Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Čas od času se tu setkám s tvrzením, že víra v univerzální spásu je ďáblovým trikem či dokonce vítězstvím, která nemá absolutně žádnou oporu v Písmu. Říká se, že i ďábel umí citovat Písmo, tak se podívejme, jak mu to jde.


Úvodní drzá prosba

Pasáží Písma, které přímo či nepřímo podporují univerzální spásu je příliš mnoho na to, abych je nějak kloudně rozvedl v jednom článku (řádově 100). Vyberu a budu se tedy věnovat jen několika z nich. Lidsky přirozenou a bohužel nesprávnou reakcí na nějaké učení, se kterým nesouhlasím, je snaha dohledat v Písmu texty, které takové nauce odporují. Já sám jsem myšlenku, že Bible slibuje a učí, že spásy nakonec dojdou všichni lidé, poměrně dlouho odmítal. Chtěl bych vás tedy ujistit, že právě proto opravdu znám drtivou většinu textů, které se uvádějí na podporu rozšířené víry v davy nespasených hříšníků, kteří jsou budou věčně trpět v pekle. Protože nechci, aby debata dopadla tak, že po sobě budeme házet veršíky, který skutečně či domněle podporují ten či onen pohled, připustím možnost, že Bible opravdu učí o věčném trápení nespasených. Současně však tvrdím, že učí i univerzální spásu všech lidí. Chtěl bych tedy drze poprosit, abyste mě nezásobovali texty, které podle vás univerzalismu odporují, protože problém neřeší. Otázkou tedy není, jestli Bible učí o věčném utrpení nespasených v pekle, ale jestli učí o spáse všech lidí. Učí-li to druhé, pak buď neučí první, nebo si prostě protiřečí.

Pavel Římanům, 5. kapitola (pro citace používám ČEP)

12  Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.
13  Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.
14  Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.
15  S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
16  A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
17  Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
18  A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
19  Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.

Ve verši 18 Pavel shrnuje a zdůrazňuje to, co před tím vysvětluje. Povšimněmě si, že tu porovnáná důsledky Adamova provinění s následky Kristova kříže. Aby tento verš neučil univerzální spásu všech (lidí), je nutné nechápat slovo "všem" v obou větách doslovně. Ve verši 12 Pavel píše, že skrze Adama přišel do světa hřích a spolu s ním i smrt, která postihuje všechny, protože všichni zhřešili. I zde je tedy pro popření univerzální spásy nutné nechápat doslovně slovo "všichni". Pochybuji, že mi někdo poskytne seznam lidí, kteří nikdy nezhřešili. Je-li smrt trestem za hřích, jednalo by se o lidi, kteří smrti nepodlehli a nepodlehnou.

Za zmínku stojí i verš 19, kde se doslova nemluví o tom, že se všichni stanou spravedlivými. Stanou se jimi mnozí tak, jak se mnozí stali hříšníky. Avšak Pavel sám tvrdí, že hříšníky se stali všichni, takže nijak nepřekvapí, že o kousek dřív tvrdí, že všichni se v Kristu stanou spravedlivými. Slovo "mnozí" je tu tak nutné číst opět jako všichni. Nelíbí-li se někomu tato interpretace slova "mnozí", pak se nic neděje, protože o spáse všech se v této pasáži píše výše a doslovně chápané "mnozí" jako "velký počet" není nijak v rozporu s tím, že jde o všechny, což je vidět právě z toho, jak se to má s hříšníky.

Selhal snad Kristus ve svém poslání?

Nedojde-li usmíření s Bohem (tomu říkáme spása) každý člověk, pak se musíme smířit s tím, že Kristus ve svém poslání selhal, protože ho naplnil jen z části (dojde-li spásy 50% lidí, pak ho splnil způlky atp.)

Pavel Kolosanům o Kristu napsal:"On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. (Kol 1,15-20)

Povšimněme si, že Pavel nám tu nenchává žádný prosto pro spekulace o významu slovu "všechno", což zahrnuje nejen všechny lidi ale celé stvoření, protože dodává, že mluví o všem, co je, a to jak na zemi na nebi. To, že smyslem Ježíšova poslání (života a smrti) je spása všech lidí je tvrzení, které se Novým zákonem táhne jako červená niť. A tak Pavel (promiň aviafe:-) ) píše Timoteovi, že náš Bůh Spasitel chce, aby "aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." (1Tm 2,4) Tento Boží záměr dává do souvislosti právě s posláním Krista:"je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas." (1Tm 2,5-6) Rovněž apoštol Jan píše křesťanům, že "Kristus je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa." (1J 2,2)

Byla-li tedy smyslem a cílem Ježíšova zázračného zrození, života a smrti korunované zmrtvýchvstáním spása a smíření všech lidí s Bohem, pak je existence jednoho jediného nespaseného a nesmířeného člověka dokladem selhání Božího plánu. My křesťané Ježíše často označujeme jako dobrého pastýře. Selhal-li ve svém poslání najít i poslední zatoulanou ovci (Lk 15,4-6), pak není dobrým pastýřem.

Pletl se Kristus?

Výše jsme viděli, jaký byl/je smysl a účel Ježíšova poslání. Věřím v Boha všemohoucího, stvořitele nebe a země (zde je patrné, že termín "nebe a země" je idiom, kterým se říká "naprosto vše" - viz Gn 1,1), který zná způsob, jak dosáhnout naplnění svého plánu. Moje víra může být chybná a Boží plán mohl selhat. Pro mě však důležité, že Ježíš tuto moji víru potvrdil. Slíbil, že k sobě přitáhne všechny (lidi - J 12,31-32).

Závěr

Přiznávám, že zpětně nechápu, jak jsem mohl pod vlivem lidské tradice, jejímž kořenem je učení Augustina, přehlížet a ignorovat to, že Písmo explicitně říká, že spásy a smíření s Bohem dojdou všichni lidé. Před Pánem jsem ale zastyděl, když jsem si uvědomil, že věřím tomu, že jeho plán univerzální spásy, kvůli kterému dal svého Syna, nevyšel, resp. funguje jen částečně. Slovy apoštola Jana jsem tak dělal z Boha lháře, protože jsem nevěřil Bohu a jeho svědectví, které vydal o svém Synu. (1J 5,10) Je snad Bůh tak bezmocný, že veřejně vyhlásí svůj záměr spasit a usmířit tak sám se sebou v Kristu celé stvoření (tj. včetně všech lidí), a pak toho nedosáhne? Tomu nevěřím, a tak se "namáhám a zápasím, že mám naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících." (1Tm 4,10)