poslal oko Posměšné otázky se rodí při střetu světových názorů: nejsou hledáním pravdy, ale nástrojem, jak se starého způsobu myšlení rychle zbavit – obvykle za cenu jeho nepochopení.
Každá epocha má své experty, svůj jazyk a své instituce.
Posměšná otázka: rozloží starou autoritu .... legitimizuje novou
Směšný protivník = nepotřebuješ ho poslouchat.
Posměšné otázky ulehčují přechod do nového světa. Dávají pocit nadřazenosti, pokroku: „My už to víme lépe!“ ....
Jsou emocionální zkratkou: místo náročného porozumění rychlé vítězství v debatě.
Funkce posměšné otázky:
Taková otázka se tváří jako racionální, ale je rétorická zbraň, ne skutečný dotaz.
Jejím cílem je zpochybnit autoritu, zjednodušit složitý systém, udělat ze soupeře karikaturu.
Když se něčemu směješ, už to nemusíš vyvracet.
Kategoriální omyl jako nástroj:
Typický trik: vezmeš pojem z jednoho rámce (např. duchovní bytost) a vnutíš mu měřítka jiného rámce (např. fyzický prostor). Výsledek: otázka zní „absurdně“ odpověď je předem diskvalifikovaná ...
Slavná otázka: „Kolik andělů se vejde na špičku jehly?“ pochází z pozdního středověku, ale není autentickou scholastickou otázkou.
Ve skutečnosti: není doložena v textech Tomáše Akvinského ani jiných velkých scholastiků, objevuje se až v renesanci a raném novověku jako karikatura scholastiky. Používali ji humanisté a později osvícenci, aby zesměšnili středověkou teologii jako odtrženou od reality, posedlou planými spekulacemi.
Otázku „kolik andělů se vejde na špičku jehly“ tedy nevymysleli scholastici, ale jejich kritici; má zesměšnit metafyzické myšlení, přestože skutečné scholastické otázky byly hlubokými úvahami o povaze bytí, prostoru a individuality.
Co se řešilo doopravdy (bez jehly):
Skutečné scholastické otázky zněly jinak,
např.: Mají andělé tělo, nebo jsou čistě duchovní? Mohou být dva andělé na jednom místě zároveň? Jak je duchovní bytost „přítomna“ v prostoru?
To nejsou hlouposti – jde o metafyziku bytí, prostoru a individuality.
Tomáš Akvinský (†1274)
Andělé jsou čisté duchovní substance.
Nejsou v prostoru tělesně, ale: jsou "přítomni působením“. Každý anděl je svého druhu jedinečný.
Otázka „kolik“ je kategoriální chyba .
Nejde o to, že staré myšlení je špatné — jde o to, že se změnil jazyk hry.
Proč „špička jehly“:
Jehla je extrémně malý fyzický prostor. Slouží jako redukce ad absurdum. Má vyvolat dojem: „Řešíte naprosté nesmysly“.
Ve skutečnosti scholastici řešili přesné pojmy, trénovali logiku, jazyk a rozlišování kategorií.
