poslal Nepřihlášený Jestli nečtete Písmo, tak můžete třeba studovat národního hrdinu...
https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:79cd9aa0-dfd2-11e2-9923-005056827e52
(možná jste si tajně přáli padnout za nějakého prezidenta a jeho rodinu)
»Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte,« pokračoval polní kurát, »já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím s tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť, vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu.«
»Už je to tady, je správně nalitej,« šeptal radostně soused Švejkovi.
»Trnitá cesta k hříchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s neřestmi. Vy jste marnotratní synové, kteří se raději válíte v einzlíku, než byste se vrátili k otci. Jen dále a výše upřete svůj zrak do výsosti nebes, i zvítězíte a uhostí se pokoj ve vaší duši, vy uličníci. Já bych si vyprosil, aby si tam vzadu někde odfrkával. Není kůň a není v maštali, je v chrámu páně. Na to vás upozorňuji, miláčkové moji. Tak kdepak jsem to přestal. Ja, über das Seelenfrieden, sehr gut. Pamatujte si, vy dobytku jeden, že jste lidi a že se musíte dívat i skrze temný mrak v daleký prostor a vědět, že zde trvá všechno jen do času, však bůh že je navěky. Sehr gut, nicht wahr, meine Herren? Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný bůh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hříchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vždycky miloval. To se ale mýlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu —« Polní kurát škytl. »A nebudu,« opakoval umíněně, »nic pro vás neudělám, ani mne nenapadne, poněvadž jste nenapravitelní ničemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánu bohu ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole v těch podvlékačkách?«
Dvacet podvlékaček podívalo se nahoru a řeklo jako jedním hlasem:
»Poslušně hlásíme, že slyšíme.«
»Nestačí jenom slyšet,« pokračoval ve svém kázání polní kurát, »temný mrak života, v němž žal vám boží úsměv nevezme, vy pitomci, neboť dobrota boží má také své meze, a ty mezku vzadu se nekuckej, nebo tě dám zavřít, až budeš černej. A vy tam dole nemyslete si, že jste v putyce. Bůh je nejvýš milosrdný, ale jen pro pořádné lidi a ne pro nějaký vyvrhel lidské společnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglama. To jsem vám chtěl říct. Modlit se neumíte a myslíte si, že chodit do kaple patří k nějaké legraci, že je zde nějaké divadlo nebo kinoteatr. A to vám vyženu z hlavy, abyste si nemyslili, že jsem zde k vůli tomu, abych vás bavil a dal vám nějakou radost do života. Rozsadím vás po einzlíkách, to vám udělám, lumpové. Ztrácím s vámi čas a vidím, že je to všechno dočista marné. Že kdyby zde byl sám polní maršálek nebo arcibiskup, že se nenapravíte, neobrátíte k bohu. A přece si jednou na mne vzpomenete, že jsem to s vámi myslel dobře.«
Mezi dvaceti podvlékačkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk do pláče.
Polní kurát podíval se dolů. Tam stál Švejk a utíral si pěstí oči. Kolem bylo vidět radostný souhlas.
Polní kurát pokračoval, ukazuje na Švejka:
»Z tohoto člověka nechť si každý vezme příklad. Co dělá? Pláče. Neplač, povídám ti, neplač. Ty se chceš polepšit? To se ti, chlapečku, tak lehce nepodaří. Teď pláčeš a až se odtud vrátíš do cimry, zas budeš stejně takový lump, jako předtím. To musíš ještě moc přemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím, moc se starat, aby tvoje hřešící duše mohla nalézt ve světě tu pravou cestu, po které má kráčet. Dnes vidíme, že se nám zde rozbrečel jeden muž, který se chce obrátit, a co děláte vy ostatní? Docela nic. Tamhle ten něco žvýká, jako kdyby jeho rodiče byli přežvýkavci, a tamhle zas si hledají v chrámu páně vši v košili. Co pak se nemůžete škrábat doma a musíte si to právě nechat na služby boží? Pane štabsprofous, vy si taky ničeho nevšímáte. Vždyť jste všichni vojáci a ne nějací pitomí civilisti. Máte se přece chovat, jak se sluší na vojáky, třebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do hledání boha a vši si hledejte doma. Tím jsem končil, vy uličníci, a žádám od vás, abyste při mši chovali se slušně, aby se nestalo jako posledně, že si vzadu vyměňovali erárni prádlo za chleba a žrali ho při pozdvihování.«