Jan 17:5

Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět.

Trinitární tvrzení

Trinitáři vykládají text tak, že Ježíš měl tuto slávu u Otce před stvořením světa, v současnosti tuto slávu neměl, protože se této slávy vzdal, a žádá, aby se mu tato sláva vrátila. Na základě tohoto výkladu tvrdí, že Ježíš před stvořením existoval jako sebevědomá osoba.

Tvrzení vs. fakta

Biblická fakta nám ukazují, že Ježíš nežádá zpět svou slávu, ani nenaznačuje, že před stvořením existoval jako sebevědomá osoba.

Problémy s reklamací

1. Trinitární eisegeze

Je třeba uznat, co si trinitáři v textu představují. Představují si, že Ježíš mluví o „době“, než čas začal, „když“ byl s Otcem a bylo to tehdy, když sdílel tuto slávu s Otcem.

2. „Než byl svět“ nebo „Než jsem sestoupil z nebe“?

Trinitáři chápou výroky jako „sestoupil jsem z nebe“ v Janovi 6:38 tak, že Ježíš byl 

sebevědomou již existující osobou, která sestoupila z nebe do Mariina lůna asi před 2000 lety. Podobná myšlenka se předpokládá ve Filipským 2:5-11, kde trinitáři obvykle tvrdí, že inkarnace již existujícího Boha Syna je, když se Ježíš vzdal této zvláštní slávy.

Kdyby se již existující Ježíš vzdal své slávy, když sestoupil z nebe, aby se inkarnoval, a on žádal, aby mu byla navrácena, dalo by se očekávat, že by řekl: „Nyní, Otče, oslav mě spolu se sebou. se slávou, kterou jsem měl u tebe, než jsem sestoupil z nebe." V trinitární doktríně se Ježíš nevzdal své slávy při „založení světa“; vzdal se své slávy, když se stal člověkem. Tento problém však trojiční vykladači jednoduše ignorují.

3. Ježíš dal budoucím učedníkům stejnou slávu

U Jana 17:22 se Ježíš modlí za své budoucí učedníky. Mnoho z těchto učedníků ještě neexistuje. Ale Ježíš řekl, že dal (minulý čas) těmto budoucím učedníkům stejnou slávu. Dělá podobnou věc, když říká, že již poslal své učedníky do světa: „Jak jsi mě poslal do světa, i já jsem je poslal do světa“ ve verši 18, i když se to ve skutečnosti stalo po jeho vzkříšení, „Jako mne poslal Otec, i já posílám vás“ a on je posílá pomazáním Duchem svatým (20:21).

Neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří ve mne věří skrze jejich slovo... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim. Jan 17:22.

Trinitářský výklad je v rozporu s těmito výroky. Pokud někdo chce interpretovat 

Jana 17:5 tak, že Ježíš existoval s Otcem před stvořením, bude také nezbytně nutné důsledně interpretovat Ježíšova slova ve verši 22 tak, že jeho budoucí učedníci existovali spolu s ním, když pronášel tuto modlitbu. Trinitáři však tyto nesrovnalosti jednoduše ignorují.

4. Božská přirozenost bez slávy?

V trinitární doktríně se Ježíš nevzdává své božské přirozenosti, když se v inkarnaci stane lidskou bytostí. Ale to znamená, že trinitáři tvrdí, že Ježíš měl božskou přirozenost, která postrádala božskou slávu. Ale to je absurdní. V trinitární doktríně je božská přirozenost definována jako vlastnictví různých atributů. Nebýt žádné z těchto vlastností znamená, že nemáte božskou přirozenost, protože tato přirozenost byla definována jako vlastnictví těchto atributů. Tuto nedůslednost ignorují i ​​trinitáři.

5. Viděli jsme jeho Slávu

V Janově 1. kapitole Jan vysvětluje, jak se Slovo stalo tělem, což trinitáři vykládají jako vtělení Boha Syna. Potom říká: "Viděli jsme jeho slávu." Jak by mohli vidět jeho božskou slávu, když se této slávy vzdal a potřebuje o ni požádat zpět u Jana 17:5. Tento problém neberou v potaz ani trinitáři.

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a my jsme viděli jeho slávu. 1:14

Byli jsme očitými svědky jeho majestátu, když se mu dostalo cti a slávy od Boha Otce, když mu hlas z Majestátní slávy řekl: 

"Toto je můj milovaný Syn, se kterým jsem zalíben."

2. Petra 1:17

6. "Měl to" neznamená sebevědomou preexistenci

Pozorně si prohlédněte následující pasáže:

Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal každým duchovním požehnáním na nebeských místech v Kristu, tak jako si nás v něm vyvolil před založením světa, abychom byli před Ním svatí a bezúhonní. . Efezským 1:3-4.

Bůh nás zachránil a povolal svatým povoláním, ne podle našich skutků, ale podle svého vlastního záměru a milosti, která nám byla dána v Kristu Ježíši před časy věků, ale nyní se projevila zjevením našeho Spasitele Krista Ježíše. 2. Timoteovi 1:9-10

Pavel mluví o tom, že byl vyvolen před založením světa. Také mluví o milosti, která nám byla dána před stvořením světa. Vybral si nás. Bylo nám to dáno. Měli jsme to. Měli jsme to, ale to neznamená, že jsme již existovali jako sebevědomé osoby u založení světa. Nějakým způsobem mohou trinitáři pochopit, jak to může být pravda, ale stejná myšlenka je nenapadá ohledně Jana 17:5. A tento fakt neberou v potaz ani trinitáři. 7. Beránek, který byl zabit od založení světa Jan je autorem Jana 17:5. Trinitáři vykládají tuto slávu jako něco, co Ježíš „měl“ – minulý čas. Je to také osoba, která řekla, že Ježíš je "Beránek, který byl zabit od založení světa. Jak mohl Jan něco takového říct? Jak mohl mluvit o ukřižování v minulém čase, když řekl, že Beránek byl zabit Trinitáři intuitivně vědí, co má Jan na mysli, když tato slova Bůh dokonává od založení světa (Židům 4:3; srov. Izajáš 55:11). a On stanovil časy a období svou vlastní autoritou (Skutky 1:7) mohl hovořit o ukřižování jako o minulosti již od založení světa, protože Bůh mluvil, že je, dokončil své dílo a křížovou událost. byli Bohem předurčeni, aby se projevili v čase a období, které ustanovil, ale z nějakého důvodu nejsou trinitáři schopni použít stejnou myšlenku na Jana 17:5, a také tuto skutečnost ignorují. Analýza faktů 1. Ježíš mluví o svém oslavení, jako by ho právě měl Ježíš byl oslaven, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Víme tedy, že Ježíš ještě není oslaven, když se modlí u Jana 17. Modlí se, aby byl oslaven. Jan říká, že Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven (7:39). Nemusel Mesiáš tyto věci vytrpět a pak vstoupit do své slávy? Lukáš 24:26. Ale ve verši 17:22 Ježíš naznačuje, že Bůh mu již dal tuto slávu. Ježíš mluví o svém oslavení, jako by mu již bylo dáno. 2. Stejnou slávu vzdává Ježíš svým budoucím učedníkům U Jana 17:22 se Ježíš modlí za své budoucí učedníky: "Moje modlitba není jen za ně. Modlím se také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich poselství." A pak dává stejnou slávu těmto budoucím učedníkům. „Nyní, Otče, oslav mne spolu se sebou slávou, kterou jsem měl u tebe před světem... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ....Přeji si, aby i oni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal. Tato sláva je dána učedníkům, kteří ještě ani neexistovali. Měli to, protože jim to již dal Ježíš. Ale zatím neexistují. Je zřejmé, že totéž může platit o Ježíši. 3. Jan 17:24 Jan 17:24 objasňuje Jana 17:5. Všimněte si, jak Ježíš mluví o tom, že byl milován „před založením světa“, ale stejným dechem také říká: „sláva má, kterou jsi mi dal“. Otče, přeji si, aby i oni, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval před založením světa. On (Beránek) byl předzvěstován před založením světa, ale pro vás se projevil v těchto posledních časech. 1 Petr 1:0. Beránek, který byl zabit od založení světa. Zjevení 13:8. V tomto bodě by mělo být naprosto jasné, že jazyk Jana 17:5 nutně neznamená, že Ježíš existoval jako sebevědomá osoba. V opačném případě bychom museli důsledně dospět k závěru, že křesťané také existovali dříve, než se narodili, protože byli vyvoleni před založením světa (Ef 1:4) a měli milost před časy věků (2 Tim 1: 9) a stejnou slávu jim dal Ježíš (J 17,22). Ale víme, že jsme neexistovali před stvořením, abychom něco dostali před stvořením. Tento jazyk odkazuje na Boží předurčení, to, co Bůh 

zamýšlel udělat, protože to, co Bůh zamýšlí, se jistě splní. Protože Bůh dokonává všechna svá díla slovem, které mluvil (Izajáš 55:1), a dokončil všechna svá díla od založení světa (Židům 4:3) a určil časy a období, kdy se věci stanou Víme, že tyto věci lze říci o křesťanech, protože Bůh již řekl, aby to pro nás udělali. Z Boží perspektivy se to stalo. 4. Výklad Jana 17:5 S použitím typického anglického překladu Jana 17:5 se Ježíš odvolává na něco, co už měl, protože mu to Bůh dal od založení světa (srov. Zj 13,8). Bůh mu to dal, ale také určil časy a období, kdy se věci stanou v našem čase a prostoru (Skutky 1:7). Bůh mu již dal tuto slávu, slávu vzkříšení, a on se ji nyní chystal přijmout. Stejně jako byl Beránek zabit od založení světa a měl být ukřižován a byla mu dána tato sláva od založení světa a chystal se tuto slávu obdržet.

5. Pochybný překlad

Jak jsme viděli, není třeba vykládat typický překlad Jana 17:5, jak to dělají trinitáři. A tak jsme se mohli zastavit přímo u toho a už nemusíme nic říkat. Existuje však další problém. Přeložili vůbec trinitáři tento verš správně? Tento spisovatel si to nemyslí.

Řecký text je následující:

a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem

Ježíš se v tomto verši zmiňuje o tom, že je para Otcem dvakrát.

a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem

a nyní mne oslav, Otče, vedle tebe k té slávě, kterou jsem měl před světem, abych byl s tebou

Einai

Problém s trojičním překladem je v tom, že jednoduše překládají infinitivní sloveso einai jako „byl“ a pak předpokládají, že to, co následuje („vedle vás“), není pro toto sloveso relevantní, ale patří jinam do věty. Za prvé, einai neznamená „byl“. Angličtí překladatelé někdy používají slovo „byl“ k překladu tohoto slovesa, ale ne proto, že to slovo znamená. Mohou to udělat jen proto, že anglicky mluvící mohou někdy vyjádřit podobnou myšlenku jinými slovy. Například výraz jako: "Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus" by mohl být přeložen jako "Věřili, že Ježíš byl Kristus." Ale čtenář zde musí jasně něco pochopit. Nemohou to udělat, protože einai znamená „byl“. Mohou to udělat jen proto, že celý výraz „Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus“ lze také anglicky vyjádřit jako „Věděli, že je Kristus“. Jde o to, že totéž můžeme říci v angličtině jinak. Jinými slovy, přesný překlad je "Věřili, že Ježíš je (einai) Kristus." Stává se však, že v angličtině vyjádříme stejnou myšlenku jako: "Věřili, že Ježíš byl Kristus." Není to skutečně skutečný překlad řeckého textu? náhodou je celý výraz jiný anglický způsob vyjádření stejné myšlenky. Řecké slovo einai prostě neznamená „byl“. Znamená to „být“.

Také infinitivní sloveso einai očekává doplněk. Toto sloveso znamená „být“ a očekává, že naznačíte, co to je být. "Věřili, že Ježíš je __?__." "Věděli, že je to Kristus." Kdykoli je použit tento infinitiv, očekává se, že pochopíme, že něco nebo někdo má být něčím nebo být někým. Očekávaný doplněk einai implicitně odpovídá na otázku "Co?" nebo "Kdo?" Trinitářský překlad Jana 17:5 však tuto skutečnost ignoruje.

Nyní se podívejme na skutečná slova, která Jan použil na konci verše, „být s tebou“. Měli bychom očekávat, že slova „vedle tebe“ jsou doplňkem, který infinitiv einai očekává.

Kromě toho budou gramatici odkazovat na einai jako na artikulární infinitiv, protože existuje modifikace členu. Všimněte si dvojitého (určitého) článku v textu:a nyní mne oslav se svým otcem, u tebe je sláva, která byla před světem.

Druhý článek upravuje řecké slovo kosmos – svět. První článek je to, co dělá einai artikulárním infinitivem. Důsledkem takovéto větné struktury je, že celý výraz je upraven tímto článkem, "před THE [svět, který bude vedle tebe]." Článek upravuje vše v závorkách. Článek nemění jen samotné sloveso. Modifikuje verbální výraz a umožňuje, aby celá tato sada slov fungovala jako podstatné jméno, „něco“. Protože celý slovní výraz je určité „něco“, předchází mu člen. Jako příklad Filipským 2:6 doslova zní „být rovný Bohu“. Tento článek zde není určen pouze k úpravě slovesa einai (být), ale k úpravě celého slovního výrazu tak, aby fungoval jako podstatné jméno. V tomto případě je „něco“ rovnost s Bohem (dosl. „být rovný Bohu“), a tak celému slovnímu vyjádření předchází článek. Když tedy interpretujeme řecký text Jana 17:5, musíme si uvědomit, jak má řecká gramatika fungovat.

Co to znamená

Důsledkem této struktury je, že Ježíš říká, že měl něco „předtím“. Před čím? Před [světem, který bude vedle tebe]. Další zkoumání výrazů použitých v tomto verši dále objasní, co je míněno slovy v Janovi 17:5.

Kosmos ("svět")

Trinitářský výklad v podstatě vykládá Jana 17:5 tak, že Ježíš má na mysli slávu, kterou měl u Otce před stvořením nebes a země („dříve než byl svět“). Vykládají slovo „svět“ (kosmos) jako v podstatě synonymum pro „stvoření“ v určitém smyslu. Ale podívejme se, jak Ježíš používá slovo „svět“ v Janovi 17.

Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa... Ptám se jejich jménem? Neptám se jménem světa.... I

již nejsem na světě a oni sami jsou ve světě.... tyto věci mluvím ve světě .... svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, stejně jako já nejsem ze světa .... Nežádám Tě, abys je vzal ze světa... Nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa... jako jsi mě poslal do světa, i já jsem poslal je do světa... Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim... aby svět poznal, že jsi mě poslal.

Pečlivě pochopte, jak Ježíš používá slovo „svět“. Ježíš se modlí za učedníky, ale ne za svět. Svět nenávidí učedníky, protože nejsou z tohoto světa. Ježíš posílá své učedníky do světa, jako jej poslal Otec do světa. „Svět“ zde zjevně není planeta Země ani fyzický vesmír. Ježíš nemluví o tom, že planeta Země nebo fyzický vesmír nenávidí své učedníky, ani nás neinformuje, že se za fyzický vesmír nemodlí nebo že posílá své učedníky do vesmíru. Slovo „svět“ zde odkazuje na padlý stvořený řád, padlý stav věcí. Z tohoto důvodu se Ježíš modlí za své učedníky, kteří nejsou z tohoto světa, ale nemodlí se za „svět“, tedy za ty, kteří jsou z padlého světa, kterým učedníci nejsou.

Je-li tomu tak, musíme se pak upřímně ptát sami sebe, co Ježíš myslí „před světem“ v Janovi 17:5. Opakované použití slova „svět“ v bezprostředně následujícím kontextu nám ukazuje, že slovo „svět“ se nevztahuje na planetu Zemi nebo fyzický vesmír. Jinak se několik výroků v Janovi 17 změní v úplný nesmysl.

Takže co to všechno znamená?

Bezprostřední kontext

Trinitářský výklad Jana 17:4 ignoruje bezprostředně předcházející kontext. Pečlivě si prohlédněte, o čem Ježíš mluví v předchozích verších:

Otče, přišla hodina; oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe... Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem vykonal dílo, které jsi mi svěřil, abych vykonal. Nyní, Otče, oslav mě společně se sebou, k té slávě, kterou jsem měl...

Ježíš nám říká, že oslavil Otce na zemi. Jak to udělal? Janovo evangelium nám to objasňuje. Otec, který zůstal v Ježíši, konal skutky (14:10). Ježíš oslavil Otce skutky, které konal ve jménu Otce (5:43). Poté, co oslavil Otce (17:4), prosí Otce, aby ho oslavil (17:5). Skutky, které Ježíš konal, zjevily jeho slávu (2:11). Ježíš řekl, že se neoslavil tím, kým byl, ale byl to jeho Otec, kdo ho oslavil (8:54). Je to proto, že Otec, který v něm přebývá, konal skutky (14:10) a takto „sláva, která přichází od jediného Boha“, jsou skutky, které Ježíš říkal a šel (5:43-44). Tímto způsobem byl Otec oslaven v něm (12:28; 17:4), oslaven skutky, které Ježíš konal, protože přišel ve jménu svého Otce, aby konal Otcovy skutky (10:32) a Otec zůstal v on dělal ty práce.

Všimněte si také, jak Ježíš žádá, aby byl oslaven, aby v tomto oslavení oslavil Otce. Dále si všimněte, jak Ježíš řekl, že oslavil Otce na zemi ve verši 17:4. Nyní porovnejte tuto skutečnost s následujícím:"k té slávě, kterou jsem měl před světem."

Sláva, kterou měl Ježíš po boku (para) Otce před světem, se nevztahuje na slávu, kterou měl Ježíš před stvořením nebe a země. Mluví o slávě, kterou měl po boku (odst.) Otce, pokud jde o skutky, které konal před lidmi světa (17:4), těmi, kteří nenáviděli Ježíše, a učedníky, kteří nejsou ze světa.

Mluvím to, co jsem viděl u svého Otce; proto i ty děláš věci, které jsi slyšel u svého otce. 8:38

Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která je pro jediného Boha? 5:44

Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je pro tebe. 17:7.

7. Shrnutí: Překlad

Fakta nám ukazují, že Johnova slova jsou trinitárními tlumočníky zcela nesprávně interpretována. Ježíšova slova, (dosl.) „a nyní mne oslav, Otče, spolu s tebou k té slávě, kterou jsem měl před světem, aby byl s tebou“ znamenají, že Ježíš žádá, aby byl oslaven k té slávě, kterou měl po boku Otce ve smyslu skutky, které činil před světem, který nenávidí Ježíše a jeho učedníky. Tyto skutky ukazovaly jeho slávu a oslavovaly Otce, který v něm přebýval a konal skutky a který tímto způsobem oslavil Ježíše ohledně těchto skutků. V Janovi 17:5 chce být Ježíš oslaven k té slávě, kterou měl po boku Otce před světem, který ho nenáviděl, když konal ty skutky, a která slávou je „být (einai) po boku tebe“

Vpravdě, vpravdě, pravím vám, Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, totéž činí Syn. 

5:19.

Závěr

Ježíš byl Beránek, který byl zabit od založení světa. Trinitáři a všichni ostatní vědí, že to neznamená, že událost ukřižování již existovala. Odkazuje na Boží předurčení a Jeho předurčené věci jsou skutečností od založení světa, protože On dokončil všechna svá díla od založení světa. A také stanovil časy a období, kdy se tyto skutečnosti projeví v našem čase a prostoru stvoření.

Přijmeme-li typický trinitářský překlad tohoto verše, biblická fakta nám ukazují, že zde uvedené trojiční tvrzení je neopodstatněné. Písmo mluví o křesťanech, kteří byli vyvoleni před založením světa a kterým byla dána milost před časy věků. Tento jazyk neznamená, že v Janovi 17:5 vědomě existovalo předem, to je to, co podle trinitářů takový jazyk nutně znamená, když nám Písmo jasně ukazuje, že to není správné.

Ale trinitářské tvrzení má ještě více problémů. Jednoduchý přehled kontextu a slova „svět“ v tomto kontextu ukazuje, že trinitáři jsou úplně mimo. U Jana 17:4 se Ježíš zmiňuje o tom, jak oslavil Otce skutky, které konal. A protože Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10), Otec oslavoval Ježíše podle skutků, které konal (5:44; 8:54). Fakta nás nutí interpretovat řecký text Jana 17:5 tak, že Ježíš žádá, aby byl oslaven k této slávě, tedy ke slávě, kterou měl u Otce ve smyslu skutků, které Otec skrze něho konal.

Beránek, který byl zabit od založení světa. 

Zjevení 13:8.