Když jsem jí poznal, byla obyčejnou referentkou obchodního oddělení a byla normální. Po nějakém čase a kdovíjakém snažení jí udělali šéfkou tohoto oddělení a už se s ní nešlo bavit. Několik jejich bývalých kolegyň, po té co se staly jejími podřízenými, to s ní nemohlo vydržet a odešly.

Nějaký čas byla na tom oddělení vysoká fluktuace zaměstnanců. Pak to nějak ustalo, asi trochu zmoudřela, či byla poučena o tom, jak to nedělat.

Posléze otěhotněla a šla na mateřskou. Alespoň se teď věnuje něčemu kloudnému.

Obecně lze říci, že moc blbne rozum i charakter každému. Málo rozumu a nevyzrálý charakter zkorumpuje i nepatrná a nanicovatá moc.

Možná, že zblbnutí mocí nemusí být trvalý jev a člověk má šanci přijít k sobě. Viz příběh Nabuchodonozora, když za blbství z moci byl odkázán pást se a běhat nahý s divokými osly a po čase a z milosti Boží se mu rozum vrátil. 

Jenže komu se tohle poštěstí?