Ale ale, Stando :-)

Přece k popisu tvých představ o Bohu, o Pánu Ježíši tady používáš spousty pojmů, výrazů, které se v Bibli vůbec nevyskytují.  Ty si museli ti, co posunuli Jediného Boha k Trojjedinému Bohu vypůjčit z pohanského, helenistického světa.  Písmu svatému jsou zcela cizí.

   Ne já.

Jaký byl výsledek? 

No přece Bůh Syn v lidském těle člověka Ježíše!

Genesis 1:26 A Bůh řekl: ‚Učiňme člověka k obrazu svému, podle naší podoby, a ať vládnou nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí a nad vším, co se hýbe. která se pohybuje po zemi.“ A Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil, muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a Bůh řekl: ‚Ploďte a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami a nebeským ptactvem a nad vším životem, který se hýbe na zemi. Trinitářský nárok Trinitáři běžně tvrdí, že slova „nás“ a „náš“ odkazují na tři osoby/hypostázy nauky o Trojici. Toto tvrzení je často zaměňováno s jiným tvrzením - že hebrejské "Elohim" je množné číslo, aby se odkazovalo na více osob. Tvrzení vs. fakta Když se díváme na obraz a podobu něčeho, víme, jak to původní 

něco vypadá, protože vidíme, že je to obraz. V tomto verši se trinitáři ani nenamáhají položit si otázku, zda je daný obraz dán. Obvykle se uchylují ke své fantazii. Ale obraz „NÁS“ je uveden v tomto samém verši; obraz "NÁS" je "ONI" - muž a žena. Problémy s trinitárním tvrzením 1. Výklad podle Eisegesise Trinitářský výklad je produktem chybné praxe eisegeze. Nelze poskytnout žádný důkaz, který by demonstroval, že „my“ tohoto verše jsou přesně tři a ne více ani méně. Není ani poskytnut žádný důkaz, který by prokázal, že „my“ máme být identifikováni jako tři osoby nauky o Trojici. Nauka o Trojici je jednoduše vymyšlena v textu a následně použita jako základ pro pokus a ospravedlnění nauky o Trojici. Jako takoví se Trinitáři zapojují do mylného kruhového uvažování. 2. Výklady trinitárních učenců Nechte čtenáře, ať si udělá vlastní 

průzkum a uvidíte, jak tuto pasáž interpretují renomovaní učenci. Trinitární učenci obecně tento trinitářský výklad nepřijímají. Z mnoha rozumných důvodů nevěří, že tato pasáž odkazuje na tři osoby nauky o Trojici a navrhli širokou škálu výkladů, které zahrnují, ale nejsou omezeny na: Pluralis majestatis Majestátní „my“ nebo královské „my“; množné číslo veličenstva Pluralis excellentiae Hebrejská pluralizace odrážející dokonalost a/nebo plnost Bůh a jeho moudrost množné číslo uvažování Bůh a jeho andělé Bůh a jeho královský dvůr andělů Bůh a jeho stvoření Člověk je stvořen Bohem a materiály Jeho stvoření Bůh a Země Člověk, adam, je stvořen z prachu adamahu (země: ženský). Kombinace Nějaká kombinace výše uvedeného Různé Různé další výklady Většina trinitárních učenců nevěří, že tento verš odkazuje na jejich vlastní doktrínu o 

Trojici. To jasně ukazuje, jak velmi dobře vědí, že trojiční tvrzení je mylné, není důvod k takovému závěru nutně vyvozovat a že trojiční apologeti a laici si do textu zbožně představují svou vlastní doktrínu o Trojici. 3. Starověké izraelské porozumění Trinitáři jsou také docela připraveni trvat na tom, že doktrína o Trojici byla „postupným zjevením“, což implikuje, že starověcí Izraelité si vůbec neuvědomovali, že jejich Bůh je tříosobová bytost. Tato pasáž Písma však byla poprvé poskytnuta starověkým Izraelitům, nikoli Athanasijům ze 4. století. Připomeňme si také kontext této pasáže. Je to popis Božího stvoření. Není rozumné usuzovat, že se od dávných Izraelitů očekávalo, že této pasáži skutečně porozumí! Mojžíš těmto slovům nerozuměl? Neměli bychom očekávat, že těmto spisům porozumí a porozumí jim? A pokud bychom si měli zbožně představit, 

že Mojžíš si byl skutečně vědom, že tato slova odkazují na Boha tří osob, zřejmě to zapomněl komukoli říct, protože Trojice je něco, čemu staří Izraelité nikdy nevěřili, nepředpokládali ani nevnímali. Tito starověcí Izraelité neměli žádnou představu boha tří osob. Ale střízlivý rozum nás nutí očekávat, že budou schopni rozumět slovům, která jim byla poskytnuta, zcela nezávisle na formulacích o Trojici ze čtvrtého století. To je také jeden z mnoha důvodů, proč mnoho trinitářských učenců odmítá interpretaci apologetů trinitárních náboženství, kteří tvrdí, že tento verš se týká bytosti tří osob, jak je popsána v nauce o Trojici. Čemu měli starověcí Izraelité rozumět, když si přečetli tuto pasáž? Je vůbec rozumné tvrdit, že tato slova byla napsána pro generace a generace Izraelitů, kteří budou žít a zemřít bez naděje, že jim porozumí? 

Je čestné nebo rozumné anachronicky číst pozdější doktríny zpět do textu aktem naší vlastní vůle a doufat, že budeme mít výklad textu, který je založen na pravdivosti? 4. Elohim Trinitáři také mají ve zvyku předpokládat, že hebrejské slovo Elohim je množné, aby bylo možné naznačit, že je identifikováno více osob. Jako taková je tato otázka dále zmatená tímto chybným předpokladem. Víme, že další hebrejská slova v množném čísle se v Písmu používají k označení jednotlivých osob. Víme také, že Elohim se používá k označení jednotlivých osobností, jako je jeden pohanský bůh. Přehled Písma také ukazuje, že Elohim byl použit k označení samotného Otce, jediné osoby (srovnej Skutky 3:22–25 s Deuteronomium 18:15–18; srovnej Hebrejcům 1:9 se Žalmem 45:7; srovnej Hebrejcům 10 :7 až Žalm 40:7-8). Trinitáři sami nekonzistentně tvrdí, 

že Elohim se používá k označení jedné jediné osoby jménem Ježíš (srovnej Židům 1:8 a Žalm 45:6), zatímco zároveň tvrdí, že slovo nutně odkazuje na více osob. To nedává smysl. A stěží má jakýkoli smysl trvat na tom, proč je Elohim množné číslo, aby znamenal pluralitu osob, když také víme, že Elohim se v Písmu používá k označení jediné osoby. Naopak Bůh sám nazývá mnoho lidských soudců „Elohim“. Těžko bychom předpokládali, že tito soudci jsou jedinou multiosobní bytostí. A Židé ve druhém století znovu přeložili slovo Elohim jako „andělé“, což je překlad potvrzený inspirovaným pisatelem Hebrejcům v Židům 2:7. Nedošli bychom k závěru, že andělé jsou jedinou multiosobní bytostí. Tato zjevná fakta jsou trinitáři jednoduše ignorována, protože nevyhovují jejich tvrzením a odporují jejich tvrzením. Elohim je gramaticky mužské množné 

hebrejské podstatné jméno. Elohim je hebrejské slovo, které se v anglických biblích běžně překládá jako „Bůh“, když je doprovázeno slovesem v jednotném čísle. Slovo Elohim se zdá být množným číslem slova Eloah, které se také používá v Písmu. Bůh se také nazývá El, Elyon nebo El Elyon v jednotném čísle. Učenci, trinitáři nebo jiní, se neshodnou na důvodu, proč se Elohim objevuje v množném čísle, a nabízejí řadu navrhovaných důvodů. Nicméně biblická fakta nám zcela jasně ukazují, že Elohim nemůže být množné, aby označoval více osob. 5. Kohortativní nálada alias „Zdravý rozum“ Další chybou na straně mnoha trinitářů je zmatení ztotožňování Elohim s „námi“. V hebrejské gramatice není nic, co by naznačovalo, že „my“ a „naše“ skupina mají být identifikováni jako Elohim. Jinými slovy, hebrejská gramatika neidentifikuje Elohim 

jako „nás“ (nebo naopak). Takový závěr nelze vyjmout z gramatiky, ale vyžaduje chybné procvičování eisegeze. V žádném jazyce není neobvyklé, že jedna osoba mluví jménem skupiny. Navíc text ve skutečnosti zní: „Elohim On řekl: „Nechte nás...“ A zatímco se v slovesném tvaru jednotného čísla říká „On řekl“, ve slovesném tvaru v množném čísle také říká „Nechte nás udělat“. Všimněte si, že to není říkají: „Řekli: ‚Nechte NÁS udělat.'“ V jakémkoli jazyce to znamená, že mluvčí zahrnuje sám sebe jinými identitami a mluví jménem skupiny, do které se začleňuje. Jinými slovy, s ohledem na samotné gramatiky, můžeme pouze říci, že Elohim je singulární „ON“, který mluví jménem skupiny „nás“, do které se zahrnuje. 5. Adam je také multi-osobní bytost? V tomto bodě trinitáři poznamenávají, že Elohim říká, že člověk 

bude stvořen k „našemu“ obrazu a pak čteme, že člověk byl stvořen k „jeho“ obrazu. Nicméně, trinitáři zde jednoduše předpokládají, že jedna tříosobová bytost označuje sebe (nebo sebe) jako „nás“ a pak zájmenem v jednotném čísle „on“, z čehož vyplývá, že přivlastňovací „náš“ odkazuje na stejnou identitu jako přivlastňovací číslo v jednotném čísle „ jeho." Jinak řečeno, trinitáři si představují, že tři osoby („my“) jsou jednotné číslo „on“ a podivně předpokládají, že verš se náhodně posouvá mezi ztotožňováním Boha s osobními zájmeny v jednotném čísle „on/jeho/jeho“ a osobními zájmeny v množném čísle. , „my/náš/nás“, i když to porušuje a ignoruje běžně srozumitelné použití a účely zájmen v lidské řeči. Trojiční omyl je zde dále ilustrován pozorováním toho, jak tato pasáž také odkazuje na člověka v jednotném i 

množném čísle. Čteme: „Udělejme člověka k obrazu svému“ a pak „nechme je vládnout“. Čteme také: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil“ a pak čteme: „Stvořil je jako muže a ženu“. Genesis 5:2 také vysvětluje, jak je Bůh nazval „ADAM“. Všimněte si také Genesis 3:22, kde se říká „ten člověk se stal jako jeden z nás“, i když se to nutně týká jak Adama, tak Evy. Trinitáři nekonzistentně dochází k závěru, že tento druh množného jazyka v Genesis 1:26 znamená, že Elohim je jediná multiosobní bytost, zatímco popírají, že by stejný druh množného jazyka ve vztahu k Adamovi znamenal, že Adam je také multiosobní bytostí. Pokud bychom použili stejný způsob uvažování jako trinitáři, museli bychom nutně dojít k závěru, že Adam je multi-osobní bytost, což je zjevně směšné.

6. Hebrejská gramatika

Když je v Písmu použito hebrejské slovo Elohim v množném čísle k označení více bohů, sloveso v množném čísle je spojováno s Elohim spíše než sloveso v jednotném čísle. Tato singularita nebo pluralita sloves používaných s Elohim je způsob, jak víme, zda se vztahuje k jednotnému Bohu nebo k bohům v množném čísle. Když je vidět jediný Bůh Izraele, jsou s Elohim spojována jednotlivá slovesa. Zatímco Elohim je podstatné jméno v množném čísle, všechna slovesa, která doprovázejí slovo Elohim v Genesis 1:26-27, jsou v jednotném čísle, nikoli v množném čísle. Jediné sloveso, které je v množném čísle, je "Udělejme." Ale to samo o sobě neznamená, že Elohim je „USA“. Už jen z gramatiky můžeme usoudit, že Elohim mluví jménem skupiny identit.

Musíme se také ptát, proč jsou v tomto verši použita slovesa v množném a jednotném čísle. I když se říká „Udělejme“, množné číslo, také pak čteme, že „On“ stvořil, nikoli „Oni“ stvořili. Musíme také mít na paměti, že „nás“ je jednoduše druhá osoba množného čísla, kde „oni“ je odpovídající třetí osoba množného čísla. Pokud bychom měli chápat, že Elohim je MY, pak bychom také měli očekávat, že verš bude říkat: „ONI stvořili ke SVÉMU obrazu“ spíše než „ON stvořil ke SVÉMU obrazu“. Ale to se nestane. Identity „my“ nebo „nás“ nebo přivlastňovací „naše“ jsou nutně „oni“ a „oni“ nebo přivlastňovací „jejich“. Ale nezjišťujeme, že ONI stvořili; najdeme ON stvořený.

Elohim mluví slovesem v množném čísle: „Udělejme“, ale pasáž také odkazuje na 

Elohim pomocí slovesa v jednotném čísle, které doslova říká: „Řekl: „Udělejme...“ To by mělo čtenářům okamžitě naznačit, že jedna osoba, "ON" mluví jménem skupiny, "USA." Trinitáři naznačují, že gramatika je zde proto, že Bůh je singulární multi-osobní bytost, a proto může mluvit tímto způsobem. Takové tvrzení je však velmi chabé, protože čte trinitární doktrínu zpět do starověkého textu napsaného pro přísně monoteistické Izraelity, kteří neměli žádnou představu o trojčlenném Bohu. Příhodně také ignoruje skutečnost, že Adam je v této pasáži zobrazen jak v jednotném, tak v množném čísle, ale nikdo nepředpokládá, že Adam je multiosobní bytost. Taková tvrzení také naznačují, že trinitáři by rádi věřili, že nikdy nemůžete skutečně říct, kdo právě mluví – Trojjediný Bůh jako jednotné „Já“, nebo kterákoli ze tří osob Trojjediného Boha jako jednotné 

„Já“, resp. trojjediný Bůh jako množné číslo „My“ a tak dále. Navíc, pokud je Bůh jen jedna osoba, nebyl by to neobvyklý způsob, jak mluvit. Mohli bychom například číst: „Prezident řekl: ‚Vytrvejme.‘“ Nikdo by nedošel k závěru, že prezident je mnohoosobní bytost nebo že takto mluví, protože je zároveň bytostí singulární i mnohoosobní. Jinými slovy, jediný důvod, proč by někdo interpretoval tento verš tak, jak to dělají trinitáři, je kvůli jejich vlastní trinitární tradici.

7. Ježíš v Genesis 1:26

Nechť čtenář upřímně zváží Ježíšovy komentáře:

Ale od počátku stvoření je Bůh učinil mužem a ženou. Proto muž opustí svého otce i matku a ti dva budou jedním tělem; takže už nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, nikdo nerozlučuj." Marek 10:6-9.

Máme předpokládat, že Ježíš měl na mysli trojjediného Boha? Nebo budeme předpokládat, že měl na mysli svého Boha? Předpokládal by nějaký rozumný člověk upřímně, že Ježíš myslel skutečně následující?

Ale od počátku stvoření jsme je učinili mužem a ženou. Proto muž opustí svého otce i matku a ti dva budou jedním tělem; takže už nejsou dva, ale jedno tělo. Co jsme tedy spojili, nikdo nerozlučuj."

Analýza faktů

1. Bible nám říká, že toto je OTEC

Bible nám říká, že člověk byl stvořen k podobě Boha OTCE.

Svým [jazykem] dobrořečíme svému Bohu a Otci a proklínáme jím lidi, kteří jsou stvořeni k Boží podobě.

Jakub 3:9

A opět, následující pasáž nutně odkazuje na člověka, který je stvořen k obrazu Boha, „Otce, Hlavy Krista“.

Chci, abyste pochopili, že Kristus je hlavou každého muže a muž je hlavou ženy a Bůh je hlavou Krista. .... Neboť muž nemá mít zahalenou hlavu, protože on je obrazem a slávou Boží, ale žena je slávou muže.

1. Korinťanům 11:3-7

Tyto pasáže nám ukazují, že člověk byl stvořen k obrazu Boha Otce. A není ten člověk Ježíš, druhý Adam, stvořený k obrazu Boha, našeho Otce? A neříká se, že my, kteří věříme, poneseme stejný obraz?

[Vzkříšený Ježíš] Tak je také psáno: "První člověk, Adam, se stal živou duší." Poslední Adam životodárný duch. Duc***** však není první, ale přirozené až potom duchovní. První člověk je ze země, pozemský; druhý muž je z nebe. Jaký je pozemský, takový je i ten, kdo je pozemský, a jaký je nebeský, tak je i ten, kdo je nebeský. Tak jako jsme nesli obraz pozemského, poneseme i obraz nebeského. 1. Korinťanům 15:45-49

2. Oni jsou "ADAM"

Zkoumání faktů ukazuje, že trinitární tlumočníci přehlížejí kontextová fakta, která jim byla poskytnuta. Obraz „NÁS“ je nám dán právě v této pasáži: „ONI“. Muže a ženu je stvořil. „Oni“ je obrazem „Nás“.

V Genesis 5:2 je nám řečeno, že je Bůh nazval „ADAM“, muž i žena.

V den, kdy Bůh stvořil ADAMA, učinil ho k Boží podobě. Stvořil je jako muže a ženu a v den, kdy byli stvořeni, jim požehnal a nazval jejich jméno ADAM. (Genesis 5:1-2).

Totéž najdeme v Genesis 1:26.

A Elohim řekl: "Učiňme ADAMa k obrazu svému, podle naší podoby, a ať vládnou nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem a nad zvířaty a nad celou zemí a nad každým pohybem. která se pohybuje po zemi." A Elohim stvořil ADAM ke svému vlastnímu obrazu, k obrazu Elohima ho stvořil, muže a ženu je stvořil. A Elohim jim požehnal a Elohim řekl: „Ploďte (množné číslo) a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami a nebeským ptactvem a nad vším životem, který se hýbe na zemi. ... dávám ti (množné číslo)...“

Při výkladu Genesis 1:26 je důležité si uvědomit, že ADAM není jen „On“, ale také „oni“ a „oni“. Je také důležité si uvědomit, že nikdo pak nepředpokládá, že ADAM je multi-osobní bytost.

3. množné číslo „USA“ a množné číslo „oni“

Pečlivě si všimněte, že Genesis 1:26-27 se nezmiňuje pouze o „NÁS“, ale také o „NICH“. Nyní prozkoumejte souhru „My a oni“ v této pasáži.

Legenda: jednotné číslo množné číslo

A Elohim řekl: „Učiňme adama ke svému obrazu, podle naší podoby, a ať vládnou nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem a nad zvířaty a nad celou zemí a 

nad každým pohybem. věc, která se pohybuje po zemi." A Elohim stvořil adama ke svému obrazu k obrazu Elohima, stvořil ho jako muže a ženu, stvořil je. A Elohim jim požehnal a Elohim řekl: „Ploďte a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami a nebeským ptactvem a nad vším životem, který se hýbe na zemi.... dávám ti..."

Zdá se, že trinitáři vidí pouze souhru Elohim v jednotném a množném čísle, ale zcela přestávají vidět, že jde o souhru jednotného a množného čísla týkající se ADAM. Adam ale není multiosobní bytost. Pokud můžeme mluvit o Adamovi tímto způsobem, tato skutečnost nám říká, že ani Elohim není multi-osobní bytost.

4. Rytmická paralela Genesis 1:26

A Bůh stvořil ADAM k obrazu svému,

k obrazu Božímu ho stvořil,

muže a ženu je stvořil

Protože již víme, že ADAM je v jednotném i množném čísle, jsme nuceni dojít k závěru, že obraz a podoba „My“ jsou „ONI“, „muž a žena“.

Byli stvořeni k obrazu NÁS.

5. NÁŠ obrázek = ONI

Pozorujte, jak nás fakta v této pasáži vedou k závěru, že obrazem „nás“ jsou „oni“.

  ELOHIM ADAM

Jednotné číslo On stvořil

Jeho obraz vytvořil Adama

vytvořil ho

Množné číslo Let us make

Náš obraz

naše podobenství je nechalo vládnout

muži a ženy

vytvořili je

"Pojďme tvořit.... k našemu obrazu....

Ať vládnou... On je stvořil.

Dotyčný obrázek množného čísla „USA“ je množné číslo „THEM“: „Muž a žena“

To nám ukazuje, že „ONI“ jsou obrazem „NÁS“.

6. Obrázek je kopie, která odráží originál

Obraz odráží originál

Víme, že se můžeme podívat na obrázek něčeho, abychom věděli, jak vypadá originál. Pokud se podíváme na obrázek na krabici skládačky, víme z tohoto obrázku, jak vypadá původní puzzle. Takže místo toho, abychom se odvolávali na naši představivost ohledně identity „nás“ v Genesis 1:26, podívejme se na obraz „nás“, abychom určili, jak vypadá původní „my“.

Obraz a podoba „nás“ jsou „oni“. Obraz a podoba „nás“ je „muž a žena“. Takže pokud se podíváme na Adama a Evu jako na Boží obraz, pak můžeme zjistit, co je originál. Protože „muž a žena“ jsou obrazem a podobou Boha, můžeme se podívat na tento odraz a pochopit, jak vypadá NÁS a NAŠE z Genesis 1:26. Je-li obraz Boha „muž a žena“, pak v určitém smyslu jsou NÁS a NAŠE z Genesis 1:26 MUŽE a ŽENA. A pokud tomu tak je, můžeme se podívat na Adama a Evu a pochopit, že jsou obrazem „nás“ v Genesis 1:26.

Jak určit identitu „USA“ v Genesis 1:26

Podívejte se pozorně na níže uvedený obrázek nevěsty a ženicha. Všimněte si, že obraz a podoba ve vodě je obrazem a podobou nevěsty a ženicha, "USA." Kdybychom viděli pouze tento obraz ve vodě, věděli bychom také, jak vypadá skutečná realita. Nazvěme obraz těchto dvou ve vodě „Adam a Eva“.

Obraz muž-žena odráží originál muž-žena.

Obraz tohoto muže a ženy ve vodě obrácený vzhůru nohama je obrazem původní a skutečné reality na vrcholu tohoto obrazu. Pokud bychom z nějakého důvodu viděli pouze obraz ve vodě, stále bychom přesně věděli, jak vypadá původní realita. Opravdu nepotřebujeme vidět horní polovinu obrázku, abychom to věděli. A to je situace, kterou máme v Genesis 1:26. Víme, jak vypadá obraz „nás“. Obraz „nás“ je v množném čísle „muž a žena“. Proto také víme, jak vypadá originál. Protože nás fakta v této pasáži vedou k závěru, že „muž a žena“ jsou obrazem a podobou „nás“, musíme poté přistoupit k identifikaci toho, kdo bychom mohli být „my“ a jak jsme „my“ muži i ženy. Protože Bůh sám je v Písmu zobrazen jako „muž“, musíme hledat „ženský“ protějšek. Potřebujeme najít Božího pomocníka, stejně jako Eva byla Adamovým pomocníkem. 7. Bůh a jeho moudrost Stvořeno v Boží moudrosti Genesis 1:26 se nachází v kontextu Božího stvoření. Bible nám říká, že všechny věci byly stvořeny v moudrosti Boží. To zahrnuje lidskost. Lidstvo je vrcholem Božího stvoření a Bůh volá lidstvo, aby převzalo nadvládu nad celým Jeho stvořením, které bylo stvořeno v Jeho Moudrosti. "Ó Hospodine, kolik je tvých děl! Moudrostí jsi je všechny učinil, země je plná tvého majetku" (Žalm 104:24). „Moudrostí založil Hospodin zemi, rozumem upevnil nebesa“ (Přísloví 3:19). „Je to ten, kdo svou mocí učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět a svou rozumností roztáhl nebesa“ (Jeremiáš 10:12). Lady Moudrost tam byla, když Bůh stvořil člověka V knize Přísloví je moudrost ztělesněna jako ženská entita, kterou komentátoři Bible běžně nazývají „Lady Wisdom“. V kapitole 8 Přísloví ona, Moudrost, mluví o své roli ve stvoření: Nevolá moudrost, nezvyšuje svůj hlas rozum?.... volá nahlas: ‚K vám, muži, volám, a můj křik je k synům lidských‘.... Hospodin získal (qanah) já na začátku (re'shiyth), na úsvitu jeho práce. Byl jsem vylit z věčnosti na úsvitu země. Když tam nebyla žádná hloubka, byl jsem vyveden. Než byly hory usazeny, Než byly hory zrozeny. Dosud neudělal zemi ani pole ani počátek prachu světa. Když ustanovil nebesa, byl jsem tam... Tehdy jsem byl u Něho... své rozkoše s lidskými syny.“ (Přísloví 8; srov. 1,20). Lady Moudrost v knize Přísloví: Zastání dokonalé nevěsty Kniha Přísloví je napsána, aby nabádala čtenáře, aby přijali moudrost. V celé knize je ctnostná paní moudrost kontrastována s cizoložnicí Folly. Ona, Moudrost, se má dvořit a zastávat spíše spravedlivými muži než cizoložnicí a jejími pošetilými způsoby. Z tohoto důvodu kniha Přísloví končí obrazem dokonalé manželky. Pečlivě porovnejte následující: Kdo najde MĚ (Moudrost), najde život a získá přízeň od PÁNA. Přísloví 8:35. Kdo najde ŽENU, najde dobrou věc a získá přízeň od PÁNA. Přísloví 18:22 Všimněte si okolního kontextu Přísloví 18:22. Nemá to nic společného s hledáním skutečné manželky. Smrt a život jsou v moci jazyka a ti, kdo ho milují, budou jíst jeho ovoce. Kdo najde ženu, najde dobrou věc a získá přízeň od Hospodina. Chudák vyslovuje prosby, ale boháč odpovídá hrubě. Přísloví 18. Všimněte si také této paralely: Moudrost je totiž vzácnější než rubíny a všechny věci, po kterých si člověk může přát, s ní nelze srovnávat. Přísloví 8:11. Kdo může najít ctnostnou manželku? Její hodnota je totiž daleko nad rubíny. Přísloví 31:10 Moudrost jako nevěsta ve starověkém Izraeli Následující spisy také vykreslují Moudrost jako ženskou nevěstu, jak to nacházíme v knize Přísloví. Tyto starověké spisy nám ukazují, jak starověcí Izraelité vykreslovali moudrost, když se člověk zasnoubil s nevěstou. Moudrost Šalomouna Moudrost je moje láska a od mládí jsem ji hledal, chtěl jsem z ní udělat svou NEVĚSTU a byl jsem milovníkem její krásy. Svůj vznešený původ oslavuje životem s Bohem, Pánem všeho, který ji miluje. Je zasvěcená do Božích tajemství a miluje jeho díla. Moudrost Šalomounova 8:2-4. Ecclesiasticus Kdo se bojí Hospodina, ten, kdo je praktikován v Zákoně, přijde k moudrosti. Jako matka se s ním setká, jako mladá NEVĚSTA ho obejme a bude ho živit chlebem rozumu a dá mu vodu učení se pít. Sir 15:1-2. Jazyk Přísloví ceny nevěsty 8:22 V dávných dobách mělo pořízení nevěsty svou cenu. Ve starověkém hebrejském myšlení je jazyk Přísloví 8:22 „Jahve mě získal“ typickým jazykem ceny nevěsty. Tento koncept se například odráží v Bibli, kde čteme, že Ježíš koupil církev, svou nevěstu, za cenu. V Příslovích 8:22, kde Moudrost pomáhá Bohu ve stvoření, máme pochopit, že Moudrost byla Božím Amonem a je zobrazena jako nevěsta podobná Evě jako Adamova pomocnice a nevěsta. Hebrejské slovo Amon je podobné slovu Amen a zdá se, že naznačuje, že Boží Moudrost byla jako důvěrnice, když stvořil. Nebo dát prostě Bůh se radil se svou moudrostí, když tvořil. Genesis 1:26 se týká stvoření. Přísloví 8:22 a násl. odkazuje na to, jak byla Moudrost po Božím boku, když stvořil. V Příslovích 8:31 také čteme, že Moudrost měla potěšení ze synů lidí. Genesis 1:26 je o stvoření člověka. A v Příslovích 8:27 Moudrost prohlašuje, že „byla tam“ po Jeho boku, když Bůh stvořil nebe a zemi. Tato fakta naznačují, že Moudrost byla starověkými Izraelity zobrazena jako ženská nevěsta a v Příslovích 8:22 je použit jazyk ceny nevěsty s ohledem na Boha a Jeho Moudrost. Moudrost tu byla jako Boží Amon, když všechno stvořil. Vzhledem k tomu, že dotyčný obraz je „muž a žena“, tato fakta naznačují, že „my“ v Genesis 1:26 je Bůh a Jeho moudrost tvořící lidstvo, „je“, „muž a žena“ v podobě „nás“, kde „ nás“ je Bůh a Jeho Moudrost. Další důkaz: Moudrost Boží, Eva a rajská zahrada Existuje další důkaz, že „my“ v Genesis 1:26 odkazuje na Boha a Jeho moudrost. Pozorujte, jak se jedení ovoce k získání moudrosti zaměřuje na lidskou ženu: Evu. ADAM, muž a žena, neměli jíst z poznání stromu poznání dobra a zla. Ale Eva byla v pokušení a viděla, že ovoce je dobré k získání moudrosti. A tak jedla a dávala Adamovi a on také jedl. A pak čteme, že Jahve Bůh říká: "Ten člověk se stal jedním z NÁS." Jíst ze stromu poznání dobra a zla a získat takovou moudrost znamenalo stát se „jedním z nás“. Zde nacházíme další narážku na NÁS a je to v kontextu toho, že se člověk stává jako MY, nebo možná jedním z NÁS, tím, že získává moudrost, poznání dobra a zla a tímto způsobem se stává jako Bůh a Jeho Moudrost, „podle naše podoba." A tak existuje ještě více důkazů, že „My“ z Genesis 1:26 ukazuje na Boží moudrost. Znovu si všimněte, jak se jedení ovoce k získání moudrosti zaměřuje na Evu. Pokud jsou „muž a žena“ muž odrazem a obrazem „nás“ v Genesis 1:26, Adam by byl protějškem Boha a Eva by byla protějškem Boží moudrosti. Moudrost pochází z Boha, stejně jako Eva pochází z prvního člověka Adama. Eva nebyla stvořena z ničeho, ale byla stvořena z Adama. Stejně tak moudrost nachází svůj původ v samotném Bohu. Tyto paralely nám mají ukázat, že mužské a ženské lidstvo je obrazem „USA“. Elohim a rozmanitá/rozmanitá Boží moudrost Mně, nejmenšímu ze všech svatých, byla dána tato milost, abych kázal pohanům nevyzpytatelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo, co je správou tajemství, které bylo po věky ukryto v Bohu, který stvořil vše. ; aby nyní mohla být skrze církev oznámena vládcům a vrchnostem v nebesích rozmanitá Boží moudrost. (Efezským 3:9-10). Jediný člověk, Bůh Otec, je v Písmu nazýván „Elohim“. Když čteme výše uvedený citát z apoštola Pavla, je jasnější, proč by bylo použito podstatné jméno v množném čísle jediné osoby. Dotyčná pluralita je mnohotvárná/rozmanitá Boží moudrost. 6. Určující faktory Trinitáři eisegeticky přečtou svou doktrínu do textu. Trinitární učenci nabízejí širokou škálu výkladů. Tato slova napsal starověký Izraelita a od starověkých Izraelitů se očekávalo, že jim budou rozumět. Bible nám vlastně říká, že člověk byl stvořen k obrazu Boha OTCE. Existuje souhra jednotného a množného čísla týkající se Elohim/Boha. Adam je popsán v množném čísle jak zde, tak v Genesis 5. Existuje také souhra v jednotném a množném čísle ohledně Adama/Muž. Pluralita Adama je dána: „muž a žena“. Obraz „NÁS“ je „ONI“: „muž a žena“. Staří Izraelité vnímali Moudrost jako zasnoubenou nevěstu. Jazyk Přísloví 8:22, „Hospodin mě získal“, je typickým jazykem ceny nevěsty. Moudrost, zosobněná jako žena, byla na počátku, když Bůh stvořil lidstvo. Moudrost tam byla na počátku jako Elohimův potvrzující pomocník, Boží Amon. Eva, která by byla odpovídajícím obrazem ženské moudrosti, jedla ovoce, aby získala moudrost. Když Eva při ovoci, aby získala moudrost, opět najdeme Elohima zahrnutého v americké skupině, jak říká: "člověk se stal jako jeden z NÁS." 

Pokud jsou MY a NAŠE chápány jako Bůh a Jeho Moudrost, můžeme vidět, jak by to staří Izraelité snadno pochopili. A když zvážíme a oceníme všechny výše uvedené důkazy, máme dobrý důvod věřit, že text je o Bohu a Jeho Moudrosti. Závěr V Genesis 1:26 není vůbec nic, co by naznačovalo, že bychom měli věřit, že pasáž odkazuje na Trojici. Pojem trojjediné bytosti je třeba si představit v textu, aby řekl něco, co prostě neříká. Nepotřebujeme ani vědět, co tato pasáž znamená, abychom ilustrovali, že neexistuje žádné ospravedlnění pro eisegetický výklad trinitárních apologetů. Trinitářský výklad je totální výmysl vytvořený tak, aby vyhovoval jejich představám. Na Bohu také není nic neobvyklého ztotožňovat se se skupinou a mluvit jménem této skupiny. A i když nemusí harmonizovat nebo podporovat Trojici, existují věrohodnější a rozumnější interpretace tohoto úryvku, které jsou mnohem v souladu s Písmem, než vnucování cizího konceptu trojjediného Boha do slov „nás“ a „náš“. A skutečně, fakta ukazují, že slova „NÁS“ a „NÁŠ“ jsou odkazem na Boha a Jeho Moudrost – Moudrost, Boží Amon na úsvitu stvoření. A pointa Genesis 1:26 je pak v tom, že člověk byl stvořen k obrazu mužského Boha Otce a ženské Moudrosti, protože muž, muž a žena byli stvořeni „podle našeho obrazu“.

Jako vedlejší poznámku si nemyslím, že výše uvedený výklad „moudrosti“ vylučuje jiné výklady, jako je pluralis majestatis, pluralis excellentiae nebo výklady „Bůh a jeho andělé“ (nebeský dvůr) a možná i další. Věřím, že všechny tyto interpretace se vzájemně nevylučují, ale doplňují. Jinými slovy, každý z nich představuje různé pohledy na stejný koncept. Také bych navrhl, že zde popsaná interpretace je základním rámcem, do kterého všechny tyto další interpretace zapadají.

Jahve mě získal na začátku své cesty... Když ustanovil nebesa, byl jsem tam... Pak jsem byl vedle Něj, Jeho Amon, a byl jsem denně Jeho potěšením, radoval jsem se stále před Ním, radoval se ve světě Jeho zemi a mám potěšení v lidských synech."