Již ze způsobu chůze toho chlapíka bylo jasné, že je to nadsamec. Nebo že si to alespoň on sám myslí a chce, aby si to o něm myslelo i okolí.

Říkalo se o něm, že je šéfem místní galerky. Vědělo se že fungoval ve vydírání podnikatelů a množství peněz, které měl, ukazovalo na obchod s drogami. Toho vola znalo celé město. Lidé se ho báli. Obyčejní lidé totiž nechtějí konflikt, rvačku, výhrůžky své rodině. Nechtějí svůj život znečistit nutností vypořádat se s někým, kdo nemá patřičné zábrany obyčejného člověka neubližovat druhým. Tuší, že věc by jen tak neskončila a úplné řešení by si žádalo terminaci a na to nemají svědomí ani žaludek a stát by je v případě nutnosti pravděpodobně neochránil a po dlouhou dobu by patrně byli terorizování jeho dlouhými prsty. Obyčejný člověk s ním prostě nemůže chtít nic mít. Měl za to, že mu město patří. Pokud vůbec někdy dostal po hubě, tak málo a nedostatečně. Prostě špatný. Volal po nářezu, po řešení. A stát ani občan mu jej neuděloval, neřešil, nechtěl.