a v ježíše preexistentního a vtělenýho:

„zarmucovat.“ Jak zarmucujeme Božího svatého ducha? Odoláváme tomu, co se Bůh snaží v našich životech dělat prostřednictvím svého daru svatého ducha. Kontext nám dává několik nápověd: dovolujeme, aby v nás žila hořkost, hněv a zloba (Ef 4,32), a ty plodí ovoce komunikace, která kazí (Ef 4,29).

„svatého ducha Božího.“ 

Hlavní otázka, na kterou je třeba odpovědět, je, zda se řecký výraz to pneuma to hagion („duch svatý“) vztahuje na „Ducha svatého“ (jiné jméno pro Boha), nebo na „ducha svatého“ (dar Boží).

Pokud se „Duch svatý“ používá jako jiné jméno pro Boha, pak je genitiv fráze „Duch svatý Boží“ genitivem apozice a verš by se dal přeložit jako „A nezarmucujte Ducha svatého, totiž Boha, kterým jste byli 

zapečetěni…“. Na druhou stranu, pokud by se „duch svatý“ vztahoval k daru ducha svatého, pak by verš zněl: „A nezarmucujte ducha svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni…“.

Argumenty pro každé čtení se scvrkávají na toto: Pokud se pneuma hagion vztahuje k daru ducha svatého, pak je řecká gramatika běžná a čtení „duch svatý Boží“ je běžné a podpořeno mnoha podobnými způsoby použití, ale slovo „zarmucovat“ je obrazná řeč „personifikace“.

Na druhou stranu, pokud se pneuma hagion používá jako jiné jméno pro Boha, pak je řecká gramatická struktura verše velmi vzácná (pouze zde v celé řecké Bibli složené ze Septuaginty a řeckého Nového zákona) a fráze „Duch svatý, totiž Bůh“ je také vzácná a vyskytuje se pouze zde v 

Novém zákoně. Slovo „zarmoutil“ by však bylo doslovné; ve verši by nebyla potřeba žádná obrazná řeč. Celkově vzato se zdá, že čtení „svatý duch Boží“ je silněji podpořené čtení.

Argument pro řecké pneuma hagion odkazující na Boží dar se skládá z několika bodů. Prvním je, že téměř v každém případě ve Starém zákoně, kdy se objeví fráze „duch Boží“, se vztahuje na Boží dar. Ačkoli Starý zákon by mohl toto téma považovat odlišně než Nový zákon, potřebovali bychom důkazy o tom, že došlo ke změně, a tyto důkazy se zdají existovat. Další argument, že pneuma hagion odkazuje na Boží dar, je převzat z řecké gramatiky. Řecký text zní ἐν ᾧ ἐσφραγίσθητε (en hō esphragisthēte), což se zdá být možné přeložit buď jako „kýmž jste byli zapečetěni“, nebo „kýmž jste byli 

zapečetěni“. Pokud se však přeloží „kýmž“, pak se fráze stává dativem jednání. Bůh je činitelem, „kýmž“ jsou křesťané zapečetěni. I když je to gramaticky možné, není to způsob, jakým se Řekové obvykle vyjadřovali.

Daniel Wallace hovoří o jednání v Novém zákoně. Píše: „V Novém zákoně existují dva běžné způsoby, jak vyjádřit jednání: ὑπὸ [hupo] + genitiv se používá pro konečného činitele; διὰ [dia] + genitiv se používá pro zprostředkujícího činitele.“a Příklad použití dia s genitivem k vyjádření ducha svatého jako činitele je ve Skutcích 4:25. Pokud jde o použití řecké předložky en k vyjádření jednání, Wallace neuvádí žádné příklady a jde dokonce tak daleko, že říká: „Někteří navrhli… ἐν + dativ může v Novém zákoně vyjadřovat osobní jednání.“ Nicméně…toto bude považováno za vzácnou, ne-li neexistující kategorii.“b Takže tvrzení, že pneuma hagion v Efezským 4:30 odkazuje na Boha, vytváří gramatickou strukturu, která nikde jinde v Novém zákoně neexistuje. Řecká gramatika je tedy silným důvodem k tvrzení, že pneuma hagion v Efezským 4:30 se nevztahuje na Ducha svatého, tj. Boha, „kterým“ (agent) jste byli zapečetěni. Spíše se říká „duch svatý, kterým jste byli zapečetěni“, což by znamenalo použití slova en v instrumentálním smyslu, a to je v Novém zákoně docela běžné.

Dalším argumentem ve prospěch odkazu na dar ducha svatého je, že Efezským 4:30 by říkal stejnou základní věc, jakou říká Efezským 1:13, a to, že jsme označeni pečetí, kterou je Duch svatý. Pokud se na druhou stranu Efezským 4:30 vztahuje na Boha, Ducha svatého, pak Efezským 1:13 a 

4:30 říkají různé věci, což je sice možné, ale nepravděpodobné.

Nejsilnějším argumentem proti pneuma hagion odkazujícímu na dar Ducha svatého v Efezským 4:30 je slovo „zarmucovat“. Toto slovo zřejmě naznačuje aktivního, vědomého činitele, kterého mohou naše činy ovlivnit. Chápeme, že bychom mohli Boha zarmucovat svým chováním, ale můžeme zarmucovat Boží dar? Můžeme, ale abychom plně pochopili jak, musíme pochopit, že dar Ducha svatého, který Bůh vložil „na“ lidi ve Starém zákoně, se liší od daru Ducha svatého, který se „rodí uvnitř“ křesťanů a stává se součástí jejich přirozenosti (1. Petrův 1:23; 2. Petrův 1:4).

Protože dar Ducha svatého zrozený uvnitř křesťanů je součástí jejich samotné 

přirozenosti, pracuje na tom, aby v křesťanovi vytvářel své vlastnosti. Nový zákon přitom používá slovní zásobu, která připisuje vůli a jednání daru Ducha svatého. Toto je obraz o personifikace řeči, kdy zvíře nebo věc nabývá lidských rysů. Personifikace postavy je velmi běžná a dnes ji často používáme. Dobrým příkladem v Bibli je Izajáš 55:12, kde se mluví o stromech, které „tleskají rukama“. Moudrost je také v Příslovích personifikována jako žena (srov. Přísl. 8:1; 9:1). Jsme zvyklí, že se o našich „částech“ hovoří, jako by to byly nezávislé osoby uvnitř nás s vlastními emocemi. Například srdce je součástí nás a „mluví“ k nám (Žalm 27:8) nebo se zarmoutí (Žalm 73:21). Naše ledviny nás učí (Žalm 16:7) a radují se (Přísl. 23:16). Naše střeva se „znepokojují“ tím, co se děje kolem nás (Jer. 31:20; Pláč 1:20). Dá se tedy očekávat, že o Duchu svatém, který je součástí naší přirozenosti a nás samotných a působí v nás, se bude hovořit, jako by to byla osoba.

Například apoštolové s klidem mluvili o daru Ducha svatého, jako by to byla osoba, která byla svědkem Kristovy smrti a vzkříšení. Když byli apoštolové souzeni před židovskými vůdci, mluvili o Ježíši a řekli: „A my jsme toho svědky, stejně jako Duch svatý, kterého dal Bůh…“ (Skutky 5:32). Apoštolové používali personifikaci, ale všichni chápali, co říkají. V Galatským 5:17 je duch personifikován a staví svou žádost proti tělu a staví se mu proti. V 1. Tesalonickým 1:6 nám Duch svatý dává radost. Ve 2. Korintským 13:14 Duch svatý plodí společenství. Ve 2. Petrově 1:21 se říká, že Duch svatý působil nebo „nesl“ proroky, když psali Písmo. Ježíš dále mluvil o novém Duchu svatém při Poslední večeři a v Janovi 14:26 řekl, že bude učit apoštoly a také jim připomene, co Ježíš řekl. Všechny tyto události používají personifikaci postavy, ale Bůh pracuje skrze dar Ducha svatého, aby všechny tyto věci udělal, takže je přirozené mluvit, jako by je dělal Duch svatý, a to zejména v biblické kultuře, kdy se vztah autor/agent používal mnohem častěji než dnes a byl mnohem lépe chápán než nyní.

Ještě je třeba poznamenat jednu věc ohledně používání slova „duch svatý“. V naší moderní kultuře máme tendenci přirozeně věci kategorizovat a chceme je jasně oddělit a označit. V biblických dobách tomu tak ale nebylo, což lze snadno vidět pouhým zkoumáním biblické slovní zásoby pro různé rostliny a zvířata. Například pokud jde o rostliny, dnes identifikujeme a pojmenováváme všechny různé druhy rostlin, zatímco v biblické kultuře to nedělali a házeli polní rostliny do jednoho koše a označovali je jako „trávu“. Totéž se stalo se zvířaty. Například rozlišujeme mezi orly, jestřáby, draky, sokoly atd. V biblickém světě se takové rozlišení nedělalo.

V souladu s našimi moderními tendencemi chceme, aby Bible byla „úhledná a spořádaná“ a používali „Bůh“, když se vztahuje k Bohu, a „Duch svatý“, když se vztahuje k daru. Lidé biblické kultury se však s konceptem autora/agenta cítili mnohem pohodlněji než my a nebyli zdaleka tak vybíraví v oddělování kategorií. To vysvětluje, proč některé verše říkají, že nám Ducha svatého dal Bůh, a jiné verše říkají, že nám ho dal Ježíš. Ježíš pracoval jako Boží prostředník. Zdá se, že něco 

takového funguje i v Efezským 4:30. Každý, kdo rozumí daru Ducha svatého, ví, že v konečném důsledku pochází od Boha, a pokud se bráníme tomu, co v nás dělá, a zjevení, které skrze něj přijímáme, ve skutečnosti se bráníme Bohu. Mělo by nám však být také snadné vidět, že kdybychom se bránili Božímu působení v nás prostřednictvím Ducha svatého, někdo by mohl klidně říct: „Vy se bráníte Duchu!“ Boha tedy zarmucujeme, když „zarmucujeme“ Jeho svatého ducha.

Nyní se musíme podívat na překlad: „A nezarmucujte Ducha svatého, Boha, jímž jste byli zapečetěni.“ Nejsilnějším argumentem ve prospěch tohoto překladu je, že odstraňuje jakýkoli problém s výrazem „zarmucovat“. Lidé často dělají věci, které Boha rozčilují, a proto příkaz nezarmucovat Boha dobře odpovídá 

zbytku Bible. Teoreticky lze řecký text chápat jako dativ agentury s použitím slova en, i když nikde jinde, o kterých bychom věděli, neexistují žádné příklady tohoto tvrzení. List Efezským má určitou slovní zásobu, která se vyskytuje pouze v listu Efezským, takže ojedinělý výskyt slova „Duch svatý, Bůh“ by nebyl nemožný.

Po zvážení všech důkazů nejlépe vyplývá, že správný překlad Efezským 4:30 zní: „A nezarmucujte Ducha svatého Božího, který je pečetí, jíž jste byli označeni,“ ale nemůžeme definitivně zavřít dveře překladu: „Nezarmucujte Ducha svatého, Boha, jímž jste byli zapečetěni….“ Nakonec jsou oba překlady faktické, i když nejsou gramaticky podložené: byli jsme zapečetěni Bohem, který je někdy nazýván „Duchem svatým“, a jsme zapečetěni Božím darem Ducha svatého.

„pečeť, kterou jste byli označeni.“ 

Jakmile člověk přijme Ježíše jako Pána a znovu se narodí, je zapečetěn duchem svatým až do Dne vykoupení, což je den, kdy je plně vykoupen z tohoto života a je s Kristem.

Slovo „dokud“ ve frázi „do dne vykoupení“ pochází z řecké předložky eis, která může znamenat „k“, „pro“ nebo „dokud“, ale v tomto kontextu je „dokud“ srozumitelnější. Ačkoli jsme zapečetěni darem Ducha svatého „pro“ den vykoupení v tom smyslu, že jsme Božím vykoupeným majetkem (Ef 1,14), a proto jsme zapečetěni „pro“ Boha a kvůli Jeho záměrům, jsme jistě také zapečetěni „až do“ (nebo „do“) dne vykoupení. Také REV má „den vykoupení“. Ačkoli řecký text nemá určitý člen „the“, není nutné, aby řečtina měla určitý člen za předložkou, v tomto případě eis, a proto je člen „the“ doplněn kontextem téměř v každé anglické verzi. „Den vykoupení“ je den, kdy křesťané plně zažijí svou spásu a budou mít nová, věčná těla a už nikdy nezažijí slabost, nemoc ani smrt.

https://revbible.com/comm/Ephesians/chapter4/30