. Jako Boží Slovo byl Otcovým hlasem k Izraeli.

7. Slovo, které Ježíš řekl: Dva svědkové

Ale mluvil o chrámu svého těla. Když tedy vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš mluvil. Jan 2,21-22.

Slova, která Ježíš řekl, byla slova Boha Otce.

Když Ježíš mluvil, byli dva svědci: (1) Ježíš a (2) Otec. Ježíš nemluvil sám od sebe. Otec, který v něm přebýval, konal skutky (14:10).

Pokud budu sám o sobě svědčit, moje svědectví není pravda. Je tu jiný, kdo o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. 5:31-32.

Ve vašem vlastním Zákoně je napsáno, že svědectví DVA svědků je pravdivé. Jsem ten, kdo svědčí sám za sebe; mým dalším svědkem je OTEC, který mě poslal... Mám o tobě mnoho mluvit a soudit, ale Ten, který mě poslal, je pravdivý; a to, co jsem od Něho slyšel, to mluvím světu... Nedělám nic sám od sebe, ale mluvím to, jak mě naučil Otec. Jan 8,17-28.

8. Shrnutí

Smyslem tohoto úryvku je ilustrovat, jak je Otcovo Slovo příbytkem v Jeho chrámu, to jest v Ježíšově těle Duchem svatým, který 

byl v Ježíši, a jako Otcovo slovo máme rozumět tomu, že syn mluví z autority svého Otce. . Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, a protože Ježíš přišel ve jménu svého Otce, říká slova svého Otce: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Ježíš byl zaslíbený Boží prorok, který prohlásil, že vloží svá slova do jeho úst, jak to Ježíš mnohokrát potvrzuje v Janově evangeliu. Stejně jako dávní proroci mluvili ve jménu Boha a používali výrazy jako „Já“ a „Já“, jako by mluvil sám Otec, Ježíš, samotné Slovo Boží, mluví jako Slovo Otce.

Všimněte si, kde je Ježíš v tuto chvíli. Je v Chrámu, těle z těla, které je Slovem Božím, které se stalo tělem. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Kde je tedy Duch Boží? V jeho těle. Slovo předtím přebývalo v Duchu Božím a nyní Duch Boží přebýval ve Slově. Evangelia znovu a znovu učí, že 

autorita Boží je dána jeho Duchem a totéž platí zde. Nemluví sám od sebe, ale v Duchu Boha, svého Otce, který mu dal moc v Duchu a který ho v tomtéž Duchu vzkřísí z mrtvých. Jakou autoritou? Autoritou, která ho vzkřísí, Otce v Duchu svatosti. Pozorně si prohlédněte kontext tohoto úryvku a zapamatujte si, jak nám Písmo říká, že dům Otce, Jeho chrám, je tělem Kristovým:

„Odneste tyto věci pryč; přestaň dělat z domu mého Otce místo podnikání." Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Židé mu pak řekli: Jaké znamení nám ukazuješ, že to děláme? Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Židé pak řekli: "Stavět tento chrám trvalo čtyřicet šest let, a ty ho postavíš za tři dny?" Ale mluvil o chrámu svého těla. Když 

tedy vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš mluvil.

Tělo Ježíše Nazaretského bylo chrámem Otce, stejně jako jsou věřící, tělo Kristovo, chrámem Božím. Nyní zvažte toto:

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce. Jan 10,17-18

Neboť nemluvím sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho příkaz je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:49-50

Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova a 

slovo, které slyšíte, není moje, ale Otcovo, který mě poslal. Jan 14:24

Vložím mu SVÉ Slova do úst. Deuteronomium 18:18; viz Skutky 2:22-26.

To bylo poselství od Boha Otce těmto Židům. Židovští chrámoví vládci byli těmi, kdo se spikli, aby Ježíše zabili, a křičeli: "Ukřižuj ho, ukřižuj." Zničili by chrám Boha Otce, místo, kde přebýval jeho Duch, tělo muže Ježíše. A když se Slovo stalo tělem, Bůh Otec promlouvá k těmto Židům prostřednictvím svého Slova: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."

Musíme pečlivě zvážit otázku, kterou Židé položili Ježíšovi. Chtěli znamení, které by jim prozradilo jeho důvody proč vyčistit chrám. A v Janově evangeliu najdeme, že nám Ježíš říká, jakou autoritou říká, co 

říká, a dělá to, co dělá. Přišel ve jménu svého Otce a Otec, který v něm zůstal, konal skutky (14:10). Jeho slova nepatřila jemu, ale Otci, který ho poslal (14:24).

Závěr

Biblická fakta nám ukazují, že jeho tělo bylo Božím chrámem; Slovo přebývalo v lidském těle a tím tělem byl Otcův chrám. On, toto tělesné tělo, byl Otcovo Slovo a mluvil slova Otce. Tato zpráva je o domě Otce, o chrámu. Ježíšova slova nebyla jeho vlastní, ale slova Otce, který ho poslal. Toto tělesné tělo, Jeho chrám, bylo Jeho Slovem světu. Protože byl Otcovo Slovo, byli podle Zákona dva svědkové. Ježíši nám mnohokrát říká v Janově Evangeliu, že mluvil slova Otce. Dodržel slovo svého Otce (8:55) pro život věčný.

Neboť já jsem nemluvil sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho přikázání je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:50

Slovo, které Ježíš řekl v Janovi 2:19, byla slova Otce. Otcovo slovo je „slovo života“ (1 Jan 1:1). V Janově evangeliu je Ježíš Otcovo slovo usazené v lidském těle. Proto, jelikož je to Otcovo slovo, co jste tedy očekávali, že Otec řekne, když se tito muži zeptali Ježíše, jakou autoritou vyčistil chrám? "Zničte tento chrám a za tři dny ho postavím."

"Já jsem vzkříšení a život." Jan 11:25