..."Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého'"...

Ve jménu - jednotné číslo - Bůh je jeden. 

Kdyby se tu mělo jednat o tři různé "bohy",  znělo by to takto: křtěte je ve jménech (množné číslo).

1. Korinťanům 12:4-6

(4) Existují různé druhy darů, ale tentýž Duch.

(5) Existují různé druhy služby, ale tentýž Pán.

(6) Existují různé druhy působení, ale tentýž Bůh je všechny působí ve všech lidech. (NIV)

1. Není zde žádná zmínka o „Trojici“. Verše hovoří o třech: Bohu, Kristu a duchu, ale nemluví o trinitární formuli. Slovo „duch“ dáváme malým písmenem „s“, protože to odkazuje na Boží dar svatého ducha, který se rodí v každém věřícím.

2. Zvláště ve světle trinitární nauky považujeme za významné, že tři zmíněné v tomto verši jsou „duch“, „Pán“ a „Bůh“ místo „duch“, „Pán“ a „Otec“. Morgridge píše:

Zřetelně jsou zmíněny tři předměty – Bůh, Kristus a Duch. Pokud by Kristus a Duch byli osobami v Trojici, byla by jejich zřetelná zmínka nadbytečná, protože jsou zahrnuti v „Bohu“. Ale protože jeden ze zmíněných předmětů se nazývá „Bůh“, z toho vyplývá, že ani jeden z těch dvou nemůže být Bohem; neboť víme, že „není jiného Boha než jednoho“. Jestliže tyto tři předměty byly třemi osobami v Trojici, proč je jméno „Bůh“ dáno pouze jedné z nich?

Souhlasíme s Morgridgem, že zmínka o „Bohu“ jako o jednom ze tří, vylučuje, aby ostatní dva byli „Bohem“. Jazyk textu je jasný a jednoduchý. Jsou zde zmíněny tři různé věci a jakýkoli pokus stlačit je do „jednoho“ překrucuje jednoduchou pravdu, kterou sděluje Slovo Boží.

A Ježíš přišel a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a učte všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat vše, co jsem přikázali ti.

Trinitářský nárok

Trinitáři tvrdí, že Matouš 28:19 identifikuje tři osoby jejich Trojjediného Boha. Toto tvrzení je často učiněno dalším tvrzením, že slovo „jméno“ v jednotném čísle znamená, že máme chápat, že tito tři jsou jediným Trojjediným Bohem, který má jedno jméno.

Matouš 28:19 se často používá jako úvodní výukový verš k výuce lidí o Trojici.

Tvrzení vs. fakta

Biblická fakta nám ukazují, že trinitáři nejenže neberou v potaz bezprostřední kontext, ale svou doktrínu si představují do textu.

Problém s reklamací

1. Eisegetický výklad

Trinitářský výklad je prostě čtení nauky o Trojici do textu. Nejprve trinitář počítá „jeden, dva, tři“, jak byl k tomu podmíněn, a pak si řekne, že Matouš 28:19 odkazuje na Trojici. Zadruhé, trinitář musí předpokládat, že tento verš neznamená jednoduše „Bůh, Boží Syn a Boží Svatý Duch“. Spíše si prostřednictvím nějaké velmi zvláštní mentální gymnastiky představuje, že tito tři jsou jediným Bohem, a aktem své vlastní vůle se sám rozhodne označit všechny tři za jediného Boha, místo aby jednoduše uznal, že ten jediný Bůh je jedním z výše uvedených tří. Před výkladem tohoto verše musí také předpokládat, že Duch svatý je samostatná třetí osoba.

Kdykoli mohou trinitáři počítat „jeden, dva, tři“, nějak si to představují jako jejich tři v jednom Bohu. Proč by si mysleli, že všichni tři dohromady mají být identifikováni jako „Bůh“, když jeden z těchto tří je již identifikovatelný jako „Bůh“, je fascinující studie eisegeze a zvláštností trinitárního myšlení. Netrinitáři také věří, že mezi Otcem, Synem a Duchem svatým existuje vztahová jednota, a proto není nic neobvyklého na zmínce o těchto třech. Otázkou je povaha této jednoty a to, zda tito tři tvoří jednoho Trojjediného Boha či nikoli. Všimnete si, že tato pasáž se nezmiňuje o těchto třech jako o „Bohu“. Trinitáři do pasáže vkládají tuto předpojatou myšlenku. Trinitáři chtějí věřit, že pokud jsou Otec, Syn a Duch svatý zmíněni společně, znamená to, že mluvíme o Bohu tří v jednom v jednotě bytí. Kdyby však pouze Otec byl Bůh a Matouš měl v úmyslu ilustrovat jednotu záměru Boha Otce, Jeho Syna a Jeho Ducha svatého, musel by je zmínit společně. Mít vztah s Bohem a mít jednotu záměru s Bohem tedy neznamená, že je člověk „Bohem“ podle identity. Navíc v bezprostředně předcházejícím kontextu této pasáže Syn Boží prohlašuje, že mu byla dána veškerá autorita na nebi i na zemi, což je zřejmá zmínka o tom, že Otec předává autoritu Synu. A Otec je již Pánem nebes a země a nemusí mu být dána žádná autorita, protože už je nade vším, protože my jsme „Bůh“ (Matouš 11:25; Lukáš 10:21). Ježíšovi byla dána tato pravomoc při svém vzkříšení a přesně to pro něj znamená, že vystoupil po pravici Božího trůnu (viz také Skutky 2:36).

2. Dvě osoby + Duch svatý = 3 osoby?

Trinitáři musí předpokládat, že jsou zde zmíněny tři různé osoby. Nejjednodušší čtení verše nám říká, že lidé mají být pokřtěni ve jménu: (1) Boha Otce, (2) Božího Syna a (3) Božího Ducha. Není zde žádný důvod předpokládat, že máme všechny tři identifikovat jako Boha, když Bůh je jedním z výše uvedených tří a spolu s Bohem jsou zmíněni Boží Syn a Boží Duch. Biblická fakta nám také ukazují, že nemůžeme předpokládat, že Duch svatý je samostatnou a odlišnou třetí osobou jednoduše proto, že spolu s Duchem svatým jsou zmíněny dvě osoby. Následující pasáž to objasňuje zcela jasně:

Jsou totiž tři, kteří svědčí: Duch a voda a krev; a ti tři se shodují.

1. Jana 5:8

Tři osoby? Trinitáři vědí, že Duch v tomto verši je jejich třetí osoba Trojice. Musíme tedy předpokládat, že voda a krev jsou také každá osoba? Nebo naopak, měli bychom předpokládat, že Duch není osoba, protože Duch je zmíněn se dvěma dalšími věcmi, které nejsou osobami? Zde je docela zřejmé, že nelze trvat na tom, že Duch svatý v Matoušovi 28:19 je samostatná třetí osoba, protože Duch je zmíněn se dvěma dalšími osobami. Toto trinitářské tvrzení neobstojí, jak ukazuje Bible.

Trojiční pokrytectví týkající se tohoto tvrzení je také ilustrováno, když toto tvrzení porovnáme s jejich tvrzeními v Genesis 18-19. V Genesis 18 popis identifikuje tři muže. Nejenže je sčítá celkem do tří, ale účet nám také říká, že všichni tři jsou „muži“ a dva z těchto tří mužů toho dalšího nechali za sebou, jděte do Sodomy a v další kapitole jsou identifikováni jako andělé. Přesto trinitáři popírají, že se jedná o tři anděly, a není ten třetí anděl, i když byli identifikováni jako „tři muži“. Matouš 28:19 pro čtenáře nic neshrnuje ani nám neříká, zda jsou někteří z nich osoby. Přesto se od nás očekává, že budeme věřit, že Duch svatý je osoba, protože Otec a Syn jsou zjevně osoby. Proč tedy titíž trinitáři popírají, že všichni tři muži jsou andělé v Genesis 18, protože ti druzí dva jsou andělé, zvláště když je všechny identifikuje v jedné kategorii jako "tři muže?" Je zde ještě více důvodů věřit, že všichni tři muži jsou tři andělé, než věřit, že ti tři v Matoušovi 28:19 jsou tři osoby. Ale nezdá se, že by se starali o pravdivou konzistenci a popírají svůj vlastní argument v Genesis 18. Pokrytectví.

3. Pochybná autenticita

V této konkrétní pasáži dochází k určité nepravidelnosti. Zde Ježíš právě prohlásil: „Veškerá moc byla dána „MNĚ.“ Ale pak pokračuje: „Jděte tedy a získávejte učedníky ze všech národů a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Jeden Očekával bych, že řekne „...veškerá pravomoc mi byla dána. Jděte tedy a křtěte v mém jménu." Dále v knize Skutků najdeme, že přesně to učedníci nakonec udělali: křtí v Ježíšově jménu. Nenajdeme absolutně nikoho, kdo by křtil ve jménu Otce, Syna. a Duch svatý v Bibli Ještě dále Ježíš v této pasáži říká, „učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal...“ Pokyn dodržovat „vše, co jsem přikázal“, se znovu odráží ve skutečnosti. že byla dána veškerá pravomoc „já“ je autoritou, která přikazuje učedníkům zachovávat jeho učení a učit ostatní, aby zachovávali jeho učení

Veškerá autorita je dána JEDNOMU (Ježíši)

Křtěte ve jménu TŘI (Otec, Syn, Duch svatý)

Nauč je zachovávat vše, co JEDEN přikázal (Ježíš)

To činí autenticitu verše podezřelou i ve skutečnosti.

A ještě dále najdeme tento výrok u Lukáše, který Ježíš učinil poté, co vstal z mrtvých.

Tak je psáno, že Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a že pokání na odpuštění hříchů bude v jeho jménu zvěstováno všem národům, počínaje Jeruzalémem. (Lukáš 24:47).

Zde máme velmi podobný koncept. Všimněte si zmínky o všech národech zde u Lukáše, stejně jako u Matouše 28:18. A v den Letnic nacházíme následující:

Nechť tedy celý dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil tohoto Ježíše Pánem i Kristem, kterého jste vy ukřižovali." Když to uslyšeli, byli probodnuti srdcem a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: " Bratří, co máme dělat?“ Petr jim řekl: „Čiňte pokání a každý z vás se nechá pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů; a dostanete dar Ducha svatého. (Skutky 2:36–38).

Všimněte si, že koncept zde ve Skutcích 

Božích, který učinil Ježíše „Pánem“ při jeho vzkříšení, je stejný koncept jako Ježíšova slova v Matouši, „veškerá moc... mi byla dána“ v Matoušovi 28:18. A zde nacházíme Petra, jak dává těmto mužům pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Ve Skutcích tedy nacházíme, že veškerá autorita byla dána Ježíši, a tak Petr dochází k závěru, že člověk by měl být pokřtěn ve jménu Ježíše.

A je tu ještě jedna úvaha. Je dobře známo, že konec Marka je velmi sporný. Ve skutečnosti mají rukopisy pro knihu Marka tři zcela odlišné konce. A tady jsme v podobné situaci na konci Matouše. Matouš a Marek jsou velmi podobné knihy. Zkazil někdo úmyslně konec Matouše i Marka?

Ježíš řekl: "Jdi tedy." Slovo „proto“ odkazuje zpět na skutečnost, že mu byla dána veškerá autorita. Zdá se, že je vytrženo z kontextu, když Ježíš říká důvod, proč by měli křtít ve jménu tří, protože jemu, jedné osobě, byla dána tato pravomoc. A když se podíváme na biblickou skutečnost, že nikdo tímto způsobem nekřtí, ale křtil „ve jménu Ježíše“. Pak se jistě zdá, že důvody pro zpochybnění pravosti tohoto verše jsou dobře podložené.

4. Jak Eusebius citoval tuto pasáž

Nyní by někdo mohl rychle odmítnout tuto nesrovnalost, ale existuje ještě více důkazů, že tento verš může být porušením. Zdá se, že Eusebius, velmi významný církevní historik z počátku čtvrtého století, citoval tuto pasáž ve formě, která neříká 

„Otec, Syn a Duch svatý:“

„Ale ostatní apoštolové, kteří byli bez přestání spiknutí s cílem jejich zničení a byli vyhnáni z judské země, šli ke všem národům kázat evangelium, spoléhali na moc Kristovu, který řekl jim: „Jděte vy i já

přijímat učedníky všech národů ve jménu mém.“ (Historie, kniha III, IV, 2).

A dělá to znovu v dalším díle:

Který král nebo princ v jakémkoli věku světa, který filozof, zákonodárce nebo prorok, v civilizovaných nebo barbarských zemích, dosáhl tak velké dokonalosti, neříkám, že po smrti, ale když žije tiše a plný mocné moci, jak naplnit uši a jazyky celého lidstva chválou jeho jména? To jistě neudělal nikdo kromě našeho jediného Spasitele, když po svém vítězství nad smrtí promluvil slovo ke svým následovníkům a naplnil je událostí, když jim řekl: „Jděte a získávejte učedníky ve jménu mém všechny národy. “ (Chvalná řeč císaře Konstantina16, 8).

Ve skutečnosti Eusebius odkazuje na tuto pasáž více než tucetkrát ve stejné formě jako výše uvedené citace. Nyní si také musíte být vědomi toho, že tento Eusebiův citát je také starší než naše nejstarší rukopisy tohoto verše. Je tedy docela možné, že zde během nicejského sporu mohla vzniknout korupce. Zvláště zajímavý je následující citát:

Nenařídil jim totiž „získávat učedníky ze všech národů“ jednoduše a bez výhrad, ale s podstatným dodatkem „v jeho jménu“. Neboť tak velká byla ctnost spojená s jeho pojmenováním, že Apoštol říká: "Bůh mu dal jméno nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno věcí na nebi, na zemi i pod zemí." Bylo tedy správné, aby zdůraznil ctnost moci sídlící v jeho jménu, ale skrytou před mnohými, a proto řekl svým apoštolům: „Jděte a získávejte za učedníky všechny národy v mém jménu.“ (Demonstatio Evangelica, kol. 240, str. 136)

Je zřejmé, že Matoušův rukopis, který Eusebius použil, byl jiný než slova, která nacházíme v dnešních Biblích. Eusebius není jediný, kdo nám poskytuje vodítka k tomuto problému:

„V Origenových dílech, jak jsou zachovány v řečtině, je první část verše citována třikrát, ale jeho citace se vždy zastaví u slov ‚národy‘; a to samo o sobě naznačuje, že jeho text byl cenzurován a slova, která následovala, ‚v mém jménu‘, byla vyškrtnuta.“ – Conybeare

A ještě zajímavější citát pochází od Klementa Alexandrijského, který cituje gnostický a ne kanonický text:

A apoštolům dává příkaz: Choďte kolem, kažte a křtěte ty, kdo věří ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.‘“ - Excerta cap. 76, vyd. Sylb. strana 287, citát z Conybeare.

Proto existují závažné důkazy, že tento verš mohl být poškozen. Tyto skutečnosti jsou zde uvedeny, abyste mohli rozpoznat, zda mohlo dojít ke korupci.

Avšak rané rukopisy, jako je Sinaiticus a Vaticanus, čtou „Otec, Syn a Duch svatý“ a Didache odkazuje na křest tímto způsobem, Justin Mučedník se zdá, že naráží na stejnou myšlenku, a Irenej, Tertulián, Hippolytus a Cyprián citujte tento verš jako „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“. Přesto znovu, v rané církvi mohly být dvě verze tohoto verše.

Proto by bylo užitečné položit si otázku, zda tato pasáž skutečně poskytuje nějakou podporu nauce o Trojici, i když je autentická. I když je velmi pravděpodobné, že tento verš je zkomolený, existuje dostatek důkazů naznačujících „Otec, Syn, Duch svatý“, čtení může být autentické.

5. Řecké slovo pro „jméno“ je jednotné, nikoli množné

Řecké slovo pro „jméno“ v této pasáži je jednotné a nikoli množné. Neříká „do jmen“, ale „do jména“. Protože je singulár, Trinitář tvrdí, že se musí vztahovat k jednomu. To je naprosto správné. Tvrdí však také, že protože následují tři osoby, z toho také vyplývá, že jediná věc, na kterou toto slovo odkazuje, je jedna identita, která je tedy jedinou Trojicí tří osob, tedy jedním „Bůhem“. To je zcela nesprávné.

Zde Ježíš přikazuje svým učedníkům, aby křtili „ve jménu“. Ve starověkém židovském světě dělat něco v něčím jménu znamenalo dělat něco pod pravomocí, charakterem, pověstí, plánem a účelem jiné osoby. Znamená to myšlenku, že subjekt této autority koná vůli autority pro tuto autoritu. Například fráze „Stop ve jménu monarchie“ neodkazuje na osobní jméno krále, jeho příjmení ani na osobní nebo příjmení krále a královny dohromady. Odkazuje na plán, účel a právo monarchie, jak je stanovila jejich autorita. A nyní uvidíme, jak se přesně tento výraz používá v Matoušovi 28:19. Ve verši 18 Ježíš prohlašuje: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“. Pak říká: "Proto běž." Základním principem hermeneutiky je, že když člověk vidí slovo „proto“, ptá se, k čemu to slovo „proto“ je. Ježíš vyjadřuje příčinu a následek. Protože mu byla dána veškerá autorita, učedníci mají odejít a křťít všechny národy „ve jménu“. Tento jazyk odkazuje zpět na autoritu, kterou dostal Ježíš.

Opravdu není těžké prokázat, že trinitáři se mýlí, pokud jde o jejich tvrzení ohledně důvodu, proč je „jméno“ jednotné. Například:

τὸ ὄνομα τῶν πατέρων μου Αβρααμ καὶ Ισαακ

jméno mých otců Abrahama a Izáka (Genesis 48:16)

Všimněte si, že „jméno“ není jednotné, protože Abraham a Izák jsou stejnou identitou. Jednotné číslo označuje stejnou pověst a povahu Abrahama a Izáka. Všimněte si také následujícího verše:

Neboť kdo se stydí za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě jeho i Otce a svatých andělů.

Je slovo „sláva“ v jednotném čísle, protože Syn, Otec a svatí andělé jsou jedna bytost, jedna identita nebo jeden Bůh? Takové tvrzení by bylo směšné. Přesto to trinitářům nebrání v tom, aby v Matoušovi 28:19 tvrdili takové tvrzení, když máme stejný druh gramatiky.

Analýza faktů

1. Tok bezprostředního kontextu

Pečlivě a poctivě sledujme tok bezprostředního kontextu. Ježíš nejprve říká, že veškerá autorita je dána „mně“. Potom říká: Jděte a křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Proč by naznačoval, že veškerá autorita byla dána „mně“, ale pak řekl: „Proto“ jděte a křtěte ve jménu tří? Upřímně si uvědomte tuto jedinečnost. Pokud by trojiční způsob myšlení a tok myšlenek skutečně dávaly nějaký smysl, mělo by z toho plynout, že jelikož veškerá autorita byla dána Ježíši, měli by učedníci křtít ve jménu Ježíše a dávat pozor, aby dodržovali vše, co jim Ježíš přikázal, a že Ježíš bude s nimi až do konce věku. Ale to není to, co říká. Otázka je "proč?"

2. Křest Zmatek

Trinitáři jsou často velmi zmateni skutečností, že zde je učedníkům přikázáno křtít ve jménu „Otce a Syna a 

Ducha svatého“, ale když tito trinitáři přijdou ke knize Skutků, vidí, že každý jednotlivý výskyt křest ukazuje učedníky pokřtěné „ve jménu Ježíše“. Samotný fakt, že trinitáři jsou v této situaci zmatení, prozrazuje jejich naprosté nepochopení a odpovídající nesprávnou interpretaci této pasáže, nemluvě o významu Ježíšova vzkříšení s ohledem na jeho autoritu. Trinitáři často předpokládají, že Ježíš dává svým apoštolům „formulku křtu“, to znamená, že jim říká, co mají říkat, když křtí lidi. Pokud však správně rozumíme Ježíši, čtenář Bible je ponechán zcela bez takového zmatku, když se dostane k těm pasážím ve Skutcích, které popisují lidi, kteří jsou pokřtěni „ve jménu Ježíše“. Ve skutečnosti nám Petr říká, že neexistuje žádné jiné jméno, kterým bychom mohli být spaseni, než jméno Ježíš. A skutečně, Ježíš řekl, že mu byla dána veškerá autorita, takže by se dalo očekávat, že křest bude v jeho jménu, pokud slovem „jméno“ myslel to, co jste měli říkat, když jste někoho křtili. Ale to není to, co měl na mysli. Ježíš nedával učedníkům při křtu nějaká slova, aby řekli.

To, co Ježíš řekl v Matoušovi 28:18, je, že Otec dal jemu, Synu, veškerou moc. Musíme se ptát, jak k tomu došlo. Tato pravomoc je spravována Duchem svatým v učednících, kteří křtí všechny národy. Důvod, proč jsou zde společně zmíněni Otec a Syn, je ten, že nám bylo právě řečeno, že veškerá autorita byla dána Otcem Synovi. Důvod, proč jsou úplně zmíněni Otec, Syn a Duch svatý, je ten, že tuto autoritu danou Ježíšovi spravují jeho služebníci prostřednictvím Ducha svatého. Není absolutně žádný důvod předpokládat, že máme v rukou Boha tří osob.

Když tedy přijdeme ke knize Skutků a vidíme je křtít ve jménu Ježíše, neměli bychom to vnímat jako odporující Ježíšovým pokynům v Matoušovi. Křtít je ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého nebylo něco, co neměli říkat nahlas, když křtili. Ježíš jim vysvětloval, za jakých podmínek budou tento křest dělat. Protože Ježíšovi byla dána veškerá autorita, pošle nyní tyto učedníky ve SVÉM jménu, protože JEMU tuto autoritu dal Otec. A Ježíš je poslal ven tím, že je naplnil Duchem svatým (Jan 20:22).

Závěr

Pokus a nárok na tuto pasáž naznačuje, že všichni lidé by měli být pokřtěni do tří osob, Bůh ignoruje fakta kvůli osobní představivosti. Počítání „jeden, dva, tři“ znamená tři, nikoli tři v jednom Bohu. Trvat na tom, že „jméno“ je zde správným jménem „Otce, Syna a Ducha svatého“, je hermeneutickým porušením bezprostředního kontextu ignorující skutečnost, že veškerá (jediná) autorita byla dána pouze Ježíši. To se stalo, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici. Jediná věc, které se jednotné číslo „jméno“ týká, není identita trojjediného Boha, ale jediná autorita Bůh Otec skrze Božího Syna v Božím Duchu svatém. Učedníci mají tyto věci činit ve jménu autority Otce dané Synovi Duchem svatým. A to je důvod, proč Ježíš přikázal svým učedníkům, aby nedělali nic, dokud nepřijmou Ducha svatého z výsosti (Lukáš 24:49; Skutky 1:4-5,8; 2:33,36). Zde prezentovaný výklad si vyžaduje nejen starověký koncept „jména“, ale i síla bezprostředního kontextu a konzistentní svědectví Písma. Slovo „jméno“ jako takové není odkazem na jednu identitu, ale na jeden plán a účel autority.

Trinitářská interpretace v podstatě ignoruje kontext kvůli přečtení jejich doktríny do textu.

Není absolutně žádný důvod uchýlit se k mentální gymnastice a identifikovat všechny tři jako Boha, protože Bůh je jedním z výše uvedených tří.

2. Korinťanům 13:14

Kéž je s vámi všemi milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství Ducha svatého. (NIV)

1. Tento závěrečný verš epištoly 2. Korintským je doxologií a je typický pro to, jak Pavel uzavírá své epištoly. Listy Galaťanům, Filipským a oba Thessalonian epištoly uzavírají „milost našeho Pána Ježíše Krista“. Závěr listu Efezským zahrnuje „lásku s vírou od Boha“. Není důvod k závěru, že by závěrečná doxologie nezahrnovala tři úžasné atributy: lásku k Bohu, milost Kristovu a společenství ducha.

2. V tomto verši není žádná prezentace Trojice. Jsou zmíněny tři různé věci, ale nikdy se o nich neříká, že jsou „jedním“ nebo „jedné substance“ nebo „vytvářejí jednoho Boha“ nebo něco podobného, ​​co by bylo potřeba pro trinitární formuli. Mnohokrát se v Bibli zmiňují tři věci dohromady, ale trinitáři z nich nedělají „jednu“ jen proto, že jsou zmíněny společně. Například „Petr, Jakub a Jan“ jsou často zmiňováni společně, ale tato skutečnost z nich nečiní „jednoho“. Abraham, Izák a Jákob jsou také často zmiňováni společně a tato skutečnost z nich nečiní „jednoho“. Pokud jsou tři věci ve skutečnosti „jedno“, musí existovat jasný verš, který to říká, a jak přiznají i trinitáři, neexistuje žádný takový verš, který by formuloval, že Bůh, Ježíš a duch se rovnají „jednomu Bohu“.

3. Ačkoli tento verš někteří používají na podporu Trojice, pozorné čtení ukazuje, že je ve skutečnosti v rozporu. Tři zmíněné ve verši jsou „Bůh“, „Ježíš Kristus“ a „Duch 

Svatý“ (který by podle nás měl být přesně přeložen jako „duch svatý“). Přesto je trojiční postoj, že „Bůh“ se skládá z Otce, Krista a Ducha. Takže skutečnost, že verš zmiňuje „Boha“ odděleného od Krista a svatého ducha, je silným důkazem, že jsou skutečně odděleni od „Boha“ a že neexistuje žádná Trojice (viz také poznámka k 1. Kor. 12:4-6) .

4. Tento verš neznamená, že máme společenství s „osobou“, Duchem svatým, který je součástí Trojice. Odkazuje na společenství, které mezi sebou mají křesťané kvůli přítomnosti Božího daru, svatého ducha, v každém z nás. „Společenství ducha“ je fráze, která je také použita ve Filipským 2:1 a textová poznámka k tomuto verši v Bibli Study NIV je poměrně přesná. Říká: „Společenství mezi věřícími vytvořené Duchem, který v každém z nich přebývá. „Duch“ bychom nahradili „duchem“ (protože věříme, že se vztahuje k Božímu daru) a „kdo“ bychom přeložili jako „který“ („duch“ je v řeckém textu střední rod), ale pointa je podána krásně. Společenství ducha je společenství, ze kterého se křesťané těší s ostatními věřícími díky přítomnosti ducha v každém z nás (více o Božím daru svatého ducha viz poznámky ke Skutkům 5:3-4).

Dana, str. 213 a 214

Morgridge, str. 101 a 102

Snedeker, s. 115-118

//... V přísném slova smyslu však Bůh není ve SZ zjeven výslovně jako Trojice. ...//

Tak. A takto by měli být i zdejší křesťané na GS pravdiví a netvrdit lži o tom, že židovská písma či dokonce židovští pisatelé TaNaChu měli jakási zjevení o jako křesťané o nějaké božské trojici osob, což je absolutní nesmysl a akurát tak podsouvaná lež za pravdu.

Ono je tomu ve skutečnosti takto jednoduše: je to křesťanské, není to židovské a není to pro Židy a mezi Židy je o takových, kteří k něčemu takovému nežidovskému pobloudili, psáno jako o svůdcích a že se jich máme střežit, a nenechat se jimi svést po cizích bozích, které Hašem přidělil ostatním národům, a že jimi nás Hašem bude prověřovat, zda vskutku Jeho milujeme a Jeho následujeme a k Němu lneme celým srdcem.

Co je křesťanské, ať zůstane nežidů a u nežidů, chtějí-li a ať to necpou to těm, co nechtějí a hlavně ne nám, protože si o tom mohou přečíst v Tóře, že my Židé máme cokoliv z jejich božstev mít za cizí ostatních národů a za modlářství a za svod a čemukoliv tomu nežidů se vyhýbat, protože máme v sobě pečovat, chránit a bránit a mít za svaté, že Hašem je Jeden jediný, jedniná osoba - B-h, nikdo jiný další, jiné osoby atd. Prostě Jeden.

O našem rabejnu Mojšem, Hašem řekl:  6Řekl: „Nuže, poslyšte mé slovo! Má-li kdo své proroctví, Hospodin se mu dá poznat v zrcadle, promlouvá s ním ve snu. 7Ale ne tak můj služebník Moše, jenž je v celém mém domě jedině spolehlivý! 8Ústy k ústům s ním mohu mluvit, a zřetelně a ne v hádankách, a vidí Hospodinův obraz.

A tak tomu je stále. Mojšemu se Hašem zjevil jako Jeden a žádný další, tedy více jaksi osobový, či 3 in 1 apod. A platí tak navěky, že nikdo další neuzří tak zpříma a jasně jako Mojše, jen jako v odrazech zrcadel mlhavě a nejasně tak jako rabejnu Mojše. A proto, kdokoliv by, alespoň z Židů, tvrdil něco jiného, cosi o 3 in 1 apod., takový má naprosto zamlžený pohled. a kdyby ještě tvrdil, že je to pravda, pak je to svůdce, oklamaný, lhář.

Nežidé, křesťané, ať si tvrdí cokoliv chtějí o svém božstvu, božstvu jejich apoštolů či jejich idolu Ješu. A ať jim to také ostatní nechají jako to, co jim Hašem také přidělil. Jak je psáno:

" Střežte tedy velmi své duše, ... abys neodpadl, nepoklekl a nesloužil těm, které Hospodin, tvůj Bůh, přidělil všem ostatním národům pod celými nebesy."

Tak.

A mezi sebou se přete o křesťanské božstvo, jaké je, jak chcete.