Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ilona.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 19, článků celkem: 16957, komentáře < 7 dní: 184, komentářů celkem: 447035, adminů: 60, uživatelů: 5283  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 264 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

oko
Laura67
Frantisek100

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
124731686
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha
Vloženo Pondělí, 29. červenec 2024 @ 01:57:10 CEST Vložil: Tomas

Etika poslal brusle7

Křesťanská etika - "Nactiutrhání" a požadavek veřejného blaha

Cituji z  Wikipedie:

Nactiutrhání v katolické morální teologii, resp. tradiční etice je hřích, spočívající v neoprávněném šíření takových informací o druhém, které poškozují jeho dobrou pověst, nicméně jsou pravdivé (tím se hřích nactiutrhání liší od hříchu pomluvy). Na rozdíl od obvyklých úprav v pozitivním právu tedy tradiční křesťanská etika zakazuje i šíření pravdivých poškozujících informací, není-li pro to nějaký zvláštní spravedlivý důvod. Východiskem je předpoklad, že ceteris paribus má každý právo na dobrou pověst, a naopak neexistuje žádné univerzální právo dozvědět se o skrytých hříších druhého (pokud nám do toho „nic není“).


V mnoha případech je však šíření pověst poškozujících informací ospravedlněno speciálními okolnostmi – např. je-li dotyčný veřejně činnou osobou, může být povědomí o jeho pravém charakteru požadavkem „veřejného blaha“.


Komentář Brusle7:  

"Hranice" u veřejně známých osob, které denně a veřejně ovlivňují životy mnohých lidí (politici, novináři, spisovatelé a autoři novin a knih, různí učitelé a lidé učící druhé na veřejnosti, veřejně působící a kázající kněží) jsou v tomto někdy  "tenké". 

Co je větším požadavkem veřejného dobra třeba před volbami politiků, nebo u jiném "posuzování" kvalit veřejně známých lidí např. u knih, autorů, přednášejících - sama veřejná osoba, nebo širší zájem veřejnosti?

Ke komu je třeba mít "větší lásku"? K jednotlivci či k veřejnosti?   Koho především chránit?

Kdy mlčet (a tím nejednat v zájmu veřejnosti), a kdy mluvit s rizikem "nactiutrhání" jednotlivce (ale v zájmu širší většiny a veřejnosti)? 

Kdy je dovolené či naopak potřebné  (a dle vzoru Ježíše) se například k veřejně známé osobě, která nějakým veřejným způsobem  ovlivňuje široké masy lidí (a my s jejími postoji plně nesouhlasíme),  i názorově veřejně vyjadřovat?

Vyjadřoval se k veřejně k působícím jednotlivcům či skupinám, které veřejně  ovlivňovali další masy lidí (kladně i záporně) i sám Ježíš, nebo měl spíše mlčet (aby nenactiutrhal) a např. jeho "Běda" je snad  nevhodným nactiutrhání farizeů a zákoníků Ježíšem?

Moje předchozí otázka je už trochu "lehkou ironií" (kterou málokdy používám, ale nevím jak jinak svůj dotaz a téma vyjádřit) k našemu uvědomění si toho, co je a není nactiutrhání, jaké jsou hranice "dovolenosti", a co chce od nás v podobných  situacích opravdu sám Ježíš? 

Nebo jak toto téma vidíte nejsprávněji ve svědomí jako křesťané?


28.7.2024
Brusle7

"Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha" | Přihlásit/Vytvořit účet | 15 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 18:23:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

https://www.nekdotiuveri.cz/clanky/ceska-republika/dominik-opatrny-je-zverejneni-pripadu-sexualniho-zneuzivani-ospravedlnitelne


Zajímavý článek k tématu NACTIUTRHÁNÍ u veřejných osob apod. - cituji úryvky7:

Tomáš Akvinský má takovou poznámku, která stojí za zamyšlení, ať už s ním budeme souhlasit nebo ne: 
Hříchy páchané slovy se mají posuzovat hlavně podle úmyslu mluvčího. 

Jak už jsem řekl, zveřejňovat chyby druhých můžeme, pokud tím sledujeme nějaké dobro, ať už pro jednotlivé osoby nebo pro společenství. 

V demokratických společnostech platí, že veřejně činné osoby musí snést větší míru veřejné kritiky než ostatní. Ale i tito lidé jsou do jisté míry chráněni. Hlavním kritériem je, zda se kritika týká jejich veřejného působení. Soudy označují jako veřejně činné osoby ty lidi, kteří jsou ze své vůle nebo kvůli své práci veřejně dobře známí. To by pro některé kněze platilo více, pro jiné méně. Rozhodující ale není to, do které kategorie kdo z nás spadá. Rozhodující je, jestli v dané situaci převažuje ochrana osobní cti, nebo právo veřejnosti na přístup k  informacím. Čím více někdo působí veřejně a dopustil se zneužití v souvislosti s tímto veřejným působením, tím větší bude zájem společnosti to vědět.


U Matouše čteme „řekni to církvi“. A církev, řecky ekklésia, znamená shromáždění, tedy společenství. 






Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 20:22:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cituji:
Nactiutrhání v katolické morální teologii, resp. tradiční etice je hřích, spočívající v neoprávněném šíření takových informací o druhém, které poškozují jeho dobrou pověst, nicméně jsou pravdivé (tím se hřích nactiutrhání liší od hříchu pomluvy). Na rozdíl od obvyklých úprav v pozitivním právu tedy tradiční křesťanská etika zakazuje i šíření pravdivých poškozujících informací

Zde je jasné, jak to dotyčný autor má. Považujue pravdu za hřích!!! A to jen proto, že nastavuje zrdcadlo, do něhož není příjemné se dívat. Jestli se nějaká tradice staví nad pravdu, tak je ta tradice špatná a měla by být odhozena na smetiště čím dřív, tím líp.



Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 21:41:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/


  Pro mne jsou nepřijatelné osobní útoky a to i ve veřejném životě - zvláště poté, co předvedla a předvádí celá ta squadra nenávistníků vůči konkrétním politikům, kdy vystupňování osobní nenávisti vedlo až k pokusům o vraždu, ... 

  Jedna věc je probrání politika, veřejně činného člověka (OK) a docela jiná je cílená likvidace a dehonestace, byť na pravdivých informacích. U nás například stačí napsat, že XXX je bohatý a jezdí na dovolenou do Karibiku a spustí se tou i pozitivní informací vlna závisti lidí, jejichž životním finančním úspěchem je maximálně doživotní přisátí se na státní rozpočet a často ani to ne.


  Stejně tak v církvi - do církve chodí hodně různí lidé a ještě různé lidi Bůh povolá.  

  Pavel píše:

  Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.  Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit

  a tak to v církvi bývá. A u nás to tak je. 

  Třeba Bůh povolá bandu lidí z vyloučené komunity. A dá jim nový život, pokání, změnu. Většina z nich nemá ani základní školu, mají za sebou různá čarování, magie, ale i krádeže, podvody, "půjčky", ... Desítky a desítky informací jsou o jejich minulosti pravdivé, ale dehonestující. Vytahování takových informací kýmkoliv jiným, než jimi, je neetické.


  Je to jako s Pavlem - to byl náboženský fanatik, násilník, nenávistník. On sám o sobě vydává svědectví o negativních věcech, které žil. Křesťané se ho báli pro jeho minulost. Kdyby na něj někdo z křesťanů vytáhnul jeho minulost ve stylu "tys pronásledoval křesťany, tak nemůžeš být apoštol" tak by to bylo nejen neetické, ale i srandovní.

  Je to k tématu? Myslela jsi to tak? 

  Toník



Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 30. červenec 2024 @ 10:51:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pomluva:
 Podle katolické morálky je pomluvou vědomé a dobrovolné šíření nepravdivé informace o provinění druhé osoby. 
Pomlouvá tedy ten, kdo si buď vymýšlí lži o špatných skutcích jiného člověka a šíří je, nebo předává dál zprávy, které převzal odjinud, i když ví, že nejsou pravdivé. 
Toto je pomluva v pravém slova smyslu – a tento skutek je vždycky těžce hříšný, podle morální teologie „špatný sám o sobě“, tzn. nikdy a za žádných okolností nemůže být dobrým ...


Nactiutrhání:
Mnoho katolíků si tento hřích plete s pomluvou. Jenže nejde o jedno a totéž, i když nactiutrhání je také objektivně těžkým hříchem. Rozdíl mezi pomluvou a nactiutrháním spočívá v tom, že pomluva je šířením lži, kdežto nactiutrhání šířením pravdy o zlém činu bližního, ale s úmyslem jej poškodit, dehonestovat a společensky znemožnit
Těžce hřeší nactiutrhačstvím, kdo např. ze závisti, z nenávisti nebo proto, že se chce zbavit konkurenta, šíří pravdivou informaci o bližním, že před lety měl mimomanželský poměr, i když ví, že dotyčný se z tohoto hříchu vyzpovídal a od té doby již se takového skutku nedopustil. ...


Podrobněji o této problematice: 

https://apologie.info/20230823_rm_pomluva_nactiutrhani/


Mnoho katolíků si tento hřích plete s pomluvou. Jenže nejde o jedno a totéž, i když nactiutrhání je také objektivně těžkým hříchem. Rozdíl mezi pomluvou a nactiutrháním spočívá v tom, že pomluva je šířením lži, kdežto nactiutrhání šířením pravdy o zlém činu bližního, ale s úmyslem jej poškodit, dehonestovat a společensky znemožnit. Těžce hřeší nactiutrhačstvím, kdo např. ze závisti, z nenávisti nebo proto, že se chce zbavit konkurenta, šíří pravdivou informaci o bližním, že před lety měl mimomanželský poměr, i když ví, že dotyčný se z tohoto hříchu vyzpovídal a od té doby již se takového skutku nedopustil.
Podle katolické morálky je pomluvou vědomé a dobrovolné šíření nepravdivé informace o provinění druhé osoby. Pomlouvá tedy ten, kdo si buď vymýšlí lži o špatných skutcích jiného člověka a šíří je, nebo předává dál zprávy, které převzal odjinud, i když ví, že nejsou pravdivé. Toto je pomluva v pravém slova smyslu – a tento skutek je vždycky těžce hříšný, podle morální teologie „špatný sám o sobě“, tzn. nikdy a za žádných okolností nemůže být dobrým.



Stránka vygenerována za: 0.29 sekundy