Židům 1:8

Ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, bude trvat na věky věků a spravedlnost bude žezlem tvého království. (NIV)

Jak z bezprostředního kontextu, tak z důvodu problémů s překladem existuje několik důvodů, proč nevěříme, že tento verš nenazývá Ježíše „Bohem“, ani by neměl být překládán: „Tvůj trůn, Bože, je věčný a vůbec."

1. Za prvé, důkaz, že žalm mluví o lidském králi, je v Žalmu 45:7, který říká: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi zlo. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání nad tvé vrstevníky." To, že text nazývá Boha, „váš Bůh“, tedy králův Bůh, ukazuje, že král je nižší než Bůh. „Bůh“ nemá Boha. Nemělo by smysl nazývat zde krále „Bohem“, protože jasné biblické učení říká, že je jeden Bůh (1. Korintským 8:6; Jan 5:44; 17:3), takže pokud je Ježíš tím jediným pravý Bůh, jak by mohl mít Boha?

2. Kontext Židů 1 a Žalmu 45 jasně ukazuje, že tento král, o kterém se mluví, není nejvyšším Bohem, protože tento král byl Bohem požehnán (Ž 45:2), má manželku (Ž 45:9 ), a jednoduše řečeno, je to lidský král (Ž 45:1, 5, 13, 15), nikoli nejvyšší Bůh. Víme také, že tato pasáž v Žalmu 45 není původně o Ježíši, protože král má manželku. Říká se, že královna je žena cizího původu, možná z Tyru (Ž 45:12), které bylo řečeno, aby zapomněla na svůj vlastní lid a dům otce (Ž 45:10), a ona a její manžel mají dům ze slonoviny. (Žalm 45:8). Tyto skutečnosti vedly některé komentátory k domněnce, že tento žalm odkazuje na svatbu fénické princezny Jezábel s králem Achabem, který měl palác ze slonoviny (1. Královská 22:39). To je však neudržitelné, protože Achab neodpovídá vlastnostem zbožného krále, které jsou v žalmu tak výrazné. Mnohem pravděpodobnějším kandidátem je Solomon, který si také vzal cizí ženy a žil v luxusu.

Původní citát v Žalmu 45:6 tedy ve skutečnosti neodkazuje na Ježíše, ale původně odkazuje na starozákonního krále, ale později našel uplatnění i u Ježíše. Pokud tento verš nazývá krále „Bohem“, pak by to ze Šalomouna i Ježíše učinilo Boha, což je neudržitelné, a neexistuje žádný vnitřní důvod aplikovat Žalm 45:6 na Mesiáše, aniž by se verš 7 vztahoval na stejného krále. To by byla eisegeze, čtení do verše, aby to odpovídalo teologii člověka. Jestliže žalm nazývá Mesiáše „Bohem“, pak je Davidův král také Bohem. Takže, pokud Trinitář používá tento verš, aby dokázal, že Ježíš je Bůh, ve skutečnosti by se ukázalo, že je příliš mnoho a Šalomouna by to také učinilo Bohem.

Podobně, Židům 1 objasňuje, že král (Ježíš), o kterém se mluví, není Bůh, protože celá pasáž se snaží tvrdit, že Ježíš je větší než andělé. Kdyby byl Ježíš Bůh, bylo by pro autora mnohem jednodušší říci, že Ježíš je Bůh, a proto je větší než andělé, případ uzavřen. Místo toho se autor snaží ukázat Ježíšovu nadřazenost jinými způsoby, například tím, že sedí po pravici Otce (Žd 1,13), že ho Bůh nazývá svým Synem (Žd 1,5). ), a že se mu mají andělé klanět (Žd 1:6).

3. Králův Bůh ho „pomazal“ a postavil ho nad jeho „rovníky“. To je důkaz proti trojiční interpretaci verše z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že „Bůh“ nemá žádné vrstevníky, které by bylo možné nastavit výše, zatímco lidský král Izraele, včetně Mesiáše, má vrstevníky. Mesiáš, Ježíš Kristus, měl své vrstevníky, protože byl zcela člověkem a ne bohočlověkem, jak tvrdí trinitární teologie. Také Žalm 45:7 říká, že tento král miloval spravedlnost a nenáviděl špatnost, a „proto“ ho Bůh pomazal. To dává dokonalý smysl, pokud je král člověk, ale pokud je tento král „Bůh“, byl skutečně pomazán, protože miloval spravedlnost? Nedává smysl, že „Bůh“ vůbec potřeboval být pomazán.

Úvahy o překladu:

Nyní se zaměřme na některé důvody, proč by se Židům 1:8 nemělo překládat: „Tvůj trůn, Bože, je na věky věků.“ Ačkoli „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků“ je legitimní překlad Židům 1:8, existují důkazy, že „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je ve skutečnosti lepší překlad.

Proslulý řecký učenec a trinitář AT Robertson poznamenal, že řecké slovo theos (Bůh) lze chápat jako vokativ „Ó Bože“ nebo jako nominativ, jako ve frázi „Bůh je tvůj trůn“ nebo „Tvůj trůn“. je Bůh." Napsal: "Buď [překlad] dává dobrý smysl." I když je pravda, že z přísně překladatelského hlediska je přijatelný buď vokativní, nebo nominativní překlad, veškerý překlad je založen na kontextu a rozsahu a kontext silně argumentuje proti překladu „Tvůj trůn, Bože“.

1. Existuje velmi dobrý důvod se domnívat, že správný překlad Žalmu 45:6 je „Bůh je tvůj trůn“ nebo jiný překlad (některé jsou uvedeny níže), který bere „Bůh“ jako odkaz Nejvyššímu Bohu a ne lidskému „bohu“. Pokud je Žalm 45:6 přeložen jako „Tvůj trůn, Bože…“, pak by byl Žalm 45:6 jediným veršem v celé Bibli, ve kterém je lidská bytost přímo a osobně oslovována jako „bůh“. Jsou chvíle, kdy jsou lidé označováni jako „bozi“ (Jan 10:33-34) nebo jako bůh pro někoho jiného (Mojžíš nad faraonem v Exod. 7:1), což znamená, že jednají jako bůh nad touto osobou, vládnou jim; ale nikde jinde v Bibli není lidská bytost osobně oslovována jako „bůh“. K tomuto důkazu se přidává skutečnost, že „Elohim“ se v žalmu vyskytuje čtyřikrát (Ž 45:2, 6 a 45:7 (dvakrát)) a tři z nich jasně odkazují na Boha, takže to odpovídá žalmu, který čtvrtý by také odkazoval na Boha Otce.

2. Robert Alter uvádí další argument, proč „Ó Bože“ pravděpodobně není správný překlad. V The Hebrew Bible: A Translation with Commentary se píše: „Někteří zde vykládají hebrejštinu tak, že znamená: ‚Tvůj trůn, ó Bože‘, ale bylo by neobvyklé mít uprostřed básně adresu k Bohu, protože celý žalm je zaměřen ke králi nebo k jeho nevěstě."

3. Dalším argumentem pro překlad „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je, že odpovídá paralelismu v řečtině mezi Židům 1:8a a 1:8b. V Židům 1:8b máme dvě nominativní podstatná jména a v angličtině mezi ně přidáme „je“. Vypadá to takto: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) vašeho království.“ V řečtině i hebrejštině je velmi běžné přidat sloveso „být“, aby byla věta srozumitelná v angličtině, a téměř každý moderní překlad překládá Hebrejcům 1:8b tímto způsobem. Je zajímavé, že první polovina verše má stejnou konstrukci, nominativní podstatné jméno a pak další nominativní podstatné jméno bez slovesa. Mezi těmito dvěma podstatnými jmény je tedy vhodné uvést „je“, stejně jako většina překladů v druhé polovině verše. Židům 1:8a by znělo: „Tvůj trůn (nominativní podstatné jméno) je Bůh (nominativní podstatné jméno)“ a 1:8b zní: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) tvého království. Jinými slovy, bylo by třeba najít dobrý důvod, proč tato dvě nominativní podstatná jména přeložit jinak v první polovině verše než v druhé polovině, i když by bylo nejpřirozenější chápat je stejně, protože jsou ve velmi podobné konstrukci v řečtině. Význam těchto dvou frází je, že Bůh je králův trůn (nebo jeho zdroj autority) přeneseně, nikoli doslovně, a žezlo zpříma je žezlo jeho království přeneseně, nikoli doslovně. Jinými slovy, tento král vládne spravedlností místo fyzického žezla.

Hlavním argumentem proti překladu „Tvůj trůn je Bůh“ je, že tato fráze některým lidem nedává smysl. Ale musíme pochopit, že tento verš nepoužívá „trůn“ jako sedadlo, židli, ale jak se často používá v Bibli, jako zdroj autority. Ve skutečnosti, pokud je „trůn“ chápán jako židle, pak tento verš nedává smysl: „trůn“ je zdrojem autority. Tento verš v podstatě říká: „vaším zdrojem autority je Bůh“. Když si například David vybral za krále Šalomouna, jednoho z Davidových nejvyšších mužů, Benaiáš řekl Davidovi: „...ať je [Jahve] se Šalomounem a učiní jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Davida“ (1. Královská 1. :37). Když Benaiáš mluvil o tom, že Šalomounův „trůn“ je větší než Davidův, řekl, že Šalomoun bude mít větší autoritu a nadvládu než David, což se stalo. Použití „trůnu“ s odkazem na autoritu, kterou trůn představuje, se vyskytuje také v Novém zákoně. Když se Marii zjevil anděl Gabriel, řekl jí, že porodí Mesiáše, a řekl: „Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“ (Lukáš 1:32). Když řekl, že Mariin syn bude mít „trůn“ Davidův, myslel tím autoritu, kterou trůn představoval. Tato autorita sahala až k Božímu zaslíbení Davidovi, že jeho „trůn“ bude trvat navždy, a proto Gabriel řekl: „…bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude konce“ (Lukáš 1:33).

„Tvůj trůn je Bůh navždy“ znamená, že Bůh je autoritou, „trůnem“ krále a král vládne s autoritou Boží. Tento král a potažmo Mesiáš, pravý král Izraele, byl speciálně pomazán Bohem (Ž 45:7).