Zdejší mikim se pokusil podpořit svoji herezi citací církevních otců:

https://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2472841&mode=&order=0&thold=0

Jednoho z nich, Ireneje, cituje takto, dokonce i s přesnou lokací:

"Pán (Ježíš) tedy i apoštolové vyznávají Otce jako jediného Boha." (Irenej, Proti kacířstvím, Kniha IV, kapitola XXXVI)

mikim tím chtěl říct, že prvotní křesťané nevěřili v Trojici, ale pouze v "Jednici".

Ale řekl to Irenej doopravdy?

Vůbec ne.

Irenej se totiž nevyhraňoval vůči Trojici, aby kvůli tomu musel říkat, že je pouze Otec jako jediný Bůh, ale proti gnostikům, kteří rozlišovali Otce - dobrého a nejvyššího Boha, a kromě něj tzv. demiurga - zlého, nižšího boha, který stvořil celé toto stvoření, a proto gnostici vnímali vše hmotné jako negativné.

A proti těmto tehdejším heretikům Irenej jasně říká, že není více duchovních bytostí, ale že vše, jak stvoření, tak inspirace starozákonních proroků je z rukou jediného Boha - Otce, a ne od vícera od sebe vzájemně odlišených bohů: tohle od jednoho a tamto zase od jiného.

Ale jak by to mikim mohl vědět, když v životě nic od Ireneje nečetl, i když se jím chlubí a zaštiťuje? Vždyť Irenej, který byl učedník Polykarpa, jenž byl učedníkem apoštola Jana, jasně ve svých spisech vyznává Trojici - tři osoby jednoho jediného Boha, a to i v knize, ze kterého mikim cituje, aniž ví o Ireneji cokoliv dalšího. Proč by taky, když jako holub nalétavý nepozná ani rozdíl mez figurkami a šachovnicí, hlavně když na ně "nadělá". :-) A tak mu stačí pouze něco opsat od jehovistů apod., aniž ví co.

Co tedy nakonec svatý Irenej řekl? Například toto:

"Proroci nebyli od nikoho jiného než od Otce Pána, ani od jiné bytosti, ale od jednoho a téhož Otce, a ani nebyl nikdo jiný, kdo stvořil vše, co je na tomto světě, než Otec Pána. ... Je totiž jeden a týž Bůh Otec, který učinil vinici, který vyvedl lid, který poslal proroky, který poslal svého Syna, který dal vinici jiným vinařům, těm, kteří dávají užitek v pravý čas." (IV, 36)

"Není tedy jiný Bůh, který soudí, a jiný Otec, který volá ke spáse, ani nějaký jiný, který dává věčné světlo, a jiný, který přikazuje do temnoty uvrhnout ty, kdo nemají svatební roucho, ale je jeden a týž Pán, Otec našeho Pána, od něhož jsou posláni proroci ... Vpravdě tedy i Pán i jeho apoštolové hlásají jednoho Boha Otce, totiž toho, který ustanovil Zákon, který poslal proroky, který stvořil vše..." (IV, 36)


A aby nebylo pochyb, že Irenej nezapomíná ani na Syna ani na Ducha, jinde praví:

- např. o Ježíši Kristu jako o vtěleném preexistentním Slovu:

"Poznejte tedy, nesmyslníci, že Ježíš, který za nás trpěl, který mezi námi přebýval, je týž a totéž Slovo Boží ... Slovo Otcovo, které sestoupilo, je totéž, které vstoupilo, jednorozený Syn jediného Boha, který se z laskavé dobroty Otcovy vtělil kvůli lidem..." (I, 9, 3)


- to, že jeho Jednorozený Syn je ono Slovo, skrze které bylo učiněno vše a které se jako preexistentní vtělilo:

"Jeden jediný Bůh je stvořitel, vznešený nad veškerou výsost a moc a panství i sílu, a tento Otec, tento Bůh, tento původce, tento stvořitel, tento způsobitel, který učinil sám od sebe, totiž svým Slovem a svou Moudrostí, nebe i zemi i moře a vše, co je v nich... Ten Otec Pána našeho Ježíše skrze své Slovo, které je jeho Syn, zjevuje a hlásá se jím všem, kterým se zvěstuje." (II, 30, 9)

- a také to, že Ježíš Kristus, který je Slovo a Syn, je spolu s Otcem Bůh a Pán:

"Ten zajisté, který stvořil všechno, se Slovem svým právě a výhradně Bohem a Pánem nazývá." (III, 8, 3)

- a o tom, že Bohem a Pánem je Otec i Syn:

"Ani tedy Pán, ani Duch Svatý, ani apoštolové by určitě nikdy a naprosto Bohem nenazývali toho, který by nebyl Bohem, kdyby nebyl opravdu Bůh; ani by Pánem sami od sebe nenazvali nikoho jiného, než toho, který panuje všemu, Boha Otce i jeho Syna, který od Otce obdržel panství nade vším tvorstvem, jak zní slovo Písma (Ž 109, l): „Řekl Pán mému Pánu: Seď na mé pravici, až položím 'nepřátele tvé za podnož tvých nohou“. Mluví totiž Otec k Synu, ten, který mu dal za dědictví národy (Ž 2, 8) a podrobil mu všechny nepřátele. Když tedy Otec je skutečně Pán, i Syn je skutečně Pán, právě proto je Duch Svatý nazval jménem Pán. ... Podobně se to dokazuje i tímto (Ž 44, 7-8): „Trůn tvůj, Bože, je na věky; berlou pravosti je berla království tvého. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost; proto tě pomazal Bůh, Bůh tvůj“. Oba zajisté jménem Boha naznačuje Duch - jak toho, který je pomazán, Syna, tak toho, který jej pomazal, to jest 0tce." (III, 6, 1)


- že Syn je Bůh:

"Prokázali jsme zajisté z Písem, že nikdo naprosto ze synů Adamových se naprosto  nenazývá sám o sobě Bohem, ani se nenazývá Pánem; ale naproti tomu že jeho samojediného ze všech lidí, co jich kdy bylo, Bohem a Pánem a věčným králem a Jednorozencem i vtěleným Slovem hlásají všichni proroci i apoštolové i sám Duch, to je zřejmé všem, kteří se dotkli pravdy ." (III, 19, 2)


- že Ježíš Kristus je zcela Bůh a zcela člověk:

"Duch Svatý tedy bedlivě řečenými slovy označil jeho narození z panny i jeho bytnost jakožto Boha (to znamená jmeno „Emmanuel“); dokazuje pak i že je člověk tím, když říká:„Bude jíst máslo a med"“, a tím, že ho nazývá "chlapcem"." (III, 21, 4)


- a o Duchu, že je osoba:

"takže je zde člověk, který se ptá, a Duch, který odpovídá" (III, 7, 2)


- a že Bůh je Trojice: Otec, Syn a Duch Svatý, kteří splečně jsou Stvořitelem všeho vč. člověka, což zjevuje už první biblická kniha:

"Neboť člověk je spojením duše a těla, učiněn k podobě Boží a učiněn jeho rukama, to jest skrze Syna a Ducha, k nimž také řekl (Gen 1, 26): „Učiňme člověka!“" (IV, úvod, 4)


Takže ne, Irenej nevyučuje Jednici, ale Trojici, a Božství Otce i Snya i Ducha Svatého.
Ale jak by to mohl mikim vědět, když ani neví, kdo je Irenej, ani to, co Irenej psal? Protože ani neví, co jsou šachy a jaká mají pravidla.

Na tomto příkladu ale můžeme hezky pozorovat "myšlení heretikovo", které spočívá VŽDY ve vytržení z kontextu, překroucení, zamlčení, zpochybňování atp. Pravda neboli šachy mají ale jiná pravidla: brát poctivě v potaz VŠE, co je, a zařídit se podle toho. Jedině tak lze poznat pravdu, že se nic nezamlčuje, nepřekrucuje, nezpochybňuje. A když někdo píše, že Ježíš je Bůh nebo že Bůh je Trojice, tak nepopírat to. Jinak heretik dojde toho, že pak odmítne Ježíšova jasná slova: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého", čímž heretik ukazuje, že se staví i nad samého Boha, když se staví nad jeho slova.

Takže holoubkové, dříve než dosednete na šachovnici, naučte se její pravidla. Jinak na ní zanecháte akorát - však vy víte co.... :-)