Grano Salis - Strom života

poslal Nepřihlášený

Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!

Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Adam i Eva byli smrtelní.

Adam a Eva byli hypoteticky smrtelní i před pádem do hříchu. A aby nezemřeli museli jíst plody ze stromu života. Nesmrtelnost lidská je totiž závislá na stravě. Překvapivé zjištění? Není žádný pevný status nesmrtelnosti ukotvený v těle, je to strava co zajišťuje nesmrtelnost. Člověk nezemře pokud jí plody ze stromu života. To zajišťuje tělu věčný život, je to strava! Je to ideální stravování se v rajské zahradě. Strava umožňovala věčný život, proto byl strom života se středu zahrady jako nejdůležitější. A strava zajišťovala zdraví, a taky poznávání a vědění. A kdoví co ještě. V rajské zahradě nebyli jenom dva stromy. Ten veledůležitý strom života a zakázaný strom poznání dobra i zla. Bůh říká, že ze všech stromů v zahradě až na jeden mohou první lidé jíst, stromů bylo tedy více než dva.

Adam z Evou byli z ráje vyhnáni, a hlavní důvodem bylo dle Boha to, aby nemohli dále jíst plody ze stromu života a jako hříšnicí by pak žili navěky. Bůh dokonce nechal strom života střežit mocnými anděly, byla tady tedy možnost, že by se člověk ke stromu života vrátil, a proto tam byla stráž která tomu zamezovala.

Věčný život v hříchu.

Přečtete si ty tři výše uvedené verše znovu, přesně tak to v nich stojí. Hřích jako takový nezpůsobuje smrt přímo. Hřích způsobil, že člověku se stalo ovoce ze stromu života nepřístupné a proto přišla smrt.

Proto všichni umíráme, pro absenci veledůležité rajské stravy, která umožňovala věčný život.

Neříká to snad Bůh? Neříká, že by neposlušný člověk po pádu do hříchu, který zná tak jako Bůh dobré i zlé žil věčně pokud by dál jedl ze stromu života?

Říká to Bůh. Hřích způsobil vyhnanství a oddělení od Boha, a taky oddělení od stravy nutné k věčnému životu. Všimli jste si toho vůbec někdy v Božím slově? Že všichni hříšníci by měli nadále život věčný pokud by měli možnost jíst ze stromu života?

Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!

Spása a poslušnost Krista.

Malé děti jsou od oběti Krista spasené. Do oběti Krista nebyla spása možná u nikoho. To ovšem neznamená, že do oběti Krista byli všichni zatracení. Spása Krista působí zpětně až po hřích Adama. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by možné se spásou vůbec začít. Spása je Boží projekt týkající se všeho lidstva od Adama až po lidi na konci času kdy bude čas Boží milosti ukončený. Spása je hříšníkům Bohem nabízená zcela zdarma a je dobrovolná. Kdo potřebu spasitele pokorně přijme v uvědomění si vlastní nemohoucnosti se spasit, tomu Bůh v Kristu otevře působení Boží milosti k záchraně a následnému znovuzrození se k životu věčnému, kterému první smrt není překážkou. Kdo však potřebu spasitele odmítne a v satanském vzdoru se staví proti Bohu a spoléhá přitom na své síly, ten spěje k věčné záhubě která nastane po jeho vzkříšení ve smrti druhé, smrti věčné bez možnosti vzkříšení. Mezi těmito dvěma zcela zásadními postoji není nic. Buď jsi s Bohem, anebo jsi proti Bohu!

Po oběti Krista jsou všechny děti spasené pro věčný život. To co Adam neposlušností pokazil, Kristus poslušností napravil. A budete možná překvapení, že tato náprava nenastala na kříži. Kristus neposlušnost Adama začal napravovat čtyřicetidenním postem na poušti, a absolutní poslušností Otci, která se zcela zřetelně projevila při pokoušení Satanem a byla završená odevzdáním se do vůle Otce v Getsemanské zahradě před ukřižováním.

Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“

V tomto okamžiku odevzdání se, se poslušností Krista završuje náprava prvotního hříchu neposlušného Adama. Následuje zaplacení ceny za všechny hříchy lidstva na kříži.

Smrtelnost

Je věroučným bludem, že se rodíme smrtelní kvůli dědičnému hříchu, a z toho se vyvozuje satanská teze, že narozené děti jsou nespasené a nepůjdou do nebe. Znovu si přečtěte tři verše v úvodu. Kvůli hříchu jsme smrtelní proto, že jsme byli vyhnáni od stromu života, nejsme smrtelní pro hřích samý. Bůh říká, že bychom i jako hříšníci žili věčně kdybychom jedli ze stromu života, a hřích by tak nikdy neskončil. Jako smrtelní se rodíme přirozeně, smrtelnost byla před hříchem. Adam i Eva byli od stvoření smrtelní, a proto potřebovali jíst plody ze stromu života aby žili věčně. Měli žít věčně ve stavu svatosti, ne však ve stavu hříšnosti. To byl původní stvořitelský záměr Boha. Žít věčně ve svatosti a život věčný zajišťovala strava.

Rodíme se tedy přirozeně smrtelní ať jsme hříšní anebo nejsme. Však v okamžiku přístupu ke stravě ze stromu života, se naše smrtelnost stává pouze hypotetickou a nepodstatnou.

V novém Jeruzalémě, kde budeme přebývat jako již vzkříšený Boží lid v oslavených tělech strom života opět bude. Proč tam asi bude? I naše oslavená těla po vzkříšení budou potřebovat stravu nesmrtelnosti. Proč asi? Vysvětlení je nasnadě. Vzkříšená a oslavená těla budou zase hypoteticky smrtelná. Kdyby ne, tak by přece stromu života nebylo vůbec třeba. A je zde ještě něco. Nový Jeruzalém až sestoupí z nebe obklíčí vzkříšení boží nepřátelé, které pak Pán Ježíš z bílého trůnu zahubí ohněm věčné smrti, věčného nebytí. Proč asi vzkříšení boží nepřátele v čele s rozpoutaným Satanem obklíčí město svatých? Budou se chtít dostat ke stromu věčného života, aby jako nenapravitelní hříšníci mohli žít věčně a věčně s Bohem a božím lidem bojovat. Místo toho je však čeká věčná záhuba.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.‘

„Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města.

A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže.

Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů.

Nic prokletého již nebude.

Čtete pozorně? Strom života je v novém Jeruzalémě stejně jako v rajské zahradě. Plody umožňují život věčný a jeho listí louží k léčení. A pak jsou zde vody řeky věčného života vytékající z božího trůnu. Ale o tom možná někdy jindy.

Zahlazení Adamova hříchu neposlušnosti a Adamovo dědictví.

Pro poslušnost Krista je prvotní hřích neposlušnosti zahlazený, a proto jsou všechny bezhříšné a svaté děti Kristem spasené. Smrtelnost člověka je nepřímo kvůli hříchu Adama, smrtelnost je kvůli nedostupnosti stromu života, a tato nedostupnost je kvůli dědictví Adama, poznání dobrého a zlého. Toto je skutečným dědictví Adama až do současnosti: poznání dobra i zla. To všichni do Adama a Evy dostáváme do vínku. Poznání dobra i zla, které u každého započne v okamžiku prvního hříchu při ztrátě dětské bezhříšnosti a svatosti.

Abychom byli zdraví a nesmrtelní potřebuje jíst ze stromu života stále, však ovoce ze stromu poznání dobra i zla je jiné. Jedno pozření otvírá poznání dobra i zla všem generacím. To je skutečným dědictvím Adama. Poznání dobra i zla dané všem po pádu do hříchu. Jak vypadá konfrontace dobra a zla zažil každý. Děti se rodí jako smrtelné, kvůli generačnímu poznávání dobra i zla, a právě pro toto poznání nám všem Bůh zamezil přístup ke stromu života. Přečtěte si to znovu.

I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!

Děti se rodí jako Kristem spasené, a smrtelné jsou (jsme) kvůli nepřístupnosti stromu života. Smrt dítěte není smrtí věčnou. Děti jsou bezhříšné, jsou svaté. Smrtelnost u nich není přímo kvůli hříchu Adama, hříchu který byl dávno již Kristem zahlazený. Smrtelnost je kvůli generačnímu poznání dobra i zla a rozhodnutí samotného Boha zamezit člověku přístup ke stromu života, a to až do doby vstupu do nového Jeruzaléma, kde bude strom života opět volně přístupný všem.

Jak v srdci uslyšet Boží hlas.

V dospělosti kdy začne být člověk odpovědný sám za sebe zhřeší každý. Všichni zhřešili. Svody a pohoršení světa je tak mocné, že každý bez výjimky zhřeší. V tom okamžiku ztrácíme dětskou nevinnost a svatost. V tom okamžiku se naše přirozená smrtelnost ze které by nás Bůh vzkřísil a znovu postavil ke stromu života, tak v tom okamžiku našeho prvního zhřešení se naše smrtelnost stane smrtelností věčnou, stane se nám věčnou záhubou a od okamžiku věčné záhuby nás dělí pouze boží milost, která hříšníkovi poskytuje čas k nápravě. V okamžiku pádu do hříchu se u každého z nás opakovalo to co u Adama. Svaté boží dítě se hříchem od Boha odděluje, a spěje k věčné záhubě. Díky Pánu Ježíši Kristu a apoštolům víme, že není v lidských silách se z jámy hříchu vyprostit. Tento krutý fakt je třeba bez výhrad a v pokoře přijmout, a svou záchranu vložit do rukou našeho spasitele Pána Ježíše Krista, který jako jediný nás může z jámy hříchu vysvobodit, náš hřích zahladit a umožnit naše znovuzrození se opět do bezhříšného duchovního stavu, který jsme jako děti měly a zcela samozřejmě v něm žily. K tomu aby nás Kristus z jámy vytáhl potřebujeme slyšet Boží hlas a věřit Bohu. Nejenom věřit v Něho. Důležitější je věřit Jemu, přímo Jeho božské osobě. Věřit Bohu a slyšet v srdci Boží hlas. To je hříšníkova cesta ke spáse k věčnému životu.

Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.

Jsou lidé kteří řeknou. Já bych tak rád chtěl uslyšet Boží hlas, ale nic neslyším.

Jak je to možné? Boží hlas je přece tak silný a mocný, že jej uslyší i mrtví.

To, že je tvůj duch mrtví kvůli tvému hříchu neznamená, že nemůžeš uslyšet hlas Boží ve svém srdci.

Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.

Co tě tedy ohlušuje natolik, že Boží hlas v srdci neslyšíš? Jak to máš zjistit a zbavit se toho? Popros nebeského Otce ve jménu Syna aby Ti to ukázal. Tato prosebná modlitba má velmi rychlý účinek a hříšníkovi je Duchem svatým zjevené to, co jej ohlušuje a oslepuje vůči slyšení Božího slova.

Kazatel

	Hledej
	Je a svátek má Pavla. Vytvoření registrace