Zlo se neobjevilo samo od sebe, ale bylo zakomponováno do stvoření jako možnost volby – ne jako chyba systému, ale jako prostor pro svobodné rozhodnutí člověka důvěřovat Bohu nebo nedůvěřovat. Satan není produkt Boží chyby, ale důsledek Boží lásky a respektu ke svobodné vůli.

Křesťané ve své drtivé většině představují satana jako původně cheruba, vrchního chváliče, ve kterém se, kde se vzala, tu se vzala, objevila pýcha, ve které se pak vzbouřil Bohu.

Bible však ukazuje jiný příběh. Původně stvořený svět byl - velmi dobrý. Nebylo zde žádné místo pro zlo, vzpouru, pýchu. Prostě vše bylo tak, jak si Bůh usmyslel. Pýcha se sama o sobě nemohla v někom jen tak zjevit. To odporuje kupříkladě termodynamickým zákonům. Je-li systém v rovnováze, pak se nemůže sám o sobě vychýlit. K vychýlení potřebuje vnější impuls. Jestliže Bůh stvořil svět velmi dobrý, pak impuls nemohl vzejít z něho. Ani svobodná vůle není sama o sobě vysvětlením objevením se pýchy. Nelze se svobodnou vůli napít vody - když v okolí žádný zdroj vody prostě není. Když je okolo pouze písek, pak není voda, ze které by se svobodná vůle mohla svobodně napít. Je-li vše okolo velmi dobré, pak zde není zdroj pýchy, ze které se mohl napít satan.

Bible hovoří o satanovi jinak: Jako o vrahu od počátku. Jako o osobě, ve které není žádná pravda. Je to otec lži a musí lhát, protože lží přetéká a není v něm pravda. Osobnostně se tedy jedná o protiklad Boha: Bůh je dobrý a není v něm zlo - Satan je zlý a není v něm pravda (tj Kristus, Láska, Dobro), je vrahem od počátku. Nikdy nebyla doba, kdyby satan nebyl vrahem, nikdy nebyla doba, kdyby byl velmi dobrým stvořením, vrchním chváličem.

Vždy, od počátku, byl satan vrahem, ve kterém pravda není, opakem Boží osobnosti. Jako takový takhle musel být svořen. Bůh už na počátku stvořil satana jako vraha, lháře, ve kterém není pravda a když mluví, může jen a pouze lhát. Proč? 

Genesis odpovídá: Protože to bylo velmi dobré. Adam tak měl alternativu k Bohu. Bez alternativy není svoboda. I zlaté vězení je vězením, pokud nemá alternativu, odemčené dveře. Bůh však není žalářníkem, který člověka nutí, aby jej následoval. Bůh je partnerem, který touží po tom, aby jej člověk následoval. Proto je velmi dobré, aby zde byly odemčené dveře k odchodu od Boha (strom poznání dobrého a zlého) a aby zde byla i alternativa k Bohu - zdroj pýchy, lži, falše, vzpoury. Satan je v genesis nazýván "polní zvěří." Není andělem, cherubem, je to "polní zvěř", nejzchytralejší. A opět, nejedná se zde o vědeckou biologickou klasifikaci ala Linné, ale o klasifikaci teologickou. Polní zvěř byla v ráji podřízená člověku. Člověk polní zvěř "pojmenovává", to znamená studuje jej, její charakteristiku, užitnou hodnotu a využívá ji. Polní zvěř člověku slouží, nemá nad ním moc, je v podřízené rovině.

Satan byl stvořen v podřízeném postavení vůči člověku, jako alternativa, kterou sice má člověk pojmenovat, akademicky studovat, ale kterou se nemusí nechat ovládnout, pokud se k tomu sám nerozhodne. Adam není skrze strom poznání dobrého a zlého Bohem akademicky zkoušen typu: Teď nám řekni, co to je smrt. Ne. Jedná se o důvěru. Bůh řekl člověku, že pojití ovoce je nebezpečné a spojené s pádem do smrti, satan říká, že je to v pohodě a spojené s vystoupením na Boží úroveň.Otázka zní: Komu, Adame, důvěřuješ. Komu věříš, kým se necháš vést, koho si zvolíš za svého intimního partnera. 

Bůh dává člověku svobodu odejít. Alternativu, aby člověk nebyl nucen jej následovat. Tuto partnerskou lásku neuvidíme, pokud původ satana vidíme v dokonalém cherubu. Buď je totiž takovéto partnerství Božím záměrem, anebo je plodem Satanovi vzpoury. Původ satana přímo ovlivňuje naší chápání Boží lásky k člověku, našeho vzájemného partnerství a svobodné vůle. Buď je svoboda a svobodná vůle Božím darem, nebo něco, co je do světa vnuceno Bohu navzdory, něco, co svou vzpourou pro člověka vybojoval satan.

Kde se tedy vzal příběh o Satanu jako cherubovi? Ano, je napsán v bibli, ale ne jako příběh o satanovi, ale o králi babylonském a o tyrském vévodovi. Ano, křesťané vzali příběh, který bible výslovně říká o někom jiném a přifařili ho k satanovi. Argumentují, že zde se nejedná ani tak o králi babylonském či o vévodovi tyrském, ale o duchovní bytosti, která stojí za těmito státními útvary, o duchovním králi babylonu a o duchovním vévodovi týru. Ale ani tato duchovni bytost není satan - ale, podle svědectví Zjevení, se jedná o Antikrista.    

Zlo se tedy neobjevilo samo od sebe, ale bylo zakomponováno do stvoření jako možnost volby – ne jako chyba systému, ale jako prostor pro svobodné rozhodnutí člověka důvěřovat Bohu nebo nedůvěřovat. Satan není produkt Boží chyby, ale důsledek Boží lásky a respektu ke svobodné vůli.