Teologie: Bylo sycení se Izraelitů Kristem pouhou metaforou?
Vloženo Sobota, 03. leden 2026 @ 02:34:52 CET Vložil: Tomas |
poslal Nepřihlášený
Re: Bůh se stal člověkem ! (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 17. prosinec 2025 @ 11:34:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )Jestli Kristus v době Mojžíšově vůbec neexistoval, jak z něho mohli tehdejší Izraelité mít užitek?
(1 Kor 10,1 ...) Nechci,
bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a
všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v
moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž
duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou
skálou byl Kristus.
]
Re: Bůh se stal člověkem ! (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 17. prosinec 2025 @ 14:15:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )
Stando, to je obrazná řeč, metafora - o tom jsme mluvili už možná 5x.
V této Pavlově řeči je všechno obraz, metafora - i křest v moři, v Mojžíše, i pití duchovního nápoje, i jezení duchovního pokrmu... Jako příklad a předobraz pro nás.
___________________
Bylo sycení se z Krista vyvoleného národa během putování pouhou Pavlovou metaforou?
Ne.
Metaforou bylo pouze přirovnání spojení Izraelitů s Mojšíšem k připojení věřících k Ježíši skrze svátostný křest a také přirovnání jejich duchovního sycení k sycení se křesťanů Kristem v euchariistii.
Realita sycení se z Krista však již není metaforou, ale Pavlovým jasným pozitivním výrokem, že jako křesťané se sytí Kristem skrze materii vína a chleba v eucharistii, podobně, avšak ne již skrze tyto materie, ale zcela duchovně, se Izraelité sytili Kristem při putování pouští. Tzn. že již před jeho vtělením jim byl duchovní výživou, ve spojenectví s Mojžíšem skrze společenství, které prošlo vodou Rudého moře. Jejich sycení bylo JAKO (neboli podobně - a toto je zde metaforou) sycení křesťanů v eucharistii, ale DOOPRAVDY neboli reálně (nemetaforicky) Kristem samým: metaforou je způsob, jakým se sytili, nemetaforickou realitou je podle Pavla ten, kterým se sytili - Kristus.
U Pavla se tedy jedná o metaforu způsobu sycení, ale o tutéž realitu, a nikoliv již pouhou metaforu, sycení se samým Kristem, což dokládá Ježíšovu preexistenci před jeho vtělením coby Syna Božího, ba dokonce jeho preexistenci "díve nežli Abraham byl", a tedy jeho existenci již v době Mojžíšově, jako i to, že se dával vyvolenému národu duchovním způsobem k jejcih nasycení neboli k životu z Boha. A vyvolený národ toto sycení zakoušel především skrze slovo Boží - které se pak, až nazrál čas, stalo tělem a přebývalo (ř. skn) jako kdysi skrze Šechinu Hospodinovu (heb. Škn) uprostřed vyvoleného lidu v ohnivém sloupu nebo ve Schráně úmluvy, kdy touto schránou úmluvy se nyní stalo lidské tělo, přijaté z Panny Marie. Stánkem Nové úmluvy se nám tak stalo tělo Mesiášovo, počaté Duchem Svatým, ukřižované na kříži a vzkříšené z mrtvých. Vždyť tělo Kristovo je chrámem přebývajícího v něm Boha: "Zbořte tento chrám..." Proto také Ježíš je "Bůh s námi" - Immanuel.
|
