Kolik trůnů je v nebi?

Jeden? Dva? Dvanáct plus dva? Dvacet čtyři?

Ani jeden.

V nebi není žádný trůn vytesaný ze dřeva, i když Bůh se stal nazaretským tesařem, ale trůn je symbolický výraz pro vladařskou a soudcovskou moc a jako výraz královské důstojnosti vladaře. Proto kdo čeká nějaký hmotný trůn a bude ještě hledat vedle něho nějaký další, nenajde ho. Trůnem je totiž Boží všepřevyšující vladařská a soudcovská moc, a pokud Syn usedá na trůn Otce, znamená to, že Otec udílí Synu tutéž vladařskou a soudcovskou moc, jakou má Otec, a udílí Synu podíl na téže moci a že Syn je díky tomu roven tomu, kdo tuto moc a vladařství uděluje: je dědic Otcovy moci a vladařství.

A na trůn Otcův usedne s Otcem jen Syn, který je s Otcem roven a je Bůh stejně jako Otec . A my usedneme na trůn ne Otce, ale Syna, který je Bůh a který se stal člověkem a je stejně jako my také člověk. Kam usedne hlava, tam usedne  i tělo. A tělo se nestává Hlavou místo Hlavy, ale je tělem jedině skrze Hlavu a z ní, v podřízenosti jí, takže nikdy nejsme rovni Synu, jako je Syn roven Otci (proto jen Syn usedá na trůn Otce), ale jsme rovni Synu jen jako lidé, když se on stal jedním z nás a nám roven jako prvorozený z bratří, takže jsme mu rovni v našem společném lidství, které přijal od más, a nikoliv v Božství, které přijal od Otce a které má společné s Otcem. Tím se stal Syn prostředníkem mezio Bohem a lidmi, když se jako Bůh stal člověkem, aby člověka přivedl zpět k Bohu.

V nebi tedy nenalezneme žádný rukou udělaný, materiální trůn, jak si někteří neduchovní lidé bláhově představují, ale Boží vladařskou a soudcovskou moc, která je nade vším,  ale nic není nad ní, a kterou Otec posazením na pravici uděluje Synu a Syn ji jako Prostředník mezi Bohem a lidmi díky svému lidství sdílí s námi, díky čemuž se člověk stává dovrým pánem stvoření, jak to Bůh zamýšlel už na počátku u Adama.