Koloským 1:15-20 (15) Je obrazem neviditelného Boha, prvorozeným nad celým stvořením. (16) Ním bylo stvořeno všechno: věci na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny nebo mocnosti, vladaři nebo vrchnosti; všechny věci byly stvořeny jím a pro něj. (17) On je přede vším a všechno v něm drží pohromadě. (18) A on je hlavou těla, církve; on je počátek a prvorozený z mrtvých, aby měl ve všem převahu. (19) Neboť Bohu se zalíbilo, že v něm přebývá veškerá jeho plnost, (20) a skrze něho smířit se sebou všechno, ať už je to na zemi, nebo na nebi, tím, že učiní mír skrze svou krev, prolitou na kříži. Koloským 1:15–20 (NIV)

1. Jako u všech dobrých biblických výkladů je důležité poznamenat si kontext veršů a důvod, proč byly napsány a umístěny tam, kde jsou. Čtení knihy Koloským odhaluje, že Kolosská církev ztratila své zaměření na Krista. Někteří z věřících v Kolose v praxi opustili své spojení s Hlavou, Ježíšem Kristem, a někteří byli dokonce vedeni k uctívání andělů (2:18 a 19). Situace v Kolosách vyžadovala důrazné připomenutí Kristova vedení nad jeho Církví a epištola Kolosanům to přesně poskytla. 

 2. Tyto verše nemohou potvrzovat Trojici, protože začínají tím, že Kristus je „obrazem [eikon] neviditelného Boha“. Pokud by Kristus byl „Bůh“, pak by to verš jednoduše řekl, spíše než že by byl „obrazem“ Boha. Otec je na desítkách míst jasně nazýván „Bůh“ a zde by bylo dobré říci, že Ježíš byl Bůh. Místo toho nám bylo řečeno, že Kristus je obrazem Boha. Pokud je jedna věc „obrazem“ jiné věci, pak „obraz“ a „originál“ nejsou totéž. Otec je Bůh, a proto neexistuje žádný verš, který by Otce nazýval Božím obrazem. Nazvat Ježíše Božím obrazem se krásně shoduje s jeho výrokem: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan 14:9 a 10). Existují trojiční teologové, kteří tvrdí, že slovo eikon (z něhož máme anglické slovo „icon“, což znamená „obraz“ nebo „reprezentace“) zde v Kolosanům znamená „projev“ a že Kristus je projevem Boha. Domníváme se, že tento závěr je neopodstatněný. Slovo eikon se v Novém zákoně vyskytuje 23krát a jasně se používá jako „obraz“ v běžném slova smyslu. Používá se k obrazu Caesara na minci, k modlám, které jsou umělými obrazy bohů, ke starozákonním věcem, které byly pouze obrazem reality, kterou máme dnes, a k „obrazu“ šelmy, která se vyskytuje ve Zjevení. 2. Korintským 3:18 říká, že křesťané se mění v „obraz“ Pána, když odrážíme jeho slávu. Všechny tyto verše používají „obraz“ v běžném smyslu slova, tj. reprezentaci oddělenou od originálu. 1 Korintským 11:7 říká: "Člověk si nemá zakrývat hlavu, protože je obrazem a slávou Boží." Jako je Kristus nazýván obrazem Božím, tak jsou lidé nazýváni obrazem Božím. Nejsme tak přesným obrazem jako Kristus, protože jsme poškozeni hříchem, ale přesto nás Bible nazývá „obrazem“ Boha. Tedy formulace o bytí Božím obrazem je pro nás stejná jako pro Krista. Trváme na tom, že slova ve Slově je třeba číst a chápat v jejich běžném nebo běžném významu, pokud nelze dát dobrý důvod tento význam změnit. V tomto případě je běžný význam „obrazu“ „podoba“ nebo „podoba“ a je tak používán pokaždé v Novém zákoně. Pokud by slovo „obraz“ v té době získalo nový význam a odkazovalo na Krista, Bible by nám to dala vědět. Protože tomu tak není, tvrdíme, že použití „obrazu“ je stejné, ať už se týká obrazu na minci, obrazu boha, nebo pro Krista i křesťany jako obraz Boha. 

 3. Bůh delegoval na Krista svou pravomoc tvořit. Efezským 2:15 odkazuje na Krista, který stvořil „jednoho nového člověka“ (svou Církev) ze Židů a pohanů. Tím, že Pán Ježíš vylil na každého věřícího dar svatého ducha (Skutky 2:33 a 38), stvořil v každém z nich něco nového, totiž „nového člověka“, jejich novou přirozenost (2. Korintským 5: 17; Gal 6:15; 

 4. Církev Těla Kristova byla zcela novou entitou, vytvořenou Kristem z Židů a pohanů. Musel také vytvořit strukturu a pozice, které by mu umožnily fungovat, jak v duchovním světě (pozice pro anděly, kteří by sloužili církvi – viz Zj. 1:1, „jeho anděl“), tak ve fyzickém světě. (pozice a služby zde na zemi – viz Římanům 12:4–8; Ef 4:7–11). Bible popisuje tyto fyzické a duchovní skutečnosti slovy: „věci na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné“ (1:16). 

 5. Mnoho lidí si myslí, že protože Koloským 1:16 říká: „Neboť skrze něho bylo všechno stvořeno“, že Kristus musí být Bohem, ale celý verš je třeba číst pozorně s porozuměním použití slov a obrázků.

es řeči. Studium legitimních řečových figur je náročnou záležitostí a nejlepší práci, kterou víme, vykonal v roce 1898 E. W. Bullinger. Nese název Řečové figury používané v Bibli a je snadno dostupný, protože byl mnohokrát přetištěn. Za prvé, student Bible (ve skutečnosti jazyka a života) si musí být vědom toho, že když je použito slovo „vše“ (nebo „každý“ nebo „všechno“), je často používáno v omezeném smyslu. Lidé to takto používají v běžné řeči v zemích a jazycích po celém světě. Já (John S.) jsem to nedávno zažil. Bylo pozdě večer a já chtěl před spaním sušenku. Když jsem řekl své ženě, že chci sušenku, řekla: "Děti všechny sušenky snědly." Teď samozřejmě naše děti nesnědly všechny sušenky na světě. Naznačeným kontextem byly sušenky v domě a naše děti je všechny snědly. Toto je dobrý příklad toho, že slovo „vše“ je používáno v omezeném smyslu, a Bible to tak používá také. Například, když Absolon pořádal radu proti svému otci Davidovi, 2. Samuelova 17:14 říká, že „všichni izraelští muži“ se shodli na radě. „Všichni“ muži Izraele tam nebyli, ale tento verš znamená „všichni“, kteří tam byli. Dalším příkladem je Jeremjáš 26:8, kde se říká, že „všechen lid“ zajal Jeremiáše, aby ho usmrtil, ale kontext jasně ukazuje, že „všichni lidé“ ani nebyli přítomni a lidé, kteří přišli na scénu později chtěl Jeremiáše propustit. 1 Jan 2:20 (KJV) říká o křesťanech: „Vy víte všechno“. Jistě neexistuje křesťan, který by skutečně věřil, že ví všechno. Tato fráze používá omezený význam „vše“, který je určen kontextem. Jde o to, že kdykoli člověk čte slovo „vše“, musí se rozhodnout, zda je používáno v širokém smyslu „vše ve vesmíru“ nebo v úzkém smyslu „vše v určitém kontextu“. “ Věříme, že v Koloským 1:16 je vyžadován úzký smysl, a další důkazy pro to uvádíme v bodě 6 níže (Další informace o omezeném smyslu „všechny“ viz poznámka k Janovi 2:24). 

 6. Důležitá řečnická postava v Koloským 1:16 se nazývá „obkličování“. Bullinger poznamenává, že Řekové tuto figuru řeči nazývali epanadiplosis, zatímco Římané ji označili inclusio (str. 245), a uvádí několik stránek příkladů z Bible, které tuto postavu dokumentují. Píše: „Když je použit tento obrazec, označuje to, co je řečeno, jako dokončené v jednom úplném kruhu... čímž je učiněný výrok úplný. S ohledem na to si povšimněte, že fráze „všechny věci byly stvořeny“ se vyskytuje na začátku a na konci verše a obklopuje seznam stvořených věcí: „Neboť skrze něho bylo stvořeno všechno: věci na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, ať už trůny nebo mocnosti nebo vládci nebo úřady; všechny věci byly stvořeny jím a pro něj." Věci, které jsou „stvořeny“, nejsou skály, stromy, ptáci a zvířata, protože tyto věci stvořil Bůh. Tyto věci, „trůny, mocnosti, vládci a autority“, jsou síly a pozice, které Kristus potřeboval k řízení své Církve, a které za tím účelem vytvořil. Figura řeči známá jako „obkroužení“ nám pomáhá identifikovat správný kontext „všech věcí“ – že jde o užší význam slova „vše“ a týká se věcí potřebných ke správě Církve.

 7. Fráze ve verši 17, že „je přede vším“, byla použita ve snaze dokázat, že Ježíš existoval dříve než všechno ostatní. Slovo „před“ (zde pro) však může odkazovat na čas, místo nebo pozici (tj. To nás vede k závěru, že smyslem této části je ukázat, že Kristus je „před“, tj. „nadřazen“ všem věcem, jak říká verš. Pokud by někdo trval na tom, že jde o čas, poukázali bychom na to, že hned v následujícím verši je Kristus „prvorozený“ z mrtvých, a tedy „před“ svou církví v čase i postavení.