2K 1:2: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Ga 1:3: Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a Pána Ježíše Krista,

Ef 1:2: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Fp 1:2: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce a Pána Ježíše Krista.

2P 1:2: Milost a pokoj kéž se vám rozhojní v poznání Boha a Ježíše Krista, našeho Pána.

2J 1:3: Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.

Kam se poděla osoba Ducha svatého ?

     To vypadá, jako by apoštolové Pavel, Petr, Jan zapomněli na osobu Ducha svatého

Kdybys znal Bibli, bludaři rosmano, znal bys i odpověď.

Věděl bys totiž, že Duch Svatý se poděl např. sem:

"já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky"

nebo sem:

"Přímluvce, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl."

nebo třeba sem:

"Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví."

A taky sem:

"Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
 On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. ...
 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
 On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
 Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne."

Ježíšův učedník totiž miluje Krista a proto také miluje Kristovo slovo, a tak díky své lásce ke Kristu ví, že až do určité chvíle nebyl ještě Duch dán, ale byl skryt, podobně jako byl do určité chvíle tomuto světu skryt i Syn Boží, než se stal člověkem. Tak to říká sám Pán - Adonaj Ježíš:

"Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo."
 To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven."

Proto také Ježíš Kristus, Syn Boží, posílá své apoštoly, aby očekávali "Moc z Výsosti" neboli Ducha od Otce:

"Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni Mocí z Výsosti."

A hned poté také apoštolové mají křtít do všech tří osob jediného Boha, odhalených Božím Zjevením v Ježíši Kristu:

"Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého."

"Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
 všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat."

A právě poté apoštolové hned začali křtít Ježíšovy učedníky, protože byl zjeven nejen Otec, ale už i Syn i Duch Svatý, který již "s vámi zůstává a ve vás bude":

"Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?"
 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha Svatého. ...
 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí."

A také proto všechny tři osoby zmiňoval nejen Ježíš (což by mělo skutečnému Ježíšovu učedníkovi bohatě stačit, kdežto heretikovi je málo cokoliv!), ale i ostatní apoštolové, např. apoštol Pavel:

"Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha Svatého se všemi vámi."

"Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče."

"Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali"

"Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni;
 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,
 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech."

nebo třeba apoštol Jan:

"Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
 A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa."

 

"A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.'
 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží."

"Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou."

"a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky -
 Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. 

 Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude."

"Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého."

A nebo třeba evangelista Lukáš:

"Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží."

nebo klidně i Matouš:

"budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům.
 A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit.
 Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce."

"Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
 A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.""

"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého."

A právě proto všichni křesťané věří jak v Otce, tak i v Syna, tak i v Ducha Svatého - tři osoby jediného Boha, které zjevil Syn pro naši spásu: zjevil Otce, když sebe zjevil sebe jako jeho jediného a jemu rovného Syna, a zjevil Ducha, kterého věřícím zaslíbil a následně také udělil. A jen v něm, v Duchu, lze poznat jak Otce, tak i Syna, protože Duch Svatý je Duchem Otce i Syna:

"V té hodině zajásal v Duchu Svatém a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.
 Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.""

"Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.
 Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.
 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,
 abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.
 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.
 Vždyť 'kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?' My však mysl Kristovu máme."

A kromě toho v nás nejen přebývá, ale také se v nás a za nás přimlouvá, jako osoba, která má úmysl i vůli:

"Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
 Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle."

Tak tady všude se poděl Duch Svatý, ten třetí z Trojice Otce i Syna i Ducha Svatého, který byl dán věřícím až poté, co byl Ježíš, Syn Boží oslaven. A od té doby ve věřících přebývá navěky. A ty nevíš, kam se poděl, protože nemáš víru ani v Boha Ježíše, a tím pádem nemáš ani dar Ducha, protože nemůžeš přijmout někoho, v koho nevěříš, a tím pádem neznáš ani Otce, protože odmítáš toho, který jediný zjevuje pravého Boha. Proto se ptáš, kam se poděl Duch Svatý, protože ho neznáš a nevíš, kde tím pádem je. A neznáš ho proto, že nevěříš v jeho Dárce - Ježíše Krista, který jej jako Bůh dává s lehkostí dechu, jako když Bůh na počátku tvořil člověka - Adama:

"Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.""

Protože Syn, když se stal druhým, novým Adamem, stal se ne tím, kdo je Duchem oživen, ale kdo Ducha sám udílí, protože je Bůh. Ne zprostředkovává, ale daruje sám ze sebe, podobně jako jej daroval Bůh při vdechnutí duše Adamovi:

"'První člověk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím."

Až uvěříš, přijmeš, a budeš vědět sám "kam se poděl Duch Svatý". Ale protože stále něvěříš, tak také stále nevíš, a ptáš se jako ten, kdo je na tuto svoji nevědomost, nazývanou řecky "idiocie" (od ιδιωτης), patřičně pyšný. To tak u nevědomých bývá, že si nejsou vědomi své nevědomosti. A tak pronásledují Krista, dokud je nesrazí světlo z Damašku, aby prozřeli a viděli a poznali toho, kterého dosud pronásledovali:

"posílá mě k tobě Pán - ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým." Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít."

Protože jen díky Duchu Svatému padají šupiny z očí a člověk může vidět Ježíše - Syna Božího, Jednorozeného Otcova, který je jedno s Otcem i Duchem a který se stal člověkem, aby člověk byl vírou v něho jeho vtělením, ukřižováním a vzkříšením spasen. Bez Ducha to ale nelze, protože "nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího", neboť pouze samo o sobě "tělo a krev nemůže mít podíl na království Božím". Je třeba přijmout "Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i naše smrtelná těla Duchem, který v nás přebývá". Božího Ducha však může přijmout pouze ten, který nejprve přijme Božího Syna, tedy toho, který coby zrozený z Boha je Bůh a který díky tomu udílí Ducha, který "s vámi zůstává a ve vás bude". Ale toho mohou "přijmout ti, kteří v něj uvěřili." Kdo nepřijímá vírou, stále postrádá.