(O uživateli | Poslat zprávu) Pokud je duch Svatý osoba a když sestoupil na Marii a nebyl s ní ženatý dopustil se smilstva. Lidé, kteří věří na vymyšlenou Trojici tak v podstatě říkají, že se Bůh dopustil smilstva. Kéž se nad nimi Pán smiluje.

______________________

Kromě rosmana je další příkladem tělesného, neduchovního chápání Boha zdejší mikim.

Nechápe Boha duchovně, ale tělesně, protože nevěří v Boha Ježíše a tak se uzavírá i daru a působení Jeho Ducha, bez kterého nelze poznat hlubiny Boží, jak píše apoštol Pavel.

A tak si mikim představuje Boha tělesně, jako lidskou osobu, jako nějakého muže, který se s člověkem spojuje tělesně, až pohlavně.

Jak ale víme od Boha Syna, "Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě". Jak to ale mají učinit bez daru Ducha, který je dán těm, kteří věří v Ježíše?

"Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo."
 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili."

Proto těm, kteří se brání Duchu, protože se brání Synu, nezbývá než o Bohu smýšlet tělesně.

Tak si mikim duchovní početí Syn člověka v Marii představuje ryze tělesně, a nikoliv duchovně, jako početí "z Ducha Svatého", které je plné diskrétnosti a cudnosti Boží. Početí z Ducha totiž není tělesné, tělesným způsobem, ale stále se jedná o věčné duchovní rození Syna Otcem, na kterém dobrovolně přijala účast panenská dívka Maria - a tak ten, který je od věčnosti Bohem od Otce, se v čase strává člověkem od matky. Není to tělesné početí, ale duchovní, ovšem v těle Panny, která zůstala nedotčena. Je počat Bůh, který je duch, ovšem je počat v těle člověka. Je to totiž početí duchovní, prosté tělesné žádostivosti. Ale to je pro tělesného člověka nepředstavitelné, a tak si takový představuje věci tak, jak jedině umí, totiž tělesně, pohlavně. Ale není snad každá duše, která se odevzdá Bohu zároveň i Boží nevěstou, Boží manželkou, což naprosto vylučuje z takového vztahu tělesné prvky manželství? Každý křesťan je zasnouben Bohu, a Bůh přece přesto nesmilní. Kdo smilní, je ten, který o duchovních věcech smýšlí tělesně, žádostivě, necudně. Protože takový člověk to jinak neumí. Neboť jak se kdo cítí, tak se dovtípí. A kdo myslí na čuňačinky, dovtípí se čuňačinky. Kdo ale smýšlí duchovně, neboť "má mysl Kristovu", vidí věci duchovně, třeba tak, že Panna Maria i Ježíš svým panenstvím již předjímají nebeskou skutečnost, kdy se lidé v nebi již "nežení a nevdávají", ale jsou jako andělé, jako duchovní nevěsty Boha, protože jsou údy Církve, která je Ženou Manžela Ježíše, jak píše apoštol Pavel v Efezským.

Bůh tedy nesmilní, ale počíná duchovní skutečnost v těle. A nesmilní dokonce ani tehdy, když se sám stává tělem a mužem, ale zcela žije duchovní, nebeskou, budoucí skutečnost, kdy on se nežení, jako se lidé v nebi již "nežení ani nevdávají", ale jsou zcela oddáni Bohu - svou duší, svou myslí, ale i svým tělem, které Bůh posvěcuje a pozvedá a přetváří k obrazu a podobě Boží, jakou nám sám představil, když se sám stal člověkem, plným cudnosti a čistoty a duchovní manželské oddanosti své manželce Církvi a každé jednotlivé duši:

"Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,
 zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina."

Koneckonců, pokud mikim sděluje takovou čirou hovadinu, byla by hovadinou i v jeho vybájené realitě, ve které Bůh počíná neboha a pouhého člověka. Ale to mysliteli mikimovi nedochází. Stejně jako mnoho dalšího. A tak se připravuje o blažené působení tajemství, které Bůh připravil svým vyvoleným.