Proč je heretik heretikem?

Jednoduše proto, že miluje sebe sama nebo svůj vlastní výmysl více než pravdu.

A jak vzniká hereze nebo co je hereze?

Hereze v rámci křesťanství vzniká tak, že se vyjme jedno tvrzení a zvýrazní se do nejzazší míry bez ohledů na ostatní tvrzení.

Tak heretikem, jaké známe i zde na Granu, je někdo, kdo zvýrazní pouhé lidství Krista, kde se o něm mluví jako o člověku, ale naprosto popře a potlačí tvrzení další, kde se o něm mluví jako o Bohu, jako o někom, kdo má jednoznačně božské atributy a Boží jednání.

A tak se sice mluví, že je to "člověk Ježíš Kristus", ale už se popře jasné tvrzení Písma, že on je dříve, než byl svět, nebo dřive, než Abraham byl, že je JEDNO s Otcem, že on je vzkříšení a život, že jeho máme ctít STEJNĚ jako Otce a modlit se k němu stejně jako k Otci a že on je Slovo, které stvořilo vše a které se stalo člověkem, nebo se popře i to, že věčný život je nejen v poznání Otce, ale zároveň i v poznání Syna a nelze oddělit jednoho od druhého pro získání věčnosti a poznání Boha.

Tohle je klasická ukázka hereze a heretikova smýšlení a toho, jak hereze vzniká: je zvýrazněním jednoho aspektu a zároveň popřením jiného, přičemž pravdou jsou oba tyto aspekty zároveň, a nikdo, kdo miluje pravu - a Bůh je pravda - nemůže popřít ani jeden z nich, jinak by se dopouštěl těžké manipulace a lži neboli hereze.

Další zdejší ukázkou zde je přesně opačná hereze, tedy že se správně zastává, že Ježíš je sice Bůh, ale není úplný člověk. Co na tom, že se tolikrát v Písmu hovoří, že je ČLOVĚK, a nikoliv nějaké tělo z řeznictví pobíhající po světě, kterým se podle zastánce této ohavné a směšné hereze stal. Protože takovýto heretik ve své nevzdělanosti a pýše neví, že výraz tělo - sarx je označením pro hmotnou stránku těla člověka, a tedy člověka samého, při zdůraznění jeho hmotné, tělesné stránky (jiný výraz pak je sóma s důrazem spíše na "těleso" než "maso").

A úplně nejexkluzivnější ukázkou hereze je popírání Trojice, kde se opět zdůrazňuje jeden aspekt proti druhému - ne spolu zároveň, ale proti sobě, tedy to, že JEDEN nemůže být zároveň TŘEMI. Ale kdo miluje pravdu - a Bůh je pravda, proto když se vtělil, říká o sobě: "Já jsem pravda" - nemůže na základě Písma upřednostnit jen jeden aspekt z biblického tvrzení, ale držet se obou zároveň: tedy že je JEDEN BŮH, a nemůže tomu být jinak, ale VE TŘECH OSOBÁCH, které nám zjevuje jedna z nich: Syn. A tak na jedné straně známe "Šema, Izrael, Bůh tvůj je jediný...", ale na straně druhé ZÁROVEŇ čteme, známe a věříme: "ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého".

Kdo totiž miluje pravdu, nevymýšlí si SVOJI LEŽ, ale přijímá pravdu Zjevení, ať je jakákoliv. A tak takový milec pravdy díky Božímu Zjevení, díky Písmu, díky tvrzení Ježíše Krista ví, že Bůh je jeden, ač zároveň ve třech osobách, že Ježíš je Bůh, ale který se zároveň stal člověkem, aniž by přestal být Bohem, a že Ježíš je člověk, kterým se ale stal zároveň sám Bůh. Pravda totiž není volitelná ani výběrová: my si nevolíme pravdu, my si nevymýšlíme pravdu, ale my ji buď přijímáme, nebo odmítáme.

A tak ti, kteří milují pravdu vědí, že

"život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha", ale ZÁROVEŇ i "toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista", protože život věčný bez toho druhého není možný a toho prvního je možné poznat jen skrze toho druhého a díky němu"

a také že Bůh je sice jeden, protože jiný být nemůže, ale ve společenství třech osob, protože on sám to tak řekl už od prvních kapitol Písma

a také že Ježíš je věčný Syn Bůh, který se stal časným synem lidským neboli tělem neboli člověkem, a že je tak ZÁROVEŇ Bůh, ale i ZÁROVEŇ člověk, aniž by přestal být tím prvním - ne dva, ale jeden, který je týž ve věčnosti, ale následně i v čase, aniž by přestla být zároveň ve věčnosti, protože je zároveň a stále a plně Bůh

Co však činí heretik?

Ten si "pravdu" přizpůsbuje podle své libovůle, svým pojetím, aby vyhovovala ona jemu a ne on jí. A tak kdo není odvážný věřit v jednoho Boha ve třech osobách nebo Boha vttěleného nebo v člověka Boha, upravuje si tvrzení a zjevení samého Boha k podobě samého člověka, a odděluje pravdu od svých doměnek, upředmnostňuje své doměnky, až nakonec své doměnky se opovažuje nazývat pravdou. Protože nemá sílu snést pravdu, ale jen vyčpělý lidský výmysl. Protože miluje více sebe sama než samu pravdu, která může být nečekaná a nekonformní, ale ne nelogická nebo nesrozumitelná.

Co je ale hodno želení? Že zatímco milovníkovi pravdy jeho postoj umožňuje přistoupit k pravdě, přijmout ji a poznat ji, heretik se o tuto možnost sám svým přístupem připravuje: nemůže poznat pravdu, když z ní předem něco vyjímá, podle toho, jak se mu zlíbí. A co víc: ohrožuje tím i svoji spásu, když upřednostňuje sebe sama a svůj omezený a nedokonalý lidský výklad nad slovo Zjevení a nad slovo pravdy pocházející od samého Boha. Je to vlastně určitý postoj vyvyšování se nad Boha, nad jeho slovo, nad jeho pravdu, nad jeho tvrzení, nebo dokonce až činění se sám sobě Bohem(!!!), když si vybírají jen něco podle své libovůle, aby zároveň popřeli a vytlačili a vytěsnili něco jiného, také pocházejícího od Boha. Je to velmi troufalý, ale i velmi nebezpečný přístup, který ohrožuje spásu těch, kdo tak činí.

Pravdivým je tedy to, co ne já chci, ale co je mi předloženo Bohem v dlouhé tradici křesťanské víry a křesťanského vyznání (a i Písmo je jen zapsanou tradicí kř. vyznání a kř. víry), abych to ochotně přijal a byl spasen a oblažen světlem věčné pravdy, která nemá vyhovovat mně, ale naopak já jí, a kterou si nevybíráme my, ale která si vybírá nás. Pravda totiž je nezávislá na nás, ale my jsme závislí na ní. A tak tedy závisí na nás, jak k ní přistoupíme, protože na ní a na našem přístupu k ní závisí i naše spása. Bez pravdy totiž nelze být spasen, protože na věčnosti je jen a jen pravda. Nenechme se tedy okrást ani o pravdu, ani o spásu, která je jedině v tom, co říká Bůh a co říká Bůh Ježíš Kristus, ať je jakákoliv, v plnosti všech jeho tvrzení, bez upřednostňování jednoho a bez popírání druhého. Pravda je totiž vše v Písmo, jedno i druhé zároveň, dohromady, v jednotě a souladu. A pravda je Bůh, který se stal tělem neboli člověkem:

"Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. ... Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš?"