Pořád dokola se tady na Granu vyskytují lháři, kteří lžou, že víra v Trojici vznikla až ve 4. století. Ale fakta dokazují opak, totiž že je to víra křesťanů od počátku, už od Krista, protože to on dal příkaz křtít "ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého". A to je neoddiskutovatelné - je-li kdo učedník Krista, přijímá Kristovo slovo bez diskuzí. Bludaří však nejen o neoddiskutovatelném slovu Pána diskutují, ale staví se nad ně, když ho zpochybňují a tak ukazují, že nejsou učedníci Krista, ale jeho poučovatelé, kteří se ve své pýše staví nad něj a činí sami sebe jeho Pánem, což je zvrácené.

Kromě tohoto základu ve slovu Krista je však i svědectví prvních křesťanů, že po vzoru apoštolů také vyznávali Trojici rovnocenných osob jediného Boha:

"Po výše uvedeném poučení křtěte ponořením do pramenité vody ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého"   
 - tím se jasně dokládá jak víra v Trojici, nastolená Ježíšem Krista, tak opět i rovnost a jednota osob Božích, stejně jako moc duchovního narození se z Boha při křtu mocí všech tří osob Boží Trojice      

Ignác Antiochijský (1. stol.):

"Snažte se zdokonalovat se v učení Pána i apoštolů, aby vše, co učiníte, prospělo od počátku až do konce tělu i duši, víře i lásce v Synu i Otci i Duchu. Podřizujte se biskupu i sobě vespolek, jako se podle těla Kristus podřídil Otci a apoštolové Kristu i Otci i Duchu. Buďte jedním tělem a jednou duší."  

 - jasně vyznává Trojici Otce, Syna a Ducha, které tím klade na roveň a do jednoty; víru v Trojici dává do souvislosti s "učením Pána a apoštolů", které znal osobně, dosvědčuje vtělení Syna, který byl "podle těla" podřízen Otci, uvádí poslušnost apoštolů Trojici: "Kristu i Otci i Duchu"      



Polykarp (1.-2. stol.):

"Pro toto a za všechno tebe, Otče, chválím, tobě blahořečím, tebe oslavuji skrze věčného nebeského Velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, skrze nějž budiž tobě spolu s ním a Duchem Svatým sláva nyní i v budoucnu."   

- i Polykarp, učedník apoštolů, zcela samozřejmě zmiňuje a vyznává Trojici: zmiňuje všechny tři osoby a všem třem osobám stejnou měrou vzdává slávu, jaká patří jedině Bohu (jinak by to byla modloslužba), ve vyznání Polykarpa tudíž stejnou měrou všem třem osobám Boha: Otci, Synu i Duchu Svatému: „tobě spolu s ním a Duchem Svatým sláva nyní i v budoucnu“.      



Irenej z Lyonu (2. stol.):

"A toto je, čím nás obdarovává víra, ta, kterou nám předali starší, učedníci apoštolů: především nás učí, abychom měli na paměti, že ve křtu jsme obdrželi odpuštění hříchů ve jménu Boha Otce a ve jménu Ježíše Krista, Syna Božího, vtěleného, zemřelého a zmrtvýchvstalého, a v Božím Duchu Svatém; že křest je pečetí života věčného a znovuzrozením v Bohu, takže se stáváme dětmi ne lidí smrtelných, ale věčného a odevždy jsoucího Boha."   

- víru v Trojici popisuje jasně jako apoštolského původu, jsoucí od apoštolů, a dále jasně klade všechny tři osoby Trojice jako navzájem rovné a Ježíše jako vtěleného Boha. Ponořením do křtu ve jménu Trojice se člověk rodí z Boha, protože Otec i Syn i Duch jsou Bůh a z nich se křesťan v koupeli znovuzrození neboli ve křtu rodí      



Justin (2. stol.):

"O Synu říkají, že je to Otec, a tím dokazují, že neznají ani Otce, ani nevědí, že Otec veškerenstva má Syna. Syn je Boží Slovo, Boží prvorozený a proto také Bůh."   

- a podobně jasně hájí i Božství Ducha Svatého, který spolu s Otcem i Synem tvoří Boží Trojici, a proto jasně říká, že se stejnou měrou klaníme a stejnou měrou uctíváme jak Otce, tak i Syna i Ducha:  

"Říkají o nás, že nevěříme v Boha. Přiznáváme, že nevěříme v Boha, pokud jde o ta zvané bohy, ale nikoli pokud se jedná o opravdu skutečného Boha, který je spravedlivým, laskavým a ostatními ctnostmi obdařeným Otcem a v němž není ani trochu špatnosti. Toho uctíváme a tomu se klaníme. Spolu s ním ctíme a klaníme se i Synu, který od něho přišel a nás tomu naučil. Ctíme i sbory dobrých andělů, kteří ho doprovázejí a jemu se po­dobají. Uctíváme a klaníme se i prorockému Duchu. Ctíme tak, že se řídíme rozumem a pravdou. O to se rozdělujeme s každým, kdo se chce dát poučit tak, jako jsme se i my dali poučit, aniž bychom chovali k někomu nějakou nenávist."   

- klanění patří jedině Bohu, jinak by se jednalo o modloslužbu, a proto se křesťané klaní Otci, Synu i Duchu, protože tito tři jsou jeden jediný Bůh hodný klanění a úcty      

Klement Alexandrijský (2. stol.):


"Je zde zmínka i o Nejsvětější Trojici. Tím třetím je jmenovitě Duch Svatý. Tím druhým je Syn Boží, skrze Něhož se vše stalo podle vůle Otce."  

- jasné vyznání Boha Trojice - tří osob jediného Boha, což potvrzuje i na jiném místě:  

"Jeden Otec všech, jeden Logos všech a jeden Duch Svatý, vždy týž."  

 A dále:  

"Oslavujme jednoho Otce a Syna, Syna a Otce, kteří spolu s Duchem Svatým jsou Vychovatelem a Mistrem. Vše je od Něho jediného, skrze kterého je všechno."   

- jasně vyznává Otce, Syna a Ducha Svatého, kterým stejnou měrou náleží božská úcta a kteří JSOU JEDEN JEDINÝ neboli JEDEN BŮH, ač ve třech osobách: Otci, Synu a Duchu Svatém      




Athenagoras Athénský (2. stol.):

"Jsme ti, kdo učí, že je Bůh Otec, Bůh Syn a Duch Svatý, a kdo dokazují jejich moc v jednotě a jejich rozdílnost v působení."   

- Athenagoras zde jasně vyznává jednoho Boha ve třech osobách: Otce, Syna a Ducha Svatého, kteří JEDNO JSOU a v této jednotě se mezi sebou liší svými osobami a jejich jednotlivými "působeními" v rámci této jejich nerozdílné jednoty      

Aristides Athénský (2. stol.):

"Křesťané vyznávají Boha, Tvůrce a Stvořitele všeho skrze Jednorozeného Syna a Ducha Svatého, a kromě Něho neuctívají žádného jiného Boha."  

 - jasné vyznání, že Bůh, ve kterého křesťané věří, je Otec, Syn a Svatý Duch, a že ač tři osoby, je to jeden Bůh      

Fós hilaron (2. stol.):


"Ke Tvé cti, Bože, Otče, Synu a Duch Svatosti, zpíváme, neboť jsi hoden, Pane, aby v každý čas byla hlásána Tvoje sláva zbožnými písněmi."

- jasné vyznání tří osob Božích jako jednoho Boha a jednoho Pána, které sdílí tutéž jednu slávu a jsou hodni téže cti      



Origenes z Alexandrie (2.-3. stol.):

"Duch Svatý má s Otcem a Synem účast na téže slávě a důstojnosti"   

 - jasně vyznává rovnost osob Božích: Otce, Syna i Ducha, kteří jsou jeden Bůh, rovni v téže jediné slávě a důstojnosti, což vyvrací to, z čeho je neznalými věci obviňován, totiž subordinacianismus. A podobně i v dalším jeho citátu:  

„Pro dosažení spásy člověk potřebuje pomoc Otce, Syna a Ducha Svatého, a nedojde spasení jinak než skrze celou Trojici. Není možné hovořit o něčem nižším nebo vyšším v podstatě Trojice.“   

 - v Trojici není nějaká z osob Trojice nižší nebo vyšší, ale všechny tři jsou si rovny. A pro spásu je nezbytná celá Trojice, protože celá Trojice je Bůh jeden a jediný, který zachraňuje člověka    

„Smysl těchto pravd, které nám byly jasně předány prostřednictvím hlásání apoštolů, je tento: Za prvé, že je jeden Bůh, který vše stvořil a uspořádal a který vše učinil z ničeho, Bůh, který od první stvořené věci a od založení světa je Bohem všech spravedlivých ... Dále pak, že Kristus Ježíš, týž, který přišel na zem, je zrozen z Otce před veškerým stvořením. To on, ačkoli pomáhal Otci při tvoření všech věcí – neboť „skrze Něho bylo učiněno vše“ (J 1,3) – v posledních časech „omezil samého sebe“ (srov. Flp 2,7) a stal se člověkem, tj. vtělil se, aniž přestal být Bohem, a stavše se člověkem zůstal tím, čím byl: Bohem. Přijal tělo podobné tělu našemu, pouze s tím rozdílem, že bylo zrozeno z Panny a z Ducha Svatého. ... Dále pak nám předali, že Duch Svatý má s Otcem a Synem účast na téže slávě a důstojnosti. ... nauka Církve jasně hlásá to, že onen Duch Svatý sesílal inspiraci všem svatým, jak prorokům, tak i apoštolům“  

- Origenes jasně vyznává jako od apoštolů přijatou a jako Církvi vlastní víru v Boží Trojici: Otce, Syna a Ducha, á že tyto tři osoby jsou stejně Bůh a proto mají „účast na téže slávě a důstojnosti“ – žádná nerovnost, žádné podřízení jedné osobě druhé ve smyslu umenšenosti nějaké osoby vůči jiné osobě Boží, jinak by neměly stejnou účast „na téže slávě a důstojnosti“, která je Boží. Není v tom žádná pochybnost, ale jistota a smělost, protože pravdivost.      

Tertulián (2.-3. stol.):

"Syn rovněž seslal dar obdržený od Otce, Ducha Svatého, třetí osobu Boha ... , učitele veškeré pravdy, která je v Otci i Synu i Duchu Svatém podle křesťanského učení."   

- jasné vyznání, že jsou tři osoby jediného Boha: Otec, Syn a Duch Svatý, a že tato víra je pevnou součástí křesťanského učení.   

A podobně i např. v následujícím citátu:  

"Taková víra v jednoho Boha, odmítající Syna, a po Synu i Ducha, je spíše vlastní židovské víře. V čem je odlišnost mezi námi a jimi, ne-li v tomto? Jaké je dílo evangelia, jaký je základ Nového zákona, potvrzující Zákon a Proroky až po Jana, jestliže Otec, Syn i Duch, Tři, ve které věříme, nejsou jeden Bůh? Tak Bůh chtěl obnovit tajemství víry, aby se novým způsobem – skrze Syna a Ducha – věřilo, že je jediný a aby Bůh byl již zjevně poznán ve svých vlastních osobách a jménech, ten samý Bůh, který byl i dříve hlásán prostřednictvím Syna a Ducha, což dříve nechápali."   

- Bůh je jeden jediný, ač ve třech osobách: Otci, Synu a Duchu Svatém. Je takový stále, ale takto zjevně a přímo („Jeho učedníci mu řekli: ‚Nyní mluvíš přímo a bez obrazů‘“, J 16) byl odhalen až v době Nového zákona, což židé nepřijali, protože odmítli Syna a tím pádem i Ducha.      

Hippolyt Římský (2.-3. stol.):

"Je třeba vyznávat Boha Otce Všemohoucího, je třeba vyznávat rovněž Ježíše Krista, Syna Božího, který se stal člověkem a kterému Otec poddal vše kromě Sebe samého, a je třeba také vyznávat Ducha Svatého a že jsou to tři Osoby. Objevuje se jeden Bůh jako jedna moc Boží, ale co se týče plánu spásy, Bůh se zjevuje ve třech Osobách."   

- Hippolytova vyjádření jsou navýsost jasná: Bůh je Trojice osob: Otce, Syna a Ducha Svatého, kteří jsou JEDNO v moci, neboli navzájem rovní v moci, ale v „plánu spásy" odhalující, že tento jeden Bůh jsou tři osoby, kdy jedna z nich - SYN - se stala člověkem: Ježíš Kristus je tedy jeden ze tří Boží Trojice, který se vtělil pro naši spásu.    

"Tobě patří sláva, Otci i Synu s Duchem Svatým"    

- Hippolyt vzdává všem třem osobám Božím, osobám Trojice, stejnou, nerozdílnou slávu, čímž dosvědčuje jejich rovnost a potvrzuje jejich božský statut    

Cyprián (3. stol.):

"Větší obětí je Bohu pokoj mezi námi a bratrská svornost a lid sjednocený z jednoty Otce i Syna i Ducha Svatého."  

- Bůh je jeden, a to jednotou tří osob: Otce, Syna a Ducha Svatého, a jeho jednota je základem jednoty věřících.  

"Nalézáme pak, že ve slavení modliteb zachovávali tři jinoši, ve víře silní a v zajetí vítězní, s Danielem hodinu třetí, šestou, devátou, totiž tajemství Trojice, jež se měla zjevit v nejposlednějších časech."   

- zde Cyprián jasně vysvětluje, proč se ve Starém zákoně nepsalo výslovně o Trojici, ale pouze v určitých náznacích: protože toto tajemství mělo být zjeveno až "v nejposlednějších časech", i když je od počátku, jakým je Bůh sám v sobě.      




Didymus Alexandrijský (4. stol.):

"Při křtu nás obnovuje Duch Svatý jako Bůh společně s Otcem a se Synem."   

- jasné vyznání Trojice osob Otce, Syna  Ducha, kteří jsou jedno a to včetně své činnosti, která je božská, společná: Bůh je Otec, Bůh je Syn a Bůh je i Duch Svatý – ne tři Bohové, ale jeden jediný Bůh ve třech osobách      

Kdo tedy učí, že křesťané věří v Troijici až od 4. století, je nestydatý lhář, protože fakta dosvědčují pravý opak, totiž že víra v Trojici je jasným a široce rozšířeným základním krédem křesťanů už od počátku, tj. od Krista a od jeho apoštolů. Fakta to dosvědčují a zahanbují tak všechny lháře o tom. Těm zbývá jen pláč a skřípění zubů.