2Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. ·  

3A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; ·  

4všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ·  

5V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, ·  

6a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.   

Co to byl za svátek letnice? Původně slavnost žně. Byl to jeden ze tří hlavních svátků, o němž je psáno v knize ze Lev 23.16 ·  

16Ke dni po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a pak přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. ·  

17Přinesete ze svých sídlišť chléb k oběti podávání; budou to dva chleby ze dvou desetin éfy bílé mouky, budou upečeny kvašené, jakožto prvotiny Hospodinu. ¨ ·  

18S chlebem přivedete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s příslušnými přídavnými oběťmi a úlitbami, ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodin ·  

21V týž den svoláte lid . Budete mít bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích.    

 Židé také odůvodňovali letnice jako den  vydání Zákona. Na tyto svátky přijíždělo do Jeruzaléma mnoho židů ze zahraničí, kde dlouhá léta  a po celá pokolení žili. Jejich rodným jazykem tak často byl jazyk národa, v němž se narodili a žili. Doma se  jistě učili i jazyk, v němž čítali svatá Písma. Do ciziny se jejich předci dostali v době různých válek, kdy židé museli utíkat před nepřáteli. Usídlili se tam, ale na svoji vlast a víru nezapomínali. Na svoji víru získali i některé pohany, z nich se staly proselyté. Proselyta byl ten, kdo konvertoval k judaismu. Musel přijmout obřízku a zachovávat Zákon jako rodilí Židé a ti s ním také jednali jako s bratrem. V Jeruzalémě v této době letnic tak byla přítomna pestrá směs  židovských národností.   V tento den se učedníci, a nebyli to jen apoštolové, shromáždili na jednou místě. Šlo o dům. Takže zatím ještě neměli odvahu vyjít ven mezi lidi. Pravděpodobně se i modlili a zpívali, jednali  jednomyslně  a vnímali své společenství. A náhle se něco stalo. Lukáš u toho asi nebyl, ale popisuje to, co mu přímí  účastníci sdělili. Napřed nastal zvukový jev. Hučení. Já si vzpomenu na dětství, jak třeba hučely dráty vysokého napětí, když jsme si pod nimi někdy hráli. Nebylo nic vidět, ale přesto slyšet. Zde je slyšet hluk podobný větru a naplnil celý dům. Nešel z venku, ale asi prostě najednou tu byl.  Zdroj nebyl vidět. A do toho  najednou světelné jevy. Plamínky, které nepálí, ale připomínají oheň.  Nebyli na jednom místě. Šířily se nad jejich hlavami jako přeskakovali z jedné hlavy na druhou. Na každém z přítomných byl tento světelný jev.  Dnes bychom to nazvali jevem, který souvisí s nějakou energií, třeba elektrostatickou silou. Tehdy nepochopitelný jev, který nezpůsoboval žádnou škodu. Nic nezačalo hořet ani pálit. A přece to mělo určitý účinek.   Něco se  však stalo  s jejich psychikou. Ten světelný jev působil na jejich hlavách, nikoliv na dalších částech těla. Pociťují něco, co dosud nepoznali.  Zvláštní duchovní sílu  a ta je nutí nebýt zticha, ale nahlas mluvit a možní  i hlasitě volat. Už nezůstávají v domě, ale  vyhrnou se ven a jejich hlasy tak přilákají lidi z  okolí. A oni aniž si to uvědomují, mluví a hovoří k Kristu a to tak, že jim lidé z těch mnoha končin , co sem k nim přišli, rozumí. Nastalo něco zvláštního. Nastalo simultánní zvěstování evangelia lidem různých jazyků. Bůh dal evangelium jednomu národu v jednom jazyku a nyní ve všech jazycích všem národům. Učedníci dostali moc mluvit skutečnými cizími jazyky, A není to nějaká hatmatilka či nesrozumitelný hlasový projev, ale skutečná řeč, které se nikdy neučili. Tento dar umožnil v této chvíli šířit evangelium do světa. Je to ale jednorázová událost, která se neopakuje vždy, když je seslán  Duch svatý. Pak se mohou projevovat i jiné hlasové projevy či schopnosti. Takovou situaci popsal Lukáš podle vyprávění Petra takto:

  44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. ·  

45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. · 

  

46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: ·  

47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ ·  

48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní. 

Toto se stalo v domě setníka Kornelia a bylo znamením, že na tyto pohany byl vylit Duch svatý ještě před jejich křtem ponořením do vody, čili fyzickým křtem. Přitom šlo o pohany  a nikoliv třeba o židovské proselyty. Pro Petra to mělo tehdy velký význam  a velká zkušenost. protože vycítil, že Bůh nedělá rozdílu mezi židem  a pohanem. Pak navrhuje, aby Korneliovi byli pokřtěni fyzicky. K tomu daru Ducha stačila pouhá víra a žádná obřízka, dodržování Zákona či nějaký židovský rituál. Oni uvěřili ve Spasitele. A jak se vylití Ducha projevilo?

Mluvili ve vytržení mysli a velebili Boha. Další podobná  událost je popsána ve Sk. 19 : · 

 

4Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“ ·  

5Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. ·  

6Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.

 Tentokrát bylo pořadí v jiném sledu. Napřed slyšení  a uvěření, pak křest a pak sestoupení Ducha svatého. A opět hlasové projevy. Proč? Obrácení křesťané prožívají velkou radost, které se nedá přejít mlčky. Je obrovský citový prožitek. Je nejen slyšet, ale jistě i vidět na tvářích. A to se vedle daru jazyků dělo i zde o letnicích. ·  

7Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? · 

8Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: ·  

9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, ·  

10Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, ·  

11židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ ·  

12Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ ·  

13Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Ti, kteří přiběhli k učedníkům , nemohli pochopit, jak mohou tito lidé ovládat jazyk jejich kraje, odkud přišli.  

Lukáš uvádí seznam národností a míst, odkud posluchači sem  přišli . Je vidět, že pochází opravdu z velmi dalekých krajů. Právem se diví, jak by se učedníci mohli naučit jejich jazyku. Přece tohle je nemožné. A  tváře těchto řečníků jsou plné jakési radosti a blaženosti, oči jim lesknou, asi podobně jako bývá u alkoholického opojení.  Mimika se nedá ovládat  a vyjadřuje vnitřní duši učedníků. Asi jsou opilí? A tu Petr zasáhne: ·  

14Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži jutští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: ·  

15Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. ·  

16Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: ·  

17‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. 

18I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. ·  19A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. ·  

20Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; ·  

21a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘ ·  

22Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. ·  

23Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. ·  

24Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. ·  

25David o něm praví: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; ·  26proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, ·  

27neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. ·  

28Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.‘ ·  

29Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. ·  

30Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; ·  

31viděl do budoucnosti, a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. ·  

32Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. ·  

33Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. ·  

34David nevstoupil na nebe, ale sám říká: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, ·  35dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ ·  

36Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“¨  

Petr musí zdůraznit, že se nejedná o žádnou opilost. Je to možná prvně, kdy je Petr tak smělý, a hovoří hlasitě a důrazně. Nedá se to vysvětlit pár větami, ale je třeba delší výklad. Lukáš možná neznamenal vše, ale jen to nejdůležitější. Oni nejsou a nemohou být opilí. Něco takového u židů by bylo v tuto dubu a den neslýchané. Všechno, co se děje, je v důsledku vylití Ducha svatého.Možná slyšeli o Joelovi  a jeho proroctví a o tom , co bylo zaslíbeno. Každý, kdo vzývá Pánovo jméno bude spasen. A tím Pánem je Pán Ježíš. A jak se k němu židé zachovali? A tak Petr dál hovoří o Pánu Ježíši. O tom, že byl poslaný jako člověk od Boha, jak zemřel ukřižováním a jak ho Bůh vzkřísil. On není v hrobě, ale v nebi. Zemřel bezhříšný za hříšné a tím splnil své vykupitelské dílo a zachránil i nás. A

 pokud tomu nevěříte, vzpomeňte si, co napsal David. A Petr pak cituje Davidovy verše. Žalm 16.11 · 

  9Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, ·  

10neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. ·  

11Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. 

A Petr dodává, že tento Ježíš Když David psal tento žalm, mluvil jako prorok. Pamatoval na Boží slib, že vzkřísí jednoho  z potomků, aby na věky usedl na trůně. David si uvědomoval, že to bude Mesiáš,  a přestože zemře, jeho duše nebude ponechána mimo tělo a jeho nepodlehne rozkladu. Tento Mesiáš  a je Ježíš Kristus. Bůh jej vzkřísil z mrtvých, což mohou všichni apoštolové dosvědčit jako očití svědkové jeho vzkříšení. Po vzkříšení byl Pán Ježíš vyvýšen na pravici Boží a nyní seslán Duch svatý, jak Otec slíbil, a to je vysvětlení toho, čeho jsou oni tady svědky. Kde vzal rybář Petr takové znalosti?  To byl jistě výsledek čtyřicetidenní přítomnosti se vzkříšeným Pánem. Lidé zde přítomní jsou v šoku. Jsou to přece židé a dobře znají Písmo. I oni si najednou uvědomují pravdu a slova, která slyšeli i přítomný Duch Boží. usvědčují i je. Aniž by je někdo vyzval, ptají se, co mají dělat. Co máme dělat? Tato otázka je vyvolána hlubokým pocitem viny. Uvědomují si, že jejich spoluvěřící židé zabili milovaného Božího Syna. Oni jsou svým způsobem, tím, že jsou židé, hříšní lidé i  spoluvrazi a vinni. Jako mohou uniknout Božímu trestu? Je možné se nějak zachránit? A Petr ji dává odpověď. ·  

37Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ 

38Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. ·  

39Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“

  Kolektivní vina. Jak se z ní dostat a zachránit?  Ti židé po Petrově proslovu jsou zasaženi vědomím kolektivní viny? Možná se dověděli i to, lidé křičeli na Pána Ježíše. 

 Matouš 26 kapitola ·  

24Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ ·  

25A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ ·  

26Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.    

Jak zachránit sebe i děti ? A Petr jim dal radu. Křest na odpuštění svých hříchů. Kterých? Těch, které jim Petr popsal. Oni jsou vinní už tím, že k židům patří. A oni věděli, že Boží tresty doléhají nejen na jednotlivého člověka ,ale na celý národ.  To už vědí  z historie.

Čeká je Boží trest. Ale to nechtějí. Proto, co máme dělat? A stačí tak málo. Ponoření do vody s pokáním  a obrácením k Pánu Ježíši. Do vody vstoupím jako hříšný člověk, žid a z vody vycházím  jako člověk, kterému Bůh odpustil a patřím Kristu. Přestal jsem být židem a stal se vyvoleným v Kristu. A pak na něho zapůsobí i Duch svatý. Bude prožívat tu samou radost jako ti zde, které mylně označují lidé za opilé.  A to zaslíbení Božího odpuštění je dědičné a pro všechny lidi, kteří v Božího Syna uvěří. Je to záchrana pro židy i pohany. Co lepšího mohli lidí slyšet  a vnímat. A reakce se dostavila.

• 40A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
• 41Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.
• 42Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.
• 43Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení.
• 44Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.
• 45Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.
• 46Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.
• 47Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

     Lukáš neznamenal celé Petrovo kázání a možná se  ho  ani celé od Petra nedozvěděl. Důležité bylo jádro kázání. Židovští posluchači se měli zachránit z pokřiveného, zvráceného pokolení, které odmítlo a zavraždilo Ježíše. Záchrana byla možná jen  přijetím Ježíše za svého Mesiáše a Spasitele a veřejně toto vyznat křtem.  Tím vyjádřit, že odmítají jakékoliv další spojení s tímto provinilým Izraelem. Toto přijetí, čili uvěření  a následný křest vedly ke změně jejich myšlení  a jednání.  Oni neodcházejí pryč, ještě zůstávají, hlavě ti, kteří se nemusejí vrátit do svých zemí.  Poslouchají dál učení apoštolů a to vytrvalé  a opakovaně.  Mají touhu být ve společenství s ostatními, kteří uvěřili. Zúčastňují se  lámání chleba. Tady asi ještě nejde o Památku Páně, kterou Ježíš ustavil, ale o dělení potravy. Dělí se o jídlo. Stále prožívají radost. Tento jev je typický pro každé lidské společenství, kdy lidé sdílejí stejný názor a myšlení, tak typické pro různá hnutí hlavně mladých lidí.  Jejich vztah k okolnímu světu se mění. Už nelpí na majetku a prodávají své nemovitosti, aby tak výtěžek z toho dali do společného fondu,  z něhož se dostává stejnou měrou všem to základní, co člověk potřebuje. Docházejí společně do chrámu, protože rozhodně neodmítají židovskou víru  a náboženství, uznávají proroky i Zákon. Vždyť Pán Ježíš se choval stejně, obracel se na proroky a zachovával Zákon. I pro apoštoly je to vzácná doba, kterou později už nezažijí. Teď je nikdo nepronásleduje  a oni jsou obdivováni, protože konají i zázraky. Dokonce mají u lidí tak velkou autoritu, že existuje ve vztahu k nim i  určitá bázeň. Za pár týdnů či měsíců se budou křesťané setkávat jen v domech a přístup do chrámu jim bude odepřen. Nyní prožívají radostné období. Věří , že jsou povolaný a Bohem vyvolený lid. V nebi vnímají své občanství a na zemi se snaží žít podle Božích ustanovení. Věří, že Kristus se brzy vrátí. Proto nic neplánují. Jejich budoucnost je příchod Ježíše. Pozemské prožitky neznamenají nic proti tomu, co je přece čeká. Jsou tak nadšeni , že jsou jakoby přeneseni do jiné dimenze. A mnohým okolním lidem se jejich způsob  života  líbí. Přicházejí další a další. Lidé touží přece po spáse a  také chtějí prožívat stejnou radost, klid, lásku…. Dá se tak žít stále na Zemi? Není život těchto první křesťanů pro nás i poučením, že si máme dát na něco pozor, že se nemáme jen nechat unést emocemi a vypnout rozum? Kolik lidí naletělo sektám právě díky manipulaci s city věřících a zapření myšlení. V každém případě tyto první křesťany obdivuji a myslím si, že nám zanechali u určité poselství a varování. Představme si, že by Pán Ježíš řekl učedníkům, že se vrátí za dva tisíce roků. K čemu by takové sdělení bylo a jaký by přineslo užitek? Pán Ježíš určitě nechtěl učedníky zarmoutit a ostatně možná ani on sám datum svého příchodu neznal. Odpověď nevím by asi  učedníky nepotěšila. Odpovídá, že přijde brzo. Z hlediska věčnosti je to pravda. Učedníci se těší, mají radost. Možná, že není přesný výraz brzo. Možná to vyjádřil Pán Ježíš slovem, které lidí špatně vnímali. I Jan před koncem života si jistě dával otázku, kdy se vrátí Pán Ježíš a proč se jeho návratu nedočkali jeho bratři v Kristu?  Můžeme si to říkat i my v dobách velkého utrpení. Ale opravdu slovo brzo v pohledu na věčnost je odpovídající výraz, i když neupřesňuje konkrétní datum. Křesťané začali postupně chápat, že brzo nelze chápat za týden, měsíc a ani roky. Když časový údaj brzo položíme na pomyslnou časovou osu věčnosti, tak i tisíce let z tohoto pohledu znamenají brzo.