Kolik lidí, tolik různých názorů:

1.)   Marie je mrtvá, "spí" a čeká na vzkříšení  při 2PJK tak, jako úplně všichni svatí od dob Ježíše Krista až dodnes..

       Že by byla vzkříšená a vzata do nebe přednostně se nikde v Bibli nepíše..

2.)   Já ji neblahoslavím, nechválim a nemodlím se k mrtvé Marii, ale samozřejmě mám Marii v úctě a já se řidím správným          

       Biblickým překladem:.

3.) Nauka o neposkvrněném početí říká, že „Panna Marie byla už od začátku svého života, tedy už od chvíle, kdy byla počata,    osvobozená od PRVOTNÍHO HŘÍCHU. Zbytek lidstva dědí lidskou podstatu nakaženou hříchem. ... Ale Marie byla ze zvláštní  MILOSTI uchráněna jakékoliv poskvrny prvotním hříchem.“.

4.)   V Bibli se ale nikde nepíše, že Marie byla uchráněna od dědičného hříchu.  Naopak se z ní dozvídáme, že přinesla oběť na usmíření hříchů, kterou od matek vyžadoval Mojžíšův zákon. Tak sama dala najevo, že je hříšná. New Catholic Encyclopedia uvádí: „O neposkvrněném početí se v Písmu nikde přímo nemluví... Je to nauka, kterou vytvořila církev.“.

5.)  Říká-li Bůh, že odplatou za hřích ke smrt a řkc říká, že Maria byla bez hříchu, potom není Božsky logické, aby Maria zemřela. Fakt, že Maria zemřela, znamená, že nebyla bez a nemohla být bez hříchu, ale že stejně jako každý člověk potřebovala Spasitele, který by ji zachránil, aby její hřích nebyl před Bohem počítán, nýbrž aby očištěna od hříchu.

6.)  Pokud je smrt následek hříchu a Maria byla od hříchu uchráněna, logické by bylo, aby nezemřela..

Jak vidno, každý z nás se pasuje s tímto problémem úlohy Marie v dějinách spásy podle svého uvážení a podle sumy svých znalostí o této věci.

Rád bych zde tedy tyto věci přehledně uspořádal - samozřejmě taky jen podle sumy svých znalostí ....

Protože nám, katolíkům, zde podsouváte různé vaše představy, o kterých se domníváte, že tak věří katolíci.

1.)  konec existence pozemského života - smrt biologická.

 Ta zde byla už před člověkem. Zvířata se rodila a umírala - jejich těla podléhala porušení a smrti. V opačném případě by se zvěř neúnosně přemnožila a zeměkoule by jim nestačila.

2.) Konec existence pozemského života u člověka - jak to naplánoval Bůh.

Stvořený člověk byl vyňat od biologické smrti a jeho tělo nemělo podléhat porušení. Přesto Bůh neplánoval pro člověka věčný pozemský život - to by se tu lidé také neúnosně přemnožili. 

Neplánoval ale ani smrt člověka. První lidé v ráji byli šťastní, blažení a tělesně nesmrtelní. Když by se tedy naplnila doba pozemského života konkrétního člověka, odešel by s duší  i s tělem do nebe k Bohu. Způsobem, který dopodrobna neznáme.

3.)  Konec existence pozemského života člověka - jak si ho zařídil sám člověk.

Tato okamžitá smrt má podobu duchovní (hřích = opuštění Boha člověkem)- nesouvisí ještě přímo se smrtí biologickou, ale i biologická smrt je stejně jejím pozdějším následkem. Od okamžiku prvotního hříchu každý člověk propadá nutnosti pozdější biologické smrti a porušení těla po smrti, ale zde třeba ještě rozlišovat , zda je člověk duchovně na Boha napojen, nebo zda je Bohu vzdálen.

a.)  - když je člověk duchovně Bohu vzdálen, umírá ve stavu opuštěnosti od Boha.

b.)  - když je člověk duchovně Bohu blízko, umírá sice tělesně také, když nastane jeho čas, ale umírá v přátelství s Bohem (Gn 4,26).

4.)  Konec existence pozemského života člověka po Kristově vykupitelské oběti.

Kristus vzal na sebe hříchy světa a proto musel jako následek prožít i svoji opuštěnost od Boha (Mt 27,46). Křesťané tedy dostávají možnost z této Kristovy oběti dosáhnout skrze pokání a obrácení odpuštění všech svých hříchů a ve křtu jim bylo dáno  i odpuštění jejich dědičné viny. Mohou tedy umírat v duchovním stavu podobně, jako to Bůh připravil lidem v ráji před jejich pádem do hříchu. Ovšem biologická smrt porušení těla po smrti je pořád důsledkem osobních hříchů - i odpuštěných hříchů. Proto duše křesťana žijícího s Bohem a s odpuštěnými hříchy (přesto hříšníka)  putuje po smrti k nebeskému Otci, zatímco tělo jde do hrobu, kde bude čekat na vzkříšení na konci věků.

Pokud však křesťan zemře ve stavu bez Boha, Bůh i tuto jeho volbu respektuje a jeho pak čeká věčnost bez Boha, bez lásky.

S Pannou Marií je to pak takto:

Katolická (i pravoslavná) církev věří, že Maria byla skutečně jako Matka Spasitele uchráněna od dědičné viny a že sama nikdy nezhřešila. A že zůstala Pannou před početím i po porodu.

Přesto i takový bezhříšný člověk potřeboval Vykupitele, protože nebe bylo pro všechny potomky Adamovy uzavřeno (první lidé v ráji prošustrovali své dědictví věčného života a nebylo po nich co zdědit, než jenom vyhnanství z ráje). a nebe pro všechny lidi otevřel  až Kristus svojí obětí (1 Pt 3 19). Až tehdy se duše všech spravedlivých Starého zákona dostaly do nebe k Bohu (z "vězení") a také nám, křesťanům, je po smrti těla nyní nebe otevřeno. Hned - nikoli až na konci věků!  Pokud ovšem budeme žít a zemřeme v přátelství s Bohem a bez hříchu ke smrti.

Však naše těla po smrti podlehnou porušení rozkladu a budou vzkříšena až na konci věků.

Maria tedy byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebe. Tak nějak podle bodu 2.). 

Její bezhříšné tělo nemělo totiž podlehnout porušení a rozkladu, které u nás přichází spolu se smrtí těla jako následek hříchu. Podobně jako bezhříšné tělo Pána Ježíše nemělo podlehnout porušení ze smrti.

Měli bychom si uvědomit, že i pravoslavní křesťané mají uchovánu pravou křesťanskou víru - jen ji mají zakonzervovánu v podobě nějakého sedmého až jedenáctého století. Neberou totiž v potaz neustálé působení Ducha svatého v církvi, který nás neustále učí a přibližuje tak člověka Bohu. Proto o Panně Marii s úctou prohlašují o jejím "usnutí" a "Usnutí Panny Marie " slaví jako církevní svátek. My, katolíci, slavíme zase "Nanebevzetí Panny Marie" - ale v podstatě se jedná o totéž.

Panna Maria tedy "nespí" a nečeká na vzkříšení - je už spolu se svým Synem v nebi a spolu s ním vládne andělům i svatým (Zj 3,21).

Také křesťané, kteří zemřeli v přátelství s Bohem, na nic už nečekají - jsou už spolu s Kristem v nebi (Zj 2,11-16) vládnou spolu s Kristem (Zj 20,4). Jsou "oblakem svatých, který nás obklopuje a který nám pomáhá (Žd 12,1).

..."Naopak se z ní dozvídáme, že přinesla oběť na usmíření hříchů, kterou od matek vyžadoval Mojžíšův zákon. "..

Tomu významu třeba správně porozumět. 

Maria měla v úctě Mojžíšský zákon. A tak - ačkoli sama byla bez hříchu - přinesla i tak oběť Bohu podle tehdejšího zvyku. Kvůli pohoršení lidí, kteří nic netušili o Mesiáši a jeho Matce.Podobně ani její Syn nebyl povinován zaplatit chrámovou daň (synové neplatí daně otci - Mtz 17,25-27) - přesto byla tehdy  i za Ježíše v chrámu zaplacena chrámová daň.. Jednak kvůli pohoršení lidí, kteří nevěděli, že Ježíš je Boží Syn, jednak z poslušnosti Mojžíšskému zákonu....

Takže jen ta skutečnost, že Maria podle tehdejšího obyčeje přinesla předepsanou oběť do chrámu, nijak nepotvrzuje, že by Maria nutně musela být hříšná. To je jako dokazovat ze skutečnosti, že za Ježíše byla podle obyčeje zaplacena chrámová dań, tak že není Synem nebeského Otce!