poslal Nepřihlášený Mít Jeho Ducha, to je narodit se do Jeho Království Lásky a Pravdy.
Jako narozené dítě začínáme se rozhlížet a orientovat v onom “ novém prostředí myšlení”, kdy všechno zůstává za námi , náš starý způsob myšlení, najednou s úžasem vidíme to, co jsme v minulosti přehlíželi a naopak se s odporem díváme na to, co jsme kdysi tolerovali …
Stáváme se jinými pro naše okolí , které si myslí, že si na něco hrajeme, že něco předstíráme .
Je to těžké období pro nás, protože se nám ti. které jsme milovali, vzdalují, pomalu a jistě.
A my? My už nemůžeme jednak jinak, než jak nám to přikazuje Jeho Duch Pravdy. Stali jsme se Jeho lidem, vznášíme se , radujeme se , ale slzy ještě dlouho tečou , než zcela pochopíme , že ti, o kterých jsme si mysleli, že nás milují, pro nás zemřeli. Kdyby byli Jeho, tak by zůstali vznášeli bychom se společně …
Duch svatý vede, inspiruje, posiluje a umožňuje komunikovat s Bohem v modlitbě. Působení Ducha svatého je jako vanutí. Duch svatý nikdy nic nepřikazuje! Vztah s Duchem svatým vyžaduje ztišení duše a pokoření. Duch svatý niterně zjevuje pravdu, která nemusí být příjemná. Pokorné přijetí pravdy osvobozuje duši. Čím více je duše pravdou Ducha osvobozená, tím více vnímá v modlitbě Boha.Kristus Ducha svatého sesílá když v modlitbě prosíme. Duch svatý nás inspiruje ke správnému tématu modlitby, ke chválám Boha a vděku. Vztah s Duchem svatým je o svobodě a duchovním jemnocitu. Duch svatý vane kudy chce a Jeho působení je většinou nečekané, nenucené, tiché.
Když Duch do duše promluví je důležité se ihned zastavit, ztišit, pokořit a naslouchat.
Naslouchání Duchu svatému je velmi jemná záležitost ve které není ani špetka nějakého nucení nebo přikazování.
S Duchem svatým se při modlitbě nediskutuje jako se Synem a Otcem. S Kristem komunikujeme jako lidé, s nebeským Otcem komunikujeme ve Jménu Syna. Duchu svatému nasloucháme, a Duch nás při naslouchání inspiruje jak správně se Synem a Otcem komunikovat. To je zacyklená modlitba v Duchu svatém.
Kristus sesílá Ducha svatého nečekaně v kteroukoliv hodinu. Někdy i probuzením v noci. Většinou se jedná o inspiraci k naléhavé modlitbě za někoho. Často také i jako varování před zamaskovaným zlem a zakukleným falešným křesťanem. Těch je dnes spousta a Kristus nás varoval. Duch svatý neřekne "na tohle a na toho si dávej pozor". Takhle to nefunguje.
Duch svatý zjevuje pravdu o něčem co je skryté. V poznané pravdě Ducha svatého lze rozpoznat zlý lidský úmysl za úsměvem a líbivou řečí.
Nebo lze také rozpoznat falešného křesťana, který popisuje svůj emocionálně vyšinutý vztah s falešným duchem pravdy, který mu přikazuje jak má jednat že ani nemůže jinak. Takovým způsobem Duch svatý nepůsobí!
Pokud nějaký duch přikazuje, že nelze jednat jinak než jak přikazuje, a ty se z toho raduješ, vznášíš se, pak tě jisto jistě svedl satan!! Je to satanská parodie na znovuzrození častá u letničních protkaná směsicí příjemných modlářskými pocitů, a nepříjemných pocitů ublíženosti a opuštěnosti. Je to parodie poháněná motorem pyšné sebestřednosti inspirované ohavnou myšlenkou "já jsem spasený/á a ti druzí ne"!
Co je to za ducha který inspiruje k myšlence a přesvědčení "já jsem spasený/á a ti druzí ne, já jsem jeho a ti druzí jeho nejsou"?
Takový soud náleží jenom Bohu!!
Praktikování jógy, víra v predestinaci a reinkarnaci je s křesťanstvím neslučitelné! Tomu despotickému duchu "pravdy" to ale tak nějak nevadí.. Proč asi?
RI
Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ Mt7,22-23
