Soudobé křesťanství ve své většině chápe čas lineárně, jako osu, na kterou se vážou konkrétní okamžiky historie. Znáte to. Narýsujete linku, uděláte na ní krátkou čárku, označíte ji číslem reprezentujícím určitý rok a přiřadíte k ní konkrétní událost.

Bible však, věřím tomu, času rozumí spíše jako bublinám, časovým kapslím, volně se vznášející v univerzu, vzájemně se prolínající a reagující na sebe. Budoucí událost, o které se již rozhodlo, je v současnosti reálně přítomna, byť se odehraje v budoucnosti. Obdobně uvažuje taktéž kvantová mechanika - tzv Schrödingerova kočka je i živá i mrtvá, dokud se na ní "pozorovatel" nepodívá - tzn dokud není určeno o jejím osudu, když je podíváno, když je určeno, její "osud" je reálně přítomný.  

Evangelista Marek to charakterizuje slovy: Věřte, že vše, oč v modlitbách prosíte, je Vám dáno a budete to mít. Již teď je Vám dáno něco, co se budete mít v budoucnosti. 

Budoucnost je reálně přítomna v současnosti, pokud je o ni rozhodnuto. Taktéž minulost není mrtvá, ale skrze svátosti se zpřítomňuje. Skrze svátosti prožíváme minulost v současnosti. Ve křtu umíráme s Kristem a v Kristu jsme vzkříšeni k nové identitě z Ducha Svatého. Ve Večeři Páně večeříme spolu s Kristem a Jeho apoštoly u Jednoho stolu. Přijímáme chléb - Tělo Páně, které se za nás láme. Chléb není nějaké obecné Tělo Páně. Každý z nás má jiné tělo když se narodí, jiné, když je na vrcholu sil a jiné, když zestárne. Údajně se každých 11 měsíců tělo - až na tuším nervové mozkové buňky - zcela obnoví, staré buňky umírají, nové přicházejí na jejich místo. Zde je Tělo Páně přítomno z konkrétního okamžiku dějin - Z okamžiku Kříže, kdy se "láme" za nás. Taktéž kalich ve zpečetěna krví, která se za nás prolévá - v daném historickém okamžiku. Skrze Večeři Páně se tedy konkrétní událost v minulosti stává reálně přítomnou v současnosti.

Špatné chápání času neovlivňuje pouze porozumění svátostí, ale také výklad kupř evangelií. Evangelium a jeho vyhlášení není nějaký historický děj. Události popsané v evangeliích se dějí - dnes. Nyní. Kristus v Lukášové evangeliu říká: Dnes (doslova ve Vašich uších) se naplňuje Písmo, které jste právě slyšeli. Toto "dnes" trvá, když slyšíme evangelium i my. Stejně jako židé doby evangelia je pro nás kříž - budoucnost, respektivě reálná současnost. Pro ně reálná současnost v budoucnosti, pro nás reálná současnost v minulosti. My jsme poslední pokolení, které nepomine, dokud se nestanou všechny zvěstované věci. My jsme součástí pokolení, do kterého přišel Kristus kázat evangelium. My jsme poslední pokolení. Už dva tisíce let tvoříme jeden zástup, ke kterému hovoří Kristus. Kristovo pozemské kázání a Jeho činy nejsou minulostí, jsou v Duchu Svatém současností. Někteří kosmologové tvrdí, že čas, časová osa, je iluzí, že vše se děje v jednom okamžiku, v okamžiku NYNĺ.

Ve křtu umíráme a vstáváme s Kristem (srv. Řím 6,3–6), ve Večeři Páně přijímáme Jeho tělo zlomené za nás v konkrétním historickém okamžiku Kříže. Skrze svátost nejsme pouhými vzpomínáči, ale ústedníky Kristovy oběti, která se v Duchu Svatém děje dnes.

Evangelium není historický záznam, ale živá událost, která se naplňuje "dnes" (Lk 4,21), když ji slyšíme.