Přiletěl sem na Grano jeden holub a na základě tří vět z Wikipedie se pasuje na znalce šachovnice, zde konkrétně syrské teologie a obzvláště osoby mudrce Afrahata!

Tak aby bylo jasno, že ten holub je velký trouba, nadutý vlastní nevědomostí, a že sebevědomě píše, o čem ví velké holubí, tak překlad z knihy vyučujícího na St. Ephrem's Theological College v Satně a profesora Paurastya Vidyapitham ve Vadavathooru, Paulyho Maniyattua "East Syriac Theology" z r. 2007, který je jejím editorem, tzn. že je to sborník mnoha dalších odborníků na toto téma, kteří se mu dlouhodobě oborově věnují a ví o něm o parníky víc než my všichni dohromady. A v tomto úryvku je jasně vyjádřeno, že Ježíš Kristus je podle Afrahata Bůh a to, že my máme být chrámem Božím, zaslíbeným v SZ, se naplnilo tím, když jsme se stali chrámem Kristovým, který není pouhý člověk, ale Bůh, protože člověk Adam byl stvořen Bohem, kdežto Kristus byl poslán. atd. Str. 70-71:

"Aphrahat psal prózou, ačkoli ve svém podání teologických témat často používal rytmické vzory s tematickými nebo typologickými paralelismy a svědectvími. Podává zajímavý popis víry: „Víra je taková, když člověk věří v Boha, Pána všech, který stvořil nebesa i zemi i moře i vše, co je v nich; stvořil Adama k obrazu svému; dal Mojžíšovi zákon; seslal svého Ducha na proroky; poslal svého Krista na svět; věří také ve svátost křtu. To je víra Boží církve.“ Zde máme to, co bychom mohli nazvat malým krédem, které je dokonale biblické.
Víra (Dm 1) je prý složena z mnoha věcí, je jako budova, jejímž skutečným kamenem/základním kamenem je sám Kristus. Ježíš je základem veškeré víry, na jeho osobě je postavena. Ten, kdo věří, miluje a doufá, je ospravedlněn, zdokonalen a také naplněn. Člověk se stává příbytkem Krista. Afrahat zde cituje Jer 7,4-5: „... chrámem Hospodinovým, chrámem Hospodinovým jste vy, když napravíte své cesty a své skutky“, když se odkazuje na věřícího. Znovu cituje z Lev 26,12: „Já v nich přebývám a chodím v nich“, což potvrzuje i Pavel: „Vy jste chrámem Božím a Duch Kristův přebývá ve vás“ (1 Kor 3,16). Zde je citace z Levitiku uvedena jako slovo proroka a doslovně nesouhlasí s původním textem. Pavel také psal o „Duchu Božím“ (naos Theou), zatímco Afrahat má „Ducha Kristova“. Odkazuje také na Janovu myšlenku vzájemného přebývání (Jan 14,20). Zde si máme myslet, že biblická slova přizpůsobil kontextu, aniž by zanedbal nebo ignoroval jeho ducha. To, co je řečeno v textu Levitiku, Afrahat vnímá jako aktivní Boží přítomnost ve všech. Prorok Jeremiáš chtěl skutečně říci, že lidský chrám byl důležitější než fyzická struktura jeruzalémského chrámu; požadoval harmonii mezi bohoslužbou a každodenním životem. To, že Bůh přebývá v lidské osobě, lze stejně dobře vyjádřit slovy, že Ježíš přebývá v osobě."