Bloud si říká v srdci svém: Cožpak Pán Ježíš Kristus vyučoval a kázal o Trojici?

A ono ano.

Poněvadž je to právě Pán Ježíš Kristus, který nám nepokrytě sdělil, že on je jediný a jednorozený Syn Boha Otce, rovný s Otcem, hodný téže úcty jako Otec, mocen tou samou mocí jako Otec, konající stejné skutky jako Otec, udílející Ducha Božího jako Otec, udílejícího život stejně jako Otec a že kdo vidí ho, vidí Otce. To Pán Ježíš nám zjevil, že je tak ve všem rovný s Otcem s výjimkou Otcovství a že má tytéž schopnosti a vlastnosti jako Bůh Otec, a tedy že Syn je stejně Bůh jako Otec.

A kromě toho nám Pán Ježíš Kristus zjevil a sdělil, že kromě něho je ještě jiný, další Paraklét neboli Utěšitel a Přímluvce, kterého nazývá Duchem pravdy, jenž uvádí do plné pravdy, jak toto může činit jedině Bůh, protože jedině Bůh zná plnost pravdy, sám jsa Pravdou a mající jedině on přístup do nitra Božího. A také že kdo se chce narodit z Boha, musí se narodit z Ducha - tedy z Boha, a že tudíž Duch je Bůh úplně stejně, jako je Bůh Otec a jako je Bůh i Syn: ne tři bohové, ale jeden Bůh, neboť ti tři JEDNO JSOU.

Což sám Pán Ježíš jasně potvrzuje svým příkazem křtít "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého", tedy ve jméno tří rovných osob, které jsou si ve všem rovny, kdy Syn i Duch jsou rovni Bohu Otci, jak to vyjadřuje onen Kristův příkaz.

Byl to tedy sám Pán Ježíš, který jasně zjevil Trojici a kázal o Trojici a vyučoval o Trojici, protože zjevil její tajemství, když nám odhalil Otce a sebe jako jemu ve všem rovného Syna a jejich společného Ducha, který od Otce i Syna vychází.

Odkud jinud by to křesťané měli, že jeden Bůh je Trojice, než od Pána Ježíše, jak dosvědčuje jak Písmo a texty apoštolů, tak texty křesťanů od apoštolů podnes, od prvního století až do toho 21.? Všichni dosvědčují skutečnost Trojice, zjevenou, kázanou a vyučovanou Ježíšem apoštolům a apoštoly celé Církvi.

Ježíš jasně řekl, kázal a vyučoval, že jsou tři osoby, v jednotě a rovnosti: Otec, Syn a Duch Svatý.

A tak je jasné, že jedině bloud si říká v srdci svém, že Pán Ježíš Kristus nevyučoval a nekázal o Trojici, i když je jasně v Písmu zaznamenáno, že právě on zjevil a kázal a vyučoval Otce, Syna a Ducha Svatého, neboli trojici osob jediného Boha, jediného "Jsem, který jsem" neboli JHVH, který si na poičátku stvořil člověka k obrazu svému jako muže + ženu + jejich společného potomka. A Bůh je stejné společenství osob: jeden Bůh je Otec, který plodí Syna v jejich vzájemném společenství Ducha, jímž podobně jako Adamovi jako dechem udílí život Synu a Syn v tomto povstávání, v tomto přijímaném synovství potvrzuje otcovství Otce. Jen v této dynamice lze být spasen a mít účast na věčné blaženosti, jakou je vzájemná láska Otce a Syna v jejich společném Duchu, jak nám to zjevil Syn, a jak nás do toho uvádí Duch Otce i Syna, Duch pravdy, který nás "uvádí do veškeré pravdy, neboť nemluví sám ze sebe, ale mluví, co slyší". A jedině v tomto společenství Tří je možné společenství těla Kristova, tedy věřících křesťanů a celé jeho Církve, protože i ona je k obrazu Božímu, k obrazu Boha Trojjediného, podobně jako je tomu s lidskou rodinou, započatou v Adamovi a Evě a jejich potomstvu.

A právě proto nám Ježíš zjevil Trojici a vyučoval o ní a kázal ji, abychom v ní nalezli svoji spásu, svoji věčnost a svoji blaženost:

"Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek."

"Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude."

Bůh Trojice je naším nebeským příbytkem, naším domovem, a zároveň my jsme učiněni příbytkem Trojice: přichází k nám Otec a Syn, ale i Duch, a činí si v nás příbytek, zabydlují se v nás, aby bylo jedno tělo, jedno nebe, jedno království, jedno nebe, jeden nebeský Jeruzalém, kdy "bude Bůh všecko ve všem": on v nás a my v něm, Otec, Syn a Duch, do nichž jsme pokřtěni, v nás a my v nich, v účasti na lásce Otce a Syna a Ducha Svatého, která znamená život věčný a vrcholné štěstí všech spasených, v ohni tří navzájem se prolínajících a prostupujících plamenů Boha Otce, Syna a Ducha Svatého, kteří jsou v sobě navzájem a k čemuž jsme povoláni i my:

"Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal."

Protože život není suchopárné sedění na trůnech z dřeva a kamení, ale ustavičný proud a pohyb vzájemné lásky: vzájemné lásky Božích osob k sobě navzájem, Boha k nám a nás k Bohu a k našim bratřím a sestrám. V tom spočívá jednota, ne samojedinost a de facto osamocenost, ale jednota v mnohosti a v živém společenství mnoha osob, které JEDNO JSOU, tak jako Bůh je třemii osobami, které jsou JEDEN BŮH.