poslal Nepřihlášený
Je mnoho výroků a veršů Písma, které heretici vytěsňují nebo vylučují, protože se jim nehodí do jejich bludu.
Jedním z nich je i výrok samého Krista:
"A nyní oslav ty mne, Otče, u sebe samého, slávou, kterou jsem měl u tebe, prve nežli byl svět."
Co z něho vyplývá? Jedno jediné, totiž že on, Ježíš Kristus, Syn Boží, byl OSOBNĚ dříve, než byl stvořen svět. Netvrdí, že tato nějaká sláva byla schována a připravena u Otce do doby, až se v tomto světě zjeví Ježíš jako Mesiáš, ale že ON sám MĚL tu slávu ještě předtím, než byl tento svět. To ON, Syn, je SUBJEKT vlastnění této slávy, neboť to ON byl PRVE NEŽLI BYL SVĚT a to ON MĚL tuto slávu, prve než byl svět.
Už jen tato věta jasně dokládá Synovu preexistenci jako jeho osoby, jeho jako subjektu před založením světa neboli před stvořením světa - tu slávu, prve než byl svět, neměl totiž Otec, který je věčný, ale MĚL JI SYN - který je tím páídem stejně věčný jako Otec, protože před založením světa nebylo nic stvořeného, ale byla jen věčnost, a to věčnost Boží. A kdo ji tehdy měl, onu slávu? Měl ji SYN, který tím pádem byl před založením světa u Otce, neboť před založením světa měl slávu a měl ji u Otce. Protože je SYN tohoto Otce.
V řeckém originále je to zdůrazněno ještě časem jednotlivých sloves:
SYN MĚL (v minulosti, časově - před světem)
a SVĚT JE, řecky doslova: "prve nežli svět JE (einai)" (tj.svět JE NYNÍ, právě když Ježíš říká svůj výrok)
- tím, chce jasně vyjádřit, že když NYNÍ hovoří svůj výrok ve světě, který JE PRÁVĚ TEĎ, tak před tímto PRÁVĚ TEĎ neboli časově před tímto NYNÍ jsoucím světem ON JAKO SUBJEKT MĚL slávu. A když ji měl před světem a měl ji on OSOBNĚ a nebylo tehdy nic stvořeného, protože to bylo PŘED SVĚTEM, jasně tím říká, že on je nestvořený a věčný, a tedy BŮH. Protože už tehdy, před stvořením světa on osobně byl, a byl u Otce.
Takžče již jen tento výrok jasně stačí, aby čtenář nebo posluchač pochopil, že Ježíš Kristus je někým, kdo BYL PRVE NEŽLI JE SVĚT, a tedy že je Bůh, od věčnosti, i když nyní je člověk, od časnosti, ale přesto je stále BŮH, protože stále se jedná o JEDEN a TÝŽ SUBJEKT: subjekt Syna, který BYL dříve, nežli JE SVĚT - z pohledu Ježíše: JÁ NYNÍ říkám, že JÁ JSEM MĚL před světem: jednota subjektu, preexistence před stvořením (a tedy preexistnce Boha) a nyní existnce téhož subjektu jako člověka.
V této jediné větě a v tomto jediném výroku tak máme jasně vyznáno jak Ježíšovo lidství, tak i jeho věčné Božství a jednotu subjektu, který díky vyjádřené preexistneci je Boží: Ježíš Kristus je Bůh (protože není stvořením, když byl dříve nežli kosmos - svět), kteý se stal člověkem a který byl dříve nežli je svět, i když k nám hovoří NYNÍ v tomto naše světě, před kterým už dávno existoval a měl slávu Boží u Boha Otce.
Tak by se tato jediná věta mohla stát plným vyznání křesťanů o Kristu. A tím se i stala. Ale heretikům je trnem v oku, proto ji nesnášejí a popírají a vytěsnují a překrucují, protože nemohou snést její prosté sdělení, že ten, který nyní promlouvá jako člověk, je tím, který byl již před založením světa u Otce a má slávu Otce, který je Bůh a který je jeho vlastní Otec - Bůh Otec Boha Syna.
