Vyvrací verš "byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a zjeven na konci časů kvůli vám" existenci, preexistenci a vtělení Božího preexistentního Syna, rovného Otci? Nikoliv.

Co tento verš říká, je, že oběť Beránka Božího, Ježíše Krista, Syna Božího, byla známa před stvořením světa a že ON byl učiněn známým a zřejmým a odhaleným na konci časů, tedy ne nějaký plán, ale ON osobně: Beránek, a to ten, který nezačal existovat až oním odhalením, ale že bylo odhaleno to, co již existovalo před tímto odhalením, a tím není něco, ale někdo, totiž Kristus, Beránek bez vady a bez poskvrny. Protože zjeveno (faneroó) může být jedině to, co již existuje, a tím v tomto případě není ani něco (např. neosobní úradek Boží), ale někdo, tedy osoba (maskulinum faneróthentos).

Z uvedeného verše je tedy zřejmé, že v plnosti času byl zjeven ten, který byl vyhlédnut před založením světa: byl vyvolen pro oběť za hřích Adama a jeho synů už před spácháním jejich hříchů, a ten, který byl pro to vyvolen, byl odhalen, nikolv stvořen neboli učiněn, na konci časů, ale odhalen jako ten, kdo již je. A tím je ten, který ačkoliv byl roven Bohu, přesto na své rovnosti nelpěl, ale stal se služebníkem a jedním z nás, tedy opět ten, který byl dříve, než se stal služebníkem, a který byl něčím vyšším než služebník, kterým se stal až poté, přijetím podoby služebníka neboli člověkem, přičemž se stal Beránkem Božím, který nelpěl na privilegiích Božství neboli nelpěl na tom, že je roven Bohu. To znamená, že ten, který se něčím stal, byl sám o sobě dříve, než se tím něčím stal, jak vyplývá jak z Petra, tak z Fiilipským, neboli byl preexistentní vůči tomu, čím se později stal a čím dosud nebyl, ačkoliv sám o sobě již předtím byl. A jako takový byl odhalen na konci věků, skryt dosud zraku tohoto světa, který skrze něj byl stvořen a do kterého on přišel, když se stal člověkem, narozen z ženy, ten, který byl Slovo, které bylo Bůh.