 |
Právě je 128 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: JirkaB Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 125264496 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
Kontrasty: Jak mi zaklepal Bůh na čelo
Vloženo Úterý, 30. červen 2009 @ 18:32:15 CEST Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený Jak moc ne-známe Boží hlas a jak jsme ochotni poslouchat. Aneb vlažné křesťanství je na nic a upadá do bludů.
V
poslední době jsem několikrát narazila na téma: 'Křesťan,
který kupčí se světem se podobá nevěstce'.
Je
to trefné přirovnání pro církev dnešní doby, která si jako
sbor v Laodikeji myslí, že má všeho dostatek a přitom je nahá,
poloslepá a ubohá. Ztratila svůj bílý šat – svoji důstojnost,
nemá pravé rozeznání pravdy a její účty v nebi jsou
hluboko v mínusu.
Zkusím
popsat svoji zkušenost, jak mi Bůh ukázal, že se také podobám
církvi v Laodikeji.
Bůh
ke svým dětem mluví a vychovává je. Mluví tehdy, když k Němu
volají celým srdcem – když vidí jejich upřímnost. Když vidí,
že jsou ochotni se proměnit – změnit svůj způsob žívota
podle Jeho Slova.
Typickým
znakem Laodikejských byla vlažnost. Takzvané vlažné křesťanství
je k ničemu. Ježíš v dopisu Laodikejským, obrazně říká,
že je mu z toho zle. Že jsou jako nestravitelné sousto, které je
nejlepší vyplivnout.
Jak
se stane, že z nadšeného křesťana se stanete vlažným a
nestravitelným?
Mě
se to přihodilo tak, že jsem dávala větší důležitost
'rozumování' než prosté poslušnosti a důvěře.
Potom
se k tomu připojí pochybování a kompromisy a vlažnost je tu.
Řekla
bych, že Satan si hledá v našich zdech skulinky a prasklinky a
klidně nás na ně i upozorní.A když je nám to jedno, tak nám
nabídne specialisty, kteří nám ty zdi zadarmo opraví. A my
nadšeně souhlasíme a vůbec nám nepřijde podezřelé, že ta
četa odborníků má jen sbíječky a dynamit.
Může
náboženství přivést ke znovuzrození v Kristu?
-
Začla
jsem si myslet, že skrze různá náboženství se lidé mohou
dostat k Bohu, k pravdivému evangeliu, k Ježíši. A proto,
že už ani není potřeba na Ježíše a evangelium příliš
ukazovat.
Bůh
mi zaklepal na čelo a ukázal mi, že jsem úplně mimo.
Všechny
náboženské systémy, včetně křesťanských, jsou vedle.
Vytvářejí pasti na lidi. Vedou jen k etice, nebo k prožívání
pocitů něčeho tajemného a posvátného. Svazují do systému
pravidel a tradic.
Nevedou
k pravému poznání, nevedou ke vztahu s Bohem, nevedou k Ježíši
jako Pánu, nevedou k proměně života, nevedou do Božího
království. Jejich vůdcové jsou vlci převlečení za pastýře,
sami touží vejít do nebe, a svým svěřencům tam vejít
zabraňují, aniž by o tom věděli. Když občas někdo zahlédne
tutu skutečnost je většinou umlčen, vyloučen nebo časem odejde.
Může
nám přinést něco dobrého východní filozofie?
-
Začla
jsem si myslet, že ve východní filozofii je něco zajímavého,
co křesťanům chybí.
A
že bychom se odtamtud mohli ledasčemu přiučit. A sice opatrně,
nicméně skutečně, jsem se
tímto
směrem začala zabývat a otevřela vůči tomu svoji mysl.
A
Bůh mne v tomto zasáhl a zastavil několikrát a velice citelně mi
dal najevo, že to je věc, která je mu skutečně protivná.
Zaklepal mi na oči a řekl, něco jako copak to nevidíš?
Izajáš
2:6 Odmrštil jsi svůj lid, …, protože jsou plni východního
pohanství...
Je
to falešná cesta, lidé jsou zde svázaní duchovními silami. Ty
je neustále obelhávají a učí je falešné pokoře, lidskému
usilování a zásluhám, které nevedou k vysvobození.
Neznají
moji milost, lásku ani pokání a odpuštění. Také všechny
východní proudy, které přicházejí v podobě fyzického cvičení
– jógy, taiči nebo různých bojových umění, prohlašující o
sobě, že jsou víceméně oproštěné od filozofie a že jsou
mírumilovné... jsou ve skutečnosti lživé, kalné řeky, do
kterých nevstupuj! A pokud v nich už jsi, tak vyjdi ven! Modli se a
vrať se zpátky ke mně!
Kdysi
dávno, když mi bylo asi patnáct, jsem četla takové varování
před těmito směry od Basileji Schlinkové. Připadalo mi to jako
přehnaně silné varování. Říkala jsem si, jestli to není
zbytečné – takto 'strašit'? A že tomu třeba sestra Schlinková
tak nerozumí, že je ze staré generace. ..
Přišlo
mi, že to nevypadá zas tak hrozně, spíš docela krásně a
zajímavě.
Když
mi Bůh otevřel oči a já uviděla, co jsem dříve považovala za
krásné a zajímavé, tak jsem se vyděsila. Opravdu hodně.
Najednou jsem si všímala významů slov, které jsem dříve
opomíjela a přecházela bez povšimnutí. Například o klidném
umírání, které vede do odevzdání se andělu světla!!!
Copak
jsem dříve nevěděla, že Satan, je padlým andělem světla!?!
Jak to, že jen pár návštěv učitele zennového buddhismu Kaisena
v Čechách a několik vystoupení v rozhlasu a televizi, způsobilo
takový rozmach tohoto učení u nás? Ano, vypadá to krásně
zahaleno východním tajemnem, je tam touha po klidu a míru a po
pravdě, je tam spousta lidského úsilí a přetavení sebe samého.
Ego, které se snažíte všemožně uklidnit a obalamutit, ve
skutečnosti roste. Zen-buddhismus je jedno z učení, před kterým
na začátku 90.let varovala východoevropské křesťany právě
Basilea Schlink.
Dnes
s ní souhlasím. Je to zákeřně bludné učení. Všechny knihy
zabývající se těmito směry jsem zlikvidovala – i ty darované.
A šla jsem až do základů – na můj kořen, ke sbírce východní
poezie.
Co
se týká cvičení které jsem si osvojila, trvalo mi to déle.
Jednou jsem se modlila, „Pane, jestli je to opravdu zlé a nemám
se tím více zabývat, tak mi to dej vědět a zastav mne. Mě to
totiž zas tak špatné nepřijde, copak nějaký systém dechových
cvičení může být špatný?“ A pak jsem si lehla a začla se
svým cvičením a najednou se na lůžku objevil velký černý
pavouk a běžel k mému břichu. Já tedy normálně žádné takové
velké pavouky doma nemám, a už vůbec mi neběhají po
posteli...tedy ještě se mi to nikdy nestalo. Považovala jsem to za
Boží odpověď. Byla jsem z toho vystrašená. Co to znamená?
Takže, když já se protivím Boží vůli, tak opouštím
dobrovolně Jeho milost a ochranu a vydávám se pod moc kdovíčeho,
co se ke mně přibližuje rychle jako hladový pavouk... Bylo mi z
toho všeho špatně a byla jsem na sebe rozzlobená. Vedlo mě to k
pokání, které znamenalo, že jsem všechno toto 'východní
pohanství' úplně opustila.
Takže
musím vyznat: Pane, odpusť mi strašně jsem se v mnoha věcech
spletla. Dej mi vidět Tvoji vůli a odvahu vstupovat do situací,
které vypadají beznadějně, ať vidím Tvým pohledem. Prosím dej
mi živé srdce, které bude zapálené pro Tebe. Veď mne svým
svatým Duchem, zastav mne pokud bych se od Tebe měla vzdálit nebo
Tě zradit. Nauč mne stále víc znát Tvůj tichý hlas. Naplň mne
svou bázní, svou láskou, svatostí a horlivostí.
Ať
jako Tvůj učedník mohu ukazovat, že Ty jsi můj Pán, ať mohu
jednat ve Tvé milosti pod Tvou ochranou. Zmocni své služebníky k
činům podle Tvé vůle. Ať umíme být čistou solí. Ať umíme
správně pojmenovávat a rozlišovat, co je dobré a co zlé v Tvých
očích.
Matouš
15:13 Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou
nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.
2
Korintským 7:9 ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale
že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží
vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu.
10
Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není
proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.
Dana
Popovská v Brně 27. června 2009
|
Podobná témata
 |
|
Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 01. červenec 2009 @ 00:22:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Začla
jsem si myslet, že ve východní filozofii je něco zajímavého,
co křesťanům chybí.
Ale spoustě "křesťanům" a "církvím" něco chybí - Ježíš.
|
|
|
Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: nula v Středa, 01. červenec 2009 @ 09:14:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | --A Bůh mne v tomto zasáhl a zastavil několikrát a velice citelně mi dal najevo, že to je věc, která je mu skutečně protivná. Zaklepal mi na oči a řekl, něco jako copak to nevidíš?--
:-) A nebyl to náhodou farář či pastor? Dle popisu démoni s pisatelkou pěkně cvičí, smýká to s ní jak s loďkou na rozbouřeném moři |
|
|
Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 01. červenec 2009 @ 12:41:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Postoje v článku jsou v zásadě správné, mám pouze výhradu k tomuto tvrzení:
..."Všechny
náboženské systémy, včetně křesťanských, jsou vedle."...
Nevím, které systémy jsi poznala, ale církev Kristova je realitou. Nevytváří pasti, ale přivádí ke Kristu.
|
Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: papanicolau v Středa, 01. červenec 2009 @ 20:07:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky za komentář :-) 'Církev Kristova' se skládá z jednotlivců - z vykoupených Božích dětí. Přesahuje rámec lidských organizací nebo náboženských proudů a prostupuje dějinami. Je to realita, která není zjevná a samozřejmá. 'Církev Kristova' by měla být 'Nevěstou', která ví s kým "chodí", buduje vztah a učí se znát hlas svého 'Ženicha'. To, co Bůh v Písmu vytýká skrze proroky Izraeli, který je přirovnáván k nevěstce, kvůli jeho nevěrnosti a nedůslednosti, (výroky typu: "máš čelo nevěstky, nechceš se styděti...") platí i pro 'Církev Kristovu' dnešní doby. Dopis do Laodiceji končí výzvou k pokání a zaslíbením:
Zjevení 3:19 Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání. 20 Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. 21 Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu. 22 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím."
|
]
Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: Willy v Pátek, 03. červenec 2009 @ 14:09:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Taková výhrada je od katolíka pochopitelná, poněvadž v takovém náboženském systému žije a myslí si, že je to v pořádku. Ale před Bohem nic takového v pořádku není. Pán Ježíš Kristus, který je Hlavou své Církve a buduje ji coby své Tělo v lásce, jako organizmus živého trojjediného Boha, nikoli jako organizaci nebo instituci, nepřišel založit náboženský systém; vždyť proti náboženskému systému své doby - judaizmu velmi důrazně vystupoval. Kristova Církev - Jeho Tělo je "něco", co vzniklo a je budováno naprosto a jedinečně v životě, rozuměj v božském věčném životě. 1J 5:12 Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, tem nemá život. Kristus je životem Těla souhrnně i každého jednotlivého údu.
Pokud věřící žije svým vlastním přirozeným lidským životem a ne božským životem, k němuž byl Bohem vybrán a povolán, aby společně se všemi svatými vyjadřoval trojjediného Boha, pak promarňuje svůj život, míjí to, k čemu byl zachráněn a povolán Bohem, a při příchodu Pána Ježíše Krista coby Syna člověka jako Spravedlivého Soudce bude takový člověk před soudnou stolicí Kristovou Pánovým spravedlivým soudem potrestán jako ten, kdo zakopal svoji hřivnu!!!
Každý věřící, žijící Krista a skrze Krista božským životem v Těle Kristově, pro Tělo a Jeho vybudování v lásce nesoucí ovoce jako Pánův vítěz, jsouce součástí Kristovy nevěsty, bude před soudnou stolicí Kristovou odměněn kromě jiného především neustálým přebýváním v Pánově přítomnosti v blízkosti Krista - Ženicha/Manžela navěky věků. Tož tak.
willy
|
]
|
|
Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: papanicolau v Středa, 01. červenec 2009 @ 18:16:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Reaguji na komentáře jako již přihlášená autorka článku: Náboženské systémy i ty křesťanské nevedou jednoznačně ke Kristu. Což je škoda, ale je to tak. Vytvářejí hierarchie, mocenské pozice, liturgii, příkazy a zákazy, prohlášení, na kterých se lpí, členství, závazky, manipulace s Písmem i s lidmi, falešné pocity viny... atd. Náboženství je něco jiného než víra. A kroky od znovuzrození k následování Krista jsou záležitostí jednotlivce, který vstupuje do vztahu s Bohem. Proti zkostnatělému náboženskému systému právě Ježíš vystupoval.
Nejsem členkou žádné církve. Za svůj domácí sbor považuji Křesťanské sbory, které nemají členství ani kazatele a pastory. A v poslední době se účastním shromáždění Wesleyho církve v Brně. Tudíž mi žádný farář ani pastor do duše nepromlouval. V době, kdy jsem uklouzla na liberalismu a zabývala jsem se východní filozofií, jsem žádné křesťanské společenství nenavštěvovala. Skrze půst a modlitbu jsem se vrátila zpět k Ježíši jako svému Pánu, kterého jsem se rozhodla následovat, když mi bylo deset let. Žádní démoni mnou nesmýkají :-) Věřím, že Bůh je Bohem vysvobození.
Tento článek má vypovídat o tom, že i když si myslíme, že jsme pevně zakořenění v Kristu a máme tedy v Něm svobodu, nemůžeme si dělat "co chceme", ale máme být citlivý na Boží hlas, poslouchat Ho a nechat se vést. To znamená, nejednat tak, abychom se vzdalovali od Božího Ducha - utíkali z Jeho Přítomnosti.
|
Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: nula v Pátek, 03. červenec 2009 @ 09:03:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | --Skrze půst a modlitbu jsem se vrátila zpět k Ježíši jako svému Pánu, kterého jsem se rozhodla následovat, když mi bylo deset let.--
Kdy jsi stihla ty východní filozofie?
--Žádní démoni mnou nesmýkají :-)-- bych si nebyl tak jistý ,jak to popisuješ několikrát jsem se s tím setkal - nejdříve čichli k jednomu pak k druhému ,to je ale neupokojilo nebo se tam něčeho lekli,tak se zpátky vrátili k tomu prvnímu,co už znali |
]
Re: Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: papanicolau v Pátek, 03. červenec 2009 @ 12:20:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jasně, lidi hledají, zkoušej a ochutnávaj. Pak se většinou vrátí k normálnímu životu, ke zvyku, k tradici, k tomu k čemu mají blízko nebo co jim vyhovuje. Tady já chci ukázat na něco trochu jinýho. Je to o dvou způsobech-možnostech života - jeden je pod milostí a druhý pod odsouzením. A když jednou vstoupíš do toho života pod milostí, tak tam platí určitý principy, svobody, práva, přístup. A pak můžeš buďto s Bohem stále přebývat, růst v poznání a víře, vstupovat do věcí, které připravil pro vykonání...nebo od Něj utíkat a prožívat Jeho navštívení, jako soudy...různými způsoby tě zastavuje a připomíná ti odkud jsi vypadl a že se můžeš vrátit. Život pod odsouzením - prokletím nestojí za řeč, protože zůstává na povrchu a míjí se pravého cíle. Věčnost je hrozně dlouhá doba. Máme docela dobrou možnost volby vybrat si, jak ji budem trávit. Pokání znamená zemřít sám sobě... zemřít s Ježíšem na kříži a znovu vstát k novému životu. Není to jednoduchý. Nic není jednoduchý. Moje hledání - zkoumání - odpadnutí - trvalo asi tři roky. Setkání s živým Bohem proměňuje. Jde o to jestli vůbec chcem. Každý den je zkouška a každý den umíráme sobě. Vždy je to milost...pro vězně, který náhle uvidí jak a proč je uvězněný. Nemusíš se stát komunistou na to, abys pochopil nebo nepochopil Marxe. Ale musíš přijmout Ježíše, který je klíčem ven z vězení k přístupu k Bohu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: nula v Pátek, 03. červenec 2009 @ 14:42:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | --jeden je pod milostí a druhý pod odsouzením--
A kdo ti tohle nakukal? -ty sama ses odsoudila,abys měla následně pocit jak jsi už čistá,připravená na tu příjemnou věčnost -taková hra na slepou bábu ,na pustém ostrově by tě tyhle teorie netrápili...
--Ale musíš přijmout Ježíše, který je klíčem ven z vězení k přístupu k Bohu--
nádhera... a čirou náhodou zrovna tím způsobem jak ho teďka příjmáš ty:-) a kdybych se tě zeptal před těmi východními filozofie tak bys mi zřejmě tehdy tvrdila,jak ho správně příjmáš:-) tedy dneska už to samozřejmě vidíš jinak když jsi zabloudila k těm vých, filozofiím . Lidi na druhém konci Zeměkoule zavřeš do vězení-nemají přístup k Bohu,neznají Ježíše a to jen proto,aby jsi ty sama mohla použít klíče a z něj se dostat... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: papanicolau v Pátek, 03. červenec 2009 @ 18:53:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ne jeden pod milostí a druhý pod odsouzením. Ale všichni pod odsouzením a zároveň v čase milosti - chronos kairos - čas příhodný. Pro co tento příhodný čas využijem je na každém. Každopádně je to čas možnosti pro vysvobození. A dobrá zpráva: to vysvobození skrze odpuštění a Boží lásku a milost, funguje.Kdybyses mě zeptal v době předtím nebo i v té době, kdy jsem začla zkoumat, o čem je buddhismus atd., tak bych tě nasměrovala zase jen k Ježíši. Byl a je to pro mne základ a výchozí bod. Netvrdím, že někdo něco přijímá správně nebo špatně.Každý ví sám, kde je a jak na tom je. Než začneš hledat řešení pro lidi na druhém konci Země, tak začni u sebe. Osobní upřimnou modlitbou se otvírá vztah s Bohem. Pokání je začátek. Jestliže na ten základ stavíme nějaké dříví a odpadky, je otázkou času, kdy to shoří, jak dlouho to obstojí. Je to radost, pokud to shoří už teď. Proto zkouším částečně něco málo zachytit do slov. Bůh je spravedlivý. Římanům
1:19 Co
se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil.
20
Jeho
neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od
stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy
výmluvu.
Židům
1:1 Mnohokrát
a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
2
v
tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož
ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
3
On,
odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým
mocným slovem.
Izaiáš
45:22 Obraťte
se ke mně, ať jste spaseny, všechny zemské končiny - vždyť já
jsem Bůh a žádný jiný není.
Izaiáš
46:12 Slyšte
mě, vy v srdci zatvrzelí, od spravedlnosti tak vzdálení:
13
Svou
spravedlnost jsem přiblížil, není vzdálená, neopozdí se spása
má... |
]
|
|
Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pátek, 03. červenec 2009 @ 20:49:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Dano,
díky za pěkné a upřímné svědectví. Osobně moc nechápu, co lidi na těch východních směrech (abych byl přesný, vyznám se jakž takž v buddhismu a pár školách hinduismu) tak přitahuje. Ale nabídka jich je tak pestrá, že to asi nejde zjednodušit. Co ale k nim přivedlo tebe? Za sebe mohu říct jen tolik, že ta proklamovaná moudrost je jakousi podmnožinou moudrosti biblické (myslím věci jako láska k lidem, marnost světských ambicí ...). Tajemnost spatřuji v tom, že je to přeci jen odlišné kulturní prostředí s hodně vzdáleným jazykovým pozadím. Navíc se spisy pro "pokročilé" vyznačují tím, co je vidět u západních filosofů - spousta divných a krkolomných pojmů a termínů, které vzbuzují dojem úchvatné moudrosti. Vezmi si třeba tvrzení: individuální noetická struktura je determinována kolektivním poznáním lidstva. Zní to učeně, tajemně a moudře a přitom je to banalita:-))
Ale osobně jsem k NĚKTERÝM z uvedených praktik tolerantnější než ty. Znám třeba dost křesťanů, kteří cvičí Taiči a nezdá se, že by to na jejich vztah s Bohem mělo špatný vliv. Samozřejmě je zde nutné rozlišovat, protože nezřídka se jedná o projevy modlářství.
|
Re: Re: Jak mi zaklepal Bůh na čelo (Skóre: 1) Vložil: papanicolau v Sobota, 04. červenec 2009 @ 00:38:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Taky
zdravím :-)
díky
za komentář. Co mě vedlo k zájmu o Východ? Možná to, že je
jiný než Západ.
Taky
hledání Boží moudrosti v jiných kulturách – srovnávání.
Přednášky z religionistiky. Japonská a čínská stará poezie
haiku. Diskuze se známými, kterých si vážím, a kteří zde
nacházeli náplň a inspiraci. Záblesky pravdivosti a hloubky. Kruh
příčin a důsledků. Praktická moudrost a pochopení beze slov.
Úsilí a preciznost. Otevřenost a klid. Souznění s přírodou.
Propojení duchovního a fyzického cvičení. Zajímal mě nejvíce
taoismus a zen-buddhismus.
Každého
člověka Bůh nějak vede, a to čím prochází má nějaký smysl,
i když to třeba zatím není vidět.
Já
mohu jen sdělit svoji zkušenost a neříkám, že je to tak musí
být správné i pro ostatní. Každý musí sám zkoumat a učit se
rozpoznávat. Každopádně já jsem v tom chtěla mít pro sebe
jasno. Období modliteb spojených s postem za pravdivé vidění mé
situace bylo víc než dobré. Mnohem ostřeji jsem potom vnímala
slova z Písma a věděla jsem, jednoznačně, co dělat a měla jsem
k tomu i sílu.
(Ano,
mezi knihami, o kterých jsem věděla, že je musím dát pryč ze
své knihovny byly i knihy o Taiči)
|
]
|
|
|
|