Věnujte mimořádnou pozornost tomuto článku. Je to otázka vašeho věčného života a věčné smrti!!!

V protestantismu nikdy nikdo nebude kázat na většinu těchto veršů. Jakoby vůbec neexistovaly.
Nebo jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprv od nás, jakýž bude konec těch, kteříž nejsou povolni evangelium Božímu? 18A poněvadž spravedlivý sotva k spasení přichází, bezbožný a hříšník kde se ukáže? (1Pt 4,17.18)

Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. 11Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, (2Pt 3,11)
Máme věčný život skrze víru v současnosti. Avšak budoucího věčného života je třeba DOSÁHNOUT, je NADĚJÍ.
K naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, kterýž nikdy neklamá, Bůh (Tit1,2)

Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval (2Tim 4,7)
Bojuj ten dobrý boj víry, DOSÁHNI věčného života, k němuž i povolán jsi (1Tim 6,12)
Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených (Mt 22, 11-14).
Mnoho, je těch, které Pán povolal, dal jim víru a Ducha svatého a očekával od nich nejen vyznání ústy a mrtvou prázdnou víru bez skutků, ale tvrdou a vysilující otrockou práci a utrpení. Avšak pouze vyvolení to učiní. A těch je dle slov Pána málo.
Nevěsta si šije svatební bílý kment, jenž jsou „spravedlivé skutky svatých.“

Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka jeho připravila se. 8A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých = spravedlivé skutky svatých (Zj 19, 7.8)
Existuje i opačný proces:
Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, kterýž má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd: Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. 2Budiž bedlivý, a utvrzujž jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem. 3Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu. 4Ale máš některé osoby i v Sardis, kteréž nepoškvrnily roucha svého (= mají skutky svatých a nikoliv mrtvé skutky, hříchy) protož budouť se se mnou procházeti v bílém rouše; nebo jsou hodni. 5Kdo svítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nikoliť nevymaži jména jeho z knihy života, ale vyznámť jméno jeho před oblíčejem Otce svého i před anděly jeho (Zj 3, 1-5).
Jestliže časově nejsou naše skutky PLNÉ před Bohem, skutky, které pro nás Pán předem připravil, na každý den i noc (když právě bdíme), riskujeme vymazání z Knihy života. Nevím zda je to 50 na 50% Božích a mrtvých skutků. Mám za to, že i kdyby někdo měl 90% Božích skutků - bude SOTVA (řec. sotva, stěží,těžce) spasen – tak přísné to je (1Pt 4,18). Takové jsou nároky Boží svatosti.
Až tak se máme nést k dokonalosti a snažně běžet, zda by i uchvátiti mohl:
Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme (Žd 6,1).

Ne že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i uchvátiti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše. 13Bratří, jáť nemám za to, že bych již dosáhl (Fil 3, 12.13)
Bůh nás pozičně učinil stejným, jako Kristus. Tak nás vidí. Ale skrze posvěcení Ducha chce, abychom i dispozičně – ve skutečném životě dosáhli dokonalosti Krista, maximálně, co můžeme. Dosáhli toho, jak nás vidí Bůh.
Jak snadně lze opačným životem o vše přijít?
Tak třeba ideální vdova žije takto:
Kteráž pak právě vdova jest a osamělá, máť naději v Bohu, a trváť na modlitbách a svatých žádostech dnem i nocí (1Tim 5,5).
Mohou však být i vdovy jdoucí do zatracení:
Ale rozkošná, živa jsuci, již umřela (v6.) Je zaživa mrtvá.
Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť víry, a jest horší než nevěřící (v.8)

Ale mladých vdov nepřijímej; nebo když, nedbajíce na Krista, v chlipnost se vydadí, vdávati se chtějí, 12Jsouce již hodné potupení (= odsouzení) proto že první víru zrušily (v.11.12) 

Nebo již se některé uchýlily zpět po satanu (v.15)
To samozřejmě neplatí jen pro vdovy. Jsou to obecně platné principy i pro muže.
Koresponduje to s Jan 15, 6:
Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť (obraz umírajících ve Zj 3,1-5) a budouť sebrány, a na oheň uvrženy, a shoříť.
A s Mt 7, 13-23:
Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. 14Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji. 15Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. 16Po ovocích =(skutky) jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? 17Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. 18Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. 19Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 20A tak tedy po ovocích jejich poznáte je. 21Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane (= vyznání a vyznávání Pána ústy) vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého (připravené skutky) kterýž v nebesích jest. 22Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? 23A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti (= mrtvé skutky, nikoliv Boží vůle).

Ale, aby nedošlo k mýlce, spása je z MILOSTI od počátku do konce.
Od Božího vyvolení v minulé Věčnosti před ustanovením světa, po život z víry, který dává Bůh k činění Jeho vůle (Jím připravených skutků) až po finální dosažení věčného života, k němuž jsme povoláni.
K našemu životu po uvěření máme veškerou potřebnou milost a vše, co potřebujeme. 
Nikdo nás nemůže vytrhnout z Boží ruky.
My sami však ano. Můžeme brát Boží milost nadarmo, vypadnout z ní a zbavit se Krista. Dočasně či trvale.
Vše dobré, co učiníme v Duchu je z Boha a všechno ostatní - zlé skutky, hříchy a neučiněné skutky - je naše vina.


Ze všech výše uvedených veršů vidíme, že Bůh má na ty, které spasí s konečnou platností velice vysoké nároky - ne tedy přímo jen na ně samotné, ale na využití Pánem dané MILOSTI, která je jim dána z Boží strany. Tedy na využití toho, co v nich Bůh činí, působí skrze svého Ducha (tedy posvěcení).
Spása není z nás, ale z Boha. Bůh je schopen svojí milostí zachovat nás dokonce i bez jediného klopýtnutí, ovšem záleží na nás, do jaké míry v Jeho MILOSTI žijeme a využíváme ji nebo zda ji zapíráme či přenášíme v hřích. Milost určitě není jen laciná. Proto nás apoštol vyzývá, abychom nebrali nám vždy přítomnou Boží milost nadarmo:
Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho ve mně daremná (= nadarmo) nebyla, ale hojněji, než oni všickni, pracoval jsem, (= skutky) a však ne já, ale milost Boží mně přítomná (1Kor 15,10)
Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti (Ga 5,4)
Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali (2Kor 6,1)
Neboť podešli někteří lidé bezbožní, prvé již dávno poznamenaní k tomu potupení, kteříž milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají (Ju 1,4)
Nemylte se, že konečné spásy dosáhneme, když budeme cizoložit s tímto světem (Jak 4,4) - světské filmy, seriály, historické dokumenty, světská literatura a hudba, aktuální politická situace, PC hry a jiné hry, sledování sportovních utkání, provozování některých nevhodných (bojová umění) nebo časově náročných sportů (např. šachy) nebo zaměstnání (kasino, erotic shop) apod.
Konečné spásy nejjistěji dosáhnou ti, kteří se 100% věnují Slovo Božímu a modlitbě.

Kteráž pak právě vdova jest a osamělá, máť naději v Bohu, a trváť na modlitbách a svatých žádostech dnem i nocí (1Tim 5,5)
Ženatí a vdané se pak navíc věnují také výchově své rodiny, což ovšem je také hlavně práce se Slovem a modlitbou.


Pavel také ukazuje, jakým způsobem budou spaseny ženy:

Nikoliv tím, že budou v popředí Církve, jako kazatelky, farářky, starší, evangelistky, (i když soukromě Evangelium mohou kázat). Nikoliv zakládáním "Katedrál"...
Ale takto:

Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, aneb perlami, aneb drahým rouchem, 10Ale (tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti), dobrými skutky. 11Žena ač se učí mlčeci, ve všeliké poddanosti. 12Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. 13Adam zajisté prvé jest stvořen, potom Eva. 14A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla. 15Ale však spasena bude v PLOZENÍ DĚTÍ, jestliže by zůstala u víře, a v lásce, a v posvěcení, s středmostí - tedy tak jako všichni (1Tim 2,9-15)
Verš 15 ukazuje těžiště spasení ženy.



Takže pokud si někdo myslí, že bude hrešit na konto milosti, tak nebude. Žádný hříšník nevejde do Božího Království a bez následování pokoje a svatosti nikdo neuzří Pána (Žd 12, 14).

s bázní a s třesením spasení své konejte. 13Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své (Fil 2,12.13)
Bůh v uvnitř nás působí chtění i skutečné činění (skutky) podle své vůle. Tím konáme své finální spasení, tím dosahujeme skrze činnou víru věčného života, ke kterému jsme byli povoláni. Pochopitelně je to pouze součinnost s Boží milostí nám bohatě přítomnou.
Kdo činí Boží vůli, ten trvá navěky (1Jan 2,17).

Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě v vás to, což jest libé před oblíčejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen (Žd 13, 21)
Naše příslušnost k Božímu Domu je podmíněná:

Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme (Žd 3, 6) Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého (v.12)

Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme (v.14).
Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije (= obrovské proudy milosti) a rodí bylinu (= ovoce skutků) příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha. 8Ale vydávající trní a bodláky (= hříchy a mrtvé skutky) zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení (= zavržení) 9A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení (Žd 6,7-9).

Než potřebíť jest vám trpělivosti (vytrvalosti), abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. 37Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati, 38Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. 39Ale myť nejsme poběhlci (= malomyslní, couvající, ochablí, ostýchaví, zbaběle zamlčující) k zahynutí, ale věřící k získání duše (Žd 10, 36-39)

Tuť jest trpělivost (= vytrvalost) svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy. 13I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi (Zj 14, 12.13).
Zde vidíme, že Pán od nás k naší konečné spáse a dosažení konečného věčného života požaduje vše. Požaduje opravdu aktivní práci, kterou každému z nás individuálně připravil ve formě konkrétní Boží vůle. Na každý den – ve dne v noci.
Dobré skutky, skutky odolání pokušení (to je také Boží skutek – viz. např. Josef a Putifarka), absence nečinění dobrých skutků, které jsme neučinili a měli jsme je učinit, modlitby, kázání Evangelia (viz. Pavel – „Běda mně, kdybych nekázal“)
Nestačí jen ústní vyznání a tvrzení, že máme víru. Pravá víra vždy plodí ovoce Božích skutků. Pán Ježíš nikdy neřekl ani neučinil nic, co by neviděl právě činit Otce.
Ap. Pavel by si nikdy nedovolil hovořit o tom, co by skrze něho neučinil Kristus:

Neboť bych nesměl mluviti toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, ku poslušenství pohanů, slovem i skutkem (Ř 15, 18).
Mohl bych uvést ještě mnoho, mnoho podobných veršů.
Kéž Pán svým vyvoleným skrze tento článek ukáže pravou cestu k věčnému životu. A též ať odhalí falešné proroky, vlky v rouše beránčím (Mt 7, 15-20), kteří káží doktrínu jednou spasen, navždy spasen, vedoucí k široké cestě do záhuby. Kéž své vyvolené motivuje ke zkoumání učení Písem a ne lidských populistických a humanistických výmyslů, kterými kupčí s Božím Slovem. Kéž Pán své vyvolené motivuje k následování Jeho, tak, jak On si to přeje…