Jan 8:58

"Před Abrahamem jsem já."

Trinitářský nárok

Trinitáři tvrdí, že Ježíš úmyslně používal zvláštní jazyk, aby se identifikoval jako Jahve, Bůh Izraele. Tvrdí, že používal Boží božské jméno, aby se identifikoval jako Jahve, a jako Jahve tvrdí, že Ježíš říkal, že existoval jako sebevědomá božská osoba (Bůh Syn) dříve, než existoval Abraham, a z toho důvodu Židé jasně pochopil, že se identifikuje jako jejich Bůh a chtěl ho ukamenovat za rouhání.

Trinitáři se ve skutečnosti pokoušejí vznést tři různá tvrzení s ohledem na tento verš:

1. Ježíš používal řeckou verzi božského jména (ego eimi), které dostal Mojžíš v Exodus 3:14, a proto se identifikoval jako Jahve, jejich Bůh.

2. Ježíš tvrdil, že existoval jako sebevědomá žijící božská osoba/bytost dříve, než existoval Abraham.

3. Židé věděli, že Ježíš se identifikuje jako jejich Bůh, a proto chtěli Ježíše kamenovat za rouhání.

Tvrzení vs. fakta

Fakta nám říkají, že Ježíš má na mysli to, co původně prohlásil: je světlem světa. To Světlo existovalo dávno před Abrahamem.

Problémy s nároky

1. Nemožnost trinitárního výkladu

Trinitářský výklad je v přímém rozporu s Ježíšovými vlastními slovy nejméně čtyřmi jasně zřejmými způsoby:

(1) Ježíš právě řekl, že pokud svědčil o sobě, jeho svědectví není pravdivé (J 5,31; 8,17-18). Ale to je přesně to, co trinitáři udělali u Jana 8:58 v přímém rozporu s tím, co řekl.

(2) Ježíš také právě řekl, že kdyby se oslavoval tím, kým je, jeho sláva by neznamenala absolutně nic (8:54). Trinitáři však Ježíšovi opět odporují a trvají na tom, že se skutečně oslavil v Janovi 8:58, a to nejvyšším možným způsobem, a místo toho, aby nemysleli nic, jak Ježíš trval, mu 

odporují a trvají na tom, že to znamená všechno.

Trinitáři mluví o obou stranách svých úst o Ježíši. Na jedné straně připustí, že Filipským 2:5-9 říká, že Ježíš se neučinil ničím a ponížil se. Na druhé straně mají Ježíše, který se oslavuje jako Bůh všemohoucí.

(3) Trinitáři také říkají, že Židé chtěli Ježíše kamenovat, protože přesně věděli, co říkal v Janovi 8:58. Ale znovu, trinitáři přímo odporují Ježíši, který právě řekl, že tito Židé nerozuměli tomu, co říkal, protože nebyli z Boha a byli dětmi ďábla (8:43-47).

(4) Ježíš varoval své učedníky, aby nikomu neřekli, že je Boží pomazaný (Matouš 16:20; Lukáš 9:20-21). Ale očekává se, že uvěříme, že Ježíš obcházel Izrael a 

prohlašoval se za Jahve, jejich Boha. Je to směšně absurdní rozpor.

Ježíšovo vlastní svědectví v tomto samém dialogu nám rozhodně ukazuje, že trojiční výklad Jana 8 je absolutně nemožný, protože jejich výklad násilně odporuje tomu, co právě řekl Ježíš. Trinitáři účinně demonstrují, že Ježíše neslyší už více než Židé v tomto dialogu a ani je to nezajímá. Mnohem více se starají o propagaci své falešné doktríny než o naslouchání Ježíšovi.

2. Ego Eimi

Trinitáři říkají, že když Ježíš použil slova ego eimi, Židé věděli, že používá božské jméno jejich Boha. Toto tvrzení je však směšné z několika důvodů.

Trinitáři obvykle naznačují, že ego eimi byl řecký způsob, jak vyslovit Boží jméno „Jahve“. Ale to je absurdní v několika rovinách. Je-li tomu tak, pak Ježíš účinně řekl: "Dříve, než byl Abraham, Jahve." To je absurdní nesmysl. A máme také věřit, že se Gabriel identifikoval jako Jahve v Lukáši 1:19, když řekl: "Jsem (ego eimi) Gabriel." V Lukáši 22:33, když Petr řekl Ježíšovi: „Jsem (ego eimi) připraven jít s tebou do vězení a na smrt,“ řekneme tedy, že použil slova ego eimi, aby řekl Ježíši: „Jahve je připraven jít s tebou do vězení a na smrt?" Použitím ega eimi prohlašoval Petr také, že je Jahve? Když Jan řekl: „Já jsem (ego eimi) ne Kristus,“ očekává se od nás, že uvěříme, že to skutečně znamená, že Jan Křtitel říkal, že Jahve není Kristus? (Jan 1:20). Když setník řekl: "Jsem (ego eimi) muž pod autoritou (Matouš 8:9), máme věřit, že to skutečně znamenalo: "Jahve je člověk pod autoritou" a setník prohlašoval, že je Jahve? Když Ježíš řekl jeden z jeho učedníků, že ho zradí, a Jidáš doslova řekl: "Nejsem (ego eimi) Pán, máme věřit, že to skutečně znamenalo, že Jidáš tvrdil, že je Jahve, a Jahve zradí Ježíše? Proč nejsou Trinitřané v mnoha jiných pasážích v souladu s termínem ego eimi?

V řecké Septuagintě skutečné Boží jméno zjevené Mojžíšovi nebylo „ego eimi“, jak všem naznačují trinitáři. Boží jméno v tomto řeckém překladu bylo „ego eimi ho ō

n“, což znamená „Já jsem bytost“ nebo „Já jsem existence“ nebo „Jsem existující“ nebo nějaká podobná myšlenka. Také anglické překlady, které zní jako „JÁ JSEM mě poslal k tobě“, nepřekládají „ ego eimi mě k tobě poslal" z řečtiny. Řečtina ve skutečnosti zní "ho ōn mě k tobě poslal." 

(Exodus 3:14). Jinými slovy, neříká: "Ego eimi mě poslal k tobě." Trojiční tvrzení je nejistě posazeno na frašku, že Boží božské jméno v řečtině je prostě ego eimi, ale není.

Zdá se také, že lidem se zde daří zaměňovat dvě různé otázky.

Slova ego eimi používá v Novém zákoně několik lidí mnohokrát. Tato slova byla součástí jejich běžné každodenní slovní zásoby. Výraz ego eimi byl pro Řeky společný pro každodenní jazyk, stejně jako slova „já jsem“ jsou běžná pro náš každodenní jazyk v angličtině. Nikdo nepovažoval ego eimi za dvě řecká slova jedinečně vyhrazená jako božské jméno jejich Boha. Slepý muž v další kapitole se identifikuje slovy: „Já jsem“ (ego eimi). Trinitáři se v podstatě pokoušejí proměnit rutinní jazykový výraz v božské jméno 

Boha, aby nečestně vyhovovalo jejich doktrinálním záměrům.

Pozorujte, jak se tito dva muži identifikují slovy: "ego eimi."

Azael pronásledoval Abnera, a když šel, neodbočil ani napravo, ani nalevo, aby Abnera nenásledoval. Potom se Abner ohlédl za sebe a řekl: "Jsi to ty, Asahel?" A on odpověděl: "JÁ JSEM" (tj. "To jsem já."). 2. Samuelova 2:19-20

Proto sousedé a ti, kteří ho předtím viděli jako žebráka, říkali: "Není to ten, kdo sedával a žebral?" Jiní říkali: "To je on," další říkali: "Ne, ale je jako on." Stále opakoval: „JÁ JSEM“ Jan 9:8-9

Toto trojiční tvrzení je obvykle prezentováno tak, jako by Ježíš náhle prolomil slova ego eimi, která nikdo nikdy 

nepoužil, aby se šokovaně a s úžasem identifikoval, což Židy vyprovokovalo k hněvu, protože by automaticky uznali ego eimi jako božské. jméno jejich Boha. Kontextová fakta však ukazují, že je to absurdní a pravý opak je pravdou. Během téhož dialogu s Židy v 8. kapitole Jana Ježíš několikrát použil termín ego eimi, než jej použil ve verši 8:58 (8:12,16,18,23,24,28). A prostřednictvím těchto mnoha Ježíšových výroků ega eimi během tohoto samého dialogu se ani jeden z těchto Židů nikdy nedomníval, že Ježíš mluvil o jejich Bohu. Použití termínu ego eimi nikdy ani nezpůsobilo zvednutí obočí. Židé se Ježíše ptali, za koho se vydával. V tomto kontextu Ježíš už dvakrát použil výraz ego eimi velmi podobným způsobem a nikdy ani nemrkli. Tato skutečnost sama o sobě jasně ukazuje, že Židé si nemysleli, že použití tohoto výrazu je odkazem na božské jméno jejich Boha.

Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších; neboť pokud neuvěříte, že já jsem (ego eimi), zemřete ve svých hříších.“ Židé mu řekli: "Kdo jsi?" (8:24-25).

Ježíš řekl: „Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (ego eimi) a nedělám nic sám od sebe, ale mluvím tyto věci, jak mě naučil Otec. A ten, který mě poslal, je se mnou; Nenechal mě samotného, ​​protože vždy dělám věci, které se mu líbí." Když tyto věci mluvil, mnozí v něj uvěřili. (8:28-30).

Mysleli si tito Židé, že Ježíš používá božské jméno jejich Boha? Ne, nikdy je to ani nenapadlo.

3. Trini-Think Double-Speak

Navíc se zdá, že jen málo lidí si všimne trojiční dvojmluvy, ke které dochází. V jednu chvíli tvrdí, že tento jazyk byl použit k prohlášení těmto Židům, že on je jejich Bůh. Když se ale upozorní na všechny problémy s jejich tvrzením, své tvrzení změní. Nyní, jak tvrdí, Ježíš používá tento jazyk, aby řekl Židům, že existoval před Abrahamem. V jednu chvíli mají tato slova jeden účel a v příštím okamžiku mají jiný účel. Tak která to je? Jaký byl Ježíšův účel, když použil slova ego eimi? Identifikovat se jako Bůh? Nebo říci ostatním, že existoval před Abrahamem? Tyto dvě věci si nejsou ani vzdáleně podobné. Zdá se, že trinitáři to opravdu nevědí, protože se nemohou rozhodnout. Zdá se, že jen házejí želé na zeď a doufají, že dříve nebo později se některé z jejich tvrzení usadí.

4. Tvrzení „Ježíš preexistoval, tedy Bůh“.

Trinitáři také prohlašují, že jestliže Ježíš existoval jako osoba před Abrahamem, musí být tedy Bohem, protože pouze Bůh mohl existovat před Abrahamem a stále existovat. Docela se však mýlí. Pošetilost tohoto argumentu je vidět, když si uvědomíme, že mnoho andělů existovalo před Abrahámem a jsou stále docela živí a zdraví, včetně Satana a jeho andělů, a zdá se, že si můžeme být zcela jisti, že jejich preexistence by neznamenala žádnou. z nich jsou Bůh. Nejde zde o to, že Ježíš je anděl; jde o to, že toto tvrzení je samo o sobě zjevně mylné.

Další faleš Trinitáři očekávají, že to lidé přijmou, je, že pokud Ježíš nějakým způsobem existoval před Abrahámem, pak to nějak vede k závěru, že byl božskou druhou osobou Trojice, která se scházela s Bohem v nebi před stvořením a po něm. Problém je v tom, že JW a ariáni věří, že Ježíš existoval před Abrahamem, aniž by věřili, že je Bůh. Předpokládejme, že Ježíš existoval předem, neznamená preexistující hypostáze boha tří osob. Preexistence není povolením uchýlit se k představivosti.

Navíc v židovském myšlení, pokud bylo něco Bohem předurčeno při založení světa, byla to již realita. Například Jan říká: „Beránek byl zabit od založení světa“ (Zjevení 13:8). Umírající židovský syn Davida byl realitou dávno před rokem 30 n. l. Když Bůh předurčí, realita začíná. Ale On určuje časy a období, věci se projeví a naplní v čase a prostoru našeho stvoření. Bůh není součástí našeho stvoření a našeho času a prostoru. Přebývá v bezčasí a nepodléhá času. Takže ačkoli vše, co 

Bůh předurčil, aby se stalo, je již skutečností, neznamená to, že jsme to ještě viděli.

Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Bůh slíbil tohoto Mesiáše ještě dříve, než byl Abraham. Když Bůh dává slib, je vždy splněn; je to přicházející realita, realita, která je realitou, i když sem ještě nedorazila. A o tom Ježíš mluvil. On je zaslíbený Kristus.

5. Rouhání: Údajná židovská motivace pro sbírání kamenů

Trinitární apologeti mají také neopodstatněnou interpretaci Jana 8:59 Tvrdí, že Židé chtěli ukamenovat Ježíše, protože prohlašoval, že je Jahve, a tak si podle jejich Zákona mysleli, že si kamenování zaslouží. Mnoho trinitářů bude dokonce nepravdivě prohlašovat, že tito Židé by se nepokusili kamenovat Ježíše, pokud by se netvrdil, že je Bůh, a naznačí, že jediným způsobem, jak by se mohl Ježíš rouhat Bohu, by se prohlašoval za Boha samotného. To je ale zcela nepravdivé. Bible nám ukazuje, že se člověk může rouhat Božímu jménu mnoha způsoby. Židé navíc Štěpána ukamenovali k smrti a on netvrdil, že je Bůh.

Ještě horší je ale situace u trinitářů. Potřebují, aby každý přijal premisu, že Židé by nikdy neukamenovali Ježíše, pokud by neporušil mojžíšský zákon, jako by chtěli říci, že tito muži jsou spravedliví strážci zákona, a nikdy by Ježíše neukamenovali, pokud by si nemysleli, že nějak zákon přestoupil. Trinitáři naznačují, že pokud se ho pokusili ukamenovat, znamená to, že si Židé mysleli, že k tomu mají zákonný 

důvod. Ale znovu, trinitáři popírají holá fakta a Ježíšovo svědectví, aby toto tvrzení učinili. Ježíš v tomtéž dialogu svědčil o opaku. Tito muži byli nezákonní pokrytci (Matouš 23:28) a Ježíš zde svědčil, že ho chtěli zabít (8:37,40) dlouho před jeho prohlášením podle Jana 8:58. Ježíš nám také říká, proč ho chtěli zabít: "Vy jste ze svého otce ďábla a chcete plnit touhy svého otce. On byl vrah od počátku a nestojí v pravdě, protože neexistuje pravda v něm, když mluví lež, mluví ze své přirozenosti, protože je lhář a otec lži“ (8:44). V evangeliích Ježíš označil tyto muže ne za strážce zákona, ale za bezzákonné pokrytce, zloděje, lháře, vrahy, hady, zmije, syny pekla a syny Satana. Mělo by být zcela jasné, že trojiční návrh, že tito muži nikdy nepřestoupí mojžíšský zákon, je ve světle Ježíšova svědectví o jejich nezákonnosti žalostně směšný. 

Trinitáři popírají Ježíšova slova, která nám v tomto samém dialogu říká, PROČ ho tito muži chtěli zabít. Chtěli Ježíše zabít a ukamenovat, protože činili touhy svého otce: ďábla (8:43-47). Ještě dále tvrzení trojice říká, že Židé chtěli Ježíše kamenovat, protože jasně rozuměli tomu, co říkal v Janovi 8:58. To však přímo odporuje tomu, co o nich právě řekl Ježíš. Řekl, že nerozuměli tomu, co říkal, protože nebyli z Boha, ale z ďábla (8:43-47). To je svědectví Ježíše, Syna Božího. A pokud skutečně slyšíme Ježíše v Janovi 8, je to svědectví Boha Otce, protože Ježíšova slova nebyla jeho vlastní, ale slova Otce, který ho poslal. Proč tedy trinitáři Boha neslyší a nevěří mu?

6. Zmatek Židů = Zmatek trinitářů

Ježíš řekl, že Abraham se radoval, že uvidí svůj den. Židé reagují změnou toho, co řekl Ježíš: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?" Ale Ježíš neřekl, že viděl Abrahama. Bylo to naopak. Řekl, že Abraham se radoval, že uvidí svůj den.

Analýza důkazů

1. Dva požadovaní svědci

U Jana 8:12–58 se celý dialog mezi Ježíšem a Židy týká toho, kdo se za něj prohlašoval, a že v této věci byli vyžadováni dva svědci. Byli požadováni dva svědci pod Zákonem a sám Ježíš řekl, že kdyby svědčil o sobě, jeho svědectví by nebylo pravdivé. Objasňuje tuto věc vysvětlením, že mluvil slova Otce. Sám Otec byl tedy druhým svědkem, který 

svědčil o Ježíši. Stejně tak Ježíš řekl, že kdyby oslavil sám sebe, jeho sláva by nic neznamenala. Jsou vyžadováni dva svědci a těmi dvěma svědky byli Ježíš a Bůh Otec.

2. Ježíš pronesl slova Otce

Ježíš řekl, že nepřišel plnit svou vlastní vůli, ale pouze konat vůli Otce. Z tohoto důvodu nám v Janově evangeliu mnohokrát říká, že neučil své vlastní učení ani nemluvil vlastními slovy. Mluvil jen to, co mu řekl Otec. Řekl také, že jeho slova nebyla jeho vlastní, ale Otcova, který ho poslal. Jakmile pochopíme, že Ježíš mluvil Otcova slova, je jasné, že Otec byl druhým svědkem o tom, kdo byl Ježíš. Nejen tak, když si uvědomujeme, že Ježíš mluvil slova Otce, jeho slova: „Předtím, než jsem byl Abraham“, jsou slova, která Otec 

vyjadřoval těmto Židům.

3. Jsem světlo světa

Dialog mezi Ježíšem a Židy začal, když Ježíš prohlásil: "Já jsem světlo světa." Bůh Otec je Světlo (1 Jan 1:5) a Otec přebývající v Ježíši konal skutky (1:10). Nyní si připomeňme, že když Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa“, pronesl slova Otce, když v této řeči připomíná Židům (8:26,28,47). Proto každý, kdo přijme svědectví o Ježíši, potvrdil, že Bůh je pravdivý (3,33; srov. 14,24). Otec byl Pravé Světlo, které přicházelo na svět a Jan Křtitel o tom Světle svědčil (1:6-9). Tímto způsobem Ježíš prohlásil Otce (1:18) ve smyslu všech věcí, které řekl, a všech věcí, které udělal. Skutky, které činím ve jménu svého Otce, svědčí o mně (10:25; srov. 

5:36). Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10-11).

Ježíš prohlásil Otce, který je Světlo, tím, že plnil vůli svého Otce, říkal, co mu Otec dal, aby řekl, dělal, co mu Otec dal, aby dělal. Otec, který je Světlem, byl vysvětlen/vyjádřen prostřednictvím Ježíše, a proto mohl Ježíš říci: „Já jsem Světlo světa“, to znamená, že vysvětlil/vyjádřil Otce, který je tím pravým Světlem, které přicházelo na svět jako Jan Křtitel svědčil o tomto Světle. Otec existoval před Abrahamem a jeho vůle pro dílo Mesiáše existovala před Abrahamem. Nyní se tato vůle Otce projevovala, naplňovala.

4. Světlo před Abrahamem

Abraham se radoval, že viděl Ježíšův den. 

Ježíš je Beránek, který byl zabit před založením světa (Zj 13,8). Bůh předurčil Beránka, aby byl zabit na kříži. Ježíš byl zaslíbeným semenem, které Bůh slíbil Abrahamovi:

Písmo, které předvídalo, že Bůh ospravedlní národy vírou, kázalo předem Abrahamovi evangelium se slovy: "Všechny národy budou v tobě požehnány." Galatským 3:8.

Vírou Abraham „hledal město, které má základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:9). Ve víře Abraham věřil v lepší domov, nebeský domov (11:16-21). Abrahamovo semeno bylo zaslíbeno (3:16-18) a Ježíš byl naplněním tohoto zaslíbení. Muž Ježíš byl skutečností od doby, kdy ho Bůh zaslíbil Abrahamovi, a to je pravda, protože to byl Bůh, kdo dal slib. Ve skutečnosti to byla realita ještě před 

tím, než se Abraham stal. On je Beránek, který byl zabit od založení světa.

Židé se ptali Ježíše, zda je větší než Abraham. V jejich očích nemohl být žádný člověk větší než Abraham a nikdo z nich by neřekl, že je větší než Abraham. Ale dříve je větší a Ježíšova odpověď byla Ano. Byl předurčen od založení světa a Abraham se radoval, že spatří svůj Den, Boží Světlo. Byl větší než Abraham a pak znamenal, že Ježíš byl větší než tito židovští vůdci, a to bylo něco, kvůli čemu se jim vařil krev.

Závěr

Bůh Otec je Světlo a to Světlo existovalo dávno před Abrahamem. To tělo jménem Ježíš prohlásil Otce. Otec přebývající v Ježíši konal skutky a tímto způsobem bylo 

toto tělesné tělo Světlem světa, Světlem Otce zářícím skrze lidskou bytost. Protože Otec, který v něm přebýval, konal skutky a toto tělesné tělo hlásalo Otce světu ve smyslu všech věcí, které Ježíš dělal, toto tělo vyzařovalo Světlo Boha Otce, který je tím Světlem. Toto tělo, Ježíš, bylo tím Světlem Otce, tím Světlem, které existovalo dávno před Abrahamem.

Já jsem Světlo světa.

Abraham byl rád, že viděl můj den; Viděl to a byl rád.

Než byl Abraham, jsem já.

Trinitáři interpretují text tak, že Jan odkazuje na počátek stvoření Genesis a Jan nám říká, že Syn byl Bůh. 

1. Eisegeze Trinitáři vnucují textu svou doktrínu tím, že si představují osobu, kterou Ježíš stylizuje s titulem „Slovo“ a identifikuje ji jako Boha. Ale prostě to neříká, že Ježíš byl s Bohem, ani to neříká, že Ježíš byl Bůh. Navíc Jan 1:14 neříká, že se Ježíš stal tělem. Říká se, že Slovo se stalo tělem.

2. Pro stromy nevidím les Pro trinitáře a další je běžné předpokládat, že výklad Jana 1:1 zcela spočívá na gramatice Jana 1:1c, tedy na významu anarthroního podstatného jména theos. Tento přístup v podstatě ignoruje jakékoli další otázky, které je třeba si v souvislosti s tímto 

veršem položit. Existuje několik dalších otázek týkajících se tohoto verše, které trinitáři ignorují. 

3. Mýtický význam spojený se slovem klady. Jan 1:1b se obvykle překládá jako „to slovo bylo u Boha. Více než jedno řecké slovo je v anglických překladech přeloženo jako „s“. Řecké slovo je zde klady a obvykle se vztahuje na směrový pohyb „směrem“ k něčemu v pocit, že jedna věc je před druhou věcí. Někdy trinitáři naznačují, že řecká předložka pros se stativním slovesem, jak je tomu u Jana 1:1, nutně implikuje osobní vztah, který naznačuje, že Syn a Otec byli v nějakém vztahu. Vztah „tváří v tvář“ však do této běžné každodenní řecké předložky vkládá příliš mnoho, než může slovo nabídnout, a zatěžuje každodenní řeckou předložku doktrínou čtvrtého století. "prosopon pros prosopon", ale to není to, co řekl Jan. Řecké slovo pros se stativním slovesem jednoduše znamená, že jedna věc 'X' je pozičně před druhou věcí 'Y'. Například Starý zákon (LXX) několikrát říká, že slovo Boží přišlo od proroka X s odkazem na poselství od Boha, které k tomuto prorokovi přišlo. Jakmile k němu přišlo slovo Boží, mohli jsme říci slovo Boží bylo od proroka X. 

4. Definice theos v 1:1c.

Není neobvyklé, že trojiční laici se domnívají, že nám Jan říká, KDO bylo Slovo u Jana 1:1c. Předpokládají, že výraz „Slovo“ odkazuje na Ježíše, a pak také předpokládají, že slovo „Bůh“ znamená, že nám Jan říká, KDO Ježíš byl/je. Trinitární učenci a teologové však popírají, že by Jan naznačoval, KDO bylo Slovo (ačkoli tato skutečnost jim zřejmě nebrání v tom, aby citovali tento verš, aby se pokusili dokázat, že Ježíš je identita známá jako Bůh). Trinitární akademici spíše trvají na tom, že nám Jan říká, CO to Slovo bylo, a slovo „Bůh“ v podstatě znamená „božský“ nebo „božstvo“ v kvalitativním smyslu. Jinými slovy, definují slovo „Bůh“ (theos) jako kvalitativní podstatné jméno v adjektivním smyslu. Problém s touto interpretací je v tom, že Jan ve skutečnosti řekl: "a to slovo bylo pros ton theon a theos bylo to slovo." Nejde zde o to, zda je theos nebo logos predikátové podstatné jméno, ale o význam slova theos v 1:1c. I když Janův slovosled je „Bůh a Bůh“, očekává se, že přijmeme představu, že první výskyt slova „Bůh“ znamená „Otec“, ale druhý výskyt znamená pravý opak: „ne Otec“. Je vysoce nepravděpodobné, že by Jan spojil dva výskyty slova „Bůh“ spojkou „a“ a očekával, že by čtenáři předpokládali, že každý 

výskyt slova „Bůh“ má jiný, a dokonce opačný význam. και ο λογος ην προς τον θεον και θεος ην ο λογος a to slovo bylo pro Boha a Bůh bylo to slovo. Je rozumné předpokládat, že Jan by očekával, že jeho čtenáři budou předpokládat, že první instance theos znamená „Otec“, ale druhá instance znamená „ne Otec“? Je to extrémně přitažený návrh.

5. Slovo/logos. 

V novozákonních evangeliích se „Slovo“ vztahuje na hlásání evangelia Božího království skrze službu Ježíše Krista. Tuto skutečnost trojiční vykladači zcela ignorují. „Slovo Boží“ přišlo k Janu Křtiteli (Lukáš 3:2) a hlásal radostnou zvěst. Marek i Lukáš začínají svá evangelia odkazem na začátek dobré zprávy (Marek) a počátek služby Slova (Lukáš). A znovu, Jan otevírá svůj první dopis tím, že nám říká, že slyšeli 

Slovo života a to je poselství, které ve svém dopise oznamuje. Ježíš dodržel slovo svého Otce (8:55).

6. 1. Janova 1:1. zjevně odkazuje na stejné pojmy. Jan se zmiňuje o tom, „co“ viděli, „co“ slyšeli, „čeho“ se dotýkali rukama o „slovu života“. A pak Jan pokračuje v oznamování stejného slova svým čtenářům, slova, které slyšeli. Mělo by být docela zřejmé, že to slovo, o kterém je řeč, je totéž Slovo, které hlásal ono tělo Ježíš.

7. "Na začátku" 

Protože kniha Genesis začíná slovy „Na počátku“, trinitáři předpokládají, že Jan stanovuje časový rámec, kdy Slovo bylo u Boha a kdy Slovo bylo Bohem. Autoři Nového zákona však jasně vykreslují Ježíšův život, počínaje Janovým křtem, jako počátek dobré zprávy o Ježíši Kristu a brzké zřízení Božího království. „Slovo Boží“ přišlo k Janu Křtiteli (Lukáš 3:2) a hlásal radostnou zvěst svědčící o světle, které přichází na svět (1:6). Marek podobně otevírá své evangelium slovy „počátek dobré zprávy o Ježíši Kristu“. Lukáš otevírá své evangelium odkazem na počátek služby Slova a jeho úvodní výrok v Knize Skutků odkazuje na své evangelium jako na „vše, co Ježíš začal dělat a učit“. A ve svém prvním dopise Jan odkazuje na Slovo jako na to, co slyšeli od začátku. Nemálo učenců si navíc všimlo, že Janovo evangelium je o novém stvoření, protože běžně používá stvoření z Genesis. Nové Boží stvoření je skutečně smířením stvoření Genesis. Ježíšova služba je počátkem nového Božího stvoření.

8. Houtos a autos

Za předpokladu, že Jan 1:1 odkazuje na začátek stvoření Genesis, je Jan 1:3 obecně vykládán Trinitáři tak, že stvoření Genesis bylo stvořeno skrze Syna. Již na tomto základě jsou řecká slova houtos a autos překládána jako „on“ a „on“ ve verších 2 a 3. Tato osobní zájmena vedou čtenáře k domněnce, že slovo uvedené ve verši 1 je identifikováno jako osoba. To je způsobeno skutečností, že většina čtenářů nezná řeckou gramatiku a neuvědomuje si, že tato dvě řecká slova nefungují jako naše anglická slova „on“ a „on“. Používají se také k označení neživých předmětů. Slova houtos a autos jsou často překládána jako „on“ a „on“ ve verších 2 a 3 v překladech přeložených trinitáři. Tato dvě řecká slova však nejsou ekvivalentní našim anglickým slovům "He" a "Him." Tato dvě řecká slova fungují velmi podobně jako naše anglické slovo „This“. Slovo „toto“ používáme k označení osob i neživých předmětů, a tak tato dvě řecká slova fungují. Slovo houtos se v Novém zákoně běžně překládá jako „toto“. Slovo autos funguje stejným způsobem a běžně se překládá jako „to“. Obě tato slova odkazují zpět k tématu, o kterém se diskutuje. Pro ilustraci jsou přesně stejná slova použita v Janovi 6:60, kde Ježíš odkazuje na logos, který právě promluvil k Židům. Srovnejte Jana 1:1–3 s Janem 6:60: Na počátku bylo logos.... houtos bylo na počátku u Boha. Všechny věci se staly skrze autos a kromě autos nevznikla ani jedna věc, která vznikla. a το ουδε εν ο γεγονεν. Proto mnozí z jeho žáků, když slyšeli autos, řekli: „houtos je obtížné logos; kdo může slyšet autos?" πολλοι ουν ακουσαντες εκ των μαθητων αυτου ειπον σκληρος εστιν ςταγςο ςοςλαγςο ο του ακουειν. Laici jsou často dále zmateni skutečností, že řečtina je jazyk specifický pro pohlaví. V angličtině mají pohlaví pouze lidé, ale v řečtině mají pohlaví lidé i neživé předměty. Například mluvené logos je v řeckém jazyce gramaticky mužská věc. Mužská slova neznamenají, že je v dohledu muž. Když jedno ze dvou slov houtos a autos odkazuje zpět na sledovaný subjekt a sledovaným subjektem je osoba, je vhodné tato slova přeložit jako „on“ a „on“, protože tak mluvíme anglicky. Není to vhodné proto, že přesně to tato slova znamenají, ale tak bychom stejnou myšlenku vyjádřili v angličtině. A když je subjektem neživý předmět, musí být tato dvě slova přeložena jako toto a to. (This and it). 

Pokud nevíme, zda subjektem je osoba nebo neživý předmět, slova houtos a autos nám neřeknou, zda subjekt je nebo není osobou. Gramatika Jana 1:2-3 nám neříká, zda je člověk v dohledu nebo ne. Vše, co můžeme říci ve verši 2, je, že Slovo bylo na počátku u Boha. A vše, co můžeme říci ve verši 3, je, že všechny věci byly stvořeny prostřednictvím Slova zmíněného ve verši 1. Žádné z těchto dvou slov nám nemůže říci, že Slovo je osoba, ani nám nemohou říci, že Slovo není osobou. 

9. Bůh stvořený dvěma různými slovy? Víme, že Slovo, kterým Bůh stvořil všechny věci v Genesis, bylo Jeho mluvené Slovo. Trinitářský výklad Jana 1:1-3 zavádí nepochopitelný zmatek, kdy se máme domnívat, že Jan má na mysli počátek stvoření Genesis a Bůh stvořil všechny věci pomocí dvou různých Slov: (1) Svého mluveného Slova a ( 2) osoba zvaná Slovo. Zdejší zmatek Trinitářů je obzvláště zábavný, protože vidí verš 3 jako odkaz na akt stvoření Genesis. Písmo nám však říká, že stvoření Genesis bylo uskutečněno prostřednictvím Božího mluveného slova.

 

10. Světlo

Bezprostřední kontext říká, že Světlo svítí ve tmě. Jestliže Jan mluví o realitě při stvoření světa, pak Jan mluví o Genesis 1:2-3, kde byla temnota na tváři propasti a Bůh řekl: "Ať jsou světlem." A Trinitář uvízl ve své vlastní pošetilosti, protože toto Světlo bylo prvním z Božích stvoření. Jsme informováni, že toto Světlo je Otec v Janově prvním listě (1 Jan 1:5). Také vidíme, že světlo Otce bylo vyjádřeno skrze Jeho Mesiáše ve službě Ježíše, který byl vyjádřením Otce skrze slova, která řekl, a skutky, které konal. To naznačuje, že Jan nemá na mysli začátek stvoření Genesis, ale začátek Dobré zprávy o Království. A skutečně, ve verši 9 je nám okamžitě řečeno, že Světlo přicházelo na svět, když 

Jan o tom Světlu svědčil. Jan přišel oznámit pravé Světlo, které přichází na svět, protože to Světlo ještě nepřišlo na svět.

11. Slovo se stalo tělem 

Trinitáři se opět provinili tím, že přečetli svou doktrínu do textu týkajícího se tohoto verše. Verš 14 se obvykle vykládá tak, že Druhá osoba Trojice se stala lidskou bytostí, když sestoupila do lůna Marie. Samotný text však nic takového neříká. Boží slovo je něco, od čeho se očekává, že se naplní. Například Pavel řekl, že tajemství zbožnosti se projevilo v těle, což znamená, že lidská bytost z těla jménem Ježíš projevila zbožnost během své služby. Stejně tak „Slovo se stalo tělem“ odkazuje na skutečnost, že Slovo Otce se projevilo ve všech věcech, které tělo říkalo a dělalo. Slovo se stalo tělem, když Duch sestoupil na Ježíše a on začal chodit podle toho Slova, to jest Dobré zprávy o Království, které ho Bůh pomazal, aby hlásal. Analýza důkazů Biblická fakta ukazují, že Janova úvodní slova (1:1-5) odkazují na začátek evangelia Království a Slova hlásaného skrze službu Božího pomazaného, ​​Ježíše z Nazaretu. Slovo Jana 1:1 je Slovo hlásané skrze Ježíšovu službu. 

1. Počátek hlásaného slova 

V Novém zákoně je „Slovo“ výraz odkazující na hlásané Slovo Boží a je synonymem dobré zprávy. Ježíšova služba byla považována za počátek Slova, počátek evangelia. Marek a Lukáš otevírají svá evangelia podobným úvodním způsobem: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh Nakolik se mnozí zavázali sestavit zprávu o věcech, které jsme mezi námi vykonali, stejně jako nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova... Lukáš 1:1-2 Začátek dobré zprávy o Ježíši Kristu. Marek 1:1 Lukáš také otevírá Knihu Skutků tímto způsobem: První zprávu, kterou jsem napsal, Theophilos, o všem, co Ježíš začal dělat a učit, až do dne, kdy byl vzat nahoru... Skutky 1:1-2 Ježíšova služba, od jeho křtu u Jordánu až po jeho smrt a vzkříšení, byla považována za počátek Slova, počátek evangelia.

2. Janův první dopis

Jan otevírá svůj první dopis způsobem velmi podobným jeho evangeliu:

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme hleděli a čeho jsme se dotýkali rukama, ohledně Slova života... 1 Jan 1:1

Slovo je něco, co slyšeli. Jan pak okamžitě pokračuje v oznamování toho Slova:

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotýkali rukama, ohledně Slova života – a život se projevil a my jsme viděli, svědčíme a oznamujeme vám věčný život, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli společenství s námi a naše společenství je vskutku s Otcem a jeho synem Ježíšem Kristem. Tyto věci píšeme, aby naše radost byla úplná. Toto je poselství, které jsme od Něho slyšeli a zvěstujeme vám... 1:1-5

Slovo, které slyšeli, je poselství, které Jan oznamuje. John ve svém dopise ještě více objasňuje, co má na mysli ve svém úvodním prohlášení. Slovo je něco, co jeho publikum slyšelo od začátku:

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, na co jsme se dívali a čeho jsme se dotýkali rukama, o Slovu života.

Milovaní, nepíšu vám nový příkaz, ale starý příkaz, který jste měli od začátku. Starý příkaz je Slovo, které jste slyšeli. 2:7

Pokud jde o vás, ať ve vás přebývá to [Slovo*], které jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu a v Otci. 2:24

*Viz v.14

Toto je poselství, které jste slyšeli od začátku, že se máme navzájem milovat. 3:11

Janův list nám zcela jasně říká, co myslí svým jazykem v prvním verši svého dopisu a jeho evangelia. „Začátek“ je počátkem hlásané Dobré zprávy a „Slovo“ se vztahuje na toto hlásané Slovo.

Všimněte si také, že Slovo bylo něco, co viděli, čeho se dotkli rukama. Ježíš hlásal evangelium slovem i skutkem. Ztělesňoval Slovo Boží, vůli Boží. Toto tělo jménem Ježíš vždy dodržovalo své Boží a Otcovo Slovo. Vidět to tělo znamenalo vidět tajemství zbožnosti projevené v těle.

3. Jan 1:1-9 a Jan Křtitel

K Janu Křtiteli přišlo Boží slovo a on hlásal dobrou zprávu o Království.

Slovo Boží přišlo k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti a on přišel do celé oblasti kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů; jak je psáno v knize slov proroka Izajáše... Lukáš 3:2-4

Přišel Jan Křtitel a hlásal na judské poušti: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. Neboť to je ten, o kterém mluví prorok Izajáš... Matouš 3:1-2

Počátek dobré zprávy o Ježíši Kristu, Synu Božím. Jak je psáno v proroku Izajášovi... Jan Křtitel se zjevil na poušti a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů... Marek 1:1-4

Na počátku bylo Slovo... Přišel muž poslaný od Boha, jménem Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o Světle, aby skrze něho všichni uvěřili. Jan 1:1-7

4. ...a to Slovo byl Bůh

Je dost snadné pochopit, že hlásané Slovo bylo pro Boha (1:1b), ale co měl Jan na 

mysli, když řekl: "Slovo BYLO Bůh?" Ve verši 18 nám Jan jasně říká, co tím myslí.

... a to Slovo byl Bůh jednorozeného v lůnu Otce prohlašuje*

*Řecký exēgeomai - rozvine, vysvětlí, vysvětlí, vyjádří. Viz Lukáš 24:35; Skutky 10:8; 15:12, 14; 21:19

Slovo hlásané skrze Ježíše bylo prohlášením samotného Boha Otce – „to Slovo bylo Bůh“. Boha nikdo nikdy neviděl, ale Jan nám říká, že Ježíš přišel, abychom porozuměli Otci a abychom poznali Otce, jediného pravého Boha (srov. 17,3; 1 Jan 5,20). Janova slova „to Slovo bylo Bůh“ odkazují na skutečnost, že Slovo hlásané Ježíšem nám zjevilo samotného Boha Otce.

Ačkoli Boha Otce nikdo nikdy neviděl, Ježíš učí své učedníky, že skutečně viděli Otce: "Kdo viděl mne, viděl Otce." Ježíš jim také hned vysvětlil, jak viděli Otce. Viděli Otce v Ježíšových slovech a skutcích, které Ježíš konal. Ježíš v Janově evangeliu mnohokrát dosvědčil, že jeho slova nebyla jeho vlastní, ale Otcova, který ho poslal. Stejně tak jeho skutky nebyly jeho vlastní, ale skutky Otce, které činil ve jménu svého Otce.

Vyhlášené Slovo není pouze vyslovením slovního poselství. Ježíš hlásal dobrou zprávu ve Slově a díle/skutku. Slovo Boží bylo všechno, co Bůh udělal skrze Ježíše, svého pomazaného.

Duch Páně je nade mnou, a proto mě pomazal, abych hlásal dobrou zprávu chudým. mě poslal, abych oznámil propuštění zajatcům a navrácení zraku slepým, abych osvobodil utlačované, abych vyhlásil příznivý rok Páně. Lukáš 4:18

Ježíš Nazaretský, muž, kterého vám Bůh dosvědčil zázraky, divy a znameními, která Bůh skrze něj činil ve vašem středu. Skutky 2:22

Bůh pomazal Ježíše Nazaretského v Duchu svatém a mocí a jak chodil, činil dobro a uzdravoval všechny, kdo byli utlačováni ďáblem, neboť Bůh byl s ním. Skutky 10:38

Otec, který ve mně přebývá, koná skutky. Jan 14:10.

5. Janovy úvodní poznámky a světlo evangelia: Bůh Otec

V prvním verši Genesis čteme, že Bůh stvořil nebesa a zemi. Toto je úvodní prohlášení, protože to, co následuje, je popisem Boha, který stvořil nebesa a zemi. Pak bychom si měli položit otázku, zda je Jan 1:1-5 úvodním prohlášením podobným způsobem. V Genesis se říká: „Na počátku stvořil Bůh... tma byla na tváři propasti a Bůh řekl: ‚Buď světlo.‘“ V Janovi se říká: „Na počátku bylo Slovo. ..všechno se stalo skrze Slovo.... světlo zazářilo ve tmě."

Bůh Otec je Světlo. Jan Křtitel přišel svědčit o tomto Světle (1:7-8). Na svět přišlo pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka. Kdy přišlo Světlo na svět? Světlo přicházelo na svět, když Jan Křtitel začal hlásat Slovo. Protože Bůh Otec působil v Ježíši Jeho Pomazaném, byl úplným vyjádřením Otce, který je Světlo. Z toho důvodu mohl Ježíš říci: "Já jsem Světlo světa." Naproti tomu Jan Křtitel svědčil, že on nebyl tím Světlem. Spíše pouze svědčil o Světle. Jinými slovy, posláním Jana Křtitele bylo svědčit o Otcově světle, které přichází na svět. Posláním Ježíše Nazaretského bylo být tím Světlem – úplným vyjádřením samotného Otce – a činil to tak, že vždy dodržoval své Boží slovo a konal vůli svého Otce.

6. Slovo se stalo tělem a stalo se mezi námi (1:14)

Hebrejské slovo pro „dobrou zprávu“, bsr, je slovesným tvarem bsr, tělo (viz Jan 6:53-55,63). Šekina sláva Otce přebývala v těle jménem Ježíš. Sláva Boha Otce byla vidět v Ježíšových slovech a činech. V Janově evangeliu Ježíš činil znamení, která zjevovala Boží slávu.

Muž z těla jménem Ježíš byl ztělesněním Slova Božího, protože vždy poslouchal slovo svého Otce. JAK hlásal Slovo světu, byla poslušnost jeho Boží vůli.

7. Počátek Nového Stvoření

Existuje velmi dobrý důvod, proč Jan ve svém úvodním prohlášení používá jazyk Genesis. Nemálo komentátorů si všimlo, že Janovo evangelium využívá stvoření. Například, když se Ježíš chystal zemřít na kříži, řekl: „Je dokonáno“ v ozvěně Genesis 2:1. A když vzkříšený Ježíš vdechuje Ducha do svých učedníků u Jana 20:22, připomínáme si Genesis 2:7. Ježíš kráčející po vodě připomíná Ducha Božího vznášejícího se nad vodami stvoření Genesis. A opět, Světlo svítí do temnoty v 

popisu Genesis, stejně jako vidíme světlo Boží, jak září do temnot světa skrze Ježíšovu službu. V každém ohledu máme vidět působení Ducha Boha Otce v Ježíši, stejně jako vidíme činnost Ducha ve zprávě o stvoření v Genesis.

Nové stvoření je smířením stvoření Genesis. Pavel nám říká, že Bůh v Kristu smiřoval svět se sebou a ti v Kristu jsou v něm nová stvoření. Ve stejném ohledu stvořil Bůh znovu všechny věci na nebi i na zemi ve vzkříšeném Kristu tím, že v Kristu se sebou smířil všechno na nebi i na zemi (Kol 1,16-19). Z tohoto důvodu jsme my sami nová stvoření v Kristu, který je prvotinou, počátkem stvoření Božího.

8. Všechno se stalo skrze Slovo (1:3)

Pokud pečlivě zvážíme Jana 1:5, „Světlo svítí ve tmě“, je zjevně zřejmé, že tato slova odkazují na Ježíšovu službu (viz 3:19–21; 8:12; 9:5; 12: 35-36). Ve verši 4 také čteme, že život byl ve Slově a že život byl Světlem lidí. Zde by mělo být jasné, že Jan nemá na mysli akt stvoření Genesis. Pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka, právě přicházelo na svět (1:9).

S ohledem na tato fakta je zjevně zřejmé, že Jan 1:3 se nevztahuje na akt stvoření Genesis, ale na všechny věci, které se staly skrze hlásání Slova skrze Ježíšovu službu. Z tohoto důvodu Ježíš volal: „Dokonáno jest“ na kříži, právě když shledáváme, že Bůh dokončil všechna svá díla v aktu stvoření Genesis. Ježíšova služba byla počátkem nového stvoření Boha, nových nebes a země, kde náš vzkříšený Pán je prvotinou tohoto nového stvoření, 

počátkem stvoření Božího.

Závěr

Poctivé prozkoumání faktů nám ukazuje, že Slovo Jana 1:1 je Slovo hlásané skrze Ježíše v jeho službě a Slovo, které hlásal, bylo hlásáním samotného Boha Otce, „Slovo bylo Bůh“. Ten, kdo viděl Ježíše, viděl Otce podle toho, co Ježíš dělal. Bůh je život a Ježíš plně vyjádřil tento život slovy, která mluvil, a skutky, které konal. Bůh je Pravda a Ježíš tuto Pravdu plně vyjádřil ve všem, co řekl a udělal. Bůh je Světlo a Ježíš plně vyjádřil Otcovo světlo ve všech slovech, které mluvil a skutky, které konal ve jménu o svého Boha. Bůh je Láska a tělo jménem Ježíš plně vyjádřilo Otcovu lásku, mrtvé tělo visící na kříži za vaše i mé hříchy. Slovo Boží bylo něco, co tělo jménem Ježíš vždy zachovávalo. 

Slovo se stalo tělem, to znamená, že Bůh Otec se zjevil v těle, v těle jménem Ježíš. Ježíš přišel, abychom mohli poznat Otce a Ježíš plně vyjádřil Otce ve všech věcech, které dělal, protože vždy dodržoval Slovo svého Otce. Ježíšova slova a skutky nebyly jeho, ale Otcovy. Slovo, jak ho hlásal Ježíš... byl Bůh.