_______________

Bůh nemá části, ale vždy je plně Bůh.

Pokud se stává člověkem, stává se jím Ten, který je plně Bůh a nic z něho "nezbývá" nevtěleného. 

Bůh je plně Bohem v Otci i v Synu i v Duchu. Každá z osob má plnost onoho jednoho jediného Božství, které tyto tři osoby sdílejí. A sdílejí je tak, že každá z nich ho vlastní v plnosti, aniž by ale chybělo další osobě.

Když se tedy stává člověkem Syn, stává se člověkem plnost Božství, kterou má sám o sobě i Otec i Duch, ačkoliv člověkem se stává pouze Syn. A ten se jím stává zcela a plně, tedy s veškerou plností, jaká je vlastní i Otci i Synu. Tak se Bůh zcela stává člověkem, aniž by přestal být zcela Bohem a aniž by ho chybělo jinde, protože i po vtělení je zcela Bůh, tedy i všudypřítomný ve své bosžké plnosti.

Když se totiž Bůh stává člověkem, pak se vším všudy, zcela, aniž by se vším všudy a zcela přestal být Bohem - Bohem všemocným, vševědoucím a všudypřítomným.

Bůh totiž nemá žádné části ani není na nějakém místě jako my lidé, tzn. když někde jsme, jinde nejsme. On je vždy všude. Proto také, když se stal v Synu člověkem, tak ač byl ve svém lidství na jednom místě, přesto věděl, co se děje na jiném místě, protože je vševědoucí a všudypřítomný a osobně tam byl ve svém Božství:

"Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti."
 Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.""

A přitom zároveň jako Bůh vidí, co činí Otec:

"Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce"

Takže když se v Synu Bůh stal člověkem, stal se jím zcela a plně, aniž by ho chybělo jinde nebo aniž by někde zůstalo něco z jeho Božství nevtěleného. Neboť zcela Bůh se stal zcela člověkem, aniž by Bůh vymizel z jakéhokoliv jiného místa, kde je i nadále zcela osobně přítomen se svoijí všemohoucností, vševědoucností a všudypřítomností.

Boha si totiž nemáme představovat tělesně, jako člověka, ale duchovně, kam spadá i jeho všudypřítomnost.