Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Když křesťané věří, že Otec je Bůh, že Syn je Bůh a že i Duch je Bůh, neučí a nevěří, že jsou tři Bohové, ale tři osoby JEDINÉHO BOHA.

V jejich víře, ke které je přivedl jeden ze Tří, Syn, který se stal člověkem Ježíšem Kristem, a kterou si oni nevymysleli sami, je, že jsou tři osoby Boha, které sdílí PLNOST JEDNOHO JEDINÉHO BOŽSTVÍ. A tak plnost Božství má Otec, plnost Božství má i Syn a plnost Božství má i Duch. A nemůže to být jinak, protože je jen jeden jediný Bůh, ne tři Bohové.


Proto také Ježíš může říct:
"Já a Otec JEDNO JSME!
- mluví o dvou subjektech neboli osobách (JÁ - Syn a ON - Otec)
a zároveň používá PLURÁL (JSME),
a přesto tito DVA jsou JEDNO ve sdílení stejné činnosti a stejných vlastností:

"Vše, co je Otce, je i mé"
"Jako Otec má život sám v sobě, tak má i Syn život sám v sobě"
"Syn činí vše, co vidí činit Otec"
atd.

A nakonec Ježíš, který je JEDNO s Otcem, nemluví jen o DVOU,
ale ještě o DALŠÍM vedle nich dvou: o Duchu neboli DALŠÍM (JINÉM) PARAKLÉTOVI,
který uvádí do plnosti pravdy, svědčí o Ježíši a je poslán od Otce i Syna.

A tudíž jsou TŘI, kteří jsou JEDNO.

A proto také Ježíš, jeden ze Tří, přikazuje křtít ve Jméno Tří, kteří jsou JEDNO:

"a křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého"

Protože je jeden jediný Bůh ve třech osobách, které sdílejí jedno jediné Božství.
A právě toto jedno jediné Božství se nám zjevilo a darovalo tělesně, když se Bůh, Syn stal člověkem Ježíšem Kristem:

"V něm přece přebývá VŠECHNA PLNOST BOŽSTVÍ tělesně."


Křesťanství není polyteismus
A toto jedno jediné Božství je základem a zárukou jejich společenství, protože toto jedno jediné Božství SDÍLÍ tři osoby. V případě polyteismu je tomu ale jinak: jedná se o tři rozdílné bohy, kteří mají každý své vlastní božství, které nesdílí s ostatními Bohy. To je polyteismus. Ale křesťanský monoteismus, zjevený Bohem Synem Ježíšem Kristem, učí o jednom jediném Bohu, jednom jediném Božství sdíleném třemi božskými osobami, kdy každá z nich má PLNOST BOŽSTVÍ, které ale sdílí spolu s dalšími osobami.

Jen díky třem osobám může být jediný Bůh Láska
A proto Bůh je láska, protože SDÍLÍ vše, co má, a nedrží si to pouze sám pro sebe. Kdyby Bůh byl jen jednou osobou, jak by mohl být Láska? Snad vůči stvoření, které není věčné a které začalo být a nebylo před svým stvořením? To by pak znamenalo, že Bůh se stal láskou až ve vztahu ke stvoření a do té doby láskou nebyl, protože nemiloval, když neměl koho. Ale je-li Bůh něčím, je tím věčně, pořád, v plnosti. A pokud je láskou v plnosti a věčně, proč by jí byl, když by byl samojediný? Je-li Bůh láska, pak jedině proto, že miluje. Ale koho by miloval, když by byl sám a samojediný a jednoosobní? Ale on je Láska, protože ve svém nejhlubším, nejbytostnějším tajemství je společenstvím tří osob, které z lásky a v sebezapomenutí milují sebe navzájem, v naprosté vydanosti a bezpodmínečnosti, jakou nám zjevil Syn, když se stal člověkem, aby nám zjevil a projevil svoji i Otcovu (ale i Duchovu) lásku k nám, jaká je v Bohu ustavičně. A jaká že je to láska neboli "smýšlení Kristovo"? Je to láska, která zapomíná na sebe, obětuje sebe samu pro druhého, umírá z lásky k druhému pro jeho dobro a pro jeho spásu, nečeká žádnou odměnu za tuto lásku a ztrácí sebe samu, aby byl nalezen ten, koho miluje. Bůh, který se stal člověkem, kdy tuto lásku mohl ve svém lidství zjevit proto, že je takovým věčně ve svém Božství. Přesně takový je Bůh. Proto se stal člověkem, aby nám tuto lásku zjevil a projevil a pozval nás k jejímu věčnému zakoušení a prožívání, pokud i my zatoužíme být takovými, jaký je on:

"V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě."


Proto věříme a víme, že Bůh je láska. Ale jak by mohl být láskou, kdyby nemiloval? A jak by mohl milovat, kdyby před stvořením světa nebylo osoby, kterou by mohl milovat i miloval? Bůh je láska, protože miluje. A miluje, protože je společenstvím tří, jak ukázal i v tom, když si stvořil člověka k obrazu svému: "jako muže a ženu ho učinil". Ne jen jednoho člověka, který by byl sám a neměl by koho milovat a neměl by "pomoc sobě rovnou". Ale člověka jako muže a ženu, aby se milovali navzájem a svoji lásku aby mohli vyjádřit zplozením třetího, nesoucího jejich obraz v sobě samém, v nerozdělitelné jednotě. Tak takový je náš Bůh: Bůh, který je láska, protože miluje, a když miluje, tak díky tomu, že je milující i milovaný, v plnosti svého Božství neboli v plnosti Lásky, jakou je Bůh sám o sobě.
A je Láskou v plnosti, když miluje plně, tzn. druhého, sobě rovného, ne nižšího, jakým jsme oproti němu my. A přitom je jen jeden Bůh, který miluje sobě rovného: Otec Syna, v lásce, kterou je Duch. Protože plnost lásky Boha není něco, ale někdo, skrze kterého se miluje, jak víme, a tím je Duch, neboť: "Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého".


A tak kdo říká, že my křesťané jsme polyteisté, protože věříme v Otce i Syna i Ducha Svatého, lže, protože mi věříme ve tři osoby jediného Boha, které v božské plnosti sdílí JEDNO JEDINÉ BOŽSTVÍ. Takže ačkoliv Otec je Bůh a Syn je Bůh i Duch Svatý je Bůh, je stále jen jeden jediný Bůh, ne tři Bohové, protože ti tři JEDNO JSOU neboli sdílí jedno jediné a nedělitelné Božství, které se neumenšuje sdílením třemi osobami, ale naopak je "trojmocné", protože bytující ve třech osobách stejně a plně mocně mocí jednoho Božství Boha,  který je třikrát Svatý, ač je jen jeden:

"Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh zástupů"

Takže tajemství tří osob jediného Boha je hlavně tajemstvím lásky, ale ne jen jí. Protože Bůh není jen Láska, ale i Moc i Dobro i Pravda i Život i Moudrost atd. A tím vším je v plnosti ve třech osobách. Proto o sobě i Syn může říct, že je Pravda nebo že je Život, podobně jako Duch, který "dává život" a je "Duchem pravdy" a Životem tryskajícím k životu věčnému v těch, kteří uvěří v Pána Ježíše, a který tak dává život Boží, že dává narodit se z něj neboli narodit se z Boha.


A toto jediné Božství tří Božích osob se nesčítá ani nenásobí třemi, ale sdílí třemi, protože k plnému Božství již nelze nic přidat, proto už nemůže být více, než jaké je ve své Božské plnosti. A právě tuto plnost, která je jediná, sdílí tři osoby: Otec, Syn a Duch Svatý.
Proto jsme také byli obdarováni plností Syna, kterou on má jakožto Syn z plnosti Otce a kterou zjevil tělesně jako plnost Božství, a podobně i Duch díky tomu může uvádět do plné Pravdy. Protože každá z osob jediného Božství má plnost tohoto Božství, aniž by jí ubývalo zbylým dvěma osobám nebo aniž by se tato plnost multiplikovala, protože nad ní už není žádná větší plnost než plnost jediného Božství, která je dokonalá.