Toulají se tady na Granu kdejací všeználci, kteří čím méně toho vědí, tím jsou sebevědomější a tím více toho namluví o něčem, co v životě neviděli ani nečetli, natož aby tomu rozuměli.

Tak je tomu i co se týče Theofila Antiochijského, který prý mluví o jakési Trojici Boha, Logu a Moudrosti. Ale tím prozrazují o sobě samých, že v životě tohoto autora nečetli a tak nevědí, co on psal a čemu věřil, totiž že zcela pravověrně, tak jako všichni ostatní křesťané před ním, za něj i po něm, věřil v Trojici jediného Boha, totiž v soupodstatné osoby Otce, Syna a Ducha Svatého. Kdyby jej totiž četli, věděli by, že tou třetí osobou Trojice, kterou na některých místech Theofilos nazývá Moudrostí, je podle jeho vlastních slov právě Duch Svatý. A proč ho on zároveň nazývá Moudrostí? Protože podle zjevení Starého zákona Bůh Otec stvořil vše jsoucí skrze své Slovo neboli Logos a skrze svoji Moudrost, jak nás poučuje např. kniha Genesis a Kniha Přísloví, neboli jak píše sám Theofilos:

"kdybych Boha nazval Moudrostí, mluvil bych o tom, co pochází od něho" (Autolykovi, I, 3.2)

Podle Theofila tedy Bůh je Trojice neboli Trias, kterou je jediný Bůh tří osob: Otce, Syna neboli Logu a Ducha neboli Moudrosti:

"Kdo je tím lékařem? Bůh, který skrze Logos a Moudrost uzdravuje a oživuje. Bůh, který skrze svůj Logos a Moudrost vše stvořil, neboť ‚skrze jeho Slovo byla stvořena nebesa a skrze jeho Ducha jejich veškerá moc' (Ž 32,6)." (Autolykovi I, 7.2)

Podle Theofila se ale v případě Logu a Ducha nejedná o nějaké neosobní síly Boha, ale o Boží osoby, které mají božské atributy a svébytnost neboli osobní individualitu a spolu s Otcem mají stvořitelskou moc a vládu nade vším, samy jsoucí před počátkem všeho stvořeného:

"Proto také Bůh, který má svůj vnitřní Logos ‚ve vlastních útrobách' (Ž 110,3), jej zrodil spolu se svojí Moudrostí a ‚zrodil' ho před existencí všeho. Právě tento Logos vzal jako spolustvořitele pro svá díla a skrze něj stvořil vše (srov. J 1,3). On se pak nazývá počátkem, poněvadž spravuje vše a vládne nade vším, co skrze něho bylo stvořeno." (Autolykovi, II, 10.2-4)

A tato stvořitelská moc Boha se vztahuje ke všem třem osobám Trojice:

"Když totiž Bůh říká: ‚Učiňme člověka k našemu obrazu a podobě' (Gen 1,26), nejprve ukazuje důstojnost člověka. Neboť když Bůh stvořil vše ostatní skrze svůj Logos, pokládal to vše jistým způsobem za akcidentální, avšak jedině stvoření člověka pokládal za dílo hodné svých rukou. A co více, vidíme, že Bůh hovoří tak, jako by potřeboval pomoc ke stvoření člověka: ‚Učiňme člověka k obrazu a podobě.' K nikomu jinému však neřekl: ‚Učiňme', jedině ke svému Logu a ke své Moudrosti." (Autolykovi, II, 18.1-2)

A tady jasně vidíme, že Theofilos mluví o Trojici už od Starého zákona, od počátku, od stvoření, a že jednotlivé osoby Trojice popisuje jasně jako svébytné osoby jediného Boha, které se spolu radí a spolu tvoří, protože spolu jsou jeden Bůh a jeden Stvořitel a mající božskou moc.

A nejsou to výmysly Theofila, ale on píše to, čemu byl naučen od svých křesťanských učitelů, jak sám k tomu píše:

"Na počátku nás tedy jednohlasně vyučili..." (Autolykovi, II, 10.1)

Je to totiž od počátku víra církve, víra křesťanů, neboť je to učení a hlásání apoštolů, neboť je to učení a zjevení Krista.

Takže kdo říká, že Theofil neučil pravověrně o Trojici nebo že to byl jeho výmysl, je buď ignorant neboli naprostý neznalec a následně tlučhuba, a nebo je prostý lhář popírající jasná slova a jasné vyznání samotného Theofila.