Je zřejmé, že se diskurs na této platformě v posledním období výrazně proměnil. Zatímco dříve byly předmětem reflexe otázky ekleziologické a vnitro-církevní zápasy, nyní jsme svědky mnohem radikálnějšího posunu: dochází ke zpochybňování samotného ontologického základu křesťanské víry, tedy christologického dogmatu a jedinečnosti Kristovy osoby.

Je nutné si v této souvislosti uvědomit, že naše spása není ukotvena v obecných kategoriích či abstraktních titulech. Ačkoliv označení jako „Spasitel“ či „Hospodin“ představují legitimní soteriologické a teologické tituly, samy o sobě nenaplňují ono specifické vykupitelské tajemství. Písmo svaté jasně vymezuje, že lidstvu nebylo pod nebem dáno žádné jiné jméno, v němž by bylo možné dojít spásy, než právě jméno Ježíš. V tomto konkrétním Jménu se totiž jedinečným a neopakovatelným způsobem protíná časnost s věčností.