Heretikům není nikdy nic dobré, dokonce ani dějinná fakta. A tak když jim překážejí, proč je nezačít popírat a překrucovat, jen aby tím podpořili svoji lež?

Tak zde jeden takový popírá ekumenicitu neboli všeobecnost prvního ekumenického neboli všeobecného koncilu v Niceji r. 325, když svévolně tvrdí, že "se zpětně rozhodovalo, co bude uznáno za "ekumenické" a co ne." Ale i zde tento bludař lže.

Ekumenickým tento koncil totiž udělalo to, že se ho zúčastnili biskupové, neboli nástupci apoštolů, z celého tehdejšího křesťanského světa neboli ekumény (oikúmené) a ne jen z nějaké dané oblasti, jak tomu je naopak u místních takzvaných synod. Takže to je základem ekumenicity, a navíc i to, že se na něm řešilo všeobecné téma, týkající se v dané doběš celé církve, což by nebylo úkolem lokální synody.

A pokud tento koncil podnítil císař svojí autoritou, bylo to proto, že tehdejší hereze arianismu vnášela do celé říše nepokoje, které on jako vládce celé říše chtěl vyřešit. V té době totiž náboženské otázky nebyly pouhými zájmovými otázkami jako v dnešní době, ale zasahovaly řád a chod celé země, celé společnosti (proto třeba římští císaři dříve pronásledovali jiná vyznání, zejména křesťany). Proto měl císař zájem vyřešit spor s arianismem, který negativně zasahoval celou jeho říši.

A na tomto koncilu ani na tomto období se nejednalo o nějaký souboj mezi jakýmisi trinitariány a monarchiány, jak se nám snaží po vzoru jeho milých jehovistů vnukat zdejší zmíněný heretik, ale o obranu původního vyznání křesťanů, vyznávajících už od apoštolů Trojici (jak dokazují písemné doklady už od Písma a od 1. století), s novou, nově povstalou herezí Ária, která nebyla před Áriem, ale povstala až s ním až ve 4. století, oproti křesťanskému pravověří, které bylo dávno před ním, už od apoštolů. Takže nešlo o spor údajně pozdějšího trinitarianismu proti údajně původnímu arianismu, ale přesně naopak: o spor původního křesťanského vyznání v Trojici, které dokládají starší texty už od 1. století, s novotou arianismu, která povstala pod vlivem descendentního emanačního platonismu až ve 4. století. Takže nešlo o mocenský boj, ale o obranu původního pravověří, založeného ve zjevení Ježíše Krista a hlásaného už apoštoly. A podobně i u dalších koncilů.

A proč do tohoto sporu zasáhl sám císař, bylo kromě již výše uvedeného důvodu i proto, že on sám byl křesťanského vyznání a viděl, že křesťanská víra je dobrou a zušlechťující perspektivou nejen pro něho osobně, ale i pro celou jeho říši, kdežto hereze že ohrožují nejen osobní spásu, ale i chod celé jeho říše. Císař zde sehrál úlohu iniciátora shromáždění biskupů tehdejšího světa, ne úlohu snad tvůrce vyznání. To totiž bylo už od počátku hlásáno již hlásáním samotných apoštolů, jak dosvědčuje celá řada starších textů ze všech koutů tehdejšího křesťanského světa.

A je velmi zajímavé, jak onen zdejší heretik a jemu podobní na jednu stranu brojí proti vlivu řecké filosofie na starověké křesťanství a na starověkou církev, ale zároveň ve své pošetilosti hájí Ária, který není ničím jiným než zastánce platónské emanační descendenční (sestupné) hierarchie, kterou se snažil přenést na křesťanské pojmy, takže se zastávají něčeho, co jinde vyčítají jako veskrze špatné. Ale to jim nedojde, chybí jim totiž vzdělání a vhled do dobových skutečností a okolností a nejsou tak schopni vidět vzájemné souvislosti, protože opakují jen to, co jim napapouškují jehovisté na svých webech a na svých prospektech. Vzdělanému člověku jsou však takové fantasmagorie heretiků k smíchu, protože jsou zcela mimo fakticitu dějinnou i teologickou a zde i filosofickou.