Kdo vzkříšeného Pána Ježíše posadil po své pravici ?

_________________

Myslím, že tento komentář je pro rosmana naprosto signifikantní a konečně odhaluje, v čem spočívá tragika rosmanova myšlení: jeho myšlení je totiž navýsost tělesné, pozemské, a Boha si představuje tělesně, jak sám dokládá:

"Bůh se stal člověkem  ->  Nelze Ho dělit na části.     A v nebi by už žádný Bůh nezůstal."

- Boha si totiž představuje jako nějakou vodu, kterou lze uzavřít do sklenice, nebo jako nějaký vzduch, který lze uzavřít do balónku a už z něho nic nezbude, a nebo jako pouhého pozemského člověka, který když je někde, zároveň nemůže být jinde.

A vůbec si není schopen uvědomit, že Bůh je Duch, všepřesahující, vše předcházející a všude přítomný.

Když byl Bůh v židovském chrámu, přestal snad být všude jinde?

Když byl Bůh v hořícím keři, přestal snad být všude jinde?

Nebo když se zrovna zjevoval Mojžíšovi na Sinaji a hovořil s ním tváří v tvář, nebyl snad zároveň i jinde?

Bez daru Ducha, tj. bez narození z Ducha, však nelze pochopit Boha, který je Duch, ani to, že když se ten, který je všepřesahující a všudypřítomný, stává člověkem, je i nadále všepřesahující a všudypřítomný. Jako by se musel dát měřit na centimetry a vážit na kilogramy, abychom mohli změřit, zda se vejde do toho kterého člověka. :-)

Velmi úsměvné rosmanovo myšlení.

Ale jak by mohl mít Ducha někdo, kdo nevěří v jeho Dárce - Boha Ježíše Krista, který byl Duchem počat a Ducha od Otce udílí sám jako Dárce Ducha, kterého může udílet jedině Bůh?

Kdo totiž odpírá Kristu, odpírá i přijetí jeho Ducha a tak nemůže poznat hlubiny a taje Boží, jak píše apoštol Pavel:

"Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.
Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.
My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha."

Kdo nemá Ducha, těžko smýšlí o Bohu skutečně duchovně, ale uvažuje o něm pouze z těla a tělesně, a tak si ho představuje jako člověka, jako lidskou postavu, která když je někde, nemůže být nikde jinde, a která když se vtělí, je najednou menší než ten, do kterého se vtělí. A takto smýšlejí jen pohané, protože neznají tajemství Ducha, protože neznají tajemství Boha, který je věčný, nade vše vyvýšený a duchovní a i přesto se stává člověkem, aniž by přestal být vyvýšený, věčný a duchovní a všudypřítomný.

Proto se ukazuje, že z těla může vzejít jen tělo, tedy tělesné myšlení. Ale z Ducha se rodí duchovní pochopení a poznání Boha, protože Duch umožňuje srdci vírou a rozumu nazíráním nahlížet Boha, jaký je a jakého nesvazujeme vlastními podmínkami a pravidly, ale necháme jej, aby se nám dával poznávat, jaký je on sám o sobě, abychom zakoušeli blaženost v jeho přítomnosti  a jeho působení a bachom také zakoušeli a poznávali, že on je skutečně společenství tří osob, které nás milují a nám se zjevují a nám se dávají, a že toto tajemství není nic nepřirozeného, ale zcela Božího a udílejícího spásu těm, kdo v něho věří a nekladou si podmínky podle své tělesné a omezené mysli, ale nechávají vše na Bohu, ať je, jaký On chce. Tomu se říká víra, pokorná víra, která pokořuje sebe sama a vlastní lidský a omezený rozum, aby se vydala bez hranic tomu, který není spoután naší lidstvím, ani když se stane navěky člověkem, protože je stále neomezeným a všepřevyšujícím Bohem

A právě toho slavíme nyní o Vánocích - pravdu o Bohu, že ten, který je nade všecky, se stává nejpokornějším a nejmenším ze všech, aby všem sloužil jako ten nejpokornější služebník, ač je stále nade vše vyvýešený a všemohoucí Pán.