Prosíme Boha o pomoc, prosíme Boha o vysvobození, prosíme Boha o očištění hříchů a obracíme se na Boha, aby nás ochránil, posílil a utěšil na nelehké cestě pozemským životem. Po Bohu pořád něco chceme. U hříšníků tomu tak je a musí být, protože všichni zhřešili, a proto všichni potřebují Spasitele, který nás spasí a dovede zpět do Boží přítomnosti, kde již nebude bolest, žal ani smrt. Co můžeme my, hříšní lidé, milujícímu Bohu za to všechno nabídnout? Co můžeme Bohu dát? Svůj majetek? Ten není náš, všechno patří Stvořiteli od počátku světa a nikdo si nic do hrobu nevezme. Můžeme Bohu nabídnout sebe? To sice můžeme, ale k čemu je Bohu hříšník, který se pro špínu hříchu stejně nemůže k Bohu ani přiblížit? Můžeme Bohu nabídnout své hříchy, svou slabost a ubohost? To jistě můžeme, a děláme to často, a Bůh nás očišťuje a posiluje. Ale co jsou to za podivné dary, nabízet vlastní hříšný hnůj Bohu za očištění a obmytí od hříchů krví Krista?

Co z toho všeho Bůh má? 

Bůh jednou všechno obnoví, svým věrným setře každou slzu z tváře a bohatě vynahradí všechno pozemské strádání. Na spaseného člověka čeká jednou odškodnění a odměna. Tak velkorysý může být jen milující Bůh. Nejen že hříšníka očistí od hříchu, aby došel spásy, On jej ještě i odmění. Je vůbec něco, co za to všechno nezasloužené můžeme Bohu dát?

Je něco, je to sice málo, ale je to. Jsou to chvály Boha. Proto Boha chválíme a chválíme Boha sami ze sebe a za sebe poté, co pochopíme zcela nezaslouženou Boží lásku a štědrost k nám. Chvály Boha hodně vypovídají o stavu lidského srdce. Chválí se předepsané chvály pouze ústy, a přitom myšlenky jsou daleko od Boha, doma v kuchyni, a řeší otázku, co se bude vařit po návratu z kostela. Konzument Boží milosti nechválí Boha vůbec a jenom by stále od Boha bral, aniž by vůbec kdy poděkoval a Boha chválil. Negací je mnoho, a každý si může sáhnout do svědomí, zda si někdy položil otázku, co z toho Bůh má za to nic ode mne? Kdo odmění Boha za to všechno, co pro nás dělá? Kdo utěší milujícího Boha kvůli těm, co pohrdli láskou Boží a šli raději do zatracení? Když si tohle všechno uvědomíme, dostanou naše chvály jiný rozměr. Uvědomíme si, že chvály jsou sice velmi malou odměnou i útěchou Bohu, ale jsou. Za tak málo dostáváme a ještě jednou dostaneme tolik moc. 

V dějinách spásy je milující Bůh ten poškozený a Jeho škodu nikdo nenahradí. Chvalme milujícího Boha, děkujme Bohu neustále a mějme Boha za to všechno ve veliké úctě. To je to jediné hezké z nás, co mu můžeme dát.

Modleme se. Milující věčný Bože, chválíme Tě za všechno, co jsi pro nás vykonal a ještě vykonáš. Děkujeme za všechno z celého srdce. Přijmi prosím náš vděk a chválu jako malou odměnu Tobě za všechno, jako jediné hezké, co Ti můžeme dát sami ze sebe. Ve jménu Syna Ježíše Krista.