poslal lutrik
První čtení: Abakuk 3, 17-18: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“
Čtení ke kázání: 1 Tesalonickým 5, 16-18: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
tak nám zas končí jeden občanský rok. Nebyl lehký. Opět jsme v něm o rok zestárli, přidaly se další nemoci, další léky – mně například inzulín, Jardovi a Blance umřela maminka, což je samozřejmě horší než pitomej inzulín... Tak jak se máme stále radovat a za všech okolností děkovat? Bratři a sestry, jde to. Radost, pokoj, děkování, jsou záležitostí srdce. A pokud v našich srdcích sídlí trojjediný Bůh, trojjediná láska, naděje a víra, pak nám okolní svět nikdy nemůže diktovat podmínky, za kterých se můžeme radovat a děkovat. Tedy radovat se můžeme stále, děkovat za všech okolností a v modlitbách neustávat. Stále mne fascinují slova proroka Abakuka, která jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. Ta jeho I kdyby... Pro staré Izraelity, kteří se živili zemědělstvím a pastevectvím, byla situace popisovaná Abakukem, která by mohla nastat, naprosto zdrcující. To je jako by dnes Jarda přišel o práci a Blanka o invalidní důchod a příspěvek na péči. Nebo pokud by nám se Standou neschválili oddlužení a na naše důchody by nám skočili exekutoři. Teď, co píšu toto kázání, mi volal Michal a říkal, že po Novém roce proběhne domovní rada majitelů domu, v němž bydlíme. A jestli se stav našeho bytu nebude líbit, majitelka nám klidně může dát výpověď.
Ještě bychom se stále radovali, Bohu děkovali a v modlitbách neustávali? Z čeho se radovat, za co Bohu děkovat a proč neustávat v modlitbách, když nejsou vyslýchány? I kdybychom přišli o tento podnájem, pořád se můžeme radovat a děkovat Bohu, že naši rodinu ještě ani jednou nenechal bez střechy nad hlavou, i když už to vícekrát bylo nahnuté a modlit se, aby se o nás postaral i tentokrát. A za co mohou děkovat Jarda s Blankou, když jim umřela maminka a pořád se jim po ní stýská? Mohou se radovat a děkovat, že se dožila požehnaného věku, mohou se radovat a děkovat, že je v nebi a mohou se radovat a děkovat, že mají ještě jeden druhého. A za co mohou děkovat a z čeho se mohou radovat lidé bez domova? Tak třeba se mohou radovat a děkovat za to, že dosud neumrzli, že se aspoň občas vyspali v teple, ať již na lodi, na azylovém domě či u přátel a modlit se za práci a střechu nad hlavou. Bratři a sestry, chvály, díky a nekonečnou radost v srdci, to nám nikdo nemůže vzít. To s námi zůstane navěky. A v Božím království nás naplní nad míru vrchovatou. Na to se těšme. Amen.
Eduarda Heczková
